Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Whitlock brothers - 30. kapitola

15.11.2011 (10:00) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 2417×

Pohled Jaspera

Celý den jsem čekal na Edwarda, až přijede, jenže to naše malé pako se jaksi nechystalo domů dřív, než před půlnocí, když se tak stalo, všechny jsem svolal do obýváku. Jediná Cassie se nezúčastnila, spala ve svém pokoji.

„Copak se děje, Jazzi?“ vyzvídal Emmett, když se usadil na pohovku, hned vedle Rose a Edwarda. Alice seděla v křesle a vypadala nádherně. Když jsme se dnes brzo ráno vrátili, Rose a Emmovi došlo, co se stalo. Byli rádi, že jsme se dali opět dohromady, ale nijak to nezveličovali, za což jsem byl vděčný, ještě je to čerstvé. Pohlédl jsem na svého bratra a odpověděl mu: „Musíme řešit problém, který nastal. Jsme tu už dost dlouho. Lidé si začínají všímat, je na čase přesunout se dál. Musíme se odstěhovat,“ obeznámil jsem je s realitou, neptal jsem se, jen jsem řekl.

„Já nikam nepůjdu!“ křikl Edward a prudko vstal. „Mně se tu líbí! Proč už musíme jít dál? Jak dlouho tu vlastně jsme?“

„Ty tu dlouho nejsi, Edwarde, ale my ano,“ řekla Alice. „Přistěhoval ses před dvěma lety, ale mi tu žijeme od narození Cassie, takže čtyři roky a něco,“ dodala a mile se na něj usmála. Cítil jsem z Edwarda zpupnost, určitě myslel na tu lidskou dívku.

„Jmenuje se Izzie a ano, kvůli ní bych tu chtěl zůstat. Ona je má přítelkyně, nemůžeme tu rok ještě zůstat?“ snažil se vyjednávat.

„A to ji jako chceš přeměnit v upíra?“ udeřil jsem na něj. „Samozřejmě, že nechceš, takže v tom nehraje roli rok nebo měsíc. Zítra dám v práci výpověď a začnu hledat nový dům. Ty si to vyřiď, jak chceš, ale tahle rodina jde dál. Nejsme lidi, jsme upíři, nemůže být na jednom místě dlouho. Uvědom si to.“

Propálil mě nenávistným pohledem a odešel do svého pokoje.

„Přejde ho to, neboj. Pamatuješ, jak se nechtěl zbavit klobouku, který nosil a říkal, že je Indiana Jones?“ promluvil Emmett, při té vzpomínce jsem se zasmál společně s Alice a Emmem.

„Takže asi nemusím hledat novou sekretářku, že?“ ozval se znovu Emm.

„Ty jsi vyhodil tu blondýnu?“ zeptala se ho překvapeně Rose. Otočil se na ni a usmál se. „Odešla sama, měla lepší nabídku.“ Rose se cítila chvíli provinile, asi způsobila menší žárlivou scénku. Pak ale políbila Emmetta a opřela se mu o rameno.

„No, my s Rose se už odebereme spát, viď, lásko?“ mrkl na ni Emmett a společně se zvedli.

„Ano, už se těším do postele, dobrou vy dva.“ Koketně se zaculila na Emmetta a já si marně vzpomínal, kam jsem dal špunty do uší.

„Co půjdeš teď dělat?“ optala se mě Alice.

„Asi se půjdu mrknout na nějaké nabídky domů v Anglii,“ odpověděl jsem jí.

„Takže jdeš se mnou do ložnice?“ vstala a čekala na mou reakci.

„Ano, ty budeš dělat co?“ vyzvídal jsem pro změnu já.

„Půjdu se osprchovat a pak asi číst knihu, kterou mi poradila Rose.“

„Dobrá, tak… Až po tobě.“

Vydala se po schodech a já hned za ní. V ložnici jsem se usadil ke stolu a zapnul svůj notebook.

„Dnes ti to slušelo, líbí se mi na tobě fialová barva,“ polichotil jsem jí. Ohlédla se přes rameno a nepatrně se usmála.

„Já vím, že se ti na mě fialová líbí, Jazzi, až budeš mít nějaký dům, tak mi to řekni, ano?“

„Ano.“ Otočil jsem se k počítači a ona vešla do sprchy.

Prudce se otevřely dveře naší ložnice a v nich se objevil Edward.

„Dobrá, odstěhuju se, ale pod jednou podmínkou! Zítra je aukce automobilů, ty a Emmett jdete se mnou, jinak svůj zadek odtud nevytáhnu!“ řekl a dupl ještě nohou a já si vzpomínal, kdy spadl na hlavu, že se z něj stal takový dětinský a bláznivý kluk.

„Nejsem kluk!“ ječel, když mi vyčítal mé myšlenky.

„Tati!“ křikla po chvíli Cassie ze svého pokoje. Zřejmě ji Edwardův jekot probudil. Vzápětí jsem viděl, jak se na chodbě mihl Emmett jen v trenýrkách, neodpustil si ránu do Edwardových zad. „Díky, debile,“ zavrčel na něj a zapadl do dětského pokoje. Edwarda to nijak nevykolejilo.

„Zítra, aukce, auta, jinak tu zůstávám, kapiš to?“

„Ano, fňukno,“ rýpnul jsem si do něj. „A zavři dveře, nemíním sledovat tvůj nakvašený ksicht.“

„Kreténe!“ křikl a zavřel dveře, Ještě jsem slyšel, jak mu Emmett nadává, pobaveně jsem zakroutil hlavou a pustil se do vyhledávání.

…

„Mně se líbí tohle auto,“ řekl Emmett, s Edwardem jsme se otočili a podívali se.

„Moc staré, to nechci, a ty bys měl spíš koupit Priuse, taťuldo,“ utahoval si z Emmetta Ed. Zasmál jsem se při představě, že by Emm řídil ekologické auto, zrovna on, který si kupuje samé velké kraksny, které mají obrovskou spotřebu.

„Ty by sis měl zas pořídit koloběžku, hned by ti šlo líp hraní na Biebera,“ sykl dopáleně Emm, to už jsem vyprskl smíchy, až se po nás všichni otočili, nad čím se tolik směju.

„Vtipné, Mettíku, ale ne, díky.“ Edward se přesunul k jinému autu, viděl jsem na něm, že ho chce.

„Tohle si vezmu, Francouzové, kvalita nic moc, ale kdo říká, že v něm budu chtít jezdit celou věčnost?“ ďábelsky se na nás usmál a dokonce si i poskočil. Emmett raději textoval Rose, že pojedou do obchodu, jakmile se vrátí a já si podrobněji prohlédl to nové Edwardovo žihadlo.

„Není to moc pomalé?“ uvažoval jsem nahlas.

„Máš pravdu, rychlostí se to tvé soukromé stíhačce nevyrovná,“ odsekl a přitom se usmál jak největší king na světě.

„Co tím myslíš?“ zavrčel jsem podrážděně.

„Nic, v pohodě, všichni víme, jaká je Alice, jen tak mimochodem, furt nic?“ dobíral si mě dál. Emmett do něj strčil, ať se krotí.

„Když už jsme u toho, jak to jde s Alice?“ nahodil Emmett a schoval si mobil do kapsy od saka.

„Dobře, jdeme na to pomalu,“ odvětil jsem mu.

„Což znamená, že ještě neměli sex, proto je Jazzík, tak podrážděný.“ Edward mě začíná srát a doufám, že mi čte v mysli!

„Ale, bratříčku, koupíme ti nafukovací pannu,“ mluvil na mě a přitom špulil rty, neudržel jsem se a jednu mu flákl přes to jeho háro.

„Neser mě! Raději si kup to auto a jdi oznámit té své kamarádce, že se stěhujeme!“

„Bla, bla, bla, s dovolením, jdu utratit prachy,“ oznámil nám a odešel.

„Já ti říkal, že jsme ho měli proměnit, až mu bude víc, teď se zasekl v té své pubertě a budeme to muset tolerovat,“ promluvil ke mně Emmett a já mu musel dát za pravdu. „Někdy si myslím, že to byla velká blbost ho přeměnit.“

„To říkáš proto, že jsi na něj naštvaný, už jsi zapomněl, jaký dokáže být?“

„Hm, ne, ale neustále doufám v to, že dospěje. A to samé si myslím o tobě, Emme.“

„O mně? Co prosím? Mám práci, ženu, dítě, převzal jsem kontrolu nad naší familií, když jsi byl v depresích, já jsem dítě?“ uraženě si odfrkl a překřížil ruce na hrudi. Páni, měl jsem dojem, že mu sako brzo praskne.

„Ne, dítě, spíš jsi nevšímavý, tak už ji konečně požádej o ruku. Rose sice není tak stará jako my, ale taky není z této doby a navíc je romantička,“ vysvětlil jsem mu a kráčel k východu, kde už stál Edward a mával směrem k nám.

„Počkej, ona ti něco říkala?“ vyptával se mě Emmett.

„I slepec to vidí! Udělej konečně definitivní krok ve vašem vztahu a ožeň se s ní.“

„Takže ti něco říkala,“ mlel furt to svoje dokola. Zastavil jsem se a jeho taky.

„Chceš si ji vzít?“ položil jsem mu otázku.

„Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel, mám si ji vzít?“

Svěsil jsem ramena a povzdechl si.

„Mohl bych pracovat ve školce přesně jako Rose a Alice před několika lety, mám velkou praxi s vychováváním malých děcek!“ křikl jsem popudlivě. „Mě se neptej, jestli si ji máš vzít, ale sebe!“

„Jestli Rose nechceš, já si ji vezmu,“ zašeptal mu do ucha Edward, který se k nám přichomýtl.

„Drž zobák! Rose je moje a jediný, kdo ji bude mít, jsem já! Slyšel jsi?“ vztekal se Emmett a vyšel na parkoviště.

Super, auto koupené, Edward spokojený, dokopaný k tomu, aby šel za Isabellou. Emmett se konečně odhodlá požádat Rose o její ruku a já budu mít klid. Jen mě děsí představa, že má žena bude příliš hyperaktivní, co se týká příprav.

* Možná se divíte, že zbytek rodiny bere stěhování snadněji, ale je to tím, že nemají žádné pevné vazby s lidmi, jako Edward. Alice a Rose jsou v domácnosti společně s Cassie a Emmett s Jasperem vědí, že už nastal čas posunu. Dělají to už dlouho a je to o síle zvyku.

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Whitlock brothers - 30. kapitola :