Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Začít znova 2.kapitola

04.09.2009 (14:00) • theEmily13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1576×

Super už za týden ze mě bude upírka. Alice odešla a já šla do koupelny udělat si hygienu a šla spát. Musela jsem nad tím přemýšlet. Budu už žít nový život, bude ze mě někdo jiný, a Edward se mi možná vrátí. Uhodila jsem hřebík na hlavičku, EDWARD……Vběhly mi do očí slzy a já zase plakala, díky Alici jsem na všechno zapomněla, už jsem si myslela, že budu žít zase jako dřív ale ne, vrátila se mi ta bolest. Snažila jsem se na něj nemyslet a myslela jsem na to, že za chvíli ze mě bude upírka. Budu jiná, hezčí a budu se k němu víc hodit.

Konečně budu patřit do rodiny, budu jednou z nich, už o mě nebudou muset mít strach. Bála jsem se toho, ale to mi v tom nezabrání. Už jsem se rozhodla, ano udělám to a bude ze mě nový člověk….teda spíš upír. Ani nevím, jak jsem usnula, ale ráno mě už Emmett budil. Musela jsem do školy. Když jsme dojeli na parkoviště každý na mě zíral. Ale Alice mi dělala podporu. Díky ní jsem se cítila mnohem lépe. Celá škola se celkem vlekla, ale zbytek týdne utekl celkem rychle, ani nevím, jak a už byl pátek a já končila. Zrovna zvonilo a já jsem vyběhla ze třídy a to už na mě Alice čekala. Jeli jsme domů. Doma jsem šla do svého pokoje a rovnou za mnou šla Alice a zbytek. Alice mi řekla, ať si lehnu na postel. Z jedné strany seděl Emmett a z druhé Rosalie. Alice přišla se stříkačkou v ruce, tázavě jsem se na ní podívala a ona mi na to odpověděla „nebyla jsem si jistá, jestli by někdo z nás měl tu sílu přestat pít a je tu ještě dohoda že nesmíme, kousnou žádného člověka, tak jsem svůj jed napustila do tohohle, zavři oči já ti to tam teďka píchnu“ poslechla jsem a zavřela oči.

Cítila jsem, jak mi píchla tu injekci a za pár vteřin jsem ucítila tu bolest. Bylo to strašné, ale nemělo to na to, jak mě Edward opustil. Byla to neuvěřitelná bolest, měla jsem pocit, že se mě někdo snaží rozřezat na kousky tupým nožem. Nevnímala jsem čas ale moje smysly se začali zbystřovat. Slyšela jsem, jak dýchají, a slyšela jsem každý jejich pohyb. Ta bolest mě spalovala, mohla jsem tam ležet minuty či hodiny ale pociťovala jsem to jako by to byly snad roky. Pak jsem uslyšela Alici, jak jde po schodech, vstoupila do místnosti a řekla, že už jen pár vteřin. Bolest začala polevovat. Už nebyla tak hrozná. Moje srdce bilo pomalu a pak přestalo bít úplně. Už ani žádná bolest, nic. Ruce, které se mě dotýkali už nebyly studené, ale nebyly ani teplé. Otevřela jsem oči a viděla jsem všechno. Každý pohyb, slyšela jsem, jak v lese se pohybuje zvěř. Rozhlédla jsem se po místnosti, všichni na mě koukali a nikdo nedýchal. Chtěla jsem se postavit, a postavila jsem se takovou rychlostí že jsem si myslela že bude všechno rozmazané ale nebylo vše jsem viděla úplně dokonale. Všichni vypadali jako by ze mě měli strach, najednou jsem ucítila hrozné pálení a moje ruka vystřelila k mému krku. Alice se na mě usmála a přitančila ke mně a chytla mě za ruku. Vedla mě k oknu a najednou mě z něho vystrčila. Dole jsem dopadla na nohy a uslyšela Emmettův hrdelní smích.

„To snad nebylo nutné Alice, nemyslíš“ křičela jsem na ni zezdola, opravdu mě nemusela strkat, dokázala bych skočit sama. Mezitím Alice přistála vedle mě.Usmála se na mě a rozběhla se do lesa a pokynula ke mně, abych běžela za ní. Rozeběhla jsem se, běžela jsem tak rychle a byl to krásný pocit, ani po tak dlouhém běhu jsem nebyla unavená. Pak mě Alice zastavila a řekla mi „ teď pozorně poslouchej, až uslyšíš nějakou zvěř tak po ní běž“ uposlechla jsem jejího rozkazu a pečlivě naslouchala. Slyšela jsem ptáky, veverky a myšky a pak najednou jsem uslyšela něco velkého. Asi nějaký jelen.

Hmm, jelen, moc mě to nelákalo a vzpomněla jsem si na to, že Edward miloval pumy. Rozběhla jsem se za tím mohutným jelenem a poslouchala jeho srdce. Skočila jsem po něm a už jsem pila, ale nestačilo mi to. Poslouchala jsem dál. Na stromě jsem uslyšela nějakou šelmu, pumu. Puma seskočila ze stromu a dívala se na mě. Chvilku jsem ji pozorovala a pak jsem se přikrčila a skočila po ní. Její krev chutnala tak jinak. Stále mi to nestačila, zabila jsem ještě asi tři jeleny. Byla jsem trošku od krve, a když to viděla Alice jen zakroutila hlavou a dodala, že se to naučím. Běželi jsme zpátky do domu a tam už na nás čekali. Emmett byl udivený, že jsem ulovila hned pumu a já na něj „tak až se příště půjde na lov ulovím toho největšího grizzlyho“.  V tom už uviděl Emmett sázku. Vítězně se usmál a řekl „ sázka?“ Chvilku jsem se dívala na to, jak se mu blýská radostí v očích a hned mu odpověděla „ dobře sázka, ale až příště“. Alice mi mezitím vybrala něco na sebe, a podala mi to. Byly to černé upnuté kalhoty, a zelené tričko s dlouhým rukávem. Mělo to celkem velký výstřih. Podívala jsem se na ní jako by se pomátla. Jen se na mě usmála. Šla jsem do koupelny se obléknout. Když jsem si to oblékla šla jsem se podívat do zrcadla. Kdybych měla srdce, zastavilo by se mi údivem. Nepoznávala jsem tu holku v zrcadle, byla nádherná, to jsem přece nemohla být já. Údivem jsem přestala dýchat. To jsem skutečně byla já. Moje oči ale nebyli zlaté ale ani červené, měly světle červenou barvu. Podívala jsem se na Alici a ta mi vysvětlila že to je dokud si nezvyknu pít zvířecí krev, prý to bude trvat jen pár dní. Byla jsem taky ten anděl, teď jsem se konečně hodila k Edwardovi. Byla neděle a já jsem nevěděla, co budu dělat.

Nebyla jsem unavená a začala jsem se nudit. Ostatní odešli z mého pokoje a já si lehla na postel. Jen tak jsem tam ležela a snila o Edwardovi. Přikryla jsem se a lehla si na bok. Zima mi nebyla ale byl to příjemný pocit. Najednou si někdo lehl ke mně. Lekla jsem se. Vyskočila jsem z postele jako namydlený blesk. Rozsvítila jsem a uviděla jsem anděla. Byl to Edward ale byl mnohem krásnější. Konečně jsem ho vnímala takového jaký skutečně je. Udiveně se na mě díval. V jeho očích jsem viděla lásku ale taky bolest, hlavě bolest. Přestala jsem dýchat a jen jsem se na něj dívala. Mohla jsem tam stát hodiny a dívat se mu do očí. Byl velice překvapený ale také naštvaný. Vstal z postele a přešel k oknu. Díval se ven a nemluvil a až po nějaké chvilce mi řekl s bolestí v hlase „jak jsi mohla, právě před tímhle jsem se tě snažil ochránit“ nevěřícně jsem se na něj dívala, jak on si dovoluje sem přijít a něco mi vyčítat, to on mě opustil, on se mě vzdal tak ať mlčí.

„Ha, ha, ha, ty jsi ten pravej, kdo mi tu bude něco vyčítat, opustil jsi mě a já začala nový život“ ano začala a byla jsem spokojená. Edward přestal dýchat, a padl si na kolena a vložil si hlavu do dlaní. Cítila jsem jeho bolest, kdyby mohl plakat, plakal by a já s ním. Pomalu jsem k němu přistoupila a klekla si vedle něj. Položila jsem mu ruku na záda a podívala jsem se na něj. Pootočil hlavu na mě a v očích jsem viděla bolest, ta bolest v jeho očích mě ničila, chtěla jsem ho nějak utěšit, ale nevěděla jsem jak. Stále jsem měla pocit, že se mnou nechce nic mít.

„ Hnusím se ti i teď, viď“ řekla jsem mu, měla jsem chuť zemřít, zase ten pocit co mě zevnitř zabíjel. Zvedla jsem se a upíří rychlostí odešla z domu.  Běžela jsem do lesa, chtěla jsem si pročistit hlavu. Utíkala jsem co nejdál, chtěla jsem zmizet, zmizet z dohledu všem a vytratit se. Neměla jsem sílu se na ně dívat, dívat se na to jak se on díval na mě. Nevěděla jsem, kam běžím, ale i tak jsem dál utíkala, až jsem se dostala na nějakou louku. Rozhlédla jsem se a zjistila, že nejsem sama. Viděla jsem, jak za mnou jde Victoria. Měla v očích svůj ďábelský výraz. Chtěla mě, chtěla pomstít smrt svého druha Jamese. Přišla ke mně, prohlédla si mě. Usmála se a dodala „ konečně tě vidím samotnou Bello“ a na rtech měla pomstychtivý úsměv. Neměla jsem z ní strach, teď už ne. Teď jsem byla jako ona, ale byla jsem lepší, nebyla jsem vrah. Usmála jsem se na ní a to jí překvapilo. Podívala se za mě a já zjistila, že se ke mně někdo blíží. Byl to asi nějaký její noví známí. Ještě jsem ho tu neviděla. Stoupl si vedle ní.

Byl velice pohledný ale nebyl tak krásný jako Edward. Uslyšela jsem za sebou další kroky, ale tentokrát byly dva. Poznala jsem je. Byla to Alice a Emmett. Oba si stoupli vedle mě, Alice po pravici a Emmett po levici. „Nějaký problém sestřičko“ usmál se na mě Emmett, oplatila jsem mu jeho usměv a zavrtěla jsem hlavou jako že ne. Viktoria mě pozorovala se zlostí v očích. Vadilo jí, že nejsem sama, že bude muset zabít nejdřív je, aby se dostala ke mně, ale já to nedovolím. Mé rodině nikdo neublíží. „ Myslím že by jsi měla odejít Viktorie, pokud nechceš přijít k úhoně“ řekla jsem jí s úsměvem na rtech a ona poznala, že nemá šanci. Otočila se k odchodu a ještě dodala „ neboj, já se vrátím“.

„ Škoda a já doufal, že bude nějaká sranda“ dodal zklamaně Emmett. Alice mě chytla za paži a táhla mě domů, ale mě se tam nechtělo, ale nebránila jsem se. Když jsme dorazili, šla jsem do svého pokoje, potřebovala jsem si dát sprchu. Vešla jsem dovnitř, a Edward už tam nebyl. Vzala jsem si nějaké náhradní oblečení a šla do koupelny. Natočila jsem si horkou vodu a lehla si do ní. Vypnula jsem mozek a jen tak jsem tam ležela. Asi po půl hodince jsem vylezla, oblékla si šaty, co jsem našla ve skříni. Byly zelené a měly rukávy dlouhé k loktům, a byly dlouhé ke kolenům.Obula jsem si černé balerínky. Vylezla jsem z koupelny a šla před barák. Šla jsem dozadu k řece. Sedla jsem si na okraj řeky a dívala jsem se na proud co unáší listí co tam spadlo. Nevím, jak dlouho jsem tam seděla ale, když jsem vstala a chtěla odejít narazila jsem do Edwarda.

Autor: theEmily13, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Začít znova 2.kapitola: