Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zapomenuté království 25

26.08.2010 (22:00) • Evelyn • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2053×

Stála v jeho objetí v té úzké chodbě a měla pocit, že takhle chce zůstat. Bojovala sama se sebou. Milovala Edwarda a její srdce jí říkalo, že tohle je zrada vůči němu. Jenže na druhou stranu jí v náručí Jacoba bylo až neuvěřitelně hezky. A její miminko bylo naprosto šťastné. Věděla, že tohle není úplně běžné a normální, ale dokázala rozpoznat jeho pocity. A právě nyní skoro vrnělo blahem. Navíc ji Jacobovo objetí hřálo, velmi příjemně hřálo. Odvykla si na běžnou lidskou teplotu a oproti Edwardovi a jeho rodině se jí Jacob zdál až nepřirozeně horký na dotyk.

„Bello, myslíte, že je vhodné, abyste mě jakožto vdaná paní takhle objímala?” vrátil ji do reality jeho napůl pobavený a napůl rozhořčený hlas. Jakoby v tu chvíli dostala ránu. Téměř až uskočila dozadu.
„Oh, to… ehm, promiňte,” vykoktala a cítila, jak červená. Bála se podívat se na něj. Co si jen musí myslet! Jistě ji pokládal za ženu nízkých mravů a skrz na skrz zkaženou. Překvapilo ji, jak moc si přála, aby o ní měl dobré mínění.
„Byla jsem na cestě na procházku, tak tedy půjdu. Ráda jsem vás poznala, Jacobe,” zašeptala zahanbeně a rychle kolem něj proklouzla ke dveřím. Otevřela je a chystala se utéct, ale prudký déšť, který se přihnal a bičoval náměstí, jí zhatil plány. Smutně vzdychla a dveře zase zavřela.

„Pokud nemáte žádné jiné plány, dovolte, abych vás pozval do obchodu na čaj. Strýc je nemocný a já dnes budu pracovat tady místo něho. Mohla byste mi dělat společnost,” pozval ji znenadání a samotného ho jeho náhlé rozhodnutí šokovalo. Moc dobře si uvědomoval, že je vdaná, a to znamenalo pro něj zapovězená. Nikdy by nesváděl ničí manželku, ani by se jí nedvořil a nesnažil se zalíbit se jí. Tahle křehká dívka ho ale něčím přitahovala a pomyšlení, že by jeho nabídku nepřijala a raději se věnovala něčemu jinému, ho podivně děsila a rozesmutňovala.
Váhavě se na něj usmála a skousla si spodní ret. Mírně se zamračila a na očích jí viděl, jak se rozmýšlí. I ona chtěla být s ním a zároveň si nic nepřála víc, než aby k tomuhle zvláštnímu setkání nikdy nedošlo. Nakonec si povzdychla a pokrčila rameny.
„Víte, že na čaj mám obrovskou chuť?” zeptala se již s jistým a zářivým úsměvem.

Jacobovo srdce zrychlilo a žaludek se mu zhoupnul. Do té chvíle nepoznal, co je to zamilovanost nebo pobláznění a ona v něm vyvolávala dosud neznámé pocity a emoce. Nebyl si jistý, jestli je tohle láska, ale upřímně a pevně doufal, že nikoliv. Jeho čest a smysl pro řád a spravedlnost mu nedovolovala ani připustit možnost, že by odlákal ženu, která své slovo dala jinému a svázala s ním svůj život před Bohem. A přes všechny své zásady a morální přesvědčení jí otevřel dveře do knihkupectví a pohybem ruky naznačil, aby vešla.

Okouzleně se rozhlížela kolem sebe. Čtení patřilo mezi její vášně a tohle byl hotový ráj. Se zavřenýma očima se nadechla a ucítila tu krásnou a s ničím nezaměnitelnou vůni papíru, inkoustu a kůže. Pomalu a jakoby omámeně procházela kolem regálů a četla si zlatě či stříbrně vyryté názvy knih. S téměř posvátnou úctou přejížděla bříšky prstů po vazbách několika skutečně vzácných exemplářů. Kdyby si měla vybrat jedinou knihu, nedokázala by to. Tady by mohla strávit klidně několik let a stejně by všechny, které ji zaujaly, nestihla přečíst a vychutnat.

„Čtete ráda?” ozval se od pultu Jacob. Nepřítomně se usmála, ale neotočila se k němu.
„Ano, čtu moc ráda. A můj manžel také. Večer mi vždy předčítá a já pak usínám, zatímco se mi před očima odvíjí příběh z aktuálně čtené knihy,” odpověděla a až když domluvila, uvědomila si, co řekla.

