Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zapomenuté království 31

bd02


Zapomenuté království 31Poslední díl... Nemám konce povídek ráda, ale bez nich by to tak nějak asi nešlo, že. :-)
Děkuji všem, kteří Království četli, a zvláště těm, kteří si i našli čas na napsání komentáře. Jsem moc ráda, že se povídka líbila, a doufám, že tím zakončením si to nezkazím. Přeji příjemné čtení.

Díval se na svou ženu a dceru a zřetelně cítil hrdý tlukot svého srdce i přesto, že to se ani nepohnulo již přes sto let. Když potkal Bellu, ožil, ale ani vzdáleně se to nepodobalo tomu, co prožíval a cítil nyní. Absolutně nic mu nechybělo a jeho štěstí se zdálo být nezměrné a nekonečné. Připadal si omámený a očarovaný. Odolával pokušení štípnout se, aby se ujistil, že nesní, i když věděl, že snít ve skutečnosti nemůže. 
Bella Euniké chovala jako ten nejvzácnější poklad, kterým pro ně oba opravdu byla, a něžně se na ni usmívala. Edward nedokázal ani se svou bryskní myslí pochopit, co se to stalo. Bella se měla přeměnit, stát se upírem, když ji kousl a v oběhu jí koloval jeho jed. A ten bezpochyby její tělo uzdravil, nic jiného to být nemohlo. Přesto se v upíra nezměnila. Neměl ani ponětí, čím teď Bella je a upřímně mu na tom zas až tak moc nezáleželo. Důležité bylo jen to, že žila a očividně jí bylo dobře a nic ji nebolelo. Byla to pořád jeho Bella, tohle se nemohlo ničím změnit.

Mazlila se se svojí holčičkou a vrývala si do paměti každičký detail toho malého zázraku ve svém náručí. Přísahala by, že nikdy neviděla krásnější dítě. Euniké se na ni usmívala a občas spokojeně zapředla. U matky se jí líbilo a byla spokojená. Bella z ní dobrou náladu zřetelně cítila. Něžně ji pošimrala na bříšku a Euniké se zvonivě rozesmála. Ten zvuk se nesl domem a Edwardovi i Jacobovi se zdálo, že ho rozzařuje a prosvětluje.

„Jak se cítíš, lásko?” zeptal se Edward Belly a posadil se na lůžko k ní.
„Tak krásně jako nikdy dříve,” zašeptala Bella a zvedla k němu pohled. V očích jí četl lásku a nezměrnou radost. „Teď mám úplně všechno, po čem jsem kdy toužila. Báječného muže a zdravou, krásnou dcerušku.”

Edward ji objal kolem ramen, přivinul ji do svého náručí a políbil do vlasů. Euniké se na něj podívala a usmála se. Na tvářích se jí udělaly dolíčky. Natáhla k Edwardovi ruce. Ten její drobné ručky vzal do svých a polaskal ji na dlaních. Malá se nejprve lechtavě zasmála a pak zkrabatila čelo. Podívala se Edwardovi přímo do očí a mezi jejím obočím se objevila tenká čárka, jako kdyby se na něco soustředila.

Edward svou dceru pozorně pozoroval. Zvykl si, že neslyší Belliny myšlenky, ale nyní by byl moc rád, kdyby alespoň mysl jeho dcery pro něj nezůstala utajeným územím. Chápal, že něco chce, ale nedokázal určit co. Stejně jako u Belly i u ní viděl jen tmu a ani náznak toho, na co myslí. Pak se něco změnilo. V hlavě se mu objevil jasný a barevný obrázek. Byla to vlastně tahle chvíle, až na jednu věc. On objímal Bellu a byl to on, kdo choval Euniké. Obrázek zase zmizel a jeho dcera na něj zamrkala.

Překvapeně vydechl. Když byla Bella těhotná a on se dotýkal jejího břicha, taky mu dcerka ukazovala, co by chtěla. Předpokládal ale, že po porodu tohle zmizí. Že tahle zvláštní komunikace je dána tak těsným vztahem matky a dítěte v jejím lůně. Myslel si, že po narození se miminko bude projevovat jako ostatní právě narozené děti. Nenapadlo ho, že takhle malé dítě může účinně a uvědoměle používat výjimečnou schopnost, jakou promítání vlastních přání do cizí mysli jistě bylo. Vzápětí se ale usmál. Ani na okamžik nepochyboval, že by Euniké nebyla jeho biologickou dcerou, přesto pocítil omamující hrdost, když si uvědomil, že svůj dar zdědila po něm. Převrácené čtení myšlenek. Kromě podoby další nezpochybnitelný důkaz jeho otcovství. Až se zastyděl, že ho něco takového napadá, ale neubránil se tomu. Líbilo se mu zkoumat, co všechno má dcerka po něm. Dávno se vzdal naděje, že by měl někdy potomka a Euniké pro něj byla živoucím svědectvím toho, že zázraky se dějí. Miloval ji i Bellu víc, než kdy pokládal za možné. Jako kdyby jeho srdce narostlo, zmohutnělo a celé bylo věnováno jen těm dvěma. 

Opatrně jako porcelánovou panenku, která se může při jen o trochu silnějším stisku rozbít, si vzal dcerušku do náručí a přivinul ji ke své hrudi. Euniké se dotkla dlaní jeho krku a jeho zaplavila spokojenost a radost. Její pocity, které by i bez toho dotyku beze zbytku sdílel.

Bella se musela silou vůle nutit, aby se nerozplakala dojetím. Dokola si opakovala, že už není těhotná a miminko nadále nezpůsobuje změny její nálady, takže nemá pro slzy žádné odůvodnění. Opřela se hlavou o Edwardovo rameno a vtiskla dcerce polibek na čelo. Zavřela oči a uvědomila si, že je unavená. Najednou měla chuť se smát. Všechno to, čeho se bála, zvládla. Dokázala přivést Euniké na svět a nezemřít přitom. Vlastně to všechno dopadlo lépe, než vůbec doufala. Edward tu byl s ní, celou dobu se o  ni staral a z Euniké měl zcela očividnou radost. Viděla mu na očích, jak moc si ho dcera za těch pár chvil omotala kolem prstu. Sama sebe přesvědčovala, že ji nebudou rozmazlovat a nesplní jí každičké přání v okamžiku, kdy na něj pomyslí nebo ještě dříve. Dopředu ale věděla, že tomu tak pravděpodobně bude. S úsměvem na rtech se ponořila do říše snů.

Edward přesně poznal chvíli, kdy přestala vnímat dění okolo sebe a usnula. Její tělo se uvolnilo a nevědomě na něj přenesla větší část své váhy. V první chvíli se vyděsil, co se děje, ale její klidný, prohloubený dech ho rychle uklidnil. Pár vteřin ještě počkal, aby ji nevzbudil, a potom ji opatrně a pomalu položil na lůžko a přikryl dekou. S dcerkou v náručí ji sledoval a nemohl se vynadívat na její i ve spánku usměvavou a spokojenou tvář. I Euničino drobné tělíčko pomaloučku vláčnělo a její oči se samy zavíraly. Párkrát zmateně, ale nepochybně ospale, zamrkala a pak i ona usnula. Tiše zamlaskala a zavrtěla se. Našla si v otcově náručí pohodlnější polohu, palec jedné ruky si strčila do úst a více nevěděla o světě.

Edward ji ještě chvíli choval a maličko se přitom pohupoval, když si byl docela jistý, že dcerka spí tvrdě a jen tak se nevzbudí, položil ji k Belle na lůžko a i ji přikryl a zachumlal do peřiny. Bella podvědomě vycítila dceřinu blízkou přítomnost a objala ji. Ten pohled byl pro Edwarda tím nejkrásnějším, co kdy viděl. Posadil se do křesla a bez jediného pohnutí je sledoval.

Jacob se opět cítil poněkud nepatřičně a přebytečně. Kdyby se otiskl do dospělé ženy, bylo by to něco jiného. Rozumě si uvědomoval, že Niké, jak si Euniku překřtil, v tuhle chvíli potřebuje hlavně své rodiče. On jí mohl být chůvou, čemuž se ušklíbal, i přes to, že po tom toužil, přítelem, rádcem. Mohl jí poskytnout rameno, na němž se bude moci vyplakat, když bude smutná, a pozorné uši, které vyslechnou veškeré její radosti i starosti. Ochotně jí mohl nabídnout náruč a objetí, kdykoliv bude chtít nebo potřebovat cítit blízkou bytost. Samotného ho překvapovalo, že na ni nemyslí jako na svou budoucí ženu, jak očekával. Byla to prostě Niké, jeho Niké, které do věku na vdávání ještě zbývalo hodně času. A jemu to nevadilo. Ani v nejmenším. Přál si jen, aby byla spokojená a nic jí nechybělo.
Najednou měl chuť se smát. Kolikrát se posmíval svým kamarádům ve smečce kvůli jejich absolutní nesobeckosti a myšlení v první řadě na svou lásku. Nyní je dokonale chápal a věděl, že on bude úplně stejný.

„Děkuji,” ozval se tichý Edwardův hlas. Jake sebou trhl. Tak se zamyslel, že ho Edward vylekal. Pátral v paměti a usilovně se snažil přijít na důvod poděkování. Nic ho ale nenapadalo.
„Jacobe, děkuji ti za Bellu i Niké, mimochodem hezká zdrobnělina. Bez tebe by tu asi ani jedna z nich nebyla. Sám bych to nezvládl,” vysvětlil Edward. Rychle vstal a podal Jacobovi ruku. Ten ji více než ochotně přijal a zažil menší šok, když ho upír objal a poplácal po rameni.
Edward se zase odtáhl a o krok ustoupil. Poněkud nervózně si odkašlal a podíval se do země. Samotného ho jeho přátelský čin překvapil. Viděl Jacobovu čistou a upřímnou mysl a konečně si uvědomil, co všechno pro něj, Bellu i Niké udělal. Byl mu vděčný, a i když se mu to zdálo divné, začínal ho mít docela rád jako bratra. Najednou se bolestně zašklebil. Jake se tázavě zvedl obočí. On nebyl tím, kdo četl jiným myšlenky.
„Ehm, nejsem úplně nadšený, že má Niké určeno, s kým stráví svůj život, věčnost, sotva se narodila,” přiznal Edward a Jacob se začervenal.
„No, já za to tak úplně nemůžu. Ono si nejde vybrat, kdy a do koho se otiskneš,” ošil se, ale to už se Edward smál.
„Já vím, a kdybych si mohl pro dceru vybrat partnera sám, stejně bych zvolil tebe. Postaráš se o ni a budeš ji milovat. Jen si nemysli, že ti ji dáme, i kdyby tě ona sama nechtěla.”
„Kdyby mě ona nechtěla, sám bych se jí klidil z očí,” prohlásil Jacob upřímně a  přesvědčeně.
„Vím a i proto se s tebou jakožto potenciálním zetěm a prozatímním bratrem asi i smířím,” pronesl Edward vážně a znovu Jacoba poplácal po rameni.

„E-Edwarde?” ozvalo se zajíkavé vyjeknutí ode dveří. Edward i Jacob se k nim prudce otočili a spatřili Alici nechápavě na ně zírající a těkající očima z jednoho na druhého. Byla dočista zmatená. Edwardova budoucnost se jí ztratila již před třemi dny, ale neměla ani tušení, kam mířil nebo co měl v plánu. Zmizel jí a ona z toho byla zoufalá. Čistě náhodou zjistila, že nevidí ani jejich bývalý domov a napadlo ji, že by to mohlo nějak souviset s Edwardem a možná i s Bellou. I s celou rodinou se vydala na cestu sem, ale ji poháněla jakási vyšší síla, obrovský vnitřní neklid. Běžela ze všech nejrychleji a byla tu první. Mátl ji zvuk tlukoucího srdce a zvláštní pach, přesto se vřítila až dovnitř a pohled, který se jí naskytl, ji ohromil a přikoval na místě.

Bála se o svého bratra a děsila se, že je mrtvý. On se místo toho bratříčkoval s nějakým indiánem, který byl očividně zdrojem onoho nelibého odéru. Za ním se ale skrývalo něco víc. Sladká a svěží vůně, která v ní naprosto bez důvodu vzbuzovala radost. A pak to uslyšela. Další tlukot srdce a ještě jeden, slaboučký jako pouhá ozvěna, ale pravidelný a klidný. Vyhledala pohledem jejich zdroj a znova vyjekla. Edward se musel smát. Nebylo snadné něčím Alici vyvést z míry a nyní byla zcela konsternovaná.

„Alice, dovol, abych ti představil svého, ehm, přítele Jacoba Blacka. Jaku, tohle je moje jindy vševidoucí a vševědoucí sestřička Alice,” protnul Edwardův hlas nastalé ticho. „Jacob je měnič a zachránil Belle i naší dceři život,” dodal jakoby mimochodem.

Alice se na bratra otočila a ještě více vytřeštila oči. Najednou měla pocit, že nemůže dýchat a dochází jí vzduch, i když ho k životu nepotřebovala. Zmateně zatřásla hlavou a pevně semkla víčka k sobě. Párkrát se zhluboka nadechla, ale když znovu otevřela oči, Edward, Jacob, Bella i ta holčička u ní tam stále byli. Nezmizeli. Bezděčně vycouvala z místnosti

„Alice, zjistila jsi něco? Co se děje? Co ti je?” Jasper měl o svou milovanou ženu upřímný strach a vůbec se nevyznal v jejích emocích. Radost, šok, nevíra, pochybnosti, nadšení…
„Jazzi, ona je jen trochu překvapená,” vyšel z pokoje i Edward a s úsměvem na rtech se postavil proti své rodině. Všem v tu chvíli spadl obrovský kámen ze srdcí. Byl živý a v pořádku. Esmé neváhala ani zlomek vteřiny a už svého syna objímala a spílala mu, jak je vyděsil.

„Bella… Ona… Vážně, vážně je to pravda?” vysoukala ze sebe Alice, která se stále nemohla úplně vzpamatovat. 
Edward dokázal v Esmenině objetí jen nepatrně přikývnout, ale i to Alici stačilo. Nadšeně zavýskla a ztratila se v Bellině pokoji.
„Alice, ne abys ji vzbudila. Má za sebou náročný porod a ona i naše dcera si potřebují odpočinout,” zašeptal Edward, ale jeho slova měla mnohem větší účinek, než kdyby je zakřičel.
Zbytek rodiny strnul a až nyní začali vnímat vůně a zvuky v domě.
„Musím vám něco povyprávět a vysvětlit,” vymanil se Edward z Esménina náručí. „Začnu ale tím, že jsem táta. A Euniké je to nejúžasnější dítě, jaké se kdy narodilo. Jakmile ji uvidíte, zamilujete si ji…”

 

≈≈≈≈≈≈≈

 

 

„Měla bys ještě odpočívat, lásko,” snažil se Edward přesvědčit Bellu, ale podvědomě tušil, že je to marné. Nedokázal ji už delší dobu udržet v posteli.
„Chci se jít projít. Potřebuji pohyb a čerstvý vzduch,” protestovala Bella a znovu se odkryla a vstala.
„Nemůžeme jít na procházku a nechat tu Niké samotnou,” vytasil Edward svůj poslední trumf. Bella ale nereagovala podle jeho očekávání. Naopak. Vyprskla smíchy.
„Edwarde, oni se poperou, kdo ji pohlídá,” řekla Bella naprostou pravdu.
„Já vím,” povzdychl si Edward. „Ale bojím se o tebe. Měla bys ležet a zotavovat se po porodu.”
„Lásko, rodila jsem před pěti dny. Jsem úplně v pořádku a hrozí mi jen to, že srostu s postelí, jestli z ní hned nevylezu. Nezapomínej, že už nejsem tak křehká, jako jsem bývala.”

A bylo to tady. To, čeho se tak děsil. Před porodem sice Bella říkala, že jí změna a ztracené lidství nevadí, ale jeho stravoval strach, že teď, jako matce, už jí to vadí, jen nechce nic říct.
„Bell, já… mrzí mě, že jsi nemohla zůstat člověkem, jak sis přála,” zašeptal tiše, téměř neslyšně, ale ona ho dokonale slyšela. Vzala jeho ruce do svých a posadila se k němu blíž. Dala mu čas a počkala, až se na ni sám podívá.
„Lpěla jsem na lidství zbytečně a možná až hloupě. Už vím, že nezáleží na tom, čím jsme, ale kdo jsme. Asi jsem to věděla celou dobu, jen jsem se nechtěla vzdát i toho posledního, co mi po mé rodině zůstalo.
Až s tebou jsem byla prvně bez výhrad šťastná. Hledala jsem na našem vztahu chyby, které neexistovaly. Odešla jsem a žila mezi lidmi. A chceš slyšet pravdu? Bylo to příšerné! Pomluvy, drby, pletichaření… Jediný, kdo se mi zdál normální a opravdu milý, byl Jacob. Měnič - vlkodlak. Mezi stovkou lidí si vyberu jedinou bytost, která člověkem není. To možná o něčem svědčí.
Je mi jedno, že už nejsem člověk. Ne, to bych lhala. Jsem za to ráda. Už nikdy, a to si pamatuj, nikdy tě neopustím. Ty sis nevybral, čím ses stal, a nemohl ses změnit. Já ano a byla jsem sobecká, když jsem tu změnu odmítala. Teď spolu můžeme být už napořád. Já patřím sem, k tobě,” usmála se a i přes jeho překvapenou tvář mu vtiskla rychlý polibek na rty.

„Ale teď už chci jít ven. Projít se a vyhnout se alespoň na chvíli veškerému opečovávání, kterého se mi dostává,” zašeptala spiklenecky a vyskočila na nohy. Se smíchem vyběhla na terasu a zhluboka se nadechla. Právě vycházelo Slunce, a i když se schovávalo za mraky, ona cítila jeho hřejivé paprsky na svých lících.
Netrvalo dlouho a Edward se k ní přidal. V domě skutečně propukla hádka, kdo se o nejmladšího a zcela jistě nejoblíbenějšího člena rodiny postará. Edward s Bellou se vzali za ruce a pomalu vykročili mezi stromy. Poznávat a objevovat zapomenuté a nyní znovu objevené království, které našli sami v sobě a jeden v druhém.

 

KONEC



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zapomenuté království 31:

 1
23.10.2011 [22:07]

AddyCullenKrása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon Krása... Emoticon nádhera!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12.08.2011 [22:37]

Faire Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!