Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Za svitu luny - XVIII.kapitola - ZMĚNA

02.04.2009 (16:00) • Luna • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3042×

Zůstala strnulá jako by ji opařil. Její dech se opět zarazil, Carlisle si chvíli myslel, že se jí snad zastavilo i srdce. „Lou?" ^{(pozn. čti [Lů])} oslovil jí něžně. „Dýchej," napomenul ji. „My - my - myslíš to vážně?" vykoktala a Carlisle se začal obávat, jestli to příliš neuspěchal. „Lou, miláčku, nechci na tebe tlačit nebo tě nutit do něčeho co nechceš, jestli odmítneš, tak..." vydechl trochu zklamaný a pak statečně pokračoval, „tak to řekni, já to pochopím." V koutku oka se jí zatřpytila slza. Zalapala po dechu. „Carlisle," její hlas zněl jinak než normálně. Dojal jí. „Carlisle, ale..." odmlčela se. Sklonil hlavu, aby neviděla jeho zklamaný výraz a očekával odmítnutí. Chytla ho ukazováčkem pod bradou, a zvedla mu hlavu. „ Podívej se na mě," zašeptala. Vpíjeli se do sebe pohledem. „Ale jistě že si tě chci vzít, jen mě nenapadlo, že bys i ty chtěl. Zaskočil si mě." Políbil jí. Luna se na půl vteřiny zasekla. „Jak, to že jsem to neviděla? Carlisle, kdy ses rozhodl?" změřila si ho podezíravým pohledem. „ Teď," usmál se tím svým okouzlujícím způsobem, který jí stále vyrážel dech. „Tenhle úsměv mě nikdy neomrzí," pomyslela si.

Luně před očima proběhla kratičká vize. Snubní prsten z bílého zlata, obyčejný jednoduchý kroužek se vsazeným diamantem. Trochu se zamračila. Diamant nepatřil mezi její oblíbené drahokamy. I když by jí mohl Carlislea připomínat, protože jeho kůže se na slunci leskne podobně. Ona sama by si vybrala topaz. Topaz stejné barvy jako jsou jeho oči po lovu. Kámen v prstýnku se během vize změnil na rubín, safír, uhelně černý a přesto třpytivý smirek, který připomínal její peří a nakonec topaz. Medově zabarvený s karamelovým nádechem. Uvědomila se, že Carlisle se ještě nerozhodl. Určitě o tom přemýšlí teď, jinak by se její vize takhle neměnila. „Ten je krásný," zašeptala zasněně a vytrhla Carlislea z přemýšlení.

„To mělo být překvapení!" osočil se. Naoko smutně pokrčila rameny. „Já za to vážně nemůžu," udělala psí oči. Carlisle chytil její tváře do svých dlaní. „Lou," zvážněl. „Ani nevíš, jak moc tě miluju, to se slovy nedá popsat." Něžně políbil její rty. „Tak to máme stejný problém," uchechtla se a polibek opětovala. Její žaludek se bolestně ozval. „Promiň, občas zapomínám na tvé lidské slabosti," omlouval se jako by to byla jeho vina, že má hlad. „Já taky," znovu se společně zasmáli s vyrazili směrem do kuchyně.

Sotva otevřeli dvěře zvukotěsné místnosti dolehl na ně šum z domu a celého okolí. Carlisle se pozastavil. „Je vážně příjemné strávit nějaký čas ve tvém pokoji, je tam takový klid. Ticho jsem neslyšel..." v duchu přepočítával desetiletí. „Už dlouho," usmála se Luna, která jeho výraz hned pochopila. Na jejich sluch jakoby vše doléhalo intenzivněji než jindy. Baseballový zápas z televize, Alice s Rose probírali letní kolekci bot od Manola Blahnika, Edwar a Bella leželi mlčky na postely v jejich pokoji, ale jejich dech se tiše plížil po domě s doprovodem tlukotu Bellina srdce, dokonce zaslechli i jak se o sebe tře jejich kůže. Edward zřejmě hladil Bellu po tváři... Auta přejíždějící po silnici dva kilometry vzdálené od domu, jako by projížděla přímo pod oknem. Vše znělo mnohem ostřeji a blíž.

Carlisle otevřel ledničku. „To vypadá, že je dům plný nenažraných puberťáků," uchechtla se Luna. V šuplíku ležel jogurt a nad ním se válel bloček sýra, ve dvěřích stála lahev s kečupem. „Nejlepší bude, když tě vezmu do města na večeři," usoudil nakonec Carlise. „Nechce se mi mezi lidi..." „Tak ti něco přivezu." Luna se zvědavě podívala do skříně, která představovala špajz. „Ne, zůstaň u mě," na tváři se ji rozlil úsměv když si všimla balíčku špaget. „Záchrana, špagety s kečupem a sýrem postačí." „Myslel jsem si, že si dáš raději kus masa..." „Lov jsem taky nevyloučila," spiklenecky na něho mrkla. „Možná pak dostanu chuť na něco ostřejšího," uličnicky zdůraznila poslední slovo.

„Carlisle?" zapištěla Alice ze šatny. Nestihla uběhnout ani vteřina a už stála před ním. „Viděla jsem ho! Vy tajnůstkáři. Jak jste to mohli neříct?" hubovala je. „Carlisle?" tentokrát se ozval Edward. Spolu s Bellou scházeli schodiště pomalým lidským krokem. „Budeš muset s pravdou ven," dloubla ho Luna do žeber. Viděla nechápavé výrazy zbylých členů rodiny. Neměli nejmenší tušení co se děje. Edward si samozřejmně vše přečetl v jejich myslích, a Alice, ta zase ve své vizi viděla jak Carlisle kupuje zánubní prsten. Hned začala v hlavě plánovat jak bude celá svatba vypadat. Její mozek jí dával tolik prostoru, že celou svatbu naplánovala během chvilky do nejmenšího detailu. „Beru si to na starost." „Toho jsem se bála," zasmála se Luna.

„Sakra, muže někdo z vás těm méně nadaným vysvětit, co se děje?" Rosalie se zeširoka usmála, všechno si poskládala dohromady. „Vážně?" zeptala se a Carlisle přikývl. „Dobře méně nadaným a zřejmě natvrdlým k tomu, já to fakt nechápu," vychrlil uraženě Emmett. „Požádal jsem Lou o ruku, a ona přijala," po místnosti se rozlila usměvavá atmosféra, se kterou Jasper neměl nic společného. Bylo to naprosto nenucené a opravdu příjemné.

Luně proudil v krví příjemný pocit uspokojení. Jejím tělem vládla harmonie. Pak jako by jí projela energická vlna. Košile z příjemné přiléhavého materiálu zapraskala a spadla na zem. Luna se z ničeho nic proměnila. Peříčka se jí podivným způsobem chvěla. A křídla měla doširoka roztažená, neposlouchala jí, když je chtěla složit na záda. „Co se děje?" zeptal se udiveně Carlisle. „Já, já vlastně nevím," usmála se Luna. Měla pocit jako by jí každé její peříčko lechtalo. „Ale je to vážně super pocit." Konečky jejích vlasů pomalu měnily barvu. Společně s nimi se měnila i barva jejího peři. „Lou?" zeptal se Carlisle své snoubenky, která se smála od ucha k uchu.

Načechraná peříčka se vrátila do původního stavu, veškeré šimrání ustalo ale Luna se stále přihlouple usmívala. „Co to bylo?" ptala se Alice. „Já nevím." chechtala se Luna a prohlížela si svá křídla, nad kterýma už zase měla kontrolu. „Páni," její smích se konečně uklidnil a tak začínala mluvit srozumitelně. „Wow, moje peří." Všichni se zaměřili na její křídla... podívat se na jinou opeřenou část jejího těla by podle nich bylo nevhodné a neslušné, pokud by to neudělal Carlisle, ale ten na to byl příliš...konzervativní... „Jsem světlejší?" znělo to jako by se ptala sema sebe. Začala se otáčet kolem dokola napřed nalevo a pak vpravo a současně otáčela hlavu ze strany na stranu, aby mohla sledovat svůj nový barevný odstín. Upíři museli rychle uskakovat, aby je přetáhla křídlem přes hlavu. Najednou si uvědomila, že zřejmě vypadá jako blázen. Strnula pohledem na Culleny.

Emmettovi cukaly koutky. „Nejsem cvok!" vyhrkla a Emmett vybouchl smíchy. „Jak je to možné?" Zeptala se Rosalie když studovala kávový odstín do kterého se Luna zabarvila. „Jestli se nepletu tak je to známka toho, že budu za několik měsíců dospělá, přestanu růst. Mamka kdysi dávno byla taky úplně černá. Ale dnes je její peří jako čerstvě padlý sníh." „Takže ty si ještě takový naše kuřátko," Emmett se smál na celé kolo. Luna si nemohla odpustit výstražné zasyčení. „Nesnášim, když mě někdo přirovnává k drůbeži, nejsem žádná blbá slepice," znovu zasyčela. Emmett se ještě víc rozchechtal i ostatním cukaly koutky. „Přestaň," vyštěkla. „Kuře," Emmettův hurónský smích se nesl celým domem. „Tos přehnal frajere poď ven, si to s tebou vyřídim!" Luna se musela hodně snažit, aby její naštvání znělo věrohodně. V duchu se však smála s ostatními.

„Ven?" zopakoval nevěřícně. „Snad se nebojíš?" řekla to schválně povýšeně. „S holkama se neperu. A navíc nerad bych ti ublížil. Nebo už si zapoměla na naše seznámení?" Luna se snažila tuhle trapnou vzpomínku na zlámané prsty zahrabat hluboko do své mysli. „Tsss," prošla tesně kolem něj směrem ke dveřím a schválně do něj strčila ramen. Ten tak silný náraz nečekal a málem ztratil rovnováhu. „Srabe," zašeptala nenápadně, ale přesto tak, aby to všichni slyšeli. „Luno, nedělej to," snažil se jí zarazit Carlisle, který se trochu obával o její zdraví. Ale v některých věcech byla moc paličatá než aby poslechla, a tohle byla jedna z nich. „Oškubu tě jako kuře," smál se Emm a následoval Lunu ven.

„Tohle by mohlo být zajímavé," prohlásil Jasper a všichni se vydali za nima. „Sázim na Emmetta," prohlásila kupodivu Rosalie. „Hmm, já taky," přidal se Jasper. „Já věřim tomu, že ho Luna dostane," Carlisle si jako jediný vsadil na svou snoubenku. Ostatní nevěřili tomu, že by mohla nejsilnějšího člena rodiny přeprat.

"Soupeři" kolem sebe kroužili jako dvě šelmy. „Položim tě na lopatky dřív, než řekneš švec," usmíval se samolibě Emmett a vyběhl proti Luně. „Švec," prohlásila a vznesla se do vzduchu tak rychle, že upír naprázdno proběhl místem, kde před chvilkou stála. Zavrčel...

Předchozí díl ZVRAT

Další díl LUNA vs. EMMET

Autor: Luna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Za svitu luny - XVIII.kapitola - ZMĚNA: