Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Začít znova 3.kapitola

Tak tady je další díl, prosím o komentíky děkuju moc a prosím dbejte na to že jsem začátečník.

Vypadal ztrápeně, chtěla jsem ho obejít a jít domů ale chytl mě za ruku. Podíval se mi do očí a já v nich viděla bolest a lásku. Podíval se na zem  „ prosím neodcházej“ když to řekl zněl jako kdyby chtěl brečet, chtěla jsem i tak odejít ale zůstala jsem.

„ Já………. jsem tě opustil abych ochránil tvou duši, abys nebyla stejná zrůda jako jsem já„ ale teď jsem byla stejná jako on ale i tak mě nechtěl, nevím proč, třeba si už začal s někým jiným, neměl se vracet akorát mi tak dál ubližuje. Šla jsem si sednout, ne že bych to potřebovala, ale chtěla jsem. Šel hned za mnou klekl si vedle místa kde jsem seděla a otočil se směrem k řece, nechtěl se na mě dívat. „ Proč ji se vrátil Edwarde, chceš mi zase ubližovat nebo co“ můj hlas byl podbarvený bolestí.

„ Chtěl jsem tě vidět Bells, ani nevíš jak jsem bez tebe trpěl, chtěl jsem tě ochránit před světem ve kterém žiju, ale ty jsi se zabila, zabila jsi svou duši“. Duše, stále jen duše ale co já, miluju ho, proč mi to dělá, proč mě odmítá. Neměl se vracet, když mě už nechce, chtěla jsem utéct, ale neutekla jsem, nemohla jsem stále mě k němu něco přitahovalo a já jsem ho nemohla opustit i když bych si to přála. Nechtěla jsem mu ublížit stejně jako on ublížil mě. Nemohla jsem moje láska k němu to nedovolila.

„ Našel sis někoho“ nebyla to otázka spíš konstatování, byla jsem si jistá že ano, už nebyl takový jakého jsem si ho pamatovala,nebyl. „ Ano, ale stále tě miluju“ píchlo mě u srdce i když mi už nebije, kdyby ano tak by se teď zastavilo. Už jsem mu neměla co říct až na jednu věc „ tak buď šťastný Edwarde, měl bys jít za ní“. Normálně jsem utekla, běžela jsem domů. Alice na mě už čekala v pokoji.

Vběhla jsem jí do náruče, kterou už pro mě měla připravenou „ mrzí mě to Bello“. Chtěla jsem brečet nemohla jsem nešlo to. „ Víš, co ti pomůže, běž do lesa a pořádně se vykřič“ nemohla jsem brečet a byla jsem jí vděčná za radu. Utekla jsem z domu a běžela, nevím kam někam pryč, daleko. Doběhla jsem na nějaké útesy a začala křičet. Nebyla jsem sama ale bylo mi to jedno. Nevím, jak dlouho jsem tam stála a křičela, ale nestačilo to. Otočila jsem se a vrazila rukou do kousku útesu, a ten se rozlomil. Šla jsem kousek od kraje, rozeběhla jsem se a skočila dolů. Ani nevím, jak byl vysoký, asi 20 metrů. Padala jsem dolů a viděla jsem stále ostře. Pád do vody byl jako náraz do betonu, nebolelo mě to, skoro jsem to necítila. Plavala jsem hlouběji a hlouběji.

Doplavala jsem až na samotné dno. Plavala jsem dál po dně a nechtěla se vynořit. Chtěla jsem se utopit, ale vzduch jsem nepotřebovala. Vyplavala jsem si na břeh. Lehla jsem si do písku a zavřela oči. Chtěla jsem na všechno zapomenout. Najednou jsem ucítila tu známou vůni. Neotvírala jsem oči. Políbil mě. Začal mě líbat, něžně jemně jako bych byla stále člověk. Cítila jsem hroznou bolest. Někde na něj někdo čeká a on mě tu líbá. Proč to dělá. Bolí mě to, ta bolest je horší než když mě opustil. Jen pocit že někde nějakou má mě ničí. Ne, tohle musí přestat, jednou pro vždy.Zapřela jsem se rukama do jeho kamenné hrudi a odstrčila jsem se. Podíval se na mě. Podíval se mi do očí, ale já jemu nemohla, nešlo to.

„ Měl by ses vrátit, někdo na tebe čeká, začal jsi jiný život, neztrácej ho se mnou tady“ vypadal, jako že nad tím přemýšlí. Pane bože, už nemůžu dál.

„ VYPADNI“ křičela jsem na něj, musela jsem to udělat, jinak už to skutečně nešlo. Moje existence bez něj byla bezvýznamná ale měl už někoho jiného, už mě nepotřeboval. Vstala jsem, chtěla jsem odejít.

„ Prosím, zabíjí mě jen to, že jsi tu se mnou, a přitom mě už nepotřebuješ. Odejdi, bude to, to nejlepší co se dá udělat. Moje existence bez tebe nemá cenu, ale ty už sis našel jiný důvod existovat a už jím nejsem já. Prosím, nedělej to ještě horší než to je. A hlavně nezapomeň na to, že tě miluju, vždy si byl a budeš všechno, co mám, buď šťastný“.

Utíkala jsem, doběhla jsem do domu, a když jsem chtěla proběhnout do svého pokoje, zastavil mě Emmett. Měl ve tváři bolest, nikdy jsem ho tak neviděla, už se nesmál. Objal mě těma svýma mohutnýma rukama a snažil se mě utěšit. Posadili jsme se na gauč. Stále mě držel kolem ramen a šeptal mi do ucha, že to bude dobrý. Hladil mě po vlasech a přišla i Alice a Rosalie. Alice si sedla vedle mě a Rosalie si klekla přede mě. Všichni se na mě dívali s lítostí v očích, bylo na nich vidět, že trpí, trpí kvůli mně. Rosalie mě vzala za ruku a odvedla mě do mého pokoje. Ale on tam seděl. Zarazila jsem se ve dveřích a Rosalie se postavila přede mě a dívala se na Edwarda.

Řekla „ měl bys odejít Edwarde“ bylo mi divné, že se mě zastává, asi mě začala mít ráda. Edward jen koukal a řekl „ chci si s ní jen promluvit Rose, prosím nech nás“ přemýšlela nad tím, ale pak řekla jen „Edwarde, odejdi“ ale neodešel. Rose se podívala na mě a já kývla, ať nás nechá o samotě. Nemohla jsem se na něj dívat. Popošla jsem k posteli a lehla jsem si na ní. Zachumlala jsem hlavu do polštářů a zavřela oči. Chvilku tam jen tak stál a pak ke mně přistoupil a sedl si na kraj postele, jak to vždy dělával.

„ Bells, já…“ asi nevěděl, co má říct. Začala jsem vzlykat. Otočil se na mě a chtěl mě pohladit po vlasech, ale já jsem sebou cukla, nechtěla jsem, aby na mě sahal. Stáhl svou ruku zpět. Jen jeho přítomnost mě ničila. Nevím jak dlouho tam seděl a já ležela, ale najednou jsem uslyšela Esme.

Vstala jsem. Slyšela jsem jak jí dole říkají všechno co se stalo. Také jsem slyšela, jak se ptá kde jsem. Najednou už byla v pokoji a přiběhla ke mně a objala mě. Hladila mě po vlasech a říkala mi, jak moc jsem jí chyběla a že už to nemohla vydržet. Pak pohlédla na Edwarda.

„ Edwarde měl bys jít dolů, za chvíli dorazí Carlisle a Tanya“ bodlo mě u srdce a on střelil pohledem ke mně. Odvrátila jsem pohled a podívala jsem se na Esme. Tvářila se zoufale, ale usmála se na mě. Moc mi chyběla a za tu dobu jsem si uvědomila, jak skutečně moc jí mám ráda. Byla moje máma, moje náhradní maminka, kterou jsem moc milovala. Poznala to na mě a usmála se na mě ještě víc. Kývla na Edwarda, ať vypadne a zůstali jsme o samotě.

„ Ach zlatíčko moc jsi mi chyběla, ani nevíš, jak se my stýskalo po všech a hlavně po tobě, neboj se všechno se zase zpraví. Já tu už zůstanu a Carlisle taky“.

Byla jsem jí za to všechno neskutečně vděčná. Slyšela jsem Edwarda, jak mluví s Tanyou ale neposlouchala jsem je. Carlisle přišel nahoru, a usmál se na mě tím svým dobráckým úsměvem.  Také jsem ho objala. Oba si všimli mé změny. Chvilku jsme se o tom bavili, ale pak jsem se koukla na hodiny a zjistila jsem, že musím do školy. Bylo půl sedmé, tak jsem se šla připravit. Převlékla jsem se. Vzala jsem si úzké džínové kalhoty, k tomu černé lodičky a černé tričko. Šla jsem do koupelny a vykonala ranní hygienu, trochu se učesala a nalíčila. Vzala jsem si tužku na oči, řasenku a lesk. Vypadala jsem dokonale. Zavolala jsem na Alici a ta u mě byla hned. Prohlédla si mě a řekla, že vypadám dokonale, a běžela se taky připravit. Prošla jsem domem a na Edwarda se ani nepodívala, ale on s úžasem koukal na mě. Já, Emmett, Rose a Alice jsme nastoupili do auta a už jeli do školy. Když jsem vystoupila na školním parkovišti Alice se na mě podívala a já jí naznačila, že nemám žízeň a že mi vůně lidské krve vůbec nevadí. Zamračila se, ale neřešila to. Všichni se na dívali. Škola utekla rychle. Jeli jsme domů a všechno bylo po starém, jako by nikdy neodjeli až na to že tu nebyl Edward a Tanya. Hodila jsem tašku do pokoje a řekla jsem si, že půjdu na lov. Běžela jsem do lesa a hledala něco, na čem bych se mohla vyřádit a vybít. Uslyšela jsem za sebou kroky a uviděla jsem nějakého muže. Vypadal mladě, ale člověk to nebyl. Nebilo mu srdce a měl zlaté oči. Chvilku jsem ho ostražitě pozorovala a pak se vydala za ním. Byl vysoký asi jako Jasper a měl černé krátké vlasy. Měl výrazné rysy podobné Edwardovi. Přistoupila jsem k němu blíž a on zase ke mně. Natáhl ke mně ruku.

„ Ahoj já jsem Lucas“ podívala jsem se na jeho ruku a podala jsem mu tu svou „ já jsem Bella, moc mě těší“ usmála jsem se na něj a on mi můj usměv oplatil tím svým.

„ Copak tu děláš, zabloudil jsi“? Usmál se na mě.

„ Ne hledal jsem tě“ mě cože, to musí být nějaký omyl „teda hledal jsem upíry sobě podobné a ty jsi jako já“ ano vlastně, měl zlaté oči byl to také vegetarián.

„Pojď, představím ti svou rodinu“ a společně s ním jsem se vydala do domu.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Začít znova 3.kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!