Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakletá Popelka 48. kapitola

alice hale cullen (voltera)


Zakletá Popelka 48. kapitola„Ano, beru, navždy,“ řekla jsem taky pevným hlasem a cítila Edwardův úlevný oddech. Zdá se, že mi nevěří tak, jako já jemu. Já o něm nepochybovala, což bych asi normálně měla jako každá nevěsta.

48. kapitola

 

Spánek jsem měla bezesný. Když hodiny odbily šestou hodinu ranní, na vteřinu přesně jsem otevřela oči. Já už jsem tak hold naučená. Vyskočila jsem jako ranní ptáče z postele, kterou jsem okamžitě ustlala.

Šla jsem do koupelny. Pohled padl na můj odraz v zrcadle. Moje oči byly úplně černé. Jak je možné, že můj dar přestal pracovat a změnil mi oči? A proč necítím žízeň? To jsem nechala být, oblékla si teplákovku s teniskami a vyskočila z okna.

Musím na lov. Mám ještě dvě hodiny, než mě přijde Alice vzbudit. Běžela jsem asi jenom dva kilometry, když jsem ucítila nádhernou vůni. Běžela jsem za ní a pěkně mě překvapilo, že to byl jaguár. Kočkovité šelmy jsou zkrátka nejlepší.

Když jsem dopila poslední kapku, ucítila jsem dalšího jaguára. Rozeběhla jsem se za ním a taky ho vypila. Tak, a mám dost. Oba jsem zakopala jako havrany a běžela do domu. Vyskočila jsem do okna a okamžitě koukla na hodiny. Sedm hodin.

Mám ještě hodinu, kterou věnuju sprše. První, co jsem udělala v koupelně, bylo, že jsem se koukla do zrcadla na své oči. Nádherně zlaté. Super. Shodila jsem ze sebe teplákovku, kterou jsem dala do tašky a vlezla do sprchy.

Pečlivě jsem se celá namydlila a vydrhla, abych nikde neměla hlínu nebo krev. Oholila jsem si pečlivě nohy a podpaždí. Dneska zvláštní péči jsem věnovala svým vlasům. Nejdříve šampón s vanilkou a jasmínem, potom kondicionér.

Vylezla jsem ze sprchy, celá se osušila, vlasy zabalila do turbanu a celé tělo jsem si namazala hydratačním krémem pro hebkou a nepodrážděnou pleť. V županu s turbanem jsem šla do pokoje, kde jsem si sedla na židli a přemýšlela, co budu dělat, než přijde Alice. Nic jsem však nestihla vymyslet, protože se otevřely dveře, kde stála Alice.

„Tušila jsem, že už budeš vzhůru. Tak, můžeme okamžitě začít a nemusíme se zdržovat sprchou,“ řekla a vrhla se ke mně jako hurikán. Přede mě položila svůj kufřík, ve kterém má snad úplně všechno, co se týká zkrášlování dívky. Stíny, tužky, rtěnky, lesky, pudry, make-upy, laky na nehty, odlakovače, no, prostě všechno.

Kufřík otevřela a vyndala laky na francouzskou manikúru. Přišla ještě Rose a Esmé, které se toho chopily. Rose mi lakovala nehty na rukou a Esmé na nohou. Cítila jsem se trapně, že mě takhle obskakují. To byla vždycky moje práce.

Zatímco se Rose s Esmé věnovaly mým nehtům, Alice se pustila do líčení. Já jen zavřela oči, abych se nemusela koukat na to, jak mě obletují, fakticky jsem se tak necítila dobře. Nevím, jaká přešla doba, ale už se mi chtělo začít ječet.

„Tak, už zbývají jenom vlasy a můžeme jít na šaty,“ řekla Alice a já si oddechla. Jenom vlasy. Snad to nebude dlouho trvat. Jestli ano, tak místo do kaple pojedu do blázince. Edward mi několikrát vyprávěl, že je u nich zvykem, že se berou opakovaně. Jestli tohle budu muset absolvovat několikrát, tak ho zabiju.

„Hotovo. Tak, a jdou na řadu šaty,“ řekla Alice, a tak jsem se otočila na židli a vstala. Alice s Rose přinesly několik krabic a tašek, až jsem zírala. Otevřely první, ze které vytáhly nádherný korzet s tangy. Sáhla jsem na něj a žasla. Tak hebký.

Shodila jsem ze sebe župan a čekala, než mi ho Alice na zádech uváže. Musím říct, že když mi ho utahovala, měla jsem chuť jí dát facku, jak to bylo nepříjemné. Ještě že žiju v jednadvacátém století, kde už není pravidlem, aby ženy nosily korzet.

Z menší tašky vyndala bílé punčochy. Ty jsem si natáhla sama. Taky byly jemné a hebké. Hádám, že to všechno je z Alicina salónu. Alice by asi nedovolila, abych v tak slavný den měla na sobě něco jiného, než co sama udělala.

Z krabice na boty vyjmula nádherné boty, které byly jako stvořené pro mě a tento den. Hned na první pohled jsem si je zamilovala. Opatrně, jako by byly ze skla, jsem si je obula. Padly mi jako ulité.

Teď Alice ze šatny přitáhla veliký bílý vak. Vykulila jsem na něj oči. Zkusím hádat, co v něm je. Za prvé, kamení, za druhé, nafukovací balón nebo za třetí, svatební šaty. Já bych řekla za druhé.

Alice ho rozepnula a vytáhla tak nádherné svatební šaty, až jsem zatajila dech. Takové jsem si přála. Alice mě zná až příliš dobře. Takové měla i moje matka. Jednou jsem v Charlieho kanceláři narazila na jejich svatební fotku. Vypadali na ní šťastně.

Do nich mi musela pomáhat i Rose, protože jsem se bála, že je poničím. Pro mě byly jako sen. Nádherné, hebké, jemné jako mlha. Skutečně. Když mi Alice zapnula zip na zádech, nemohla jsem uvěřit, že je mám na sobě, aniž by se rozplynuly.

„Jsi nádherná, Bello. Edward si z tebe kecne na zadek,“ řekla Alice. Její hlas jsem slyšela zdálky, tak jsem se otočila za jejím hlasem. Viděla jsem Alici, Rose a Esmé, jak na mě okouzleně koukají. Já se ještě nemohla soudit, protože jsem se ještě neviděla.

„Ne jen Edward, ale hádám, že asi všichni muži v tomhle domě, Adam nevyjímaje,“ řekla Rose a usmívala se při tom. Kdyby si ze mě sedl na zadek i kněz, tak jsem asi opravdu překrásná.

„Tak, ještě šperky a závoj,“ řekla a otevřela předposlední krabici. Vytáhla z ní krásný náhrdelník, náušnice a korunku. Vytřeštila jsem na to oči. To jsou určitě pravé diamanty a perly. Já ji zabiju.

„To je můj svatební dar,“ řekla a připnula mi náhrdelník, nandala náušnice a korunku umístila kamsi do účesu. Z poslední krabice vytáhla závoj. Připevnila mi ho do účesu a to bylo myslím poslední.

„Tak, hotovo. Jsi nádherná nevěsta,“ řekla a odkryla zrcadlo, které bylo za ní. V tu chvíli jsem přestala dýchat. To nejsem já. To v zrcadle je hotová princezna, to nemůžu být já. Zvedla jsem ruku a ta druhá udělala totéž. Jsem to já. To není možné. Jsem nádherná.

Líčení nádherné, účes ještě hezčí a celkově jsem vypadala jako víla. To fakticky nemůžu být já. Ještě dlouho jsem se takhle prohlížela a dělala cokoli, abych se přesvědčila, že to jsem já. Stejně to bylo na houby. Nevěřila jsem, že to jsem já.

„Bello, my už jedeme do kaple,“ ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a viděla Alici, Esmé a Rose. Ztuhla jsem. Vypadaly nádherně. V šatech jsem poznala Alicin styl, takže to navrhla také ona.

„Jste nádherné. Alice, tys ušila šaty pro každého, že?“ zeptala jsem se jí, abych se ujistila ve svých domněnkách. Přikývla a přiskočila ke mně. Objala mě, ale jenom jemně, aby nepomačkala šaty, to je celá ona.

„Myslíš, že bych někomu dovolila v tvůj nejslavnější den vypadat jinak než v mých věcech. I kluci mají obleky ode mě. Dohlížím na to, aby dneska bylo všechno dokonalý,“ řekla svým módním hlasem a já se musela usmát. Dojímala mě. Tohle si nezasloužím. Schylovala jsem se k slzám.

„Zapomeň na nějaké slzy,“ řekla mi hned tvrdým hlasem. Radši jsem si dala upírství, jen částečné, abych brečet nemohla. Z té tíhy pocitů jsem si sedla na postel. Alice si sedla vedle mě a cítila jsem, jak se v duchu ptá, co se děje.

„Mám pocit, že si tohle všechno nezasloužím. Takových krásným věcí, kolem tolik hodných lidí, kteří mě obskakují, přitom to byla vždycky moje práce. Takový nezvyk. Nezasloužím si nic z toho, co se děje. Nezasloužím si být Edwardovou manželkou,“ řekla jsem a slzy měla na krajíčku. Ještě že nemohly ven.

Alice mě objala kolem ramen a stiskla mé ruce, které jsem měla položené v klíně. Z druhé strany si sedla Esmé a přede mě si sedla na bobek Rose. Nechápala jsem, co dělají. Byla jsem překvapená.

„Bello, není to pravda. Ty si tohle všechno zasloužíš ze všech lidí nejvíc. Nadešel čas, aby ti život vynahradil všechny ty roky, co jsi trpěla. Všechno zlé se v dobré obrací. Život ti poslal muže, který tě miluje nade všechno na světě. Chceš nechat mého syna čekat před oltářem?“ zeptala se mě Esmé a mně došlo, že má pravdu. Usmála jsem se a záporně zakroutila hlavou.

„Tak vidíš. A my už musíme jít. Za chvíli přijde Carlisle, který tě odvede až před oltář,“ řekla Esmé a všechny tři vstaly a odešly. O minutu později do dveří vešel Carlisle v krásném obleku a s kyticí v ruce.

Když mě spatřil, ztuhl a zastavil se v pohybu. Nechápavě jsem nadzvedla obočí, což ho probralo a znovu se rozešel směrem ke mně. Vstala jsem a upravila si šaty, aby nebyly zmuchlané.

„Jsi nádherná, Bello, jako anděl,“ řekl a podal mi kytici. Vzala jsem ji do rukou a přičichla k ní. Voněla božsky. Podívala jsem se na Carlisla, který se usmíval, bylo na něm vidět, že má radost.

„Bello, ještě než pojedeme do kaple, chci ti poděkovat,“ řekl a mě tím doslova zaskočil. Za co mi děkuje? Všiml si mého nechápavého a zaskočeného výrazu, a tak se rozhodl mi to vysvětlit.

„Děkuji ti za to, že jsi udělala mého syna šťastným. Miluji Edwarda a vím, že ho miluješ i ty, za to ti děkuji. Dlouhá léta jsem koukal, jak se trápí samotou, doufajíc a věříc, že přijde ta pravá, ty. Ještě nikdy jsem ho neviděl tak živého a šťastného, jako je teď. A to jen tvojí zásluhou,“ řekl a v jeho tváři jsem viděla tu upřímnost a vděčnost. Usmála jsem se dojetím.

„Za to mi nemusíš děkovat, Carlisle. Já děkuji za tak krásná slova, která mi pohladila srdce. Stejně tak děkuji za všechno, co pro mě děláte. A měli bychom už jet, ať ženich nečeká, tcháne,“ řekla jsem a usmála se. Carlisle se taky usmál a šel ke dveřím. Já šla hned za ním.

Otevřel mi dveře na chodbu, které potom i zavřel a šel přede mnou. V garáži mi otevřel dveře jeho Mercedesu, který spíše připomínal kratší limuzínu. Opatrně jsem si sedla na zadní sedadlo, přičemž mi Carlisle pomáhal, abych nezničila šaty. To bych si neodpustila.

Když jsem už měla celé šaty v autě, Carlisle zavřel dveře a sedl za volant. Nastartoval a vyjel směr kaple. Pořád jsem koukala z okna a pozorovala tu krásu. Za necelých deset minut jsme už parkovali před kaplí. Carlisle vypnul motor, vystoupil a otevřel mi dveře. Nabídl mi ruku, kterou jsem přijala a vylezla z auta.

Dávala jsem pečlivý pozor na šaty. Za mnou Carlisle zavřel dveře. Ještě jsem si šaty upravila a podívala se na Carlisla. Políbil mě na čelo a nabídl mi rámě, které jsem přijala. Slyšela jsem, že se z kaple ozval tradiční svatební pochod, hádám, že asi z radia.

Dveře kaple se otevřely a já s Carlislem vešla dovnitř. Zvedla jsem pohled, abych si mohla prohlédnout výzdobu. Nádhera, jako pohádkový sen. Bylo toho strašně moc, ale nepůsobilo to přehnaně, ale spíše luxusně.

Můj pohled putoval po celé kapli, přes členy rodiny, Jasper s Emmettem měli totožné obleky s Carlislem, až na oltář, před kterým stál Adam v slavnostním rouchu kněze, před ním Edward a Alice s Jasperem jako naši svědci.

Na Edwardovi se můj pohled zasekl. Sjela jsem ho pohledem od bot nahoru. Měl na sobě nádherný bílý oblek s černou košilí. Alice to vymyslela dobře. Výzdoba dokonalá a ženich ještě dokonalejší.

Celou dobu, co jsem šla uličkou, jsme si s Edwardem navzájem koukali do očí a usmívali se na sebe. Nevím, jak se to stalo, ale už jsem stála vedle Edwarda a Carlisle mě předával Edwardovi. Asi jsem se zasnila.

S Edwardem jsme se otočili na Adama, který pokynul ostatním, aby si sedli. Adam začal pronášet klasickou svatební řeč, kterou jsem vnímala jen okrajově. V hlavě jsem měla jen jednu větu. Vdávám se za Edwarda Masena.

„Táži se vás, Edwarde Antony Masene, berete si zde přítomnou Isabellu Marii Swanovou za svou právoplatnou manželku v dobrém i zlém, dokud budete živi?“ zeptal se Adam Edwarda. Podívala jsem se na Edwarda a viděla jeho šťastný úsměv.

„Ano, beru, navždy,“ řekl Edward odhodlaným a pevným hlasem. Sklonila jsem hlavu a usmála se pro sebe. Asi jsem divná, protože jsem se vůbec nebála, že by řekl ne. Nejsem jako ostatní nevěsty, které se před svatbou klepou strachy.

„Táži se vás, Isabello Marie Swanová, berete si zde přítomného Edwarda Anthony Masena za svého právoplatného manžela v dobrém i zlém, dokud budete živi?“ zeptal se tentokrát Adam mě a já cítila Edwardův nervózní pohled na své tváři.

„Ano, beru, navždy,“ řekla jsem taky pevným hlasem a cítila Edwardův úlevný oddech. Zdá se, že mi nevěří tak jako já jemu. Já o něm nepochybovala, což bych asi normálně měla, jako každá nevěsta. Fakticky nejsem normální.

Adam se usmál, otočil se čelem k oltáři a něco z něj vzal. Zase se otočil čelem k nám a já viděla sněhově bílý polštářek, na kterém byly naše snubní prsteny. Ještě něco řekl a natáhl polštářek k nám.

Nejdříve vzal Edward ten menší s diamanty, které si nedal vymluvit, a navlíkl mi ho na prsteníček levé ruky. Celou dobu jsem každý jeho pohyb pozorovala jako pod mikroskopem. Byl to tak krásný pocit.

Pak jsem já vzala ten větší a taky mu ho navlékla. Na prsteny jsme si nechali vyrýt jen naše iniciály, aby to nikomu nebylo povědomé a samozřejmě datum. Když jsem mu prsten nasadila, podívala jsem se mu do očí, kde jsem viděla jenom štěstí a radost.

„Tímto vás prohlašuji za muže a ženu. Můžete políbit nevěstu,“ řekl Adam a ustoupil stranou. Edward ke mně přistoupil blíž, chytil mě za ramena a přitáhl si mě k sobě. Vyšla jsem mu vstříc a spojila naše rty.

Ruce jsem mu, i s kyticí, dala kolem krku a on svoje obmotal kolem mého pasu. Líbali jsme se lehce a zároveň dravě. Tento polibek byl úplně jiný, než jaké jsme měli doteď. Byla jsem v nebi. Kdesi vzadu toho nebe jsem slyšela potlesk.

S Edwardem jsme se od sebe odtrhli a zároveň se podívali za tím potleskem. Usmála jsem se, když jsem viděla jeho, teď už vlastně naši rodinu, jak tleskají a radují se z našeho sňatku. Ještě jsme podepsali listinu, která potvrzovala, že jsme svoji a začaly gratulace. 

První byla Esmé, která skoro brečela jako želva, ještě že byla upírka. Objala mě a pěkně silně zmáčkla. Trochu jsem sykla, což ji probralo a přešla k Edwardovi. Takhle se vystřídali úplně všichni, i Adam nám pogratuloval a pořád opakoval, jaká to pro něj byla čest.

Všimla jsem si, že Rose má v ruce fotoaparát. Ani jsem si nevšimla, že nás fotila. Ještě jsme museli nafotit fotky, kde budeme mít jinou podobu na Manhattan. Edward si všiml mého pohledu a došlo mu, na co myslím.

„Rose, vyfotila bys nás ještě v jiných podobách, aby měla Bella krytí na Manhattanu?“ zeptal se jí Edward a všechna pozornost se upřela na nás. Rose s úsměvem přikývla, a tak jsem byla na řadě já.

Sobě a Edwardovi jsem dala naši druhou tvář, jak to nazval Emmett. Udělali jsme několik póz, které Rose zvěčnila do foťáku. Necháme je vyvolat a já si je potom rozvěsím v bytě v New Yorku. Ty s naší pravou podobou dáme do alba a necháme je, zatím, u rodiny. Až vystuduju Manhattan, vezmeme je k sobě. 

Focením jsme zabrali asi dvě hodiny, plus mínus. Fotili jsme se všude po kapli i venku a dělali jsme různé kraviny. Na většině fotek je naše pravá podoba. Musím říct, že mě to strašně bavilo.

Když už bylo focení u konce, nasedli jsme zase do aut a jelo se zpátky do domu, kde měla proběhnout svatební hostina. Nechápala jsem, jak je to možné, protože když jsme odjížděli, nebylo tam nic, co by připomínalo svatební hostinu.

Ale spletla jsem se. Když jsem vystoupila z auta, celý dům byl svatebně vyzdobený. Kdo to udělal tak rychle? Pohled mi padl na Alici a Jaspera, kteří právě vyšli z domu. Vůbec jsem si nevšimla, že by odešli z kaple.


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zakletá Popelka 48. kapitola:

 1
7. Dominika cullen
03.08.2015 [16:09]

Ahoj to jsem zase ja doufam ze budes pokracovat jinak si viskloubu me vsechny vlasi je to uzasna povidka jen tak dal Emoticon a prosim napis pokracko Emoticon Emoticon Emoticon

6.
Smazat | Upravit | 14.04.2014 [14:38]

Emoticon Emoticon Emoticon

5. Pinak25
03.04.2014 [17:19]

Přečetla jsem všechno od teba a i ZP se mi hodně líbí, prosím pokračuj. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. Zuzka
28.03.2014 [20:41]

Mohla si tam přidat trochu něčeho tajemného a nadpozemského, když už je teda ta kletba zlomená. Pak by to bylo ještě lepší.

3. tina
07.03.2014 [22:33]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. BabčaS
07.03.2014 [21:59]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

07.03.2014 [12:03]

SundanceAhoj, článek ti bohužel musím vrátit. Máš moc dlouhý perex, doporučená délka je kolem dvaceti slov, tak si ho prosím zkrať. Až si to opravíš, zaškrtni znovu Článek je hotov. Díky. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!