Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakázaná láska - 7. kapitolka

28.12.2010 (17:45) • Stefka22 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 992×

7. kapitola - Nechte mě všichni napokoji!

Lilien:

„Grrr..." Sedla jsem si na židli v jídelně a začala se pitvat v dnešním obědu - v bramborové kaši s masem. Jess měla na tváři starostlivý výraz a Ang… vlastně ani nevím. Její výraz se nedal přesně určit. Bylo tam trochu smutku, starosti, ale i radosti a přísahala bych, že jsem viděla, jak se jí na tváři vykouzlil nepatrný úsměv (který ovšem trval jen malou chvilku), když jsem se na ni dívala. Když zjistila, že se na ni kouká i Jessica, sklopila stydlivě oči a usrkávala ze své coca-coly.
„Ale, ale, copak se děje, Ang?"
„No, konečně mě zase Eric pozval na rande!"
„A co že tak najednou?"
„No, víš, Jessiko, bavili jsme se o škole a kamarádech a já jsem se tak trochu zmínila o tobě."
„O mně?"
„Jo, ale on řekl, že jsi hezká, ale já jsem hezčí. A pak mě pozval na večeři."
„No to je bezva! To mě Mike ještě nepozval nikam, to už spolu chodíme asi tři měsíce. Lili? Myslíš, že mě někdy někam pozve?"
„Co?" Probrala jsem se ze svých myšlenek a začala poslouchat rozhovor mezi Jess a Angelou.
„Jestli si myslíš, že mě taky někdy Mike někam vezme."
„Jo, určitě. Hele, venku sněží," pronesla jsem bez zájmu ke konverzaci.
„Co se to s tebou dneska děje?"
„Nic, Angelo, vážně, jsem v pořádku," řekla jsem. Ale v pořádku jsem nebyla.
„Nevypadáš. Tak co se stalo, Alec si tě nevšímal, co?"
„Nechci o tom mluvit, Ang. Promiň..."
„Já mám příští týden narozeniny, přijdete?"
„Jessico, neodváděj řeč, prosím."
„To je v pořádku, Angelo. Mně to nevadí. To... jen mě naštvala Mandy, zase žalovala Alice. Prý jí nechci pučit raketu a tak mi říká Blbiana, nebo tak nějak," zasmála jsem se, ale z donucení. Smích od srdce to rozhodně nebyl... Vůbec to neznělo přesvědčivě, ale holky se vrátily k obědu a mě už se radši na nic neptaly. Překvapilo mě to, zvláště u Jess, ale nechala jsem to být. Konec konců, tak jsem to přeci chtěla, ne?

...

Doma bylo Boží dopuštění. Jelikož začínají Vánoce, je u nás Boží dopuštění už od chvíle, co začal listopad. Přeci by Alice nenakupovala ozdoby těsně před Vánoci, když je teď mají ve slevě! Dnes je třetího prosince, za dva dny chodí čerti a Mikuláš. Už to vidím. Táta bude čert, máma anděl a Mikuláš letos vyjde zase na dědu Carlislea. Jako každý rok... Alice bude s Patricem říkat básničku a jak znám Amélii, bude se tvářit otráveně. Edward s Bells budou držet Andrewa a George za ruku Nessie bude se mnou zalezlá v pokoji. U nás na čerty stejně věří už jen Patric.
Když jsem přešla zalidněný obývací pokoj a zabouchla jsem se do svého pokoje, někdo zaklepal. Já si v tu ránu uvědomila, že jsem nepočkala na Nessie a kluky s Mandy! Začala jsem zmatkovat a rychle jsem se oblékla. Při té panice jsem ještě stačila zavolat dále, ani jsem si neuvědomila, že na sobě ještě nemám džíny. Do dveří vešla mamka. Měla na tváři ustaraný výraz a tak jsem hned pochopila, že jde o ten pitomý tenis.
„Mami, já teď nemám čas!"
„To vidím, zlato. Mimochodem, Renesmé s kluky už jsou doma, zvládli to bez tebe. Prý vůbec netuší, jak jsi dokázala nevšimnout si jich v autobuse," zachichotala se.
„Uf, to jsem si oddechla," řekla jsem a sesunula se na postel, „ale co Mandy?"
„Ta jela dnes ke kamarádce autem. Jsi dost vyčerpaná, viď?"
„Jo, to jo," odpověděla jsem, vážně dost unaveně.
„Ale proč jsem přišla. Táta říkal něco o tenise. Prý ho hraješ kvůli nějakému klukovi..."
„Mami!" vykřikla jsem.
„Promiň, broučku, jen jsem se chtěla ujistit, že je vše v pořádku. Je?"
„Ne, to teda není! A neříkej mi broučku, nejsem malý mimino!" Páni. Byla jsem opravdu naštvaná. Ne, to je slabé slovo. Byla jsem totiž úplně rudá vzteky. Proč zase vytahuje Aleca? Rozhodla jsem se, že na něj v životě nepomyslím. A co udělá ona? Vytáhne tohle téma jako samozřejmost. Jak o tom vlastně ví?
„Jistě, Lilien, nebudu ti říkat broučku, jako nějakému miminu. Ale..." Jaký ale?
„Ale co. Ale jsi opravdu v pohodě? Ale jsi šťastná? Pořád jen samé ale, ale, ale. Už mě to nebaví, mami!" Schoulila jsem se do klubíčka. Ach jo...