Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakletá Popelka 25. kapitola

23.12.2012 (07:00) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 3265×

25. kapitola

„Voní tady to, co si myslím?“ ozval se ze schodiště hlas, který jsem už začínala postrádat. Podívala jsem se na schody a uviděla Edwarda v modrém tričku s dost složitým potiskem, které mu nádherně obepínalo svaly a zvýrazňovalo jeho krásnou hruď, v černých džínech a černých botách.

„Přes myšlenky jsi tady expert ty, takže nevím, co si myslíš, že tady voní,“ řekla jsem mu a kouzelně se na něj usmála. Taky se usmál, přešel ke mně, vzal můj obličej do dlaní, sklonil se a políbil mě. Jak mi tohle chybělo. Já jsem na Edwardovi vážně silně závislá.

„Myslím si, že tvoje lívance,“ zašeptal, když se ode mě odtáhl, a ještě jednou mě políbil. Usmála jsem se a rukou mu zajela do těch jeho nezbedných vlasů, které trčely do všech světových stran, jako obvykle.

„Pak si myslíš správně,“ zašeptala jsem, když se ode mě odtrhl úplně, ale stále mě hladil po tvářích. Bylo to tak příjemné. Já mu pořádně a ještě divočeji rozcuchala ty jeho sexy vlasy a užívala si pohled do jeho očí, které jsem naposledy viděla včera večer.

„No to je dost, že ses probral. To by se dříve probudila mrtvola než ty. Bella se už tady začínala nudit,“ řekl Emmett a já měla chuť mu zakroutit krkem. Nebyla to pravda, bavila jsem se, a to hodně. Ošklivě jsem se na něj podívala a zamračila se na něj. Edward se na něj taky podíval, ale spíše výsměšně.

„Nudit se s vámi je jako ty a přemýšlet. Nejde to dohromady,“ řekl Edward klidně a já v tu chvíli vybuchla smíchy. Okamžitě se ke mně přidala celá rodina, kromě Emmetta, který vypadal, že se buď každou chvíli rozbrečí, nebo každou chvíli vybuchne. Edward se vítězně usmál, ještě jednou mě políbil a odešel do kuchyně.

Zvedla jsem se a šla za ním. Sedla jsem si vedle Edwarda a koukala na něj, jak jí moje lívance. Nandal si na talíř všechny zbylé, namazal si je, jeden po druhém je do sebe házel a strašně mlaskat. Já se tomu jen pochechtávala.

Když dojedl, sebrala jsem všechno špinavý nádobí, které bylo na stole, a rychlostí blesku všechno umyla a uklidila. Nezapomněla jsem ani poklidit stůl. Když jsem skončila, oprášila jsem si ruce, jak jsem to dělala vždycky po vykonané práci.

Otočila se na Edwarda, který stále seděl na témž místě, opíral se lokty o stůl, levou rukou si podpíral hlavu a pozoroval mě. Nechápavě jsem se na něj podívala a povytáhla obočí, aby pochopil, že mi má říct, co na mě tak zírá. Trochu pohnul hlavou, ale jinak nic.

„Jsi tak krásná,“ zašeptal omámeně, vstal a pomalou chůzí šelmy šel ke mně. Začala jsem před ním s úsměvem couvat, byl to zvyk. Většinou, když jde někdo ke mně takhle, já couvám, dokud mám kam, samozřejmě. Během chvíle jsem narazila do kuchyňské linky.

Edward se ke mně stále s úsměvem blížil a viditelně si to užíval. Přistoupil až úplně ke mně a natiskl mě na linku. Rukama mě objal kolem pasu, a protože jsem menší než on, vytáhl si mě a přidržel můj obličej na úrovni toho jeho.

„Miluji tě, strašně moc,“ zašeptal a můj obličej ovál jeho sladký dech, ze kterého byly trochu cítit mé lívance. Ale bylo to sladký. Zrušil mezeru mezi námi a natiskl se na mé rty, o které se jen jemně třel, ale pomaloučku polehoučku začal přitvrzovat.

„Bello,“ ozvala se Alice odněkud z dálky. S Edwardem jsme se od sebe odtrhli a zároveň se podívali na zaraženou Alici, která stála ve dveřích do kuchyně a vyjeveně na nás koukala. Měla jsem chuť na ni zavrčet, ale je to moje sestra, i když ne biologická.

„Dohodli jsme se, že k večeru půjdeme na diskotéku. Pojď, musíme se udělat krásné,“ řekla, přihnala se k nám, vytrhla mě z Edwardova náručí a táhla mě pryč. Ještě, než mě odtrhla od Edwarda, jsem mu dala poslední polibek, protože jak ji znám, budou to hodinové přípravy.

Alice mě dotáhla až k Rose a Emmettovi do pokoje, kde Rose už čekala, vysprchovaná jen v županu a s turbanem na hlavě. Mě Alice poslala taky do sprchy. Zatímco jsem se sprchovala, Alice asi krášlila Rose, jako pleťové masky a tak. To je totiž Alicin styl.

Když jsem vylezla ze sprchy v županu a uviděla ten cirkus, měla jsem pravdu. Alice mě okamžitě zahnala do křesla a napatlala mi nějakou masku na obličej. Nadechla jsem se. Hmm, to je maska s ananasem a aloe vera. Ta je na pleť prý nejlepší. Zavřela jsem oči a relaxovala.

„Bello, nespi!“ ozvalo se a já se prudce narovnala v zádech a do široka otevřela oči. Masku jsem už neměla, jak dlouho jsem zatraceně spala? Rozhlédla jsem se kolem a pohled mi spadl na Rose a Alici v županu, které se snažily skrýt pobavený smích. Nebyla před chvílí Alice ještě oblečená?

„Jak dlouho jsem spala?“ zeptala jsem se jich a dělala, že jsem neviděla ty jejich pobavené výrazy. Dalo mi to sice práci, ale dařilo se mi to. Jestli budou pokračovat, udělám z nich čarodějnice a uvidíme, kdo se bude komu smát.

„Asi hodinu, přesně po dobu, co měla účinkovat ta maska, která se ti krásně vsákla do pokožky,“ odpověděla mi Alice a už zněla normálně. Tak, to bychom měly. Sáhla jsem si na tvář a opravdu, měla jsem ji hladší. Podívala jsem se do zrcadla a měla jsem pocit, že oslepnu, jak mi pokožka zářila. Co to bylo za masku?

Otočila jsem se na Alici s úmyslem se ji zeptat, co mi to na tvář napatlala, ale nestihla jsem to, protože si začala něco brblat pod vousy a chopila se mých vlasů. Nevím, jak dlouho jí to trvalo, ale už mě to přestávalo bavit. Vzpomněla jsem si na důvod, proč se vlastně tak strojíme.

„Alice, jak bude večer probíhat? Budeme lidé, nebo upíři? A budu muset měnit naši podobu?“ zeptala jsem se jí, abych si aspoň něčím zkrátila dlouhou chvíli. Podle hodin bylo něco po čtvrté odpoledne, což nechápu, jak to mohlo tak rychle uběhnout.

„Bylo by fajn, kdybychom měli podoby, jaké jsme měli na cestě sem. A poprosila bych tě o lidství pro všechny, Emmett se chce pořádně opít a Jasper se k němu přidal,“ řekla a byla tím jaksi nadšená. To mi nešlo moc do hlavy. Nikdy neměla ráda alkohol a už vůbec ne opilce.

Podezíravě jsem si ji měřila v zrcadle s přivřenýma očima, ale nevšímala si toho. Když se blížila pátá hodina odpolední, byly jsme už téměř hotové, zbývaly jen šaty, které už byly stejně připravené v taškách na posteli.

„Alice, jen doufám, že nebudeme vypadat jako děvky,“ zašeptala jsem nadějně, než jsem sáhla do tašky, a vytáhla kus rudé látky, velmi hebké látky. Nesoustředila jsem se na to a rychle si to oblékla, jinak bych si to rozmyslela. Oblečená jsem se otočila k zrcadlu.

Ty šaty nevypadaly tak špatně, ale stejně mi přišly trochu jako pro nějakou štětku, ale jinak nádherné. Já neměla ve zvyku se moc odhalovat.

Otočila jsem se na Alici s Rose a žasla. Alice nečekaně v černých šatech a Rose v růžových šatech, s prominutím vypadala jako cukrová vata, čekající jen na to, až do ní někdo kousne. Vypadaly obě nádherně, skoro mi braly dech, a kdybych byla lesba, dala bych si říct.

Alice přešla k poslední tašce, která byla na posteli, nepřemýšlela jsem nad tím, co je v ní, ale když vyndala tři krabice bot, došlo mi to. Každé z nás strčila do rukou jednu krabici a já netrpělivě a zvědavě otevřela tu svou.

Byly v ní nádherné červené boty na podpatku, trochu na styl pantoflí, který pro mě teď už nepředstavoval žádný problém. Alice je prostě geniální, všechny módní tituly, které získala jako Liliana Roxel, si zaslouží.

Pohledem jsem střelila k zbylým párům bot a nemohla tomu věřit. Všechny jsme měly boty totožné, jen v jiných barvách, přesněji v barvách našich šatů, Alice černé a Rose růžové. Alice je geniální génius. Nic jiného na to říct nemůžu. Obula jsem si ty boty a podívala se do zrcadla. Perfektně to k sobě ladilo, stejně jako u Alice či Rose.

Všechny vlasy jsem měla v culíku na temenu hlavy a měla jsem je natupírované a mírně natočené, spadaly mi jako závoj přes ramena a záda, stejně tak Rose. Alice je měla jen divoce rozčepýřené, jako obvykle.

„Alice, ty jsi prostě sama bohyně módy. Bez tebe by móda nebyla nic, byla by méně než prach. Ty dokážeš i z šedivé myšky vykouzlit princeznu,“ řekla jsem jí a objala, abych svá slova zpečetila. Objetí mi oplatila, ale jen jemně, asi se bála o šaty.

„Měly bychom jít, kluci už jsou připravení a čeká se jen na nás,“ řekla Rose. Pustila jsem Alici a jedna po druhé jsme odešly z pokoje a šly do obýváku, kde byli všichni. Já šla jako poslední. Asi jsem borec na konec.

Když jsem viděla kluky, měla bych problém je rozeznat, kdyby měli stejnou podobu,  protože byli oblečeni v týchž věcech, jen každý měl jinou kravatu. Emmett měl růžovou, Jasper černou a Edward červenou. Byly v barvách našich šatů. Na co ta Alice nemyslí?

Nadšeně jsem došla k Edwardovi a položila mu jednu ruku na hruď, která mírně vibrovala. Lichotilo mi to. Vrčení je jeho projev okouzlení, žárlivosti, nebo štěstí. V tomto případě je to asi to první.

„Jsi nádherná,“ zašeptal mi do ouška a jednou rukou mě objal kolem pasu. Usmála jsem se. Měla jsem pravdu. Je mnou okouzlen a asi nebude jediný, v klubu bude ještě dalších několik kluků, kteří budou po nás koukat. A nejen kluků, i holek, kteří budou koukat na mého Edwarda. Snad to všichni přežijí ve zdraví.

„Už bychom měli jet, za chvíli budou otevírat,“ řekla Alice a my všichni jsme za ní vyšli ze dveří.

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zakletá Popelka 25. kapitola: