Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Za svitu luny - XIX. kapitola - LUNA vs. EMMETT

07.04.2009 (11:30) • Luna • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2491×

Luna se mu tiše vysmívala. „Možná si silný Emmette, ale mě nechytíš," provokovala. Kdyby Emmettovi v žilách proudila krev jistě by mu vřela. „Tohle ti nedaruju," znovu zavrčel a vyskočil tak vysoko, že se mu povedlo chytit ji za kotník, jenže netušil, že přesně tohle Luna chtěla. Ve chvíli, kdy Carlisle vsadil proti synovi se jí v hlavě zrodil plán, jak někoho tak silného jako Emmett porazit, na to se totuž musí chytře. „Ty seš ale tlustej," zasyčela, když se Emmettovi podařilo stáhnout jí blíž k zemi. Nečekala že bude o tolik těžší něž její bratr a na okamžik jí to zaskočilo, avšak neztratila hlavu na dlouho, takže soupeř tuto šanci nestihl využít.

Emmett se držel jejího kotníku jako pittbull, chtěl po její noze vyšplhat nahoru a stlačit její křídla hrubou silou k sobě, aby dopadli na zem. Jenže to nestil, když jí sevřel druhou ruku kolem kolene Luna se prudce předklonila a také ho chytla nohu. Emmett visel prohnutý jako luk, což ho znevýhodnilo jelikož ho držela zády k zemi. Luna složila křídla a začali padat. Emmett se sice snažil přetočit jí pod sebe, ale nepovedlo se mu to. Dopadl na lopatky s ohlušující ranou. Okolní země se při nárazu lehce zachvěla. Luně se podařilo zatlačit ho metr do země. Vítězoslavně se mu postavila na břicho. Podívala se mu do očí s drzou připomínkou: „Prohráls." „Si podváděla," nechtěl si to přiznat.

Lesem se rozezněl potlesk. „Gratuluju," usmíval se Jasper, „si dobrá." Poděkovala mu se zářivým úsměvem na rtech. Emmett rychle vyskočil na nohy. Tiše jako kočka se připlížil Luně za záda. Doufal že ho neuslyší a povede se mu vytrhnout jí peříčko, získat tak svou trofej a uspokojit svou chlapskou ješotnost a ego. Měl pravdu, neslyšela ho, jenže opoměl to, že vidí budoucnost. Natáhl ruku a už skoro držel peříčko mezi dvěma prsty...ani nevěděl jak ale najednou letěl vzduchem a zastavil se až o nedaleký smrk. Teprve potom si všiml otisku boty na své hrudi. „Sakra ty si ale rychlá," procedil skrz zuby. „Ne dost," otočila se na na něj Luna s rádoby nasupeným výrazem. Teprv pak si všiml drobného peříčka, které se mu třpytilo mezi prsty. S vnitřním uspokojením se usmál. „To od tebe nebylo hezké," napomenul ho Carlisle. „Jen ho nech, vrátím mu to jinak," Luna zavětřila. Její hlad rostl.

„Cítíš?" obrátila se na Emmetta s otázkou. Nasál a v očích se mu zablesklo. Luna v rychlosti políbila svého snoubence a pak se znovu otočila k jeho synovi. „Jediný Grizzy v okolí sta mil, můžeš mi popřát dobrou chuť..." „Ne," vydech vyděšeně. „Ale jóóó," přátelský ho škádlila. „Nenechám ti ani doušek," rozchechtala se a vyletěla. „Je mi vážně líto že zůstaneš ohladu," smál se Emmett a rozběhl se ve stínu jejích křídel. „Zajímá mě jak loví," Jasper s Alicí se rozběhli hned za ním, stejně už potřebovali uhasit žár ve svých hrdlech. Rosalie potlačila popíchnutí žárlivosti a následovala je, moc se jí nelíbílo, jak si spolu ti dva rozumí. Edward lovil v noci, takže se s Bells vrátili do vily, aby si užili trochu soukromí bez vše slyšících příbuzných. A Carlisle vyrazil do města pro snubní prsten.

Doktor seděl ve své pracovně a probíral se lekařskými spisy a svými záznamy, když se všichni vraceli z lovu. Už z dálky se ozýval Emmettův huronský smích a hned za ním zvonivý smích jeho snoubenky. Jasper živě diskutoval s Alicí o tom jak je zajímavé Lunu pozorovat při lovu a Rosalie se užírala tím, že není středem pozornosti. „Pche," ušklíbla se v duchu právě ve chvíli, kdy jí Luna položila ruku na rameno a zastavila ji.

„Rose, nezlob se na mě," touhle větou jí vyrazila dech. „Že bych to na sobě dávala tolik znát," přemýšlel v duchu. Věděla na co naráží, ale nechtěla to přiznat nahlas. Zatvářila se nechápavě, ale otázku nechala nevyřčenou. „Kdyby se najednou objevila nějaká, ehm," Luna nenacházela to správné slovo, „která by se mi točila kolem Carlislea, taky by mi to nebylo příjemné, ale prosím tě nesmíš v tom vidět nic jiného než přátelské pošťuchování," mluvila tak potichu, že to nemohl slyšet nikdo jiný. Rose se ušklíbla při vzpomínce na nemocnici, kde po vůdci jejich rodiny šílela každá sestřička. „Já vím, já jen ... jen potřebuju čas, abych si na tebe zvykla," přiznala s téměř upřímným úsměvem, ale i to Luna považovala za obrovský úspěch.

Luna si uvědomila, že už jsou jen několik metrů od domu a srdíčko jí poskočilo radostí. „Carlisle!" zakřičela, přestože si vyla jistá, že už o ní dávno ví. Jeho vůně pomalu zesilovala. Náhle si uvědomila že nikdo jiný z Cullenů jí tak nevoní dobře jako on. Samozřejmě že z Edwarda, Rose a Emmetta cítila Carlisleův jed, ale nebylo to ono. Rozběhla se k domu a pak jen roztáhla křídla aby mohla otevřeným oknem vletět rovnou do jeho pracovny. Smozřejmě si neuvědomila jaké to bude mít následky.

Veškeré jeho rozpracované dokumenty se v průvanu, který způsobila vznesly do vzduchu. „Ajaj," rychle složila křídla. Carlisle se mračil. „Promiň lásko, hned ti to dám dokupy." Stále se mračila a Luna začala uklízet. Během minuty po sobě tu spoušť srovnala, ale on stál bez hnutí na místě. Mezi obočím se mu stále rýsovala drobná vráska, která ji upozorňovala na to, že se zlobí. Položila na stůl poslední dokument. „Vy doma nemáte dveře?" ve chvíli kdy promluvil poznala, že jí škádlí. Ihned k němu přistoupila svým ladným krokem a políbila ho. „Stýskalo se ti po mě?" dožadovala se kladné odpovědi. „Mělo by?" „No jistě, mě se totiž stýskalo," cukali jí koutky. Přitiskl ji na své ledové tělo. „Krásně hřeješ," šeptal mezi polibky. Obtočila mu ruce kolem krku a políbila ho na čelo.

Z její tváře se dala zřetelně vyčíst dobrá nálada, která ji obklopovala. „Příště musíš jít s námi, lovit s Emmettem je vážně sranda." Carlisle si jí změřil pohledem. „To vidím," narážel tím na její kalhoty, tedy spíš na cáry, co z nich zbyly. „Kdo vyhrál?" Luně zajiskřilo v očích. „I když si to nezasloužil, rozdělila jsem se, umí krásně hrát na city," uchechtla se při vzpomínce na jeho ztrápený výraz, když se smířil s myšlenkou, že se bude muset spokojit jen s býložravci. „Nejsem tak vybíravá jako vy. Dorazila jsem se masem, byl vážně chutný," usmívala se. „Co si vlastně celou dobu dělal ty?" podezíravě nakrčila obočí. „Kdo se moc ptá, moc se dovzí," tajemně se usmíval. Nasadil jí do hlavy brouka, ale dlouho se tí nezaobírala, protože si všimla nové pracovní smlouvy.

„Kdy nastupuješ?" zeptala se otráveně, doufala, že se trochu víc užijou, než nastoupí znovu do práce. „Za tři hodiny musím na noční," řekl opatrně a obával se její reakce. „Už?" „Zlato než se probudíš, tak se vrátím." Otráveně si odfrkla. „No tak," něžně ji pohladil po tváři. „Uvidíš, že ti to beze mě uteče ani si nevšimneš, že jsem pryč." Obejmul ji kolem pasu a přitiskl ji pevně k sobě. Opět jimi projel ten známý jiskřivý náboj. Carlisle ji jednou rukou držel kolem pasu a druhou zajel do jejích hustý vlasů. Pokaždné, když se jeho chladné rty dotkly její rozpálené kůže se její peříčka načepýřila. „Jak dlouho ještě," vydechla. „Tohle se nedá vydržet... zblázním se z toho," téměř neslyšně si stěžovala.

Jeho polibky jí natolik omračovaly, že si skoro nevšimla toho, jak jí na zlomek vteřiny odstrčil, aby jí navlíkl zásnubní prstýnek. Oči jí sjely k prsteníčku jako by je přithoval magnet. Její vize ji ani tentokráte nezklmala. Jednoduchý a přesto krásný a elegantní kroužek z bílého zlata se zasazeným drahokamem, dokonale vynikal na její světlé jemné pokožce. „Ach Carlisle," zadívala se do jeho zlatých očí. „Přesně takový bych si vybrala," znovu ho vášnive políbila a přitom poočku pokukovala po novém klenotu, který zdobil její levačku. Topaz zasazený v prstenu měl úplně stejnou barvu jako Carlisleovi oči tento den. „Tolik tě miluji, Carlisle, nikdy tě nechci ztratit," nevěděla proč to řekla, ale ve chvíli, kdy tu větu dokončila jí před očima vyvztala nová dokonale živá vize, které si Carlisle nevšiml. Zatím se rozhodla nechat ji si pro sebe a nešířit zbytečnou paniku dokud nezjistí víc. Alice to samozřejmě vidět nemohla, jelikož se to týkalo smečky z La Push.

***

Nic krásného netrvá věčně a i tohle období zdánlivé dokonalosti, přes které se sice přehnala bouře se pomalu blíží ke konci. Do dnesního dne bylo vše tak, jak Luna předpověděla, ale teď se blížilo období temna do kterého vůbec neviděla. Viděla co přijde, ale nebyl asi jistá kdy a už vůbec si netroufala odhadnout jak tohle může zkončit.

***

Ještě více se přitiskla do Carlisleovi chládné náruče. V tento okamžik si nepřála nic jiného než aby jejich objetí nikdy nezkončilo. Tiskla hlavu na jeho rameno taka by nezaregistroval její ztrápený výraz. Nechtěla příjít o své právě nalezené štěstí, vždyť si ho skoro vůbec neužila ... „Půjdu se převléci," rychle se mu vytrhla, aby si nevšiml slz, které už jí stékaly po tváři ...

Předchozí díl ZMĚNA

Další díl ZRÁDCE

Autor: Luna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Za svitu luny - XIX. kapitola - LUNA vs. EMMETT: