Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakletá Popelka 17. kapitola

09.10.2012 (07:00) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 3711×

17. kapitola

Alice mi dobalila poslední věci a zapnula obrovský červený kufr. Ona už měla své věci zabalené ještě ve větším zeleném kufru. Asi jste zmatení a nevíte, co se děje. Já to vím. Tedy bohužel.

Zítra nám začínají prázdniny, ale ne ty velké. Jen týdenní a Edward s Jasperem mě a Alici na ten týden pozvali na návštěvu do jejich rodiny. Vyrážíme dneska, letíme přes noc a k ránu bychom měli být na místě. Dnes je pátek, takže u nich budeme v sobotu. Pamatuju si, jak jsem na Edwarda řvala a pokoušela se mu to vymluvit.

„Edwarde, to snad nemyslíš vážně?!“ zakřičela jsem na něj, když mi oznámil, že mě vezme na návštěvu do jeho rodiny. Nechtělo se mi tam hned z několika důvodů a ani jsem tam nehodlala jet.

„Bello, klid, není se čeho bát. Zamilují si tě stejně jako já. Věř mi,“ snažil se mě uchlácholit a mluvil svým hypnotizujícím hlasem, ale já si pevně stála za svým. To bych šla raději do jámy lvové, doslova, nebo bych raději zůstala doma a obletovala Clover.

„Jak ti mám věřit? Vždyť jsem služka a ty jsi superstar, tvá rodina chce pro tebe jen to nejlepší. A že by pro tebe chtěli zrovna služku? To se mi moc nezdá. A jak to, že máš rodinu? Já myslela, že jste s Jasperem sami,“ vyhrkla jsem na něj rychle, abych odvedla řeč jinam. Mise úspěšně dokončena.

„Kdysi jsme žili jako rodina, ale pak jsme se s Jasperem od nich odpojili. Chtěl jsem se proslavit a netahat je do toho, protože šest nesmrtelných upírů by vzbudilo podezření. Takhle mám jistotu, že je tisk nechá na pokoji. Každý týden jim volám, ale není to ono. Už jsem je pět let neviděl. Řekl jsem jim o tobě. Chtěli by tě poznat,“ řekl s klidem a mě ještě více pohltila hysterie a teď i strach.

„Co jsi jim o mně řekl? Že jsem člověk, nebo upír? Nebo obojí? Řekl jsi jim, že jsem služka?“ chrlila jsem na něj další a další otázky hystericky a nemohla se zastavit. Nešlo to. Měla jsem pocit, že mu vykřičím díru do mozku. Ale mé otázky byly ukončeny.

Umlčel mě vášnivým polibkem. Nejdříve jsem nic nedělala, protože jsem byla překvapená, ale pak jsem mu ruce obmotala kolem krku a namáčkla se na něj celým tělem. Horlivě jsem mu polibky oplácela a nemohla přestat.

„Tak tohle přímo nesnáším,“ zašeptala jsem, když jsme se od sebe odtrhli, ale stále jsem na něm doslova visela, protože kdybych se od něj odtáhla úplně, byla bych na zemi jak dlouhá tak široká.

„Proč?“ zeptal se mě pobaveně s úsměvem Edward. Z jeho sladkého dechu, který mi ovál celý obličej, mi bylo mdlo. Vlastní nohy mě málem zradily, kdyby mě Edward nedržel pevně ve svém náručí.

„Pak ti totiž na všechno kývnu,“ zamumlala jsem celá omámená. Cítila jsem se jako zfetovaná. Je až neuvěřitelné, jaký má na mě Edward vliv. Člověk by řekl, že to není možné, ale jsem až nad hlavu zamilovaná do tohoto popového idola, který je ztělesněním boha. Jestli bůh existuje, tak není ani zdaleka krásný jako Edward.

„Pojedeš se mnou za mou rodinou?“ zeptal se mě a zase mě ovál jeho chladný dech. Měla jsem namále, abych mu to neodkývala. Možná jsem byla jako pod alkoholem, ale smysly mi pořád fungovaly.

„Zapomeň!“ řekla jsem rázně a vykroutila se mu z té jeho dokonalé a pevné náruče. Už jsem byla schopna stát sama na nohou. Ale než jsem stačila udělat krok, otočil si mě k sobě a znovu mě políbil. Zcela automaticky jsem se zapojila a objala ho znovu kolem krku. Tohle všechno už dělám zcela automaticky.

„Myslím, že to není špatný nápad. Pojedu ráda,“ zašeptala jsem mu do rtů. Vítězně se usmál a laškovně na mě mrkl. Došlo mi, že jsem se mu upsala pod nátlakem upířího omámení, které Edward nejednou využil.

A právě proto nemám ráda, když mě omamuje. Taky jsem kvůli tomu s Edwardem několik dní nemluvila a pro něj to bylo veliké utrpení. Nakonec se rozhoupal i Jasper a pozval Alici taky. Takže budeme všichni u nich doma celý týden. Edward mi o nich všechno vyprávěl. Má ještě dva nevlastní sourozence a adoptované rodiče.

Jeho otec, Carlisle, ho našel v nemocnici umírat na španělskou chřipku. Jeho matka nechtěla, aby zemřel, i když to znamenalo upírství. Tak ho přeměnil. Pár let žili sami, až si Carlisle našel družku, Esmé, která byla v márnici, protože skočila z útesu z nešťastného úmrtí jejího dítěte. Bylo mi jí líto.

Po několika letech našel Carlisle na ulici znásilněnou Rosalii na pokraji smrti, tak ji taky přeměnil, aby ji zachránil. Doufal, že se stane Edwardovou družkou. U toho jsem vrčela. Ale cítili k sobě jen sourozeneckou lásku.

Rosalie na lovu našla zraněného Emmetta, kterého napadl medvěd, ale bála se, že by ho zabila, tak ho přes polovinu lesa nesla za Carlislem, aby ho pro ni přeměnil. Emmett se pak do Rosalie zamiloval.

A o několik let později našli zoufalého Jaspera, který si vyčítal své skutky. Byl přeměněný za občanské války v Texasu. Sloužil jako voják v armádě a později byl pravá ruka své stvořitelky. Ale vzbouřil se a utekl od ní.

Žil sám, dokud nenarazil na Cullenovy, tak se jmenují. I Edward se tak jmenoval a jmenuje pořád. Jeho celé jméno je Edward Anthony Masen Cullen. Ale když se proslavil, začal užívat jen Edward Masen.

Edward mi taky řekl, že jim neřekl, co přesně jsem. Řekl jim jen, aby Esmé uvařila slavností oběd pro všechny. Došlo mi, že po mně chce, abych všechny proměnila na lidi. Ráda mu to splním. A taky chtěl dostat Emmetta, který je samý žert a smích. Chtěl mu to vrátit. Já souhlasila, pod tlakem.

Ale malý problém byl, že oni bydleli na Aljašce a my jsme v Kalifornii. Nakonec jsme to vymysleli takhle. Na letiště pojedeme Aliciným Porschem, protože to tisk nezná. Během jízdy nám změním podobu, abychom neměli společnost. Jasper stihl obstarat falešné pasy. A až pojedeme autem k nim domů, podobu nám zase vrátím.

Clover měla nejdřív plnou hubu námitek, ale bylo jí to prd platné. Já bych jela, i kdyby mě zamknula pod zem. Ale pravdu jsem jí neřekla. Řekla jsem jí, že jedeme s Alicí na dámskou jízdu. S tím nakonec souhlasila. Nic jiného jí nezbylo.

S Alicí jsme kufry odnesly do jejího Porsche a ještě si sedly do obýváku. Společně jsme přemýšlely, jak nás Cullenovi přijmou. Alici přijmou určitě, vždyť je to slavná návrhářka, ale já jsem jen služka, a tak jsem měla obrovský strach. Přála jsem Alici jen to nejlepší, ale kdyby ji přijali a mě ne, nevím, jak bych to snesla.

Najednou se kolem mého krku obmotaly dvě ruce a ucítila jsem polibek do vlasů. Usmála jsem se a na jeho ruce položila svoje. Kluci dorazili. Zvedla jsem hlavu a můj pohled se střetl s pohledem usmívajícího se Edwarda. Sklonil se a políbil mě.

„Musíme už vyjet, jinak nám uletí letadlo,“ připomněl Edward onu tragickou událost, kterou jsem mu odkývala jako panáček na palubní desce, když jsem byla pod omámením jeho polibků. Šmejd jeden.

„Ještě se musíme převléknout a pak už můžeme jet,“ řekla jsem rychle, protože jsme s Alicí měly na sobě jen teplé župany. Rychle jsem vyběhla nahoru do Aliciny ložnice, kde už na mě čekalo moje oblečení.

Červená halenka, červený pásek, černé legínové kalhoty a červené páskové boty. Alice si připravila zelenobílé šaty a stejné boty jako já, jen bílé. Mně taky chtěla šoupnout šaty, ale to jsem zavrhla, protože letíme na Aljašku.

Líčení a účes jsem už měla hotový. Stejně tak Alice. Ještě jsem na sebe jedním očkem koukla do zrcadla a seběhla schody dolů. Tam už na mě čekal Edward. Ještě za chůze jsem si ho prohlédla. Vypadal božsky.

Černé boty, černé vyžehlené kalhoty, červená košile a kožená bunda. Jak to dělá, že ve všem vypadá neodolatelně a k sežrání? On se přímo nabízí, aby ho někdo sežral. A ten někdo budu já. Jasper vypadal na chlup stejně, jen měl bílou košili. Nejsou to náhodou bratři?

Vpadla jsem přímo do Edwardovy náruče a on mě hned sevřel. Alice mi byla v patách. Společně jsme šli do garáže, kde už čekalo Alicino Porsche. Protože Alice za volant svého Porschátka nikoho nepouští, řídí ona, na místě spolujezdce Jasper a já s Edwardem na zadních sedadlech. Když jsem uviděla to auto, došlo mi, kam to jedeme. Pohltila mě panika.

„Edwarde, radím ti pořádně Bellu držet, protože ona je schopna vyskočit z auta za jízdy,“ práskla mě Alice. Ošklivě jsem se na ni podívala, ale ona se jen nevinně culila. Však já ti ještě dám.

„Není nic lepšího než mít kamarádku, která vás vždycky podrží. Gratuluju, Alice, právě jsi oficiálně podepsala ortel se jménem smrt Liliany Roxel. Ještě jednou gratuluju,“ řekla jsem tentokrát já s nevinným úsměvem a zaculila se na ni úplně stejně jako ona předtím na mě. Vyděšeně se na mě podívala. Jen jsem pokrčila rameny a sedla si do auta na zadní sedadlo.

Edward okamžitě vplul vedle mě a objal mě jednou rukou za krkem a druhou si položil na své koleno. Alice si beze slova, zato s tragickým výrazem sedla za volant a Jasper vedle ní. Nastartovala, vyjela plnou parou z garáže a rovnou na silnici a na letiště.

Hned jsem se začala malinko soustředit a pro větší pohodlí si hlavu položila na Edwardovo rameno. Po ani ne dvou minutách jsme už nebyli sami sebou. Otočila jsem se na Edwarda a žasla. Sice se mi více líbila jeho vlastní podoba, ale ani tahle nebyla k zahození.

Naklonila jsem se dopředu, abych viděla zbylá svá díla. Jasper vypadal taky moc hezky, a když se na mě otočila Alice, neměla jsem slov. Ještě jsem vytáhla zrcátko, abych se viděla i já. Myslím, že i tak upoutáme až moc pozornosti. Jsme všichni nádherní, a to máme lidské kůže.

„Jsi překrásná, miláčku,“ zašeptal mi Edward do ucha. Podívala jsem se na něj a podala mu zrcátko, aby se na sebe taky podíval. Zvědavě si ho vzal a koukl do něj. Vytřeštil oči a začal si sahat na tvář, zda je to jeho kůže. Jo, byla.

„Ty taky nejsi k zahození,“ zašeptala jsem mu do krku a políbila ho na něj. Jemně jsem skousla kůži v místech, kde mu tepe tepna. Zatřásl se, ale zimou to být nemohlo. Pro sebe jsem se usmála, ale on to cítil.

„Musím říct, Bello, že se ti to vydařilo. Nechtěla bys dělat plastického chirurga?“ zeptal se mě Jasper a zaujatě si prohlížel nejdříve sebe a pak ještě zaujatěji Alici. Líbilo se mu to. Potěšil mě.

„Mým snem je tanec, ne plastiky,“ odpověděla jsem mu okamžitě a zase se zaměřila na Edwarda, to jsme už ale stáli na parkovišti na letišti. Vystoupila jsem a šla rovnou ke kufru auta s úmyslem vzít si svůj kufr, ale Edward s Jasperem mě jaksi předběhli a už drželi oba kufry. Radši jsem se k tomu nijak nevyjadřovala, i když jsem měla plnou pusu poznámek.

Šla jsem hned vedle Edwarda a držela se s ním za volnou ruku. Alice s Jasperem šli před námi a Alice vypadala strašně sklesle. Bylo mi jí líto. Myslím, že jsem to trochu přehnala. Nikdy jsem nechtěla Alici ranit a ona to moc dobře ví. Jen mi ruply nervy.

„Lásko, nezdá se ti, že jsi to trošku přehnala? Alice je skoro chodící troska,“ zašeptal mi do ucha Edward tak potichu, že jsem to slyšela jenom já. Podívala jsem se mu do očí. Z toho jeho pohledu jsem se cítila jako hříšnice v kostele. Byla to hrůza.

Neodpověděla jsem mu, jen jsem trochu popoběhla, abych si mohla promluvit s Alicí. Zatáhla jsem ji za rukáv kousek stranou, abychom měly trochu soukromí. Kluci šli zatím na odbavení.

„Alice, promiň, nechtěla jsem. Ale znáš mě. Někdy mi prostě rupnou nervy a vybiju si to na nejbližší osobě. Odvolávám to, co jsem řekla. Liliana budeš, kdykoli budeš chtít,“ řekla jsem a doufala, že mi odpustí. Jen mě objala a nic neřekla. Brala jsem to jako souhlas.

„To se ví, že ti odpouštím. Jsme přece kamarádky a ty si odpouští vždycky. A chápu to. Vím, jaký máš z té návštěvy strach, holt to tvé nervy nevydržely. Ale i já se musím omluvit. Neměla jsem přilévat olej do ohně,“ řekla mi do ucha. Musela jsem se usmát. Všechno je jako dřív.

Začaly jsme si vesele povídat a přitom šly ke klukům, kteří už na nás čekali. S Alicí jsme šly stále vedle sebe a vesele štěbetaly a kluky jsme chytly za volné ruce. Pořád jsme mluvily a mluvily a oni jen nad námi kroutili hlavou. Já se potřebovala trochu odreagovat od toho stresu.

Ale jakmile jsme nastoupili do letadla a vzlétlo se, musely jsme zmlknout. Letíme v noci, takže tady všichni spí. Všichni kromě čtyř upírů s lidskou kůží. Nechala jsem nám upíří vlastnosti, protože se mi spát nechtělo. Chtěla jsem si užívat Edwarda.

Letíme v první třídě. Edward to za mě zaplatil. Nejdříve jsem měla připomínky, ale stačilo, aby mě políbil a byla jsem krotká jako beránek a kývla bych i na porážku. Edward ví, jak na mě a moc toho zneužívá, ale já nemám co říkat. Taky vím, jak na něj a taky to zneužívám, ale méně než on.

Během skoro celého letu jsem Edwardovi seděla na klíně a opírala se hlavou o jeho rameno. On celou dobu koukal na mě. Jen jsme si navzájem koukali do očí a usmívali se na sebe. Nepotřebovali jsme mluvit. Mezi námi nikdy nebylo trapné ticho.

Nemohlo mi uniknout, že ještě na letišti a na začátku letu Edward vrčel jako pominutý. Když hodil ošklivým pohledem na jednoho mladého a celkem i hezkého kluka, došlo mi to. Edward žárlí! Přišlo mi to směšné. Asi se mu nelíbily jejich myšlenky, ale radši nechci vědět, co v nich bylo.

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zakletá Popelka 17. kapitola: