Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zapomenuté království 29

13.09.2010 (16:30) • Evelyn • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2186×

Jacob jediný chápal, co se děje. Že se něco podobného stane, věděl od chvíle, kdy zjistil, že Bellino děťátko je potomkem upíra. Jen netušil, jak to Belle říct. Tak dlouho sbíral odvahu vysvětlit jí, co těhotenství s upírem znamená, až bylo najednou pozdě.
Ztěžka polkl a podíval se na zamilovanou dvojici před sebou značně provinile. Edward byl tak zabrán do vlastních úvah a starosti o Bellu, že Jacobovy křičící myšlenky neslyšel a nevnímal.

„Vaše dítě je částečně upír, ono Bellu pomalu mění,” zašeptal tiše, ale efekt jeho slov byl větší a mohutnější, než kdyby je zakřičel. Ona i Edward se na něj prudce otočili. Bella ztratila i ty zbytečky barvy ve tváři a Edward vypadal vyděšeně a šokovaně. Jake chápal, že se o svou ženu musí příšerně bát. Důvod k tomu rozhodně měl…

„Už nám nic nezatajuj a okamžitě řekni všechno, co víš,” zavrčel Edward temně a zcela mimovolně zúžil oči do tenkých škvírek a zatnul všechny svaly na čelisti. V tu chvíli Jake nepochyboval, že před ním stojí upír. Nezáleželo na barvě jeho duhovek. Najednou bylo jasné, že může být stejně nebezpečný jako kterýkoliv jiný jeho druhu.
„Děti upírů své matky během těhotenství mění. Jsou s nimi propojeny pupeční šňůrou, přes níž se krev dítěte a matky mísí. Ta dětská obsahuje pozměněný upíří jed, který se dostává do oběhu matky. Koluje jí tělem a usazuje se v něm,” vysvětloval Jacob překotně. Zatínal pěsti a snažil se rychle se uklidnit. Edward velmi tiše vrčel a ač si Jake uvědomoval, že je to jen reakcí na Bellin stav a starost o ni, cítil ono známé chvění zmocňující se každičké jeho buňky. Nechtěl chvění nechat přejít ve vibrace následované výbuchem. Ani za nic se nemohl proměnit ve vlka tak blízko Belly a tak blízko její dcerušky. Raději by umřel, než aby je jakkoliv ohrozil.

Edward četl v jeho mysli a to, co v ní viděl, ho uklidňovalo. Přestal vrčet a až v tu chvíli si uvědomil, že se hrbil v bojové pozici. Bleskurychle narovnal záda a donutil se uvolnit se.
Jakovi spadl kámen ze srdce a hlasitě si s úlevou oddychl. Edward ho pouhým pohledem vyzval k pokračování.
„Bella se stává stvořením, pro které ani naše legendy nemají přesné pojmenování. Nebude z ní upír, jako jsi ty, ale člověkem není už v tuhle chvíli. Bude více podobná vašemu druhu, ale přesto si něco z lidství zachová,” vyprávěl Jacob již mnohem klidnějším hlasem. Edward musel zavřít oči. Jakovy myšlenky mu ukazovaly, jak zhruba bude Bella vypadat a co bude její nová podoba obnášet. Jemu osobně se to sobecky líbilo a zvláště s povděkem přijímal fakt, že se stane nesmrtelnou. Jenže on musel myslet především na ni a na její přání. Nesměl podléhat vlastním touhám a radosti, kterou mu představa věčnosti po boku milované ženy způsobovala. Moc dobře věděl, že Bella si nic nepřála víc než zůstat člověkem. Dokonce ho kvůli tomu opustila. Odešla od něj, aby se vyhnula přeměně. Nesměl pociťovat radost z toho, že nyní se mění a ani jeden z nich už tomu nemůže zabránit. Považoval se za zrůdu a sobce.

„Jak velká moje část bude spíše upíří? Co přesně se změní?” zeptala se Bella nepřirozeně klidným hlasem.
„Ehm, to… Přestaneš stárnout. Tvá kůže zesvětlá a trochu ztvrdne. Jen tak něco tě nezraní, a když už ano, velmi záhy se zahojíš. Budeš rychlejší a silnější, ale upírům se nevyrovnáš. Sluneční paprsky na tvé pokožce vytvoří jemnou záři, ale nebude tak výrazná jako třpyt upírů. Budeš potřebovat jíst lidské jídlo, ale jen jednou za čas. Nevyhneš se nutnosti pít krev. Jen ta ti dodá sílu a energii,” dokončil mírně přiškrceným hlasem a těkal očima z Belly na Edwarda. Oba se tvářili zvláštně a nepřístupně.
„A děťátko?” zašeptala Bella.

