Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakletá Popelka 4. kapitola

20.07.2012 (13:15) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 4047×

4. kapitola

Uběhlo několik dní od té večeře, kde jsem dokonale ztrapnila Clover, Jessicu i Tanyu. Dnes večer je školní ples. Je Valentýn a ten ples je v maskách. Ne v kostýmech, jen ve škraboškách.

Zrovna jsem seděla ve svém pokoji v křesle a Alice se roztahovala na posteli s miliony časopisy rozházenými kolem sebe, přičemž každý aspoň desetkrát zkritizovala, jak je to nemoderní. Její nervy bych chtěla mít.

„Alice, nenaštvi se, ale… Nechci jít na ten ples,“ řekla jsem opatrně, abych ji nenaštvala nebo neurazila. Není to potom hezký pohled. Podívala se na mě s otevřenou pusou, ale pak se zase vzpamatovala.

„Musíš tam jít. Dva týdny jsem dělala na našich šatech,“ řekla a podívala se na mě ublíženě. Ano, daly jí hroznou práci, ale já tam nemůžu. Jsem služka, nicka, která prostě na plesy nepatří.

„Já vím. Já vím. Jenže… Já nevím. Je to na Valentýna a nemáme ani kluky. A navíc budou mít všichni masky, což je dětinský. Já už další masky nepotřebuju.“ Vzala jsem z poličky vedle křesla sušenky a pomalu je začala jíst. Byly celkem dobré.

„To je skvělý. Můžeme tam potkat pohledného cizince.“ A malinko se zasnila. Nebo Jaspera, viď? Možná bych tam potkala i Edwarda, ne? Kdo ví. Ale vrátila jsem se do reality.

„Jak poznáme, že je pohledný, když má masku?“ zeptala jsem se jí inteligentně a strčila si do pusy další sušenku. Tančit jsem sice uměla, myslím, že i dobře, ale nechtěla jsem tam kvůli sestrám.

„Podle tance. Hezcí kluci hezky tancují. Každopádně…,“ chtěla pokračovat, ale skočila jsem jí do řeči.

„To není nic pro mě. Proč mám zase něco předstírat? Kluci ani neví, že existuju.“ Malinko jsem posmutněla. Nejsem žádná ošklivka a přísahala bych, že se i několika klukům líbím, ale nechtějí si zkazit pověst tím, že by chodili se služkou.

„Opakuju. Nikdo nebude vědět, kdo je kdo. Nezáleží na tom, jestli o tobě vědí. Jestli tam bude fajn kluk, pozná tvoje pravý já. Ne někoho, koho ty tři čůzy neustále pomlouvají a nechtějí, abych ti řekla, co si…“

„Alice,“ skočila jsem jí do řeči. Naštěstí zmlkla, koukala na mě v očekávání a čekala, co řeknu. Jak já jí závidím, že není prokletá a může jít kamkoliv a kdykoliv. Já musím trčet tady a být na ocet.

„Měla by ses mezi větami nadechnout, i když jsi upírka,“ poradila jsem jí a to poslední jen zašeptala.

„Na ten ples půjdeš. To ti přísahám, jako že jsem stoletá upírka,“ řekla a zdůraznila každé slovo. Bylo by to krásné, kdybych tam potkala Edwarda. Podívala jsem se na hodinky, které jsem měla na ruce, a zděsila se. Měla jsem nejvyšší čas.

„Musím začít uklízet!“ vyhrkla jsem a hned vyběhla z křesla jako namydlený blesk, rovnou do kumbálu pro koště a hadr na podlahu. Alici jsem zatím poslala domů se slibem, že na ples půjdu.

Zhruba ve stejnou chvíli o pár pokojů dál:

Clover ležela na masážním stole jen v ručníku a kolem ní lítali tři mladí chlapi a masírovali celé její tělo.

„Rychleji. To je ono,“ rozplývala se Clover a skoro při té masáži usínala, jak to bylo příjemné. Zrovna do místnosti vtrhly Jessica s Tanyou a nebyly moc nadšené.

„Mami!“ zvolaly jedna přes druhou. A zastavily se asi dva metry od masážního stolu a koukaly na svou mámu, která se málem rozpustila, jak jí bylo příjemně. Milovala masáže.

„Ahoj, zlatíčka moje. Tohle jsou Fabio, Paulo a Claudio,“ řekla Clover a malinko ukázala na ty hochy, kteří stáli nad ní. Oni s úsměvem zamávali Jessice a Tanye a dál se věnovali svojí práci.

„No, víš, zrovna jsme byly na cestě na manikúru kvůli tomu plesu…,“ začala pomalu Jessica.

„A slyšely jsme, jak o něm Bella mluví s tou svou kámoškou. Chystá se na něj totiž jít,“ dodala Tanya. Práskačka. Clover se zarazila a zvedla k nim hlavu. Chlapi ji přestali masírovat a čekali, co bude dál. To čekal každý.

„Oh, to nepůjde,“ vysoukala ze sebe pomalu Clover. Jessica s Tanyou začaly urputně přemýšlet, co by daly Belle za práci, aby na ples nemohla. Věděly, že by cokoliv stihla, a tak přemýšlely usilovněji.

„Můžeš jí říct, aby mi uklidila pokoj?“ navrhla Jessica a divně se u toho kroutila a tvářila. Byla jako had, slizký a jedovatý. Ale v pokoji měla celkem uklizeno, takže by to Bellu moc nezdrželo.

„A mou šatnu. Myslím, že tam něco chcíplo,“ dodala rychle Tanya a zašklebila se, jako by spolkla citrón. Poslední dobou to v její šatně opravdu strašně smrdělo a nemohla přijít na to, co. Bella to samozřejmě věděla, protože jí tam dala mrtvou myš.

„Ne, ne, ne, ne. Mám totiž jedno zvláštní místo, které potřebuje uklidit,“ říkala velmi pomalu Clover. Hochy poslala pryč a své dcery na tu manikúru. Oblékla si župan a lodičky a šla za Bellou, která vytírala podlahu na terase.

Pohled Belly:

Vytírala jsem podlahu na terase, když jsem zaslechla kroky. Podle tíhy jsem poznala Clover. Co zase chce?

„Bello,“ řekla, aby upoutala mou pozornost a stoupla si přede mě. Dala ruce v bok a divně se tvářila. Něco chystá. Tím jsem si byla jistá. Měla takové malé oči a tik v pravém oku. To měla vždy, když něco chystala.

„Holkám bude příští týden šestnáct,“ řekla tím svým divným způsobem. Nikdy nepochopím, jak mohla být ona slavná. Cože to řekla? Šestnáct? Vždyť loni slavily šestnáctiny.

„Nebylo jim šestnáct loni?“ zeptala jsem se nechápavě a malinko pohodila levou rukou. Ona je fakt divná, a to jsem upírka já. Někdy mám pocit, že kdybych nebyla upírkou, byla bych taky divná.

„Jo, a bude jim šestnáct, dokud nerozhodnu jinak,“ řekla a malinko se přitom nafoukla. Ruce rozhodila, ale pak je zase dala v bok. Je snad pánbůh, nebo co, že si myslí, že může rozhodovat o lidském věku? Mně je skoro dvaadvacet a ona si myslí, že mi je osmnáct.

„Budeme mít velkou párty a musí tu být bezvadně uklizeno,“ řekla panovačně. Radši jsem si stoupla, abych byla na její úrovni. Ruce jsem si otřela do džínů, stejně byly domácí.

„Ale já jdu s Alicí na ten ples a uklidila jsem úplně celý dům,“ řekla jsem a doufala, že ji obměkčím. Bez úspěchu. Dělám pro ni první poslední a ona mi nedovolí ani jít na pitomý školní ples.

„Ne,“ začala, ale odmlčela se, takže se vytvořilo napětí, „mou ložnici,“ dodala. Zděsila jsem se. Do své ložnice mě nikdy nepouštěla. Ani když jsem chtěla uklízet, nebo jí odnést snídani do postele.

Otočila se na podpatku a šla ke schodům. Šla jsem poslušně za ní jako pejsek, rovnou ke dveřím do jejího pokoje. Před nimi se zastavila a nechala mě, ať je otevřu. Otevřela jsem je a hned toho litovala.

Tohle není ložnice, ale smetiště. Všude bylo poházené různé oblečení, ale nejen to. I jídlo, které jsem velmi dobře viděla, ale hlavně silně cítila. Měla jsem pocit, že kdybych otevřela její skříň, vypadne na mě kostlivec.

„To je legrace, že?“ vysoukala jsem ze sebe z toho šoku. Clover mě popadla pod ramenem a popostrčila dovnitř. Sešly jsme těch pár schodů a stály skoro uprostřed toho nepořádku. Zadržela jsem dech, protože to nešlo vydržet.

„Jdu večer s Wendy a je na mně, abych pak uspořádala narozeninovou párty. Nešlapej mi na vlasy!“ vykřikla jako na lesy. Ano, málem jsem šlápla na její paruku. Ona moc vlasů nemá, a tak pořád nosí příčesky. Ještě nikdo to nezjistil, jen já. Překvapeně jsem se na ni otočila.

„A až se o půlnoci vrátím, můj pokoj bude jako ze škatulky,“ řekla zasněně a ruce zvedla do úrovně hlavy.

„Clover, potřebovala bych speciální nářadí. Například plamenomet a k tomu kontejner,“ řekla jsem, stále ještě trochu v šoku. Tím jsem ji asi naštvala. Nikdy neměla ráda tyhle moje vtipy, ani když to byla pravda.

„Nesnaž se být vtipná. Asi přestanu být k tobě vlídná. Zapomeň na své trapné kamarádky ze školy, nebo spíš kamarádku, naše slečno nepopulární,“ řekla výsměšně a zasmála se. Měla bych kamarádky, kdyby nebylo jí a jejích trapných, vypatlaných dcer.

Byla na odchodu, když o něco malého zakopla. Byly to rybí prsty, které byly schované pod její parukou, na kterou jsem předtím skoro šlápla. Bohužel to ustála. Škoda. Ty prsty strašně smrděly. Cítila jsem to i na tu vzdálenost.

„Vyhoď ty rybí prsty. Jsou od mých narozenin.“ Teda, ta je takové čuně, až to není možné! To i bezdomovec je čistotnější. Protočila jsem oči a znovu se otočila na ten nepořádek. Mezitím Clover odešla. Aspoň na chvíli je klid. Sedla jsem si na její postel mezi to smetí, vzala sluchátko od telefonu pevné linky a vytočila Alicino číslo. Vzala to na druhé zazvonění.

„Alice, nemůžu na ten ples. Musím tý nestvůře uklidit ložnici,“ řekla jsem rychle místo pozdravu, aby mě Clover neslyšela, přece mi zakázala telefonování, čarodějnice.

„Jsi v jejím pokoji?“ zeptala se mě udiveně, zřejmě s plnou pusou. I Alici to překvapilo. Že by nic neviděla? Divné. Jí většinou nic neunikne. Musela jsem se odpudivě zasmát a zašklebit zároveň.

„Říkám ti, že tady by se schovala i armáda spásy, a nikdo by o ní nevěděl.  Nemůžu to stihnout včas, ani ve své plné rychlosti,“ povzdechla jsem si do sluchátka. Začala jsem se na ten ples těšit, protože tam bude Edward, aspoň podle Alice.

„Počkej, co kdybych…,“ začala Alice vesele, ale přerušil ji hrozný křik Clover, který přicházel z koupelny.

„S kým to mluvíš?! Když jsem říkala bez telefonu, myslela jsem tím i pevnou linku!“ Dala bych teď cokoliv za to, že ji museli slyšet i Číňané, a to jsou přes Tichý oceán. Znovu jsem si povzdechla.

„Promiň, musím jít,“ řekla jsem rychle Alici a položila to.

Od 23.7. do 3.8. jedu s rodinou na dovolenou, takže nové díly budou až v srpnu. Vím, že je děj pořád totožný s filmem, ale jinak mě to skutečně nenapadlo. Ale můžu zaručit, že bude ještě hodně kapitol, protože už vím úplně přesně, co nás čeká a nemine.

Snad se Vám kapitola líbila a přes tu dobu, co budu pryč, na mě nezapomenete. 

CatherineCullen :D

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zakletá Popelka 4. kapitola: