Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakletá Popelka 2. kapitola

11.07.2012 (19:15) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 4844×

2. kapitola

Po škole jsem s Alicí jela domů, abych si udělala úkoly. Bylo jich málo a učit se nemusím. Upíří paměť se někdy hold hodí. Dneska přijde Edward na taneční hodinu. Chodím na ně pravidelně a nikdo o mně neví.

Jsem v tělocvičně za zrcadly. Z druhé strany zdi je krásně vidět na stranu, kde tančí ostatní, a je tam dost místa na tančení. Tam se vždycky skryji, dám okolo celé místnosti štít, aby mě nikdo neslyšel, a tančím tam. Sama.

Oblékla jsem si teplákovku, kozačky – sice nevím proč, když je jaro – a do tašky dala ostatní věci. Popadla jsem ji a vyběhla z domu. Podívala jsem se po okolí, aby mě nikdo neviděl. Nikde nikdo a mé smysly to potvrdili.

Vyskočila jsem na střechu jednoho domu a po střechách běžela nadpřirozenou rychlostí do budovy, kde se učí tanec. Oknem jsem proklouzla dovnitř a šla k zrcadlům.

Sundala jsem si tašku a položila ji na zem vedle zrcadel. Vyndala jsem z ní tenisky, ve kterých vždycky tančím, a přezula se. Postavila jsem se před zrcadla a koukala na lidi na druhé straně.

Viktorie zrovna dělala provaz. Jessica s Tanyou se ji snažily napodobit, ale bezúspěšně. Ani ne v polovině se skácely na zem. Tak se vrátily k normálnímu protahování, které jim, jen tak mimochodem, taky nešlo. Ony nejsou tělesně zdatné.

Viktorie se zvedla ze země z provazu a šla k zrcadlům. V ruce držela lesk na rty, který nenávidím. Alice mi ho jednou koupila a po použití jsem ji málem pozvracela od hlavy k patě, jak to bylo odporné. Otevřela ho a začala si jím potírat tu nevymáchanou hubu, kterou bych nejradši rozbila na padrť.

„Viktorie, bylo to hrozný, když jste se s Edwardem rozešli. Když ho vidíš, musíš to všechno prožívat znovu,“ mluvila soucitně Tanya. Ta s ní tak soucítí. Chce Edwarda získat jen a jen pro sebe a nic jiného. Stejně tak Jessica. Kamarádí s Viktorií, aby se dostaly k Edwardovi. Jedna jako druhá. U nich platí „Vrána k vráně sedá...“

„Budeme s Edwardem zase spolu, než bys stihla říct švec,“ řekla Viktorie a usmála se. Je mi z ní šoufl. Dveřmi vstoupila učitelka a všichni se seřadili. Ještě jsem dala kolem celé místnosti štít a už jsem se plně soustředila na tanec, který bude následovat.

„Dobré odpoledne, třído,“ řekla ještě za chůze. Všichni ztichli a postavili se rovně jako pravítka do řad, jak v armádě. Je pravda, že ona si umí získat respekt a je schopna někoho klidně přerazit.

„Jedna věc je tancovat nohama, jiná věc je tancovat svým srdcem. Na začátek pár dechových cvičení,“ řekla a pomalu ruce zvedala obloukem nahoru s nádechem. Všichni dělali totéž.

Taky jsem ruce s nádechem zvedla a s výdechem je zase obloukem dala dolů a předklonila se dopředu. Zaslechla jsem zaklepání a hned hlasité nádechy a radostné výkřiky. Podívala jsem se a zjistila důvod. Vstoupil Edward. Visela jsem na něm pohledem.

„Edwarde, ráda tě tady vidím,“ řekla učitelka a objala ho. Jak já jí záviděla, měla jsem chuť ji odstrčit a obejmout ho místo ní. Edward vypadal tak kouzelně. Měl na sobě tenisky, dříny, oranžové tričko a džínové otrhané sako.

„Jsem moc ráda, že sis našel čas, abys sem zaskočil,“ pokračovala s úsměvem. Nebyl falešný, ale upřímný. Ona nikdy nebyla falešná, vždycky řekla, co si myslí, aniž by si vymýšlela.

„Jak bych mohl odmítnout?“ zeptal se jí vesele s upřímným úsměvem. Má tak krásný hlas. Zírala jsem na něj jako na posvátnou věc. On je vlastně posvátný a pro mě vždycky posvátný bude.

„Dámy a pánové, vím, že se všichni chystáte zapsat do té soutěže,“ řekla učitelka s úsměvem třídě. No jo, ta soutěž. Edward a jeho nahrávací společnost sponzorují taneční soutěž, jejíž šťastný vítěz bude mít možnost si s Edwardem zatančit v jeho příštím klipu. Říkali to včera ve zprávách. Ráda bych se tam přihlásila, ale jsem jen služka, nic víc. Prostě nemohu.

„Takže jsem si říkala, že se rádi naučíte pár kroků přímo od toho, kdo je proslavil. Edward Masen,“ řekla a šla ke kazeťáku u oken, ode mě nalevo. Edward se zhluboka nadechl.

„Jak se vám daří?“ zeptal se Edward. Musela jsem se usmát. Všichni odpověděli pozitivně a dámská část obecenstva se stydlivě zachichotala. Bylo mi z toho zle. Edward je na to asi už zvyklý, lituju ho.

„Tak, co umíte?“ zeptal se jich a začal si sundávat bundu. Učitelka pustila jednu z mých oblíbených písniček. Just that girl od Edwarda Masena. Všude říkají, že Edward si hudbu i slova skládá sám. Je prostě úžasný.

Tady je ukázka z filmu toho tance, který budou tančit.

„Jo, skvělý,“ řekl Edward a odhodil bundu. Chytila ji Jessica a Tanya se s ní o ni začala přetahovat. Jsou jak malé. No, kdybych tam byla já, taky bych se o ni začala přetahovat, jako tygr.

„Udělám pár kroků a pak vám je ukážu zpomaleně a budeme to zrychlovat. Soustřeďte se.“ Postavil se rovně a začal odpočítávat. Ruce přiložil k hrudi a udělal dva kroky stranou a jako by rukama pumpoval. Všichni, i já, jsme ho napodobili.

Otočka se spojenýma rukama nad hlavou. Ruce spojené nad hlavou a zvednout koleno. Ruce do strany a dva kroky doprava. Prst na tvář a rychlý pohled vlevo. A to samé na pravou stranu. Krok, kolena od sebe a k sobě a při tom ruce do strany a k hrudi. To samé na druhou stranu a otočka.

„Au!“ ozvalo se. Byla to Jessica, které Tanya šlápla na nohu. Jessica jí to oplatila a obě si začaly šlapat na nohy. Jak malé. Radši odešly dozadu, kde je pohovka, sedly si na ni a pozorovaly ostatní, jak tančí. Při tom jaksi poskakovaly do rytmu hudby.

„A zkusíme to ještě jednou. Můžeme?“ zeptal se Edward. Všichni přikývli s úsměvem a Viktorie zase svůdně mrkala. Ble, fuj, hnus!

„Dobře. Máte energii na pětce, já chci desítku. Tak do toho,“ řekl a postavil se před ně, čelem ke mně. A jelo se celé od začátku, jen malinko rychleji. Většina to nestíhala, ale já to dávala v klidu.

„Dobře, dobře. Máte docela talent, skvěle. Zkusíme to znovu, ale rozfázujeme to a pomaleji. Můžeme tam dát svůj styl a zosobnit to,“ řekl, když všichni dotančili a pomalu šel k zrcadlům, ke mně.

„Začneme stejně, dobře?“ Všichni kývli.

„Připraveni? A pět, šest, sedm, osm.“ Začal tančit to samé, ale měnil to. Tančila jsem přesně, jako on. Přesně jsem věděla, jaký krok udělá pak, a mé srdce vedlo mé nohy stejně. Byla jsem jeho odraz v zrcadle. 

Udělal pár kroků a odstoupil od zrcadla. Otočil se ke mně zády. V tu chvíli se k němu přilepila Viktorie a doslova se po něm plazila. Bylo mi z ní nanic. Otočila se k němu zády, plazila se po něm jako had a přitom se krčila. Edward od ní odskočil a ona spadla na zem. Málem jsem dostala výbuch smíchu.

Edward k zrcadlům dojel po kolenou a já též. Fakt jsem byla jako jeho zrcadlo. Udělal zase pár kroků, které jsem dělala s ním. Nakonec se zastavil, rukama se opíral o zrcadlo a koukal do něj, mně přímo do očí.

Začala jsem si myslet, že o mně asi ví. Malinko jsem se zděsila, ale on moje domnění vyvrátil tím, že zatřepal hlavou a odvrátil se.

„Jo, fajn. Ještě jednou,“ řekl a postavil se k nim. Odpočítal to a zase se tančilo znovu. Pak začali všichni improvizovat. Viktorie se hodně snažila, aby byla Edwardovi nejblíže a stále se ho snažila dotýkat. Zvedal se mi žaludek, ještě že upír nemůže zvracet, jinak bych zvracela, kudy bych chodila.

Když se přestalo tančit, Edward hlasitě zatleskal a přihopsal blíže k zrcadlu. Mohla jsem nechat oči na jeho dokonalém a určitě pevném pozadí. Vrrr. Kocourku, pojď ke mně blíž.

„Skvělý. Jo. Jestli takhle budete tancovat na té soutěži, tak si to užijeme.“ Dál jsem už nic nevnímala, protože mi začal vibrovat mobil. Rychle jsem ho vytáhla. Clover. Super.

„Kde vězíš?!“ vyjela na mě hned, jak jsem to přijala a přiložila k uchu. Nestihla jsem nic říct, protože zase začala mluvit.

„Nejdůležitější oběd v celém mém životě a ty zapomeneš!“ křičela, až jsem měla pocit, jako by stála hned vedle mě. Dnes k nám měl přijít Edward a nějací lidé z jeho společnosti, protože by měl nazpívat duet s Clover. Už teď ho lituju.

„Omlouvám se. Už jedu. Hned tam budu,“ zašeptala jsem, protože jsem si nebyla jistá, zda mě někdo slyší. Jeden hold nikdy neví.

„Tvoje výmluvy mě nezajímají! Chci mít na tácu svoje kraby!“ ječela jako siréna. Otráveně jsem to típla. Mobil jsem uklidila, přezula se a vyběhla ven. Běžela jsem do obchodu a koupila té stvůře kraby a ještě nějakou zeleninu. Už lidskou chůzí jsem šla domů.

Hned, jakmile jsem vešla do dveří, se přede mnou objevily Tanya s Jessicou a tvářily se nějak divně. Je jim špatně? Protože mně ano, ale z nich. Tvářily se podezíravě. Přišly snad na to, že jim kradu pleťové masky? Protože jim je nekradu, Alice mi kupuje daleko lepší.

„Jdu dělat krabí jednohubky,“ řekla jsem nejistě a chtěla jít dál, ale zastavily mě. Udělala jsem něco špatně? Až na mě bude Clover řvát, že se flákám, ať řve na ně, protože mě zdržují od práce.

„Takže víš, kdo sem přijde?“ zeptala se mě Tanya. Zatvářila jsem se nechápavě. Jasně, že to vím, a ony asi taky vědí jednou něco. Výjimečně. Někdy mě nudí, jak jim píšu domácí úkoly i projekty, aspoň by se něco nového dozvěděly.

„Tvoje láska Edward Masen,“ řekla Jessica vítězně a malinko nadzvedla ramena, která jí zase spadla. Zatvářila jsem se nezaujatě, ale uvnitř mě se odehrál ohňostroj. Jak na to přišly? Deník si nevedu, tak jak to vědí?

„Nejsem zamilovaná do Edwarda Masena,“ řekla jsem důvěryhodně a chtěla jít dál, ale zase mě nenechaly. Ježiši, tak ho miluju, a co? Vy ho taky milujete a nijak vám to nevyčítám, tak mě nechte být!

„Nejsi? A co je tohle?“ zeptala se mě Tanya. Obě mě chytly za ruce a táhly do obýváku, kde mě posadily na gauč. Tašky jsem položila ke svým nohám a čekala. Obě si sedly ke mně a nacucly se na mě jako pijavice. Připadala jsem si jako sardinka. Tanya zapnula televizi.

„Ahoj, jsem Bella a chtěla bych tohle video poslat Edwardu Masenovi, protože je skvělej,“ řekla malá holka s brýlemi a rovnátky, která se objevila na obrazovce a zamávala. V ruce držela časopis s Edwardem. To jsem byla já. Natočila jsem to, když jsem byla malá, už ani nevím, kolik mi bylo.

„Oh, copak to je? Šeredná holka, která je tajně zamilovaná do Edwarda,“ řekla Tanya výsměšně těsně u mého ucha. Měla jsem chuť jí sáhnout do krku a vyrvat jí její hlasové ústrojí.

„Přesně,“ přitakala Jessica, ale nebyla jsem si jistá, zda ví, na co kývla. Ale je to jedno, obě jsou vypatlané. Na to, že jsem jen o pět let starší, jsou v inteligenci pětiletého haranta.

„Hrabaly jste se mi ve věcech,“ řekla jsem, jako bych odhalila pachatele a taky jsem ho odhalila a chtěla vstát, abych to mohla vypnout a vlastnoručně zničit, ale zase mě zastavily.

„Ne, dívej se. Je to sranda,“ řekla Jessica. Tak jsem zůstala a bezmocně koukala na kazetu a cítila se více trapně a poníženě, než kdy jindy.

Malá holka během našeho rozhovoru přešla ke kazeťáku a dala do něj CD s písněmi. Pak zase přešla do středu obrazovky a vzala do ruky časopis s Edwardem na titulní straně.

„Moc tě miluju, Edwarde. Jsi prostě k zulíbání,“ řekla znovu ta malá holka na obrazovce a políbila Edwarda na obálce. To je trapas! Holky se zachechtaly. Tak odporný zvuk. Pak časopis položila a přešla ke kazeťáku.

„To je pro tebe,“ řekla znovu a začala se pohupovat do rytmu. Ty čarodějnice začaly tancovat s ní. Ta malá udělala mafiánskou pózu a začala tancovat jako slepice. Z pocitu ponížení jsem si hlavu složila do dlaní.

„Trapná princezna,“ řekla Tanya s úsměvem. Proč mě pořád ponižují? Co jsem jim udělala? Sloužím jim, i když nedobrovolně, ale sloužím, píšu jim úkoly, píšu jim taháky, uklízím za ně, tak proč?

„Trol! Je jako trol!“ vykřikla Jessica. To jsem už stála u televize a držela v rukou kazetu s tou nahrávkou. Radovala jsem se, že tu kazetu mám a byla jsem rozhodnuta, až jim zmizím z očí, ji upíří silou zničit.

„Máme těch kopií víc,“ řekly obě najednou. V tu chvíli jsem byla zase smutná a zklamaná. Kolik jich mají? V noci, až budou spát, se je pokusím najít. Překvapeně se jako na povel otočily na sebe navzájem.

„Platíš mi colu!“ vykřikly zase nastejno a začaly mezi sebou žabomyší válku. Každou vteřinu řvaly, že si platí colu. Bylo to divné. Jen jsem zatřepala hlavou a šla dělat něco užitečného.

Doporučuji si pustit film A zase jedna popelka. Často bude děj stejný, jen s malými rozdíly. Nebijte mě za to, že možná tahle povídka bude, podle někoho z Vás, jen chabá napodobenina filmu, ale nemohla jsem si pomoct. Když jsem se na ten film koukala, představovala jsem si Edwarda a Bellu a pak to už jelo samo.

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zakletá Popelka 2. kapitola: