Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Za svitu luny - XX.kapitola - ZRÁDCE

09.04.2009 (10:00) • Luna • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2471×

Luna se zavřela do svého pokoje. Práskla s dveřmi poněkud víc, než bylo nutné. Teď už mohla popustit uzdu svým pocitům. Dokonale zvukotěsná místnost jí zaručovala, že se ven nedostane ani hlasek. „Do hajzlu, do hajzlu," nadávala a doufala, že se jí aspoň trochu uleví, jenže úleva nepřicházela. „Zatracenej pes, ZRÁDCE, zabiju ho," takhle myšlenka jí přinášela uspokojení, „no jasně zabiju ho a bude klid." jenže v zápětí si uvědomila, že už bude bůh ví kde...

Jejich problémem se opět stal Jacob Black. Nějakým pro ní a pro Caleba záhadným způsobem se mu povedlo vytrhnout se z pout smečky, která ho svazovala a utekl. Tím, co ho nejvíce hnalo dopředu byla touha po pomstě. Jeho nenávist k Cullenům a láska k Belle znamenaly dvojí nebezpečí, smrtelnou kombinaci. A dalším podpůrným prvkem v tomto nepřekonatelném odporu se samozřejmě stala Luna, která zapříčinila, že přišel o svou smečku. Jakob doufal, že osoba na kterou se chce obrátit jeho návrhu vyhoví, i když zatím nevěděl kde jí má hledat...

Luna si otřela oči, rozhodla se přodloužit tu šťatnou idylku na tak dlouho dokud to jen bude možné. Znovu se dokonale nalíčila a vzala si nové kalhoty. Přeměnu v člověka odložila, aby se jí Edward nemohl hrabat v hlavě. Potřebovala tyhle nové informace nejdříve vstřebat, aby je mohla před jeho schopností ukrýt. A také si potřebovala promluvit s bratrem. Ještě tři hodiny se bude muset tvářit jako by se nic nedělo. Pak Carlisle odejde do práce a ona se vymluví na únavu a půjde si "lehnout"...

Potichu otevřela okno a neslyšně vyletla ven. Nejdříve se trochu proletěla nad oceánem, aby si utřídila myšlenky a pak zamířila za Calebem. Vyčerpaně mu padla do naruče. „Bráško, já se z toho zbláznim, proč nemůže bejt konečně klid. Celej život nuda a když už jsem konečně šťastná a chci ten klid mít tak mi prostě není přán. Rozkočí se mi z toho hlava." Caleb od sebe sestru odstrčil. „Ségra nezlob se na mě, ale fakt strašně smrdíš," otřásl se odporem. I přes slzy se uchechtla. „Promiň, zapomínam na to."

Posadili se na vyplavený kmen stromu na pláži. „Já myslím Luno, že to moc řešíš." „Brácha ty si snad děláš prdel? Celá budoucnost se mi ponořila do tmy. Nevidim vůbec nic, to je, to je prostě ... strašný a depresivní a...a...a flustrující." Položil svou obrovskou ruku na její rameno, vysoká teplota jeho kůže jí byla téměř nepříjemná. Úplně tomu doteku odvykla, vzhledem k tomu, že každou možnou chvíli trávila s Carlisleem. Caleb se najednou zarazil.

„No to si ze mě děláš srandu ségra!" vykřikl rozrušeně a ještě dlouho mu takhle věta zněla v hlavě, takže Luna to slyšela s ozvěnou. „Co blbneš?" nechápala na co naráží. Vzal její levačku do své dlaně a strčil jí zásnubní prstýnek přímo mezi oči. „Já blbnu?" Kdyby Luna vedle bratra neseděla ve své okřídlené podobě jistě by zčervenala. „Kdy si mi to jako chtěla říct? A co naši, už to ví? Hm to je otázka co, Violet už to jistě viděla, mluvila si s ní? Jak se mají?" okamžitě ji zavalil vlnou otázek. „A co datum, na kdy jste to naplánovali?" „Zadrž, zadrž, pukne mi z tebe hlava." Zmlknul.

„Datum ještě nemáme přesně určené, to požádání bylo dosti sponání - chtěl mě překvapit a povedlo se mu to." „Hmmm," odtušil uznale Caleb, věděl že překvapit Lunu je téměř nemožné. „O celou svatbu se nám postará Carlisleova dcera Alice. Předpokládam, že o hudbu se postará jeho syn Edward, nádherně hraje na klavír," nestačila větu dokončit, protože jí Caleb přerušil. „Počkej počkej, Alice? Edward? Ti dva co jsme jim zachránili zadky, kolik těch dětí proboha má?" „Calebe, uvědom si prosím, že je upír, a jak známo, upír děti mít nemůžu. Edwarda, Rose a Emmetta přeměnil v upíry aby jim zachránil život, a Alice a Japer se k němu přidali. Carlisle je vlastně takový jejich vůdce, ale protože se snaží zapadnout mezi lidi, tak je adoptoval." Ve stručnosti mu celou situaci vysvětlila. Caleb z ničeho nic vybouch v hurósnký smích. „Co zas?" vyštěkla na něj Luna, na žerty opravdu náladu neměla. „Já jen, že si vždycky tvrdila, že děti nikdy nechceš a najednou jich budeš mít pět," chechtal se Caleb. „Debile," šťouchla ho z vesela do žeber.

Chvíli ještě řešili svatbu a ostatní záležitosti osobního života a Luna se cítila čím dál tím více uvolněná. Pak se ale museli vrátit k tématu, kvůli kterému přišla. Ať se snažili sebevíc na to jak se povedlo Jacobovi přetrhat bratrská pouta se smečkou nepřišli. „Samozřejmě ostatní členové smečky jsou jeho chováním pobouřeni. Vzali mě jako svého vůbec naprosto v pohodě, ve smečce po dlouhé době zavládl klid, protože Leah," odmlčel se, „už není vůbec taková jako byla předtím, zase se směje a srší vtipem, jediný kdo do teď dělal dusno byl Jacob. Dost kluků už ho mělo polný zuby. Hned jak jsem zjistil, že zdrhnul jsme se vydali po jeho stopě, ale musel si někoho stopnout, protože u silnice jeho pach končí. Motorku i auto tady nechal, ví, že jeho věci bychom najít dokázali, ale takhle ho bez tvého nadání těžko nejdeme." „Bez mého nadání. Bohužel jsme totálně nahraní. Vidim leda ... tmu." v dlani rozdrtila kus kmenu, na kterém seděli. Ještě dlouhou dobu si povídali. „Brácha víš, že mám teď pocit jako, že jsme si mnohem bližší než jsme kdy byli?" „Hmmm," nerad ukazoval svoje city. „Asi už vážně magořim." „Máš pravdu asi magoříš, ale mam tě rád ségra," pomyslel si a Luna to slyšela.

„Skoro svítá," upozornil Caleb. „No a?" Luna se vytrhla z přemýšlení. „Myslel jsem, že pomažeš domů dřív než se ten tvůj doktor vrátí." „A sakra, mizim zdar." vlepila bratrovi letmý polibek na tvář a zmizela. Měla dvacet minut na to, aby se dostala před nemocnici. Chtěla svého miláčka překvapit. „Nezapomeň na sprchu," připoměl jí v duchu Caleb, dokázal si představit doktorův potěšený výraz, že Lunu vidí a taky změnu ve chvíli, kdy z ní ucítí psa. Za minutu sedm Luna doběhla lesem k nemocnici, obula si boty a vyšla z úkrytu stromů.

Carlisle zrovna podepisoval poslední propouštěcí protokol před předáním směny. Ve své kanceláři si svlékl bílý plášť a pečlivě ho pověsil na ramínko do skříně. Sotva vyšel ze dveří hned se na něho nalepila jedna medička. Otázky ohledně studia medicíny se jí zdáli jako dobrá záminka pro počátek rozhovoru. Carlisle musel uznat, že je docela bystrá. „Nechtěl byste to se mnou probrat u kávy?" ptala se zrovna ve chvíli, kdy vycházeli z hlavních dveří do nemocnice.

O zeď se tam netrpělivě opírala Luna opět omámená jeho vůní. Měla na sobě černou halenku s hlubokým výstřihem, džínové třičtvrťáky a černé kozačky na vysokém podpadku. Usměv na jejích rtech okamžitě zkameněl, když slyšela nabídku, kterou Carlisle právě s poděkováním odmítl. Na druhou stranu tu chudinku docela chápala. „Carlai?" nemusela ho oslovovat, všimla si, že se zarazil na počátku nádechu, když jí ucítil, ale bylo to více lidské. „Lou? Co tady děláš?" zeptal se překvapeně, opravdu ji tam nečekal. „Stýskalo se mi," spiklenecky na něho mrkla. Políbili se na tvář a ruku v ruce vyšli k jeho autu. Medička nasadila kylesý obličej, na patě se otočila a zmizela zpět do nemocnice. Luna se posadila na sedadlo spolujezdce a znovu se políbili. Carlisle se zamračil, z jejích vlasů ucítil štiplavý pozůstatek vlčí vůně. „Stalo se něco?" S vážným zkoumavým výrazem se jí podíval do očí. Luna se na zlomek vteřiny zarazila a hned v zápětí toho litovala, všiml si. „Rychle něco vymysli," rozkazovala si v duchu, nechtěla mu říci pravdu.

„Ne nic se nestalo, šla jsem za bratrem, je to rodina, má právo to vědět," zamávala mu před očima s prstýnkem. „Ach tak," vypadalo to, že ho taková odpověď uspokojila. „Jen jsem nevěděla, co mu mám odpovědět, když se zeptal na datum." Usmála se. „To ses měla informovat u Alice," oba se zachechtali, protože jak ji znali jistě už měla vše do nejmenšího detailu promyšlené a v tuhle chvíli pravděpodobně obvolávala svatební salony atd. A měli pravdu, když se vrátili domů Alice se přehrabovala v katalozích svatebních šatů, květin, pozvanek a ještě u toho stačila telefonovat s cateringovou společností ohledně občertvení. Zrovna se dohadovali jestli je lepší jako hlavní chod losos nebo žralok, jí osobně to bylo úplně jedno, stejně to jíst nebude, ale přesto i občerstvení požaduje dokonalé.

Sotva Alice dotelefonovala začali se hlasitě smát. „Tohle není sranda," řekla podrážděně, „v květinářství mi oznámily že nemají oranžové růže v počtu, který potřebuju a navíc vůbec nevedou pomerančové květy." „Alice," Carlisle jí položil dlaně na ramena, „nechtěla bys nám napřed prozradit datum, který si nám vybrala?" tahle otázka jí zaskočila. „Já jsem vám to ještě neřekla?" společně zavrtěli hlavou. „Oh, sedmého." Luna si jí změřila nedůvěřivým pohledem. „Sedmého čeho, Alice?" její jméno obzvláště zdůraznila. „Sedmý?" pronesla v tichosti s omluvným výrazem dítěte, které něco udělalo špatně. „To se mě ptáš?" vykřikla Luna. „Alice to je za dva týdny!" zděsila se. „Zabiju jí!" a tu chvíli se Alice rozběhla ven z domu a Luna jí okamžitě následovala. Jen zdálky do domu doléhala ozvěna výhružek typu: „Utrhnu ti hlavu Alice!" Emmett ani ostatní se neubránili smíchu.

Předchozí díl LUNA vs. EMMETT

Další díl OBŘAD

Autor: Luna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Za svitu luny - XX.kapitola - ZRÁDCE: