Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zapomnění - 6. a 7. Kapitola

Soutěž Twilight kresba - By Wundan


Zapomnění - 6. a 7. KapitolaDalší kapitolky... No, jak to shrnout...? Bella je prostě v háji. xD

6. Kapitola

Uběhlo několik dlouhých minut, než se ve dveřích objevil Demetri s upírkou.

 

Romilda nevypadala jako jiné upírky. Neměla bledou kůži ani oslnivou krásu. Byla malá a snědá a její černo červené vlasy se ji hustě vlnily až po ramena.

 

„Romildo! Moc rád Tě vidím.“ Pozdravil ji Aro a postavil se, aby se s ní přivítal.

 

„Já Vás také, Aro.“ Odpověděla podivně pisklavým hlasem.

 

„Byla bys tak hodná a uplatnila svůj talent tady na Carlislea a jeho rodinu, prosím?“ požádal ji příjemným hlasem. Romilda se otočila a přejela pohledem celou mou rodinu.

 

„Jistě.“ Odpověděla jen. Poté se seběhlo všechno velmi rychle.

 

Romilda se upírskou rychlostí přesunula ke Carlisleovi, přiložila mu ruce na spánky a za necelou sekundu se zřítil k zemi.

 

„NE!!!“ zakřičela jsem, ale nedokázala jsem nic udělat. Horda Arových bodyguardů se na mě sesypala jako včely na med. Přimáčkli mě k zemi tak silně, až pode mnou zapraskala zem. Možná bych je přeprala, ale stále jsem pamatovala na Edwarda, kterého můžou kdykoliv zabít, a tak jsem jen držela.

 

Romilda postupně obešla všechny členy mé rodiny a každému z nich přiložila ruce na spánky. Poté v mdlobách padli k zemi.

 

„Ne, ne, ne…“ naříkala jsem stále dokola. „Co jste jim udělali??! Co jste jim udělali?!!!“

 

„Romilda zařídila, aby mě Cullenovi poslouchali. Vymazala jim totiž vzpomínky na tebe a jejich vegetariánství. Až se probudí, budou si myslet, že jsou v mé gardě.“ Zachechtal se Aro.

 

Už jsem otvírala pusu, abych po něm začala ječet, ale v tu chvíli se znovu rozrazily dveře a v nich stáli další upíři vlečící Edwarda. Vyděšeně jsem se na něj podívala.

 

„Romildo, můžeš…?“ poukázal Aro na Edwarda. Romilda tiše přikývla.

 

„Ne! To ne! Prosím, jen to ne!“ začala jsem znovu fňukat. „Edwarde! Edwarde, miluju Tě! Nezapomeň na to! Nesmíš na to zapomenout!!“

 

Romilda vztáhla ruce k Edwardovi, dotkla se ho a i on upadl na zem. Nevěřícně jsem se na něj dívala. To nemůže být pravda. Ne, nemůže. Edward na mě určitě nezapomene. Nemůže. Nesmí…

 

Má mysl pracovala na prázdno. Nedokázala jsem se soustředit. Mohla jsem jen myslet na to, že jsem všem zkazila život a ani jim nemůžu pomoct. Nejspíš mě teď okamžitě zabijí. Vždyť o to jim vlastně celou dobu šlo.

 

 

Najednou se ve mně něco hnulo. Nesnesla jsem pomyšlení na Edwarda vraždícího nevinné lidi, a tak jsem vybuchla vzteky. Celou místnost zahalila rudá clona. Začala jsem se nezvladatelně klepat a poté ze mě štít znovu vyletěl. Upíří, kteří mě drželi, odletěli několik metrů daleko a zastavili se až o strop či stěnu. Vrávoravě jsem se postavila. Neměla jsem už moc sil, ale nechtěla jsem se vzdát. Výhružně jsem zavrčela a vrhla se na Ara.

 

7. Kapitola

Než jsem se k němu dostala, pár silných rukou mě chytil pod krkem a odhodil na druhou stranu místnosti. Podruhé jsem se zvednout nedokázala.

 

„Odveďte ji.“ Nařídil Aro. Ihned mě chytili dva upíři a táhli mě zpátky k mé temné kobce. Vhodili mě dovnitř a zamkli dveře.

 

Teď, když jsem osaměla, už jsem to nemohla vydržet. Stáhla jsem se do klubíčka na zemi a začala hlasitě vzlykat. I když jsem se snažila několikrát přestat, nedařilo se mi to. Jen pomyšlení na to, že by na mě mohl Edward zapomenout, příšerně bolela.

 

Trvalo ještě několik hodin, než jsem se konečně uklidnila. Mlčky jsem vzpomínala na ty týdny štěstí. Připadalo mi to tak vzdálené, i když to muselo být ještě před pár dny. Nedokázala jsem uvěřit tomu, že se můj život z minuty na minutu takhle rapidně změnil.

 

Cvak, cvak. Dveře ještě několikrát cvakly a otevřely se. Kobku zaplavilo bílé světlo z chodby. Ve dveřích stál Aro s výsměšným úsměvem na rtech. Posbírala jsem poslední síly a postavila jsem se. Jestli mám teď zemřít, tak ať je to alespoň důstojně.

 

„Mám pro Tebe překvapení, má milá Bello.“ Řekl Aro hranou milostí. „Edwarde, můžeš?“

 

Sevřelo se mi srdce, a kdyby mi ještě bilo, asi by se mi rozbušilo až do krku. Edward vystoupil zpoza Ara. Na nic jsem nečekala a vrhla jsem se mu kolem krku. Pevně jsem ho objala. Po mém dotyku na okamžik ztuhl a poté udělal něco, co mě naprosto překvapilo. Hrubě mě chytil za ramena a odhodil na druhý konec místnosti.

 

Stěna po mém nárazu zanaříkala a některé masivní kameny se rozdrobily na menší kusy. Cítila jsem tupou bolest v týlu. Zrazeně jsem se podívala na Edwarda.

 

„Kdo to je?“ zeptal se Ara. Při jeho otázce se mi z hrdla vysoukal tichy vzlyk.

 

„Jen upírka, která překročila zákon.“ Odpověděl mu s úsměvem. Až teď jsem uviděla jeho oči. Byly sytě rudé. Nezadržitelně jsem se rozvzlykala.

 

„Aha… A proč jí nedáte krev? Vypadá velmi vyčerpaně.“

 

„Protože –“ zarazil se Aro. „To je vlastně dobrý nápad! Christophere!“ zakřičel do chodby. „Přiveď sem nějakého člověka!“

 

Až tohle mě trošku probralo.

 

„Ne!“ vydechla jsem. „To ne! Prosím…“ Nepochybovala jsem o tom, že nevydržím v tomhle stavu kontakt s člověkem. Byla jsem přímo vyprahlá. Oheň v krku mi spaloval hrdlo. Pokud ucítím krev, určitě toho nevinného člověka zabiju.

 

„Edwarde! Pamatuješ si mě?? To jsem já! Bella! Před několika hodinami jsi mě požádal, abych se stala tvou ženou! To si vážně nepamatuješ? Edwarde!“

 

Edward se zmateně podíval na Ara. Ten odpověděl na nevyslovenou otázku.

 

„Snaží se odtud dostat. Nevšímej si jí. Už půjdeme.“

 

„NE! Edwarde! Prosím!“ Edward se na mě ještě jednou pátravě podíval. „Prosím…“ zaskuhrala jsem… „Miluju Tě. Pamatuj na to…“ zašeptala jsem předtím, než jsem se opět ocitla v temnotě.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zapomnění - 6. a 7. Kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!