Většina z vás Esmé podezírala z velkého podrazu. Světe div se - nic takového Bellu nečeká. Co se tedy ale zvrtne, že začíná mít o ní Bella pochyby? Také Edward se setkává s Renée...
15.03.2012 (20:00) • rezule • FanFiction na pokračování • komentováno 30× • zobrazeno 2769×
„Jsi šťastná, Bello?“ optala se najednou Esmé.
„Proč?“ nechápala jsem. Jak jsem mohla být šťastná, když jela tak rychle? Skoro jako bych jela s Edwardem.
Jablko od stromu nespadlo daleko.
„S Edwardem,“ vyslovila zvláštně majetnicky.
„Aha,“ odpověděla jsem hloupě. „Jistěže jsem. Miluju ho,“ dodala jsem rychle, než mě mohla považovat za ještě většího dementa. Pokud to tedy ještě šlo.
Nespokojeně se zamračila, což mě překvapilo. Děje se snad něco? Nejraději bych se vrátila za Edwardem do té teploučké peřiny. Tento celý výlet byl podivný a až příliš nečekaný.
„Za chvíli tam budem,“ oznámila zničehonic a já byla překvapená ještě víc. Jely jsme přece jen asi dvacet minut. A jak jsme se tedy mohly dostat takhle brzo do Seattlu, který býval asi hodinu daleko? Jela až děsivě rychle. Chce mě snad zabít? Při té myšlence se mi zběsile rozbušilo srdce. To by ale přece neudělala...
A co když jo?
Zhluboka jsem se nadechla a přímo jsem se donutila přestat nad něčím takovým přemýšlet. Teď jsme měly chystat svatbu, a přestože jsme ani neznaly datum, něco uvnitř mě hřálo z pomyšlení, že bych si měla Edwarda vzít dřív.
Auto najednou zastavilo a já se rozhlédla okolo sebe. Esmé zaparkovala před velkou prosklenou budovou, která nesla nápis Svatební salon. Už z prvního dojmu jsem z něj byla rozpačitá, byl příliš přezdobený a zkrátka a jednoduše divný. Neřekla jsem na něj ale ani slovo, abych Esmé neurazila a nerozházela si to u ní už takhle brzo.
Obě jsme mlčky vyšly ven a ona se do mě s úšklebkem zavěsila. Táhla mě k hlavnímu vchodu celé té pohromy a já nedokázala nic, než se jen přiblbe usmívat.
Když se před námi otevřely dveře a my vstoupily dovnitř, nestačila jsem zírat ještě víc – tedy pokud to ještě vůbec šlo. Uvnitř to nevypadalo zas tak hrozně. Bylo to přízemí, ze kterého nalevo u zdi byl eskalátor výš. Uprostřed postávalo několik už na pohled měkkých a pohodlných krémově bílých sedaček a nespočet stejných křesílek. Podél stěn byly dlouhé železné tyče a na nich bylo zavěšeno miliony ramínek a na nich haldy šatů. Celý prostor nad šaty byl rozdělen na dvě poloviny nápisy nevěsta a družička. Marně jsem si lámala hlavu nad tím, co může být ještě nahoře. Vždyť šatů tu bylo požehnaně.
Jenže jsem se nestihla ani pořádně rozhlédnout a už se k nám poklusem blížil prazvláštní chlápek. Byl hubený, malý a na sobě měl jistojistě drahý oblek. Na tom by nebylo nic divného, pokud by nebyl světle růžový a on k tomu všemu ještě nebyl blonďák s nezvykle dlouhými a hustými řasami a divně plnými rty. Jako by použil hodně dobrou řasenku i balzám na rty. A který normální chlap by tohle udělal? Tak trochu mi připomínal prince Krasoně ze Shreka – mé kdysi nejoblíbenější pohádky.
Nestihla jsem ani nahodit výraz à la vyděšenost a už jsem byla v jeho objetí. Voněl po žvýkačkách a právě rozkvetlém šeříku.
„Belluška! Ty musíš být určitě Belluška! Zdravím, Esmé,“ kývl jen na pozdrav Edwardově matce a hned se jeho pozornost zase upřela na mě. „Máme toho dnes tolik na práci! Musíme najít šaty a taky zařídit místo. Téma, ve kterém se ponese celá svatba, a oblek pro ženicha a ještě -“ hodlal vyjmenovávat, ale já jsem se hlasitě obořila. Vrhne se na mě a pak se ani nepředstaví?!
