Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Whitlock brothers - 29. kapitola

13.11.2011 (11:30) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 2407×

Pohled Edwarda

Jakmile se vrátil Emm s Rose, vypařil jsem se na lov. Jelikož nepřišli zrovna po dvaadvacáté hodině, ale až ve tři ráno, tak jsem se po lovu rozhodl vydat za Izzie. Střihl jsem to přes les, ulovil dvě pumy, za což mi pravděpodobně děkuje Nike s Adidasem. Když jsem stál před jejich domem, vyskočil jsem oknem od koupelny, od její koupelny.

„Nemůžeš chodit dveřmi?“ řekla Izzie, když jsem stanul vedle záchodu, položil jsem prkýnko a sedl si na něj. Nechápu, proč to okno bylo otevřený.

„Balíš chlapy?“ odvětil jsem jí na otázku otázkou. Projela si kartáčem vlasy a upletla si z nich cop.

„Ne, jdu do obchodu, jdeš se mnou?“

Při zmínce nakupování jsem si vzpomněl na svou švagrovou Alice. Znechuceně jsem si odfrkl, ale nakonec jsem se rozhodl, že půjdu. Armani má novou kolekci kalhot.

„Skinny jeans, yes, Eddie!“ zakřičelo mé fashion já.

„Jasně, že půjdu. Zavírej si to okno, co když tě někdo bude očumovat?“

Zasmála se a podala mi lak na vlasy. „Eddie, jen jsem větrala. Předtím jsem si fénovala vlasy a bylo tu horko. Proto větrám, pak zavřu.“

Lehce jsem ji odstrčil od zrcadla a přelakoval si ofinu. „No tak se obleč a jdeme,“ oznámil jsem jí. Odešla do pokoje a já ji následoval. V jejím pokoji seděly na posteli její dvě mladší sestry, Maggie a Tina. Obě mě překvapeně, ale nadšeně vítaly.

„Edwarde, to je tvoje dítě?“ zeptala se mě nejmladší, Tina. Pohlédl jsem na Izz, ta pochopila.

„Už to ví rodiče, holky ví jen něco. Máma mi s dítětem pomůže a až trochu vyroste, tak dokončím vysokou školu,“ uvedla mě do obrazu a vzala si ze stolu čepici a rukavice. Otočil jsem se zpátky na Tinu a obdařil ji úsměvem, který by jí záviděla i Madonna. Když byla mladá, dala se, ale nikdy jsem nepochopil, že jela po Jasperovi a ne po mně, ale to je jedno, kdo si teď užívá a není pod pantoflem? Eddie!

„Ne, Izzie a já jsme kamarádi.“

„S výhodami?“ vyhrkla ze sebe Maggie, její druhá sestřička. Páni, ty dvě se mi libí, za pár let, kdo ví…

„Bez výhod. Promiň, Edo, viděly Kamarád taky rád,“ omlouvala je Izz a zároveň je vykopla z pokoje.

„V pohodě, buď free!“ zvolal jsem nadšeně a pátravě si prohlédl její oblečení.

„Já jsem v pohodě, jsem úplně free! A nepřevleču se, kašlu na tebe!“

„Máš krámy? Vlastně to ne, těhotenský hormony, že? Pamatuji si, jak Scarlett cepovala Emmetta, dokonce ho to nutilo poprvé si zahulit.“

„Počkej, kdo je Scarlett?“

„Matka Cassie, umřela při porodu.“

„To jsi mi neřekl.“

„Neptala ses. Pojď, jdeme, než ty tvoje nálady naruší mou náladu. Mimochodem, dnes ti to sluší, konečně jsem tě naučil oblékat se.“

…

„Hele, a co tohle? Mně se to líbí,“ houkl jsem na Izz. Dupačky, které jsem držel, byly podle mého názoru super. Došla ke mně a vzala je do rukou, mrkla na cenovku a vrátila je zpátky.

„Nemohu si je dovolit, nemohu moc utrácet a stačí mi ty věci, co jsi mi dal po Cassie, pokud to bude holka, i když dost věcí je tam bílých a neutrálních barev.“

„Já si to dovolit můžu, tak mě nech to zaplatit, pro dobro prcka.“

„Ne, musím si jít koupit nějaké těhotenské kalhoty, jdu do těhotenské módy,“ hudrovala a přesunula se do jiného oddělení. Chňapl jsem ty dupačky a zamířil k prodavačce.

„Má sestra čeká první dítě a já bych chtěl nakoupit pro to malé dost luxusních věciček, pomůžete mi?“ Nahodil jsem nevinný kukuč a mírně se uculil. Zářivě se na mě usmála a navedla mě k oblečení pro mimina.

S pěti taškami a číslem na sexy prodavačku jsem kráčel vedle Izzie po obchodním středisku k parkovišti.

„Jsi nepoučitelný, Eddie, všude, ale opravdu všude vyhrabeš možnost sbalit ženskou.“

„Tomu se říká umění, holka,“ zvolal jsem pobaveně a objal ji kolem ramen, jen se zasmála a mi pokračovali v cestě.

„Já věděl, že s ním skončíš, potřebovala jsi jen, abych tě nechal, že!“ ozvalo se za námi. Oba jsme se otočili, byl to Mark a nevypadal zrovna nadšeně, dokonce mi jeho myšlenky ukazovaly velice zajímavou věc, žárlil. Izz se zastavila, vypadala jak kamenná socha.

„Ty jeden, idiote! Drž raději zobák, nechtěj, abych ti srovnal tvůj křivej nos!“ obořil jsem se na něj. Zasmál se a s odporem si mě přeměřil.

„Ty a zmlátit někoho? S ženskými to, Whitlocku, umíš, ale praní nech na pořádných chlapech.“

„Podrž to,“ rozkázal jsem Izz, podal jsem jí tašky a vrhl se k Markovi. Jednou ranou jsem ho skolil k zemi.

„Marku!“ vyjekla Izz a snažila se mu pomoci.

„Nech mě, Isabello, krucinál, jdi si za Edwardem a mě nech žít!“ sykl naštvaně, vstal ze země a odebral se pryč. Izzie se na mě otočila a vrazila mi facku.

„Neměl jsi to dělat! Tohle jsi neměl dělat!“ ječela a rychlým krokem ode mě utíkala.

„Izz!“ houkl jsem na ni.

„Nemluv na mě!“ křikla nazpátek. Její myšlenky mě moc nemilovaly. Povzdechl jsem si a zalovil jsem v kapse u kalhot pro číslo na jednu barmanku. Vytočil jsem to číslo a domluvil si s ní rande. Nemám zapotřebí se vtírat, když jsem nic špatného neudělal.

…

Stál jsem na balkoně a pozoroval tu barmanku, jak spokojeně spí ve své posteli, kde jsme si to před chvíli náležitě rozdávali. Možná bych měl Izz zavolat, ale omlouvat se nebudu. Vylovil jsem mobil a vytočil její číslo.

„Ahoj,“ pozdravila mě.

„Už se mnou mluvíš?“ zeptal jsem se a seskočil z balkonu dolů na cestu. Nikde nikdo, ideální místo hrát si na Batmana.

„Přehnala jsem to, těhotenství se mnou hodně cloumá,“ omluvila se mi.

„Všiml jsem si, asi tě zapíšu do kurzů sebeovládání,“ dobíral jsem si ji.

„Pokud tam nebude Jack Nicholson, klidně. Eddie, máš čas?“ Její otázka mě nezarazila, viděl jsem, na co myslela, což mě celkem udivovalo. Musím vědět, jak.

„Mám čas, chceš, abych přijel?“

„Musím ti něco říct a asi to nepočká.“

„Hned budu u tebe.“ Zavěsil jsem a zavolal si taxi. Nebudu si ničit boty z pravé krokodýlí kůže.

Během dvaceti minut mě taxikář zavezl před jejich dům, zaplatil jsem mu a vystoupil. Zazvonil jsem a pobaveně poslouchal, jak se její dvě setry hádají, kdo otevře. Určitě sledovaly příjezdovou cestu.

„Běžte si dělat úkoly!“ křikla na ně Izz a otevřela mi.

„Promiň, je pozdě a určitě jsi měl v plánu věnovat se svému koníčku,“ narážela na můj noční život, nemohu za to, že je tolik osamělých žen, které potřebují utěšit.

„V pohodě, koníček byl na chvíli utlumen, ale noc ještě nekončí,“ oznámil jsem jí a společně jsme se odebrali do jejího pokoje. Vzal jsem do rukou její žehličku na vlasy a prohlédl si ji.

„Mám lepší, tohle je shit, koupím ti novou k Vánocům,“ mluvil jsem k ní a hodil žehličku zpátky na stůl.

„Edwarde,“ oslovila mě celým jménem a zněla velice vážně, ohlédl jsem se na ni a nasadil chladný výraz. „Ano, Isabello?“

Nervózně přešlápla z jedné nohy na druhou, pak si raději sedla na postel a zhluboka se nadechla. Věděl jsem, co přijde, a taky jsem v jejích vzpomínkách konečně viděl, jak k tomu došlo. Velice romantické, skoro jako Alice a Jasper. A ti jsou vlastně kde? Celý den nepřišli domů a dneska jsem tam nebyl.

„Vnímáš mě?“ houkla na mě Izz.

„Samozřejmě, že tě vnímám. Takže?“ snažil jsem se jí pomoct konečně to vyklopit.

„Na parkovišti jsem potkala Marka, musela jsem jít k němu a omluvit se za tvé chování. Když mě uviděl, nechtěl se mnou mluvit, odstrčil mě od sebe a mně upadla taška, ze které vypadlo…“

„Dětské oblečení pro vaše dítě,“ dodal jsem, protože se zarazila.

„Ano, přesně tak. Zastavil se a ze mě to najednou vypadlo, všechno, co jsem měla na srdci od té doby, co mě opustil. On byl tak bláhový…“ Utřela si slzy a vstala z postele.

„Pořád ho miluju a on mě. Zítra přijde k nám domů i s jeho rodiči, všechno se obrátilo, Eddie.“

Objal jsem ji a usmál se. „Doufám, že po mně nebudeš chtít, abych ti šel za družičku.“ Zašklebil jsem se a ona se zasmála.

„Ne, ty budeš můj svědek, platí?“

„Platí, no nic, Izzino, musím jít. Bratři pořádají menší rodinnou kalbu a já musím být hřeb večera.“

„Jasně, rozumím, zítra pro mě nemusíš jezdit, pojedu s Markem.“

„Dobrou noc a řekni mu, že mu klidně přidám, jestli bude k tobě ještě někdy hnusnej.“

„Upaluj!“ Její smích mě hřál u srdce, ale musel jsem zmizet.

Jediné místo, kam jsem mohl jít. Místo, kde mám klid a nikdo neví, že tam chodím.

„Ahoj, Scarlett, jak je v nebi?“ promluvil jsem směrem k hrobu, sedl jsem si do tureckého sedu a sledoval náhrobek.

„Celkem mi chybíš. Byla jsi skvělá ženská a Emmett tě moc miloval a byla bys překrásná upírka a jednou bych tě překecal, abys mi věnovala jednu noc, ne, to byl vtip, švagrová.“ Zasmál jsem se svému chování, ale tady jsem se vždycky dokázal odreagovat.

„Pamatuješ, jak jsem ti říkal o té lidské holce, Izzie? Není jako moje bývalá známá Bella, je jiná a taky tě musím upozornit, že k ní chovám jiné city. Myslel jsem si, že mě víc raní ta zpráva, že se vrátila k Markovi, ale já jí to přeju, od srdce jí to přeju. Asi jsem se změnil. Dřív bych po ní startoval, žádná ženská mi neunikla, kromě tebe, Alice a Rose. Jenže Izzie… ona je sestra. Jo, přesně tak. Moje soukromá sestra, aniž by si na ni dělal jeden z mých bratrů nároky. To samé jsem cítil k tobě a ani netušíš, jak moc mi tvá smrt ublížila. Myslel jsem si, že už nikdy nebudu moct věřit lidem, přiblížit se k nim natolik, abych si k nim utvořil vztah, ale Izzie je holt Izzie, tu holku by sis zamilovala, stejně jako Rose. Věřím, že v tom máš prsty, nechtěla jsi, aby Emm trpěl, a musím uznat, volila jsi velice dobře. Rosalie je ta nejvhodnější ženská pro toho křupana, který se obléká do Armaniho.“ Vstal jsem a naposled se podíval na její náhrobek.

„Scar, myslím každý den na tu přísahu, co jsem tu před pár lety složil. Můj post ochraňování Emmetta a Cassandry převzala ta milá blondýnka. I když neboj, vždy budu na svou rodinu dávat bacha, sbohem.“

* Cassandra Scarlett Whitlock, to je celé jméno Cassie.

Budu ráda za váš názor na tuhle kapitolu. Hodně z vás očekávala, že Ed bude s Izz, holt takovou budoucnost jsem Eddiemu neplánovala. Komentáře potěší.

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Whitlock brothers - 29. kapitola :