Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zapomenutá duše 2. kapitola

cccbc


Zapomenutá duše 2. kapitolaAhoj! Tak jste se konečně dočkali je tu 2. kapitola zapomenuté duše.Tady Bella zjistí jak vlastně zemřela tuhle kapitolu chci věnovat AliciHaleCullen zato že my pomáhá s gramatikou a s nápadama HELP!Nevím co by Bella mohla provést Tanye ve 3. kapitole jestli máte nějaký nápad prosím napište.jinak nechte coment jestli se vám kapitolka líbila a omlouvám se za "menší zdržení" díky misppule =*

2. kapitola

To, co jsem uviděla by mi vyrazilo dech, kdyby mohlo. Uprostřed louky ležel bůh, přesněji Edward. Šla jsem k němu a stoupla si před něj. Nevím proč, ale byla jsem si jista, že mě neuvidí. Vypadal, že spí. Byl to nádherný pohled. Po chvíli Edward zamířil domů a já tam zůstala na louce sama. Je divné, jak mi tenhle upír obrátil existenci vzhůru nohama. Existence my bez něj připadala prázdná. Rozhodla jsem se jít domů možná mě už shání Alice.

Doma mě čekalo překvapení, před domem bylo o 2 auta navíc. Nechtěla jsem tam jít, ale zvědavost vyhrála. Prošla jsem skleněnou stěnou dovnitř. Alice se na mě zářivě usmála.

Co tam uviděla, že jí to hned zlepšilo náladu, uslyšela jsem Jasperovi myšlenky.

Mohla zahlídnout veverku, nebo co já vím, pomyslela jsem si.

„Řekla jsem, že se objevím nebo ne?“ Usmála jsem se na Alici.

Sedla jsem si vedle Edwarda, přitáhla jsem si kolena k hrudi a položila si na ně bradu. Po chvíli ze shora přišla zrzka s výstřihem až někam a lepila se na Edwarda.

„Tak to ne!“ Vstala jsem a naštvaně dupala po schodech nahoru.

„Který pokoj může být té zrzky.“ Přemýšlela jsem nahlas.

Ten vpravo, poradila my Alice v myšlenkách.

Vyrazila směr půda. Chvíli jsem se přehrabovala v krabicích.

„Kde je? Vždyť tu před 8 lety byla. Á tady je.“ Vítězně jsem se usmála a vytáhla z krabice pilku.

S poťouchlým úsměvem jsem zamířila k zrzce do pokoje. Nařízla jsem jí nohy u postele a dveře u skříně. Schovala jsem pilku, nasadila nevinný kukuč a zamířila dolů. Alice se na mě podívala se zvednutým obočím, já sem jen mávla rukou ať to neřeší.

Tak už se zvedni, popoháněla jsem ji v myšlenkách a dávala si pozor, aby je neslyšela Alice. Za chvíli se uráčila zvednout zadek a jít nahoru. Nenápadně jsem se vydala za ní. Její cesta vedla ke skříni.

„Běž, běž.“ Zastavila se.

„Ne to nesmíš !!! Bože, ať jde aspoň k posteli.“ Mé přání bylo vyslyšeno.

Lehla si a nohy postele se rozjely. Nevydržela jsem to a začala se smát. Z postele zbyli jen třísky. Zavrčela a vydala se ke skříni. Otevřela dveře a celá skříň na ní spadla. Teď už jsem doslova brečela smíchy.

„Páni já brečím smíchy.“ Zašeptala jsem a utřela slzu smíchu.

Po chvíli se sem všichni seběhli a při pohledu na tu zrzku se začali smát.

Tak proto si zmizela a byla tak neklidná, poslala my Alice v myšlenkách.

Já jsem se jen nevině usmívala.

Ty si ale potvora.

„Já vím.“ zazubila jsem se na ní a šla na půdu.

Sedla jsem si za okno a sledovala, jak dešťové kapky líně tečou po skle. Vzpomínala jsem na posledních třicet let, jak moc se moje existence změnila. Za sebou jsem uslyšela něčí kroky. Byl to Edward. Co ten tady pro boha dělá. Kleknul si k jedné krabic a začal se v ní hrabat. Vypadalo to, jako kdyby něco hledal. Vytáhl nějaké staré zaprášené fotky. Stoupla jsem si za něj a podívala jsem se na ně.  Na první fotce jsem byla já, když my bylo 10 let. Vepředu mi chyběly dva zuby, na druhé jsem seděla na houpačce a smála se.

Z oka mi ukápnula slza. Rychlým pohybem jsem ji setřela. Edward se nad těmi fotkami nepřítomně usmál, položil je vedle krabice a přitáhl si k sobě další krabici. Z ní vytáhl nádherné modré plesové šaty. Úplně ze spod krabice vytáhl výstřižek z novin.

Bylo tam napsáno:

FORKSKÝ MASAKR!

NEZNÁMÍ PACHATEL BEZ VÝČITEK ZABIL CHARLIEHO SWANA, JEHO ŽENU RENÉ SWAN A DCERU ISABELLU SWAN.

 

Charlieho zabil tupým úderem do hlavy. Jeho ženu mučil a zastřelil. Jejich dceru Isabellu zbil, znásilnil a bez výčitek uškrtil.

„Tak tohle mohl udělat jedině Thomas. Já toho upíra zabiju.“ Křičely na mě jeho myšlenky.

Ve dveřích se objevila Alice

„Edwarde Bela je mrtvá skoro třicet let, to že jí pomstíš jí asi nepomůže. A myslím, že by to ani nechtěla.“ Spiklenecky na mě mrkla. Edward jen kývnul a vystřelil ven.

To jsi ty ? zeptala se mě v myšlenkách a prohlížela si fotky.

Vzpomínám si  tohle byl můj pokoj, stěny byly vymalovány světle modrou barvou. Modrou jsem milovala. Sundala jsem z velkého francouzského okna hadr, co tam byl pověšený. Otevřela ho a vyšla ven. Do pokoje se přiřítil Emmet.

„Co chceš?“ Zavrčela na něj Alice.

„Jedeme na lov. Jedeš taky?“ Zeptal se.

„Jen jeď.“ Pobízela jsem ji.

„Ještě někoho ve škole zakousneš.“ Posmívala jsme se jí.

„Mám ti pomoct?“ Zeptala jsem se, protože vůbec nereagovala.

„Ne to je dobrý. Dolů dojdu i bez tvé pomoci.“ Přikývla jsem a dívala se, jak odjíždějí.

Zase sama, povzdechla jsem si.

Prohlížela jsem si svůj bývalý pokoj. Stěny už nebyly světle modré, ale oprýskané a zašedlé. V rohu byla zaprášená postel s nebesy. V druhém rohu byl noční stolek  přikrytý  spoustou pavučin. Vedle něj na zdi visel portrét. Byla to tříčlenná rodina nejspíš matka, otec a dcera.

Šla jsem blíž ta dívka na obraze my byla podobná. Chtěla jsem se toho obrazu dotknout, ale ruka my prolétla skrz. Poraženě jsem sklopila hlavu. Zvláštní jaké je to tady bez Alice a ostatních prázdné.

„Proč jsem odtud vlastně všechny vyháněla?“ Ptala jsem se sama sebe.

„Kéž bych teď byla dole.“ Povzdechla jsem si. Než jsem se nadála, stála jsem v kuchyni.

„Páni.“ Vydechla jsem.

„Já mám novou schopnost. Takhle budu moct na všechny dohlížet.“ Nadšeně jsem běžela lesem.

„Kéž bych mohla být u Alice.“ Jak to, že to nefunguje.

„Sakra.“ Zaklela  jsem.

„Chci být  hned u Alice.“ Dupla jsem si.

A světe div se vyšlo to.

„Jo!“ Zavýskla jsem. Povedlo se to. Přede mnou stála Alice a dívala se na mě jako na ducha. „C-co tu děláš?“ Vykoktala ze sebe.

                      

 prolog+1.Kapitola >SHRNUTÍ< 3.Kapitola        



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zapomenutá duše 2. kapitola:

 1
02.04.2015 [0:29]

Darkness01 Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!