Ramena jí poklesla a v očích ucítila slzy. Zhluboka se nadechla a snažila se se uklidnit, ale moc se jí to nedařilo. Znovu viděla, jak unáhleně a hloupě jednala. Edward jí chyběl a stejně tak každičký detail z jejich společného života. Bylo jim spolu krásně a on by jí snesl i modré z nebe, kdyby projevila zájem. Všechno zahodila, protože nechtěla, aby ji viděl stárnout. Ale byla to vůbec pravda? Najednou sama nedokázala říct, co ji přimělo k tak velkému a zlomovému kroku. Nejasně tušila, že ani strach ze stáří, vrásek, nemocí a smrti, ani touha po dítěti to nebyly.

„Kde je vůbec váš manžel?” zeptal se Jacob tiše. Srdce mu bušilo jako splašené a v duchu se modlil, aby řekla, že jen na pár krátkých dní někam odjel a velmi brzy se vrátí. Pak i s ní odjede hodně daleko a on, Jacob, ji už nikdy neuvidí. Protože asi jedině tak nebude mít možnost udělat nějakou hloupost.
„On… Edward musel odjet za prací. Cesty dnes nejsou bezpečné, a tak jsem nejela s ním. Kdo ví, jestli se někdy vrátí,” zašeptala a vzlykla.

Její slova ho zabolela. Přímo hmatatelně a jasně cítil její žal a aniž by o tom přemýšlel, vykročil k ní a objal ji. Stulila se mu v náručí a rozplakala se. Opatrně a něžně ji hladil po vlasech a nechával si máčet košili. Usilovně se snažila se nezhroutit a nepropadnout hysterickému záchvatu. Silně se kousla do rtu, až ucítila pachuť krve v ústech, aby se opanovala.
„Já… já se omlouvám. Jen mám prostě strach, že se mu něco zlého stane a nevrátí se,” zaštkala. Sice neříkala pravdu, ale tu vyzradit nemohla. Bylo nemyslitelné, aby mu vyprávěla o své hlouposti a o všech aspektech jejich vztahu.

Najednou se něco mezi Bellou a Jacobem pohnulo. Oba dva strnuli a jejich oči svorně sledovaly Bellino břicho. Najednou se jí zdálo větší než před chvílí. Kousek od Jaka odstoupila a přiložila na bříško ruce. Její miminko její dotyk zevnitř opakovalo. Svět byl hned hezčí. Něžně se usmála a pomyslela si, že se svým malým zázrakem zvládne úplně všechno.
„Vy čekáte dítě?” zeptal se Jacob přiškrceně. Pomalu přikývla, aniž by k němu zvedla pohled. Jacoba okamžitě napadlo, že Bella není žádná paní Cullenová. Cullenová, ani žádná jiná. Není vdaná a otěhotněla s někým mimo manželské lože. Ten parchant, kterého nejspíš vážně milovala, se o ni odmítl postarat a dítě přijmout, takže si teď kvůli zachování tváře hraje na vdanou. Manžel však žádný není.
„Bello, neberte to prosím jako nějakou vlezlost nebo výsměch, ale skutečně jste vdaná?” opatrně vyslovil svou domněnku. Poplašeně se na něj podívala a její oči mu němě říkaly, že nechápe, jak o něčem takovém může pochybovat.

Bella stála jako přimrazená a náhle nevěděla, co říct. Dívala se na Jacoba, který pro ni byl vlastně naprosto neznámým člověkem, ale se kterým se cítila skoro tak dobře jako s její rodinou. Nikoho jiného neměla a z ničeho nic pocítila nepřekonatelnou touhu někomu se svěřit. Samozřejmě ne úplně se vším, ale alespoň částečně přiznat pravdu.
„Jsem vdaná. Vdávala jsem se loni na Vánoce. Ale protože jsem tak neskonale hloupá, sama jsem Edwarda opustila… Brzy jsem si uvědomila, jak moc velká chyba to byla, ale už bylo pozdě. Už mě zpátky nechce. Ani mi neodpověděl na dopis,” vzlykala Bella. Jacob si ji prohlížel a nedokázal by říct proč, ale byl si naprosto jistý, že nelže. Nevěděl sice, co se mezi Bellou a jejím mužem stalo, ale její přiznání nebylo falešné.
„A pak jsem ještě zjistila, že čekám děťátko! Takový malý zázrak. Mysleli jsme si, že děti mít nemůžeme, ale pletli jsme se,” zašeptala a znovu se pohladila po mírně se vzdouvajícím bříšku.

Jacob náhle nemohl myslet a soustředit se na nic jiného než na polohu jejích rukou. Nesměle a ostýchavě naznačil, jestli by si na její bříško mohl taky sáhnout. Bella se se slzami v očích usmála a pokývala hlavou. Bylo správné a přirozené, aby se o miminko zajímal i někdo jiný než ona. V její vsi se těhotné ženy vždy měly jako v bavlnce. Ostatní na ně byli milí a starali se o ně. Ženy, muži i děti si na rostoucí bříško chodili pro štěstí sáhnout a ti z rodiny a blízkých přátel miminko i poslouchali s uchem přiloženým na ženině břiše. Dítě bylo brané jako požehnání a to nejkrásnější, co může manžele potkat.
Jake opatrně položil jednu ruku pod tu Bellinu. V tu chvíli se jeho svět dočista změnil. Ať ještě před pár okamžiky myslel na cokoliv, ať měl jakékoliv sny a plány, všechno se rozplynulo a ztratilo na důležitosti. Bellino nenarozené děťátko ho jakoby pošimralo po dlani a ač ho nemohl vidět, ani se ho dotknout přímo, byl to ten nejhezčí pocit, jaký kdy zažil. Cítil takový příval něhy, lásky a zbožňování, že ho to téměř srazilo na kolena. O něčem takovém slýchal v příbězích svého kmene. Otisk. To slovo se mu vypalovalo do mysli a on nepochyboval, že to je to, co právě zažil a co směr jeho budoucích dní nadobro změnilo. Nikdy se však nestalo, aby se někdo otiskl do ještě nenarozeného miminka. Bylo to zvláštní, divné, možná i svým způsobem zvrácené, ale jemu na tom nesešlo. Celý jeho předchozí život směřoval k tomuhle okamžiku. K téhle chvíli. K Belle Cullenové a její dceři.
Bella se při dotyku Jacobovi horké a až pálící ruky zachvěla. Její děťátko ji zaplavilo vlnou štěstí a pohody. Spokojeně se zavrtělo a natisklo na Jakovu dlaň. Bella najednou věděla, že to, co ji k Jakovi táhlo, nevycházelo z ní, ale od miminka. Měla pocit, že ji už nic nemůže překvapit. Dítě člověka a upíra asi muselo být ve všech ohledech výjimečné.

„Asi to bude holčička a líbíš se jí,” zašeptala jemně a porušila tak ticho. Ani si neuvědomila, že Jacobovi začala tykat. Zdálo se jí to přirozené.
Jacob se usmál, ale neodpověděl. Musel si počkat, až se poradí s někým z kmene. Nevěděl, co jí o sobě může všechno říct, ale neuměl si představit, že alespoň základy by jí nevysvětlil. Pokud by to neudělal, nebyl si jistý, jak by si jeho neustálou přítomnost v její blízkosti a neutuchající zájem o miminko vysvětlila. Bál se, že by utekla i s jeho malou, zářivou hvězdičkou, jak nenarozené holčičce v duchu říkal.

----------------

Alice ležela s Jasperem v trávě na louce a dívali se na zamračené nebe. Jasper poslední dobou nevydržel dlouhou dobu v Edwardově blízkosti. Vyčerpávalo ho to a deptalo. Snažil se vysílat ke svému bratrovi klid, pohodu, pocit souznění a všemožné další pozitivní emoce, ale efekt se nedostavoval. S Alicí proto na několik hodin denně utíkali pryč od zbytku rodiny a trávili čas o samotě.
Edward se stále přetvařoval a Jasper věděl, že zbytek rodinu mu to věří, ale on znal pravdu. A Alice taky. Neměli před sebou žádná tajemství.

„Vím, že jsi slíbila, že to neuděláš, ale zkontroluj Bellu,” požádal náhle. Měl se sebeovládáním v blízkosti lidí, zvláště pokud krváceli, dosud problémy a vyhýbal se jim, ale Bella pro něj byla jako malá sestřička. Měl ji rád a i jemu chyběla. Chtěl mít jistotu, že je v bezpečí.

Alice se mírně zamračila, ale pak si vzdychla a kývla. I ona už několikrát uvažovala o malém podvodu. Zaměřila se na Bellu a vyděšeně ztuhla. Místo živé a zdravé Belly, kterou očekávala, viděla jen tmu.

Autor: Evelyn (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zapomenuté království 25: