Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zázračný svit luny - Záře Slunce (18)

rob3


Zázračný svit luny - Záře Slunce (18)V minulé kapitolce jsme se konečně setkali na konci... Čeho? No, tu máte další část, takže přeji hezké počteníčko. Vaše zuzu

18. kapitola - Stříbrná a zlatá

Pohled nikoho:

Kate šokovaně otevřela oči, ale to už Ness obklopovala stříbrná záře a zároveň s tím se automaticky vyvolala i záře zlatá, přičemž se postupně začaly prostupovat.

Obě barvy se do sebe zamíchaly tak, že nebylo poznat, kde která začíná a končí. Překvapení zasáhlo všechny, nejen Katherine.

Ostatní, co jen této zvláštní situaci přihlíželi, nemohli odtrhnout zrak od té nádhery. Náhle už tam nestály Renesmé a Katherine. Nyní, v těchto prolínajících se zářích, stály vedle sebe Dítě Slunce a Dítě Měsíce.

V zlatém a stříbrném šatu se od sebe vzdálily. Mírně vlnité vlasy jim spadaly ve vlnách po zádech až po zadek. Kdyby neměly jinou barvu šatů, byly by naprosto k nerozeznání.

Pak pomalu záře pohasínala a ony se vrátily do svých normálních podob. Zbytek osazenstva na ně jen zíral neschopen slova.

„Jak jsi to dokázala?" ptala se zvědavě Katherine. Cítila, že touha po tom zabít Ness zmizela s jejich spojením mocí.

„Za to můžeš poděkovat naší rodině. Ti tě trochu nahlodali, ale stále jsi jím byla ovládaná. Tohle byla jediná šance, jak tě vrátit zpět, sestro." Kate se po tom oslovení rozkutálely slzy štěstí po tvářích. Náhle se vrhla Ness kolem krku a ve vzlycích stále opakovala jediné slovo. Děkuji.

Pohled Setha:

Viděl jsem Katherine, jak u Ness pláče. Než jsem si uvědomil, co se vlastně stalo, už jsem měl svou milovanou pověšenou kolem krku, kde mi vzlykala.

„Ty ses mi snažil bránit... Promiň, že jsem to vůbec nebrala v potaz..."

„Šššš..." přerušil jsem ji a vzal její obličej do dlaní. „Nic se neděje, vždyť tos nebyla ty," snažil jsem se ji uklidnit.

„Ale ale já bych nás zabila!" zakvílela zoufale a spustil se další příval slz.

„Miláčku, už je to dobrý. Vždyť ti Ness pomohla, tak co tu ještě řešíš? Už na to nemusíš myslet, lásko." Má slova vůbec nepostřehla, byla ve svém zoufalém stavu. Jen mi držela tričko, které se máčelo jejími slzy.

„Je tak těžké zapomenout..." šeptla po chvíli. Místo odpovědi jsem ji jen vzal do náruče a konejšil ji. Potřebovala se uklidnit a jediný, kdo jí mohl pomoci, jsem byl já.

Za ujišťování Ness, že je už vše v pořádku, jsme se pomalu vydali směrem k vile. Všichni najednou měli o čem mluvit, měli se čemu spát. To největší napětí a strach, který všechny poslední dny ovládal, náhle opadl a to uvolnění bylo naprosto nádherné.

Já měl v náručí úžasné stvoření. O to více jsem ji miloval, když jsem věděl, že si prošla tak strašným peklem. Už jsem nechtěl dopustit, aby se jí ještě něco takového stalo. Umínil jsem si, že ji budu hlídat na každém kroku. Vím, jsem trochu majetnický, ale už si ji nechci nechat vzít.

Okolí jsem vůbec nevnímal. Můj andílek mi v náruči usnul a já, když jsme se konečně dostali ke Cullenům domů, jsem ji uložil do postele v naší ložnici. Ulehnul jsem vedle ní a díval se na její dokonalé křivky. Ani nevím, kdy se mé oči zavřely...

*   *   *

Když jsem se vzbudil, byla ještě tma. Vedle sebe jsem necítil její přítomnost, tak jsem se polekaně rozhlédl a poté úlevně vydechl.

Ve svitu měsíce jsem viděl její obrys postavy, sedící na stole a zírajíc ven.

„Děje se něco," zeptal jsem se jí. Jen trhla hlavou a já k ní přistoupil blíže. Láskyplně jsem ji objal kolem pasu, protože jsem vycítil, že to teď potřebuje.

„Nemůžu spát," povzdechla si těžce a položila si hlavu na mé rameno.

„Chápu." Prsty jsem si bezmyšlenkovitě pohrával s jejími vlasy. Vytušil jsem, že se mi chce asi svěřit, a nechával jsem na ní, kdy mi to řekne. Nechtěl jsem na ni tlačit.

„Víš... Nikdy jsem netušila, že by to mohlo být takovéhle," řekla po chvilce a víc se zády ke mně přitiskla.

„Co?"

„Tohle... Všechno," zaváhala. „Víš... Matku jsem nikdy neměla šanci poznat. Zabila jsem ji tím, že jsem se narodila. Když se mě ujal otec, tak mě nabádal jen k tomu, že lidský život nic neznamená. Že lidé jsou jen potrava pro naše přežití.

Když se u mě projevila má moc, byl z toho nadšený, ale zároveň se bál. Bál se vládců, protože vytvořil nový druh dle něj a nechtěl o nás přijít. Ten strach se přenesl i do našeho vztahu a já tam již nechtěla být."

Na chvíli se odmlčela. Na své druhé ruce jsem cítil horké kapky, které jí určitě tekly z očí, a pak jsem uslyšel tichý vzlyk.

Pomalu jsem si ji otočil obličejem k sobě. Dlaně jsem jí položil na tváře a donutil ji tak dívat se mi do očí.

„Kate, nemusíš mi to říkat, pokud tě to bolí. Jestli se na to pořádně necítíš, nevadí. Máme mnoho času na to si vše svěřit," pravil jsem opatrně. Nevěděl jsem, jak se zachová.

Ona se ke mně jen přitulila a vzlykla: „Já chci. Musím ti to říct."

Zase jsem mlčel. Vzal jsem si ji do náruče a posadil na postel. Musela vědět, že tu pro ni jsem. Že tu pro ni zůstanu přese všechno, co mi o sobě poví.

„Když už jsem tam nemohla vydržet, odešla jsem. Vždy jsem každý rok cestovala, abych byla nevypátratelná, ale na své narozeniny jsem se vracela... Domů. Alespoň ještě tehdy jsem tomu mohla říkat domov. Vrátila jsem se do známých lesů a cítila se naprosto volně a přirozeně. Ale jednou..."

 

 

17. kapitola <-> 19 kapitola

 


 

Ahojky lidičky, přináším vám další kapitolku. Oznamuji, že jsme se zase o krok přiblížili ke konci. Sice je mi moc líto, že tato kapitolovka nikoho moc nezajímá, ale stejně ji chci pro vás dopsat.

Děkuji za komentářky k minulé kapitolce a těším se na další v téhle, za které opět znova předem děkuji. Tato kapitolka je věnovaná pro komentující, především Kaliban, nepřihlášené UV a Lili, a v neposlední řadě Bubu, o které vím, že teď na komentáře nemá bohužel čas. Vaše zuzu



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zázračný svit luny - Záře Slunce (18):

 1
5. Jana S
29.12.2014 [19:36]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. halovka97
21.11.2011 [17:40]

Prosím prosím Emoticon rychle další Emoticon

3. Lili
21.11.2011 [2:14]

Tak to jsi mě překvapila - pěkné mírové řešení Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon a co se stalo jednou-honem další kapitolku!!!! Emoticon

20.11.2011 [17:49]

KalibanNo tak to bylo super, konečně to mají obě z krku. Moc se ti to povedlo Emoticon Emoticon

1. UV
19.11.2011 [14:00]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!