Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Začít znova 5.kapitola

07.09.2009 (08:00) • theEmily13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1573×

Edward:

Když jsme přišli domů, Bella nikde nebyla. Esme s ní byla, když se probudila a pak šla Bella do koupelny a Esme šla s námi na lov. Šel jsem do jejího pokoje, ale nebyla tam. Cítil jsem v jejím pokoji toho Lucase, ale i další neznámé vůně. Vydal jsem se po stopě té vůně, až jsem se dostal k nějaké jeskyni. Četl jsem jim tam myšlenky, až jsem zahlídl obličej mojí milované Belly.Měla strach. Chtěly od ní, aby se naučila používat svůj dar a pak jí využít k zabití jedné upírky. Bylo jich asi patnáct. Nemohl jsem tam sám. Běžel jsem domů. Tam už na mě všichni čekali. Vysvětlil jsem jim to. Najednou měla Alice vidění. Viděla Bellu mrtvou. To jsem nemohl dopustit.

Už já sám jsem Belle ublížil ale teď už se jí nikdo nedotkne. Nesmí. Kdokoliv jí, jakkoliv ublíží toho vlastnoručně zabiju. Nechci jí znovu ztratit, nepřežil bych to, tentokrát už ne. Začali jsme vymýšlet jak jí zachránit. Tanya byla naštvaná, že se starám o Bellu víc než o ní. Vzal jsem si Tanyu stranou.

„ Promiň Tanyo ale já Bellu miluju a nedokázal bych žít s tím, že se jí něco stane, ona je moje všechno, důvod proč jsem stále tady, neměl jsem chuť být bez ní, ona je moje všechno a já musím být s ní. Nechci ti ublížit, ale taková je pravda“.

Tanya se na mě podívala takovým zvláštním pohledem.

„ Já vím, co k ní cítíš, ale opustil jsi jí, zachraň jsi jí ale stále jsi se mnou“ copak to nechápala. Chci být s mým andělem, nevěděl jsem jak jí to vysvětlit, aby se neurazila anebo abych jí neublížil. Už tak jsem napáchal dost škody. Jestli se mi nepodaří Bellu zachránit, už nechci pokračovat v téhle existenci, protože moje existence je bez ní zbytečná. Když nebude ona tak, proč bych byl já. Rozhodl jsem se, že ona nebo nic.

„Tanyo žádné my už není, já chci být s Bellou a jinak nechci být vůbec“ podívala se na mě pohledem, že jsem jí zradil ale co jsem měl dělat. Pro mou lásku udělám cokoliv. Šel jsem zpátky do domu a tam už všichni dávali dohromady plán jak Bellu zachránit. Četl jsem v jejich myšlenkách, také jí milovali. Esme byla už zoufalá a Alice také. S Rose se taky děla nějaká změna, bála se o Bellu. Asi se dost sblížili, co jsem tu nebyl. Cítil jsem vinu, jako kdybych za to mohl já. Kdybych ji tehdy neopustil, byla by teď stále ještě člověk a byla by v bezpečí. Nemohu už dál čekat, co vymyslí. Rozběhl jsem se, a běžel k té jeskyni. Začal jsem jim tam číst myšlenky. Zjistil jsem, že ta upírka, kterou chtějí zabít pomocí Belliných schopností je Jane, Jane Volturi. To by moje Bella určitě nepřežila, ale Alice jí viděla umírat jinak.

Lucas co tom co mu Bella odmítla pomoc si pozval Victorii a ta jí zabila. Victoria, s tou si to taky budu muset vyřídit. Slyšel jsem něco, co my doslova vyrazilo dech. Slyšel jsem Bellu, její myšlenky. Jak je to možné?! Podíval jsem se do myšlenek jednoho z upírů, co byly s ní, a viděl, že jí učí používat její štít. Slyšel jsem, jak mi v rychlosti říká

„ Edwarde vím, že jsi tam, cítím tě. Vypadni okamžitě. Miluju tě“. Věděla o mně. Nemohl jsem jí tam jen tak nechat, mezitím co jsem se snažil zaposlouchat do myšlenek ostatních, doběhla mě Alice. Pohlédl jsem na ní a ona my svýma myšlenkami řekla

„ teď půjdu dovnitř, nezaútočí na mě, pak přijdou i ostatní a ty mezitím odvedeš Bellu ano?“ souhlasil jsem ale než jsme to mohly udělat, viděl jsem v myšlenkách jednoho z těch upírů, jak se s nimi Bella pere. To snad není možné, ta holka se mě snaží dostat do hrobu.

Dal jsem Alici znamení, ať jde dovnitř, mezitím tam vběhl i Jasper a zbytek rodiny. Hledal jsem Bellu a našel jsem jí, Prala se s jedním upírem. Když jsem chtěl na něj zaútočit tak on ztuhl. Přiběhla za mnou Alice a Carlisle že ti upíři jako by ztuhli. Všichni jsme se podívali na mojí Bellu, jen se na nás usmívala a řekla

„utíkejte, rychle“  ale já a Carlisle jsme tam s ní zůstali. Bella se zadívala na jednoho upíra a položila si ruce na spánky, začala si je mnout. Ten upír rozmrzl a začal hořet, a najednou hořeli všichni upíři, co tam byly zmražení. Carlisle se na Bellu podíval a Bella otevřela oči.

„ Možná věděli o mém daru štítu ale ne o tom že dokážu člověka přimět k tomu, co chci já, zjistila jsem to, když mě tu začali učit jak využívat štít a já mezitím zmrazila jednoho upíra“ řekla s úsměvem na rtech.

Byla tak úžasná, když Carlisle odešel, chtěl jsem jít za ní, ale nemohl jsem se hnout z místa, uplatňovala na mě svůj dar. Prošla kolem mě a až pak mě pustila, ale já se nedal a chytl jsem jí za ruku. Pohlédla mi do očí a já si jí přitáhl k sobě.

„Bells, prosím nenechávej mě tu samotného, chci být s tebou, miluju tě“ přitáhl jsem si jí blíž, ona se najednou zastavila a začala se na něco soustředit. Chtěl jsem jí zastavit ale až pak jsem si všiml, že kolem nás rozprostřela svůj štít a já jí zase mohl číst myšlenky. Viděl jsem v nich lásku, hodně lásky ale také bolest, neuvěřitelně velkou bolest, kterou jsem jí způsobil svým odchodem ale také tou nocí co jsme spolu prožili a také kterou jsem jí způsobil s Tanyou.

„Myslíš si, že se tohle snadno zapomíná“ řekla mi ve svých myšlenkách a zatáhla svůj štít zpátky, takže jsem zase nic neslyšel.

Měla pravdu, bolest, kterou jsem jí způsobil, byla neodpustitelná. Zase rozprostřela svůj štít kolem nás a já jsem v ní mohl zase číst. Ukázala mi svou lásku, lásku ke mně. Lásku, kterou cítila jako člověk a kterou cítila jako upír, i přes to co jsem jí udělal stále mě milovala jak jen to bylo možné. Obdivoval jsem jí za to. Bylo neuvěřitelné, že mě i po tom všech stále milovala. Cítil jsem, jak zatáhla svůj štít a já byl zase hluchý. Stále jsem se na ni díval, přitáhl jsem si jí ještě blíž a políbil jí. Její rty už nebyly tak teplé ale už jsem se nemusel bát, že jí nějak ublížím. Byla dokonalá, jen se mi bude stýskat po těch ruměncích, co měla pokaždé ve tváři. Šli jsme zpátky do domu, a já jí odvedl do jejího pokoje, který byl kdysi můj. Posadili jsme se na postel a já jí řekl o tom, jak jsem se rozešel s Tanyou.

„ Nemusel jsi to dělat“ řekla mi, ale hlas měla podbarvený štěstím. Políbil jsem jí a položil na postel. Nepřestával jsem jí líbat ani, když se mi bránila. Nemohl jsem přestat tolik se mi po tom stýskalo, stýskalo se mi po jejích nádherných a sladkých rtech, které jsem tak miloval. Nevím, jak dlouho jsme se líbali. Pak když jsem jí přestal líbat, lehl jsem si na záda a ona si lehla ke mně. Tak dlouho jsem se necítil tak šťastně.  Potom jsem si vzpomněl na to, co mi ukázala Alice, na to jak se rozhodla, že se zabije. Opřel jsem se o loket a podíval jsem se na ní, byla tak nádherná ale to nic nemění na tom, jak se kvůli mně chtěla zabít.

„ Nechceš mi vysvětlit, co mělo znamenat to, že ses chtěla zabít“ pohlédl jsem jí do očí a ona zase mě.

„ Říkala jsem ti, že můj život bez tebe nemá cenu a myslela jsem to vážně“. Chtěla se kvůli mně zabít, je opravdu neuvěřitelná. Miloval jsem na ní to, že nebyla obyčejná, už když byla člověk. S ní jsem se nikdy nenudil, nešlo to. Byl jsem neskutečně šťastný, že mám po boku svého krásného anděla. Otočil jsem se na bok a pohladil jí po vlasech. Vzpomínal jsem na ty časy, jak jsem jí chodil pozorovat, jak spí. Byla tak nádherná, když spala. Nic roztomilejšího jsem snad nikdy neviděl.

Byl zrovna čtvrtek a za dva měsíce měla skončit škola. Ze školy jsem se ještě neodhlásil tak bych tam mohl chodit s mým andělem, nebo mi jí tak vykoukají. Zrovna jsem si vzpomněl na ty kluky ve škole, co jí okukovali, když byla ještě člověk. Co si asi musel myslet teď, když vypadala jako jedna z nás. Nad tou představou jsem se musel zamračit. Podívala se na mě a pohladila mi moji vrásku na čele. Jen jsem zakroutil hlavou, že se nic neděje. Nechtěl jsem si tuhle chvíli kazit zbytečnými slovy. Ještě mě napadla jedna osoba, kterou jsem neměl zrovna moc v lásce, Mike Newton. Tak jo, zítra půjdu do školy s ní, ještě by si dělal Mike zbytečný naděje a zkoušel by to.

Autor: theEmily13, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Začít znova 5.kapitola: