Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » You are my princess, forever 1

07.08.2013 (15:15) • Rebekah • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1527×

You are my princess, forever

Dámy a pánové, dovolte, abychom vám představili Její Výsost princeznu Isabellu Alexandru Louisu z Cambridge, dceru prince Williama a vévodkyně Catherine z Cambridge. 

O sedmnáct let později:

Vzbudilo mě tiché klepání na dveře mého pokoje. Nesouhlasně jsem zamručela a dělala, že spím. Klepání se ozvalo znovu a já tušila, že to bude má služebná Emily. Klepání přestalo, a tak jsem se přikryla dekou až po uši a snažila se znovu usnout.

Osud mi ale nepřál a do dveří vlétla má matka Kate. „Vstávej Bello! Víš přeci, že dnes odjíždíme na naše letní sídlo, kde jako každý rok budeme hostit Sira Greye a jeho rodinu.”

Sakra, úplně jsem na to zapomněla. Jak já ty jeho prominentní synáčky nenávidím. Ne, nechci s nimi strávit ani minutu. Natož celý týden.

„Mami, mně ale není vůbec dobře. Strašně mě bolí hlava a vůbec celé tělo. Jsem strašně vyčerpaná, asi toho na mě bylo poslední dobou moc,” zalhala jsem. Strašně nerada jí lžu, ale už prostě nechci poslouchat ty jejich samolibé a dost nemravné řeči. 

„Dceruško, když ty jsi tak strašně obětavá, říkala jsem ti, ať se tolik neangažuješ do všech těch charitativních akcí,” řekla mi soucitně a přistoupila ke mně blíž. 

„Asi jsem po tobě a babičce Dianě,” řekla jsem s úsměvem na rtech. 

„Jo to jsi,” řekla a také se usmála. „Zavolám ti sem pro jistotu doktora Cullena a já s tvým otcem tedy pojedeme sami a ty budeš hezky odpočívat. Žádná charita a jiné akce. Oficiálně jsi odjela s námi. Nikdo o tobě nebude vědět, ano?” Jen jsem přikývla a matka odešla z pokoje.

Za chvíli jsem opět slyšela klepání. „Vstupte, ” řekla jsem. Do dveří vstoupil neuvěřitelně krásný mladík s bronzovými vlasy.

„Vaše Výsosti, jsem Edward Cullen, dnes jsem tu místo mého otce Carlislea. Prý vám není dobře,” řekl krásným sametovým hlasem.

„Edwarde, umíte udržet tajemství?” zeptala jsem se.

„Myslím, že ano, madam,” odpověděl a lehce se usmál, takovým zvláštním pokřiveným úsměvem, který se mi strašně líbil. „V tom případě se posaďte,” řekla jsem a pokynula rukou ke stolku s židlemi. Přikývl a sedl si na jednu z židlí.

Vstala jsem z postele a oblékla si župan. Sedla jsem si na židli naproti němu a začala vysvětlovat. „Víte Edwarde, mně vlastně vůbec nic není. Jen se mi nechce jet s rodiči na naše letní sídlo. Mám toho poslední dobou mnoho a potřebuji si odpočinout. Navíc tam budou synové pana Greye a já je prostě nemohu vystát.” Znovu se usmál a souhlasně pokýval hlavou.

„A co očekáváte ode mne, madam?” zeptal se.

„Prosím, Edwarde neoslovujte mě tak formálně. Jsem Bella a tykej mi,” řekla jsem, vstala a podala mu ruku.

„Nejsem si úplně jistý, jestli se to hodí, ale když si to přeješ. Jsem Edward, ale to už víš,” řekl a také mi podal ruku. Usmála jsem se na něj a on mi to oplatil.

„Potřebuji, abys to se mnou hrál a řekl mé matce, že je to únava a že potřebuji klid. A že nejlépe mi bude na venkově. Chci totiž jet do svého domu na kraji Londýna, který jsem dostala k narozeninám od svého otce,” řekla jsem. Stačil jen přikývnout, protože na dveře někdo náhle zaťukal. Rychle jsem si sedla na postel a Edward si stoupl kousek ode mě.

Dveře se otevřely a v nich stála má matka. „Přišel jste na to, co ji trápí, Edwarde?” zeptala se a přišla blíže k nám.      

„Ano, madam, je vyčerpaná a potřebuje klid. Jsem si jistý, že by jí velmi prospěl čerstvý vzduch, soukromí a odpočinek.”

„Napadlo mě, mami, že bych se mohla přesunout do svého domu na venkově,” řekla jsem a pohlédla na Edwarda.

„Ano, to je velmi dobrý nápad,” přitakal.

„Souhlasím, ale abych měla jistotu, že budeš v pořádku, požádám tady Edwarda, aby tě tam doprovodil a strávil tam ten týden s tebou. Co na to říkáte, Edwarde?” obrátila se na něj a čekala, co odpoví.                                            

„Vaše přání je mi rozkazem, madam,” řekl a obrátil se na mě. Nenápadně jsem přikývla na souhlas a on se už po několikáté usmál tím neodolatelným úsměvem.    

„Dobře, jsme domluvení, Edwarde, prosím dohlédněte mi na ní,” řekla. Edward přikývl a ona odešla.

„Doufám, že ti nevadí jet se mnou?” zeptala jsem se ho.

„Bude mi ctí,” usmál se. „Můžeme jet mým autem, nebude tak nápadné.”

„Ano, to bychom mohli,” odpověděla jsem. Ještě jsme se domluvili na odjezdu a on pak odešel, sbalit si věci. Vyzvedne mě ve dvě.

Moje matka ani netuší, jakou mi udělala radost, že se mnou poslala Edwarda. Znám ho jen chvíli, ale tak nějak mi přirostl k srdci.

Zaslechla jsem ťukání na dveře a podívala se na hodinky. Přesně dvě hodiny. To bude Edward. S úsměvem na tváři jsem zvolala, ať jde dál.

Děkuju všem lidičkam, co se dostali až sem. V příštím díle bude probíhat cesta a samozřejmě příjezd na venkov. Ještě jednou díky všem, Rebeka.

Autor: Rebekah, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek You are my princess, forever 1 :