„Ehm, zadržte, prosím. Mohl byste se nejdřív představit?“ navrhla jsem slušněji, než bych to nejraději ve skutečnosti řekla.
Káravě pozvedl obočí, jako bych se právě dopustila nějaké chyby. „Copak ty mě neznáš? Jsem světoznámý svatební agent. Frederico Altero, jméno mé,“ poučil mě. Div jsem nevyprskla smíchy, ale naštěstí jsem se docela udržela. Jo, tenhle chlapík musel být gay stoprocentně.
„Belluško, tak hybaj do práce! Ale první se domluvme na tykání, ano?“ Teprve teď jsem si uvědomila to děsné zkomolení mého jména, co před chvílí vytvořil. Ale mlčela jsem a nic jsem proti tomu nenamítala.
Edward:
„Co s ní?“ zeptal se ustaraně Mike.
„Do minuty bude dobrá. Podívej, už se jí vrací do tváře krev,“ poukázal jsem na ten zjevný fakt. Netrpělivě přikývl a stočil svůj pohled na mě. Prohlížel si mě s neskrývaným překvapením.
„Takže jsi to ty? Edward Bieber?“ položil mi otázku s jízlivým úsměvem. Povzdechl jsem si. Ta pitomá éra na ještě pitomější střední se mi snad už nikdy nevyhne.
„Jo.“
„Fajn,“ odpověděl prostě a zdálo se, že chce ještě něco dodat, ale do toho se probudila drbna Stanleyová.
„Miku?“ Hleděla na něj vyjeveně – na nic si zřejmě nepamatovala. Pak ale pohlédla na mě a znovu vytřeštila oči. „Střapatý Bůh!“ hlesla a div, že jí z pusy neukápla slina. Ženské pohlaví mě nazývalo různě – a oslovení bůh rozhodně nijak originální nebylo. Ale v tomto spojení... Rozhodně ano.
„Jsem Edward,“ odvětil jsem se smíchem. Mike mezi námi se naštvaně ošil a já se mu nedivil. Bella mi včera stihla všechno o těch dvou povědět – a samozřejmě nemohla vynechat ani tak podstatné věci, jako třeba to, že ti dva jsou zasnoubení a čekají druhé dítě. Proto jsem naprosto chápal, jak naštvaně se teď musel cítit. Kdyby takhle mluvila Bella přímo přede mnou o někom jiném...
„Nepojedeme už?“ Majetnicky mi zaštítil svým tělem pohled na Jessicu a postavil se tak zády ke mně.
Slyšel jsem jen, jak na sucho polkla, stydlivě špitla a objala ho. Mike si viditelně oddechl a už se měli k odchodu.
„Mějte se,“ houkl jsem za nimi a oni mi oba kývli na rozloučenou.
To byla rychlá návštěva.
Až po pěti minutách jsem si uvědomil, že tu Jessica nenechala ty zapomenuté Belliny věci.
Bella:
„A co tyto?“ pohoupala ramínkem s ještě horšími šaty, než jsem právě měla na sobě, Esmé. I když jsem musela uznat, že tady byly příšerné snad všechny šaty. A nejen šaty. Tohle byl snad jeden z nejhorších dnů mého života.
Za sebou už jsme sice měli probírání a hledání vhodného místa, ale jak se ukázalo představy mé a Frederica s Esmé se opravdu dost rozcházely. A to blbější na tom ještě k tomu všemu bylo to, že nade mnou byli „v přesile“ a přestože jsem tu byla já jako ta nevěsta a měla jsem právo veta, nic to podle nich neznamenalo. A já husa jsem tohle všechno zarazit nedokázala. Možná taky proto, jak se ke mně Esmé od té doby, co jsme vešly sem, začala chovat vážně divně.
Neustále na mě měla vcelku ostré narážky. Když jsem si na některých šatech postěžovala na ono nebo tamto, okamžitě protáčela oči. Když jsem přednesla svůj nápad a návrh, okamžitě jízlivě povzdechávala.
Začala se chovat protivně, ale já nedokázala nic namítat. Raději jsem před jejím pohledem sklopila oči do země a nechala krev, aby se mi nahrnula do tváří. Stále jsem byla naivní a věřila jsem, že se mi to jen zdá a moc si to beru nebo má Esmé prostě dnes jen špatnou náladu. Vždyť předtím byla tolik milá, že takhle se nemohla chovat pořád!
Zatnula jsem zuby a pokoušela jsem se to překousnout. Přinejhorším přece můžu drapnout Edwarda a tajně se vezmeme třeba ve Vegas.
„Pro dnešek by už stačilo, ne?“ usmála jsem se na Emanuela, který neustále pobíhal kolem mě a upravoval šaty, co jsem na sobě měla.
Shovívavě přikývl a já se div nezalkla radostí.
• • • •
Přijela jsem domů, naštěstí Esmé měla ještě něco na práci, takže musela domů. Avšak místo vyhřáté Edwardovy náruče jsem našla jen prázdný dům.
Pět minut jsem nedělala nic, pak jsem ale začal být zvědavá, kde je. Napsala jsem mu sms a uvažovala jsem co dál. Nemohla jsem mu říct, jak byl dnešek hrozný. I když jsme se znali pomalu dva roky, jeho matka pro něj byla určitě důležitější a věrohodnější a kdybych si na ni stěžovala... určitě by mi to nepomohlo.
Edward:
„Haló?“ prohlásil jsem překvapeně do telefonu neznámému číslu.
„Zdravím, Edwarde, tady Renée. Ráda bych tě pozvala k nám. Chci tě poznat, nejlépe pokud možno, když do toho nebude pořád mluvit Bella,“ zasmál se ženský hlas hřejivě. Chtěl jsem souhlasit, ale pak mi došlo, že bych byl opět v jednom domě s Charliem. A to se mi vskutku moc nechtělo. Jako by mi četla myšlenky, rychle dodala: „Charlie je v práci.“
Dobře, snad bych se na chvíli mohl stavit. Ona si mě proklepne, já odpovím správně a Charliemu pak jedině vyhubuje, že se choval tak podivně a já si u ní a následně i u něj šplhnu.
Za pět minut jsem už stál znovu před jejich domem a s falešným bezstarostným úsměvem jsem zazvonil. Renée mě nenechala čekat ani sekundu a už jsme oba seděli za tím stejným stolem v jídelně jako včera. Před námi se kouřilo ze dvou káv a na tácu stála bábovka.
Nestihl jsem se ani rozkoukat a už se na mě sypala otázky.
„Celé jméno?“
„Edward Anthony Cullen.“
„Kde a kdy ses narodil?“
„V Oklahomě přesně o půl roku dřív než Bella,“ musel jsem se pousmát, když jsem se zmínil o ní.
Nic neodpověděla, jen začala pokládat další fůru otázek. S ledovým klidem by mohla konkurovat náčelníku Swanovi a mohla by za něj čas od času i zaskočit.
„Bezdětný?“ Okamžitě jsem přikývl. Já a děti? Na tohle jsme měli s Bellou úplně stejný názor – nejdřív tak ve čtyřiceti, anebo raději vůbec.
„Ještě jsi nikdy nebyl ženatý?“ Trochu jsem se zarazil, ale co nejpohotověji jsem záporně zakroutil hlavou, aby si nevšimla mého menšího zaváhání.
„Tvé záliby?“
„Mám rád sport – ať už v telce nebo aktivně. A mou největší zálibou je vaše dcera,“ troufale jsem odvětil. Renée se zvláštně zachmuřila a něco si nepříjemným hláskem zašeptala pod nos, že jsem se musel ošít. Celou dobu se na mě ani vlídně neusmála, ani se nerozpovídala, jen mě zpovídala. Byl jsem nervózní.
„Něco o rodičích?“
„Má matka se jmenuje Esmé Cullenová a nevlastní otec Carlisle Cullen – toho možná budete znát, pracuje jako lékař v místní nemocnici..“
• • • •
Kde jsi? Jsem zpátky a čekám na tebe. Přišla po nejdelší půlhodině mého života sms od Belly. Najednou jako bych pookřál a nejraději bych se za ní vydal hned. Jenže menší překážka tu byla – tedy na srozuměnou, lidská překážka jménem zvědavá a nepřátelská Renée. Nevím, co se to s ní nebo se mnou stalo, ale najednou byla skoro stejně nepříjemná jako včera její manžel. Neustále narážela na náš vztah s Bellou a v očích se jí zračil viditelný posměch, ironie a jízlivost.
Nepomůže, když se budeš stále chovat tak slušně, popohnala mě k učinění skutku myšlenka. A měla pravdu – nač se tolik snažit být milý, když je očividné, že to stejně nepomůže? Vykašlal jsem se na zdvořilost. Chci být s Bellou o samotě, začít tam, kde jsme dnes ráno, než nás Esméin telefonát vyrušil, a chci s ní být hned.
„Ehm, právě mi psala Bella,“ poukázal jsem na mobil v ruce a Renée s přísným výrazem přikývla. Pokoušel jsem se na to nedbat. „Budu muset jet za ní – už se vrátily,“ dodal jsem na vysvětlenou a už jsem se sbíral k odchodu. Upřímně jsem nechápal své činy. Jak jsem mohl být tolik bláhový a znovu sem dobrovolně – dobrovolně! – vstoupit?
„Brzy nashle,“ rozloučil jsem se u dveří a čekal jsem, že mi nějak odpoví a konečně se třeba i usměje, ale ona mě jen zpražila dalším ledovým pohledem a zabouchla dveře. Co jsem jí prokrista udělal?!
Pomatené myšlenky mě stravovaly celou cestu za mou Bellou. Ale jedno bylo jisté – o tomhle se jí nezmíním. Je všeobecně známé, že ženy na svých matkách lpí, jejich názory ohledně partnerů a celého života si berou příšerně k srdci a Bella určitě v tomto ohledu nebude žádnou výjimkou. Ne, tohle se dozvědět nesmí – nechci ztratit její důvěru. To její rodiče raději přetrpím, ona za to stojí.
Moc jste mě potěšili počtem i obsahem komentářů u minulé kapitoly. Děkuju moc!
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: rezule (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Žádná svatba nebude! - 12. kapitola:
Píšeš fakt suprově, k tvému stylu není co dodat, opravdu. 
Esmé a Renée jsou takový ten nebezpečný gang, který udělá pro "záchranu" svých dětí naprosto cokoliv a oni dva se tím - snad - nějak prohrabou. Dostala mě Renée a její výslech, opravdu jako Charlie. 
A snad i Bella v psychickém zdraví zvládla salón a protivnou Esmé. Když se do toho žárlivá matka opře, je docela těžké jí odporovat... 
Jdu na dalšíííí! 
Esmé se mi tady ale vůbec nelíbí. a rene taky ne! doufám, že Edward a Bella tohle vydrží a zůstanou spolu. moc se těším na další díl!
já hned čekala že to radši oba přetrpí, než aby se o tom zmínily :D 
Dúfam,že im to nepokazia.
Dokonalé!!! Už sa teším na ďalšiu!!! 
Konečne, konečne som sa dostala k čítaniu! Už som myslela, že sa mi to nepodarí. 
No a v podstate ani neviem, čo povedať. Páči sa mi tvoj štýl písania, to vieš. Celá poviedka sa číta veľmi ľahko a v podstate sama. No a k deju... Ja proste neznášam Esme a Renée! A vážne neviem, ktorá je horšia. 
Obe sú príšerné! Ale ja stále pevne verím, že to Edward a Bella zvládnu. Pekne ťa prosím, nech to zvládnu. 
Sestřičko, to bylo něco!
Parádička, kapitolka bola presne dlhá podľa môjho gusta a všetko bolo perfektné!
Tie seky, keď si skákala z Edwarda na Bellu a opačne, tak tie sa mi páčili. Bolo fajn, že si to takto spravila a my sme tak mohli vidieť tú istú chvíľu z oboch pohľadov!
Tak teraz si ma prekvapila... 
Esme je vážne taká mrcha? A čo Reneé? No pekne, ségra. 
Rozhodne sa to tam hodilo, ale Esme by sa mohla trošku aj krotiť, veď Bella z nej zošedivie.
No áno, Frederico v salóne bol neskutočný! A ako jej to hovoril? Belluška? 
chudák Bells, tak tá mala deň. To jej nezávidím a viem si živo predstaviť všetky šaty, aj keď si ich tam neopísala. Stačí mi predstaviť si nejaký kúsok šiat očami gaya a už je mi všetko jasné.
Katastrofa, ja byť Bellou, tiež by som to videla na Vegas! 
No teda! Takto ma napínať! 
Jess sa už prebudí, aj Mike žiarlí, čo bolo veľmi pekne napísané a chcela by som vidieť Edwarda na jeho mieste, a ty mi to takto pokazíš a necháš ich len tak odísť?
Strašné, strašné! Trápiš ma. Ale spomínala si tam niečo o zabudnutom oblečení... 
To som si myslela, že za nimi Edward ešte pôjde, ale ty si mi to tam nedala... 
No nič, možno si ešte počkám.
Fúúú, Reneé ho začala pekne spovedať. Ešte si ani nestihol sadnúť na stoličk chudák!
Fakt by sa mohla rovnať s Charliem, ten by teraz na ňu len pozeral, že kde sa to v jeho sladkej manželke berie. S Carlieslom ešte nevedia koho si to zobrali do života.
Najlepšie bolo asko sa obaja na konci, Bella aj Edward, zhodli, že to ani jeden tomu druhému nepovedia. A úplne ma dostalo, keď Edward povedal, že je jeho najväčšou záľubou Bella...
Zlato, ty to vieš vždycky tak neuveriteľne pekne napísať, že já potom iba slintám a slintám.
Krása!!!
Som ale zvedavá, kedy si to tie baby uvedomia, že Bellu a Edwarda od seba neodtrhnú. Dúfam, že nemáš v pláne nás naťahovať a oni sa na chvíľu rozídu! To by sa mi nepáčilo, teda.
Pekne pracuj na pokračovaní, som zvedavá ako sa to bude vyvíjať.
P.S.: Ach jo... Včera večer som sa sem šla pozrieť, že či ti tu nepribudla ďalšia kapitolka, ale nič som tu nevidela. Úplne som vedela, že ti vyjde včera, ale znovu som sem už nešla a samozrejme.... Zase som skončila s komentármi na poslednom mieste.
Já som fakt desná, prepáč. 
P.S.: dnes o niečo kratší komentár, snáď ti to nevadí. Kapitolka sa mi páčila, ale nie vždy som schopná toľkých slov, vieš? Ale neboj sa, šak ešte sa mojej kritiky a dlhých komentárov dočkáš.
Takže máš u mňa palec hore a veľká poklona, sestra!
Tak tahle kapitolka se ti podle mě opravdu povedla. Myslím, že už jsme se dostali, nebo se tedy rychlostí blesku dostáváme k jádru věci. A mně je také čím dál tím jasnější, že to ti dva nebudou mít ani trošku jednoduché, protože jestli měl být tohle pouhý začátek, tak jich tedy opravdu lituji.
Esmé se tedy rozhodně neobtěžuje s tím, aby se chovala alespoň trochu mile, i když s tím taky asi ani nikdo nepočítal. 
Já jsem si myslela, že se bude alespoň ze začátku trochu přetvařovat, očividně ale zvolila jinou taktiku. Bella se ale zatím drží docela obstojně, já bych se asi sebrala a zdrhla bych tak daleko, jak by to jen šlo. Myslím si totiž, že Belliny obavy o to, jestli se jí nestačí Esmé připravit rychlou jízdou o život nebyly tak úplně neopodstatněné. :D
Jessica po probuzení tedy rozhodně neměla chybu. Po těch jejích slovech jsem málem spadla pod stůl. Ale myslím, že Edward si již na podobné reakce musel zvyknout.
Mika mi tedy ale bylo docela líto. Chudák, přijde s manželkou vrátit zapomenuté věci a místo vděku se mu dostane tohohle.
Zrada sice nakonec z Esméiny strany nepřišla, ale vypadá to, že Renée si zase nějakou plánovala. Ta změna jejího chování byla opravdu rychlá, ale je vidět, že ani jedna a ani druhá se nebudou snažit o nic, pokud u toho bude jejich vlastní dítě. Když se nad tím člověk zamyslí, vlastně je to logické.
Nemůžu si pomoct, ale ty Esméiny otázky... Přišlo mi to jako policejní výslech - manžel policajt se holt nezapře.
No... Jsem upřímně zvědavá co bude dál. Ti dva teď před sebou budou chování rodičů tajit, takže se to jen tak lehce nevyřeší.
Moc pěkné.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 15. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!