Jacob se nadechl a rychle přemýšlel, jak přesně poloupíra popsat.
„Bude úchvatná. Podobná tobě. Vlastně, až dospěje, budete skoro stejné. Poroste rychleji než lidské děti. I ona bude nesmrtelná,” usmál se Jacob. Intuitivně pochopil, na co přesně se Bella ptá. Bála se, že ona bude věčně mladá, zatímco její dcera zestárne a jednou zemře.
„A pokud ji dobře vychováte, o čemž nepochybuji, nebude lidem nijak nebezpečná. Svůj jed vyčerpá na tvou přeměnu a víc se jí ho nikdy nevytvoří,” přidal poslední poznámku.

Bella se lehce usmála a pohladila se po bříšku. Měla naprostou pravdu, její holčička byla výjimečná. Samozřejmě, že ji vychovají v dobrou a laskavou bytost, kterou ani nenapadne někomu ubližovat. Jen ji trochu mrzelo, že její děťátko, jediné, jaké kdy bude mít, poroste zrychleně. Těšila se, jak bude sledovat její pozvolný vývoj. Nemohla se dočkat prvního očního kontaktu, maličkých prstíků objímajících jeden její prst, prvního i všech následujících úsměvů, pokusů o krůčky, roztomilého žvatlání následovaného zřetelně vysloveným slovem…

Edward svou ženu pozorně sledoval a s napětím očekával jakoukoliv její reakci na informace, co se s ní děje. Zdálo se však, že Bella zrovna tuhle část Jakova sdělení ignorovala a přemýšlela jen o té týkající se jejich děťátka.
„A co porod? Jak moc bude nebezpečný?” zašeptal Edward hlasem tak tichým, aby ho lidské uši neslyšely. Nepočítal ale s tím, že Bella už obyčejným člověkem není.
Zvedla hlavu a zamračila se na něj. Nelíbilo se jí, že se ji snaží obejít a zjistit něco tak podstatného bez ní. Zároveň si uvědomovala, že ona nic o porodu a jeho rizicích vědět nechce. Nechtěla se celý zbytek těhotenství bát a stresovat sebe i svou maličkou holčičku. Každý porod mohl skončit špatně a ona si odmítala připustit, že ten její by mohl mít pro nešťastný konec větší pravděpodobnost.

Jacob se podíval přímo na Edwarda a odpověděl mu pouze myšlenkami. Ukázal mu sám sebe jako sotva dospělého, brzy pro první přeměně, když mu starší kmene vyprávěli legendy, které by měl jakožto měnič znát. Edward jeho prostřednictví poslouchal o upířích dětech, které byly velmi vzácné a které kmen na rozdíl od jejich otců nepovažovat za zplozence pekel a zárodky zla. Informace o rizicích porodu Edwarda téměř srazily na kolena. Když dítě přicházelo na svět, koncentrace jeho jedu v těle matky se velmi rychle a prudce zvýšila. Dodala matce potřebnou sílu. Problém byl v tom, že během těhotenství muselo ženino srdce pracovat mnohem více než kdy jindy. Bylo zvýšeně namáhané. Jed dítěte ho mohl zastavit. Srdce nemuselo porod zvládnout a mohlo se stát, že selže a přestane bít. Znovu rozpumpovat už se nedalo.
To pomyšlení, že by o Bellu definitivně přišel, ho svými ledovými pařáty strachu svíralo kolem nehybného srdce a způsobovalo mu příšerná muka. Zcela bezděčně se posadil zpět vedle Belly a položil svou dlaň na její bříško. V ten samý okamžik se mu tělem rozlil hřejivý pocit lásky a bezpečí. Překvapeně zamrkal a upřel zkoumavý pohled pod svou dlaň. V hlavě se mu objevil obrázek sebe sama, jak bříšky prstů jemně přejíždí sem a tam a zpívá Bellinu ukolébavku. Ztěžka polkl. Žádný jiný výjev se mu už v hlavě neukázal a on si najednou uvědomil, že své dceři nečte myšlenky. To ona mu je sama ukazovala. Sdělovala mu, co chtěla a kdy chtěla.

„Zazpívej mi mou ukolébavku,” požádala ho takřka ve stejnou chvíli Bella a ospale se o něj opřela. Přivinul ji k sobě a dal se do tichého broukání, zatímco něžně hladil bříško.

Jacob si najednou připadal zcela přebytečný. Se zamumláním, že si jde něco ulovit a proběhnout se, zmizel překotně v lese. S Edwardem a Bellou se cítil nepatřičně. Rušil jejich klidnou chvilku a to rozhodně nechtěl. Navíc už skutečně začínal cítit hlad.

Když osaměli, Bella se zimničně zachvěla a ještě víc se zachumlala do vlněného šálu, který měla omotaný kolem ramen. Byla Jakovi za chvíli samoty vděčná. Cítila, že Edwarda něco hluboce trápí.
„Povídej,” vyzvala ho tiše a přerušila tak píseň. Miminko v jejím lůně se nespokojeně zavrtělo, ale Bella ho jen pohladila přes své břicho. V duchu se zasmála představě, jak dcerušku rozmazluje, ještě před tím, než se vůbec narodí.  
„Bojím se o tebe, o vás obě,” přiznal Edward a přitiskl si svou ženu ještě blíž k sobě.
„To ale není celé, že,” nedala se Bella. Vždy dokázala intuitivně rozpoznat spoustu věcí, ale nyní se tato její schopnost ještě zesílila.
„Bello, lásko, cožpak jsi Jacoba neposlouchala? Měníš se. Naše holčička tě mění. Mrzí mě, že tomu nedokážu zabránit a zachovat tak tvé lidství,” připustil Edward další ze svých obav. Děsilo ho, co s Bellou vědomí, že už nebude více člověkem a přijde tak o to, o co tak urputně bojovala, udělá. Bál se, že bude nešťastná a zoufalá.
Bella se ale usmála a pohladila ho po ztrápené tváři.
„Já už jsem si přeci všimla, že mě naše dceruška mění. Zostřily se mi smysly, nemusím tolik spát ani jíst. A viděla jsem se v zrcadle, vím, že už i trochu jinak vypadám. Jsem hezčí,” zasmála se a v očích jí zajiskřilo.

Edward se na ni bez hlesu díval a snažil se přesvědčit sám sebe, že jí to opravdu nevadí. Že ji pomyšlení na přeměnu nezpůsobuje bolest a nechce se tomu vyhnout.
„Tobě… tobě to nevadí? Já myslel, že… že nechceš přestat být člověkem, změnit svou podstatu,” zakoktal se zmateně.
„Neznám nic přirozenějšího a krásnějšího než těhotenství, které vzniklo z hluboké a upřímné lásky. Roste ve mně nový život a pokud se kvůli jeho příchodu na svět musím změnit, přijímám to s radostí. Myslela jsem si, že nikdy nebudu moct míst dítě. Naše holčička je malý zázrak. Kvůli tomu přeci stojí za to vzdát se lidství,” vysvětlovala Bella svůj postoj i pocity.
„Navíc bude podle Jaka nesmrtelná. Budeme spolu už navěky. Tedy, pokud mě ještě chceš,” zašeptala bázlivě a nervózně si skousla ret. Jak snadno by se věčnost mohla stát místo daru prokletím, kdyby o ni už Edward nestál.
„Ty můj blázínku, jak bych tě mohl nechtít? Miluji tě víc než vlastní život. Jestli ty chceš být se mnou, budu tím nejšťastnějším mužem pod sluncem,” usmál se na ni dojatě a něžně ji políbil.
„Uvažovala jsem o přeměně. O existenci upíra. Ještě před tím, než jsem zjistila, že jsem těhotná. Dokonce jsem ti poslala dopis a žádala tě o odpuštění. Ale vy už jste tu nebyli,” usmála se Bella a mírně pokrčila rameny.

Edward se najednou cítil úžasně šťastný. Nejen že jí nevadilo, co se z ní stává, ale ona dokonce chtěla být jako on. Milovala ho a litovala svého odchodu, i když ještě nevěděla o miminku. Přála si být s ním, stát po jeho boku a strávit s ním celou věčnost, nikoliv jen omezený čas přidělený jí jakožto člověku.

„Začíná mi být zima,” přiznala Bella, když už se celá chvěla a modraly jí rty. Edward by si nejraději nafackoval, že si toho nevšiml. Měl být pozornější. Chtěl Belle pomoci do stoje, ale ona zavrtěla hlavou s tím, že si musí protáhnout nohy a trošku s sama projít. Namáhavě se doslova vyškrábala ze sedu a zkusmo udělala pár kroků. Přes obrovské břicho si ani neviděla na nohy, což ji rozesmálo. Bolela ji záda a cítila těžkost svých končetin. Položila si ruce na kříž a opatrně se trošku zaklonila. Úleva od bolesti páteře byla přímo úžasná. Slastně se protáhla ještě víc. V tu chvíli se ozvalo ošklivé prasknutí, následované jejím tlumeným výkřikem a stulením se do klubíčka.

Edward stál v tu ránu u ní a vyděšeně ji pozoroval. Rychle, ale opatrně jí prohmatal celá záda, ale nenašel nic, co by změnu Bellina chování způsobilo.
„Naše holčička chce ven,” zaúpěla Bella mezi záchvaty křeče, které ovládaly celé její tělo.

Autor: Evelyn (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zapomenuté království 29: