Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Whitlock brothers - 24. kapitola

17.09.2011 (15:15) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 2528×

Pohled Emmetta

Běžel jsem nahoru za Cassie. Edward jel hledat Jazze a Rose utěšovala Alice. Nevím, co si o tom myslet. Nechápu, proč to udělala, ale docela dost ji to mrzí. Ale proč to udělala? Tenhle fakt mi opravdu uniká.

Na chodbě stála Cassie, držela si u tělíčka plyšového medvídka a brečela. Popadl jsem ji do náruče a utěšoval ji.

„Neboj, beruško, to nic,“ šeptal jsem jí do ouška a hladil ji po vláskách.

„Co se stalo, tatínku?“ vyzvídala a víc mě objala. Pomalými kroky jsem došel do jejího pokojíku, vzal jsem deku, co byla přehozená přes křeslo, a zabalil ji do ní, pak jsem si s ní v náručí mírně pohupoval, aby usnula.

„Nic, Cassie, nic co by tě mělo trápit, věci dospělých. Spinkej, ano?“ Přitiskla se víc k mé hrudi a zakývala hlavou. Za čtvrt hodiny už klidně oddychovala v mém náručí. Uložil jsem ji do postele a šel za Rose a Alice.

Obě seděly v ložnici, která patřila Jazzovi a Alice. Byl už jsem mírně vytočený a nedokázal se ovládat.

„Přestaň se tu hroutit a narovinu mi řekni, co se stalo! Ve vedlejším pokoji spí mé dítě, které bylo k smrti vyděšené a jsem fakt rád, že už spí! Alice, co se to sakra s vámi děje?“

„Emmette, uklidni se,“ mírnila mě Rose. Pohlédl jsem na ni.

„Nemohu se uklidnit, tohle nejde. Když už na mě tohle všechno padlo, tak chci vědět přesně, o co se tu jedná. Alice?“ zaměřil jsem se na ni. Zhluboka se nadechla a přestala se třást.

„Poslední dobou jsme se hádali, to víte. Jenže včera toho bylo už příliš a oba jsme vybuchli. Já utekla do baru, chtěla jsem se opít, vypnout na chvíli mozek. Najednou se tam objevil chlápek. Flirtoval se mnou a já si řekla; proč ne? Vždyť můj manžel o mě nestojí, nevnímá mě jako ženu. Nechci to házet na Jazze, to ne! Ale cítila jsem se děsně a potřebovala jsem si zvednout sebevědomí, zjistit, zda jsem pořád chtěná. Jenže se to zvrhlo… Já se tak nenávidím, nenávidím!“ Opět se rozvzlykala a já ji objal.

„Víš, měl bych být na straně Jaspera, ale tady nejde o strany, tady jde především o vás dva. Musíte si promluvit, vysvětli mu to. Buď to pochopí a odpustí ti, nebo váš vztah už není dál vztahem. Udělala jsi obrovskou chybu, jednala jsi impulzivně, sám jsem se poučil, že nejdřív mozek pak srdce. Kdybych takhle jednal, Scarlett by neumřela. Ale z chyb se člověk učí a my jsme lidé byli a jako lidé se chováme. Musíš si s ním prostě promluvit, počkat, co bude dělat. Nepůjde to jednoduše, ublížila jsi mu hodně, zradila jsi jeho důvěru.“

„Já vím, Emme, moc mě to mrzí, nechtěla jsem to udělat.“

„Nebreč nad rozlitým mlékem. Musíš se teď poprat s následky.“

Pohlédl jsem na Rose. Ta jen kývla a nepatrně se usmála. Ach, nevím, co bych dělal, kdybych na to byl sám.

„Jdu za Cass,“ oznámila mi Rose. Jen jsem kývnul a dál uklidňoval Alice.

Mé rameno se třpytilo, uvědomil jsem si, že na něj dopadá sluneční světlo, začíná den.

„Jedou sem,“ promluvila z ničeho nic vyděšeným hlasem Alice.

„Jsi si jistá? Za jak dlouho tu budou?“

„Půl hodiny? Bojím se, Emmette!“ začala hysterčit nanovo, odtáhl jsem se od ní a přinutil ji, aby se na mě podívala. „Uklidni se, musíš mít čistou hlavu a připrav se na to, že to nebude jednoduché. Znám svého bratra a vím, že se nebude k tobě chovat pěkně, bude křičet, možná i nadávat, ale jen proto, že se cítí zrazen. Připrav se na to.“

„Já vím. Možná bych se měla trochu upravit.“

„Možná jo, aspoň se uklidníš. Jdu za Rose.“

„Dobře.“

Nechal jsem ji tam samotnou a vydal se za Rose. Ta seděla na posteli vedle Cassie, která spinkala jak nejsladší andělíček na světě, aspoň že tak. Nechtěl jsem, aby se trápila. Rose vstala a šla mě políbit, objal jsem ji a povzdechl jsem si. Pohladila mě po tváři a opět políbila.

„To se urovná, Emme, ale musí chtít oba. My nic nesvedeme.“

„Já tomu nerozumím. Proč to udělala?“

„Někdy se to holt stane. Nenaděláš nic. Je to zkouška, buď to překonají a půjdou dál nebo ne.“

„Je to těžká zkouška.“

„Ty jsi taky trpěl a já taky. Ty jsi ztratil ženu, kterou miluješ…“

„Brzdi! Tohle si myslíš? Že tě nemiluju?“

„Ne, to jsem neřekla, ale vím, že miluješ Scarlett.“

„Rose, je to komplikovaný, ale já vás miluju obě, i když tebe asi víc, já nevím, poslední dobou jsem zmatený, jsem jak citovej chaos a k tomu ještě tohle s Jazz a Al. Jediné, co vím jistě je, že tě miluji, rozumíš? Chci, abys to věděla.“

„Já to vím a chci, abys věděl taky jednu věc. Scarlett byla tvou ženou, dala ti dítě a je mi jasné, že ona bude navždy v tvém srdci. A taky vím, že mám v tvém srdci místo i já, neboj.“ Nepatrně se usmála a já ji líbl na nos.

„Moc tě miluju, Rosie,“ řekl jsem a silně ji objal. Vyjekla a zasmála se.

„Já tebe taky a ještě něco ti musím říct, medvídku můj,“ zašišlala a štípla mě do tváří. Můj úsměv se ještě víc roztáhl a trpělivě jsem vyčkával. Rose se nervózně ošila.

„Cassie mě už chvíli oslovuje mami, snad ti to nevadí,“ vypadlo z ní po chvíli. Ztuhnul jsem. Semknul jsem k sobě obočí a vymotal se z jejího objetí. Přešel jsem ke Cassie, která stále spala, a políbil ji na čelo.

„Emme?“ promluvila na mě Rose.

„Co?“

„Ty mi na to nic neřekneš?“

„Co ti mám na to říct? Jsem rád, fakt jsem rád, že tě bere jako mámu.“

„Ty se zlobíš, že jo?“

Otočil jsem se na ni a usmál se.

„Zlobím? Jasně a moc, protože mi Al s Jazzem kazí naprosto dokonalé štěstí, které prožívám s vámi, holky. Jsem opravdu rád, Rose, nech toho.“

„Promiň,“ špitla. Chtěl jsem jí oponovat, ať toho nechá, ale uslyšel jsem zvuk motorky a vyjeknutí Alice. Jazz s Edwardem jsou tady.

„Zůstaň tu s Cas, jdu dolů.“

Vyběhl jsem z pokoje, Alice stála na chodbě.

„Nejdřív s ním promluvím já. Pak ty, jo?“ řekl jsem jí.

„Jo, klidně,“ odpověděla mi a začala se opět třást. Povzbudivě jsem se dotkl jejího ramene a šel dolů.

„Kde je?“ křikl Jazz, když vpálil do domu společně s Edwardem.

„Klídek, brácha, nadechni se, ano!“ mírnil jsem ho.

„Neříkej mi, co mám dělat!“ ječel a už chtěl jít nahoru. Vrazil jsem mu pěstí do tváře, až upadl na zem.

„Řekl jsem ti, ať se klidníš! Nahoře mi spí dcera! Už byla dost vyděšená! Zklidni hormony! Věřím, že jsi naštvaný, ale prosím tě, kroť se kvůli nám ostatním, ano?“

Zvedl se ze země a poprvé jsem viděl svého staršího bráchu na dně. Bylo mi mizerně.

„Promiň, že jsem tě udeřil,“ omluvil jsem se mu.

„Neomlouvej se, chápu to. Jen mi řekni, kde je Alice.“

„Tady jsem,“ ozvalo se z vrchu. Všichni tři jsme se otočili směrem k schodišti.

„Kdo to byl?“ promluvil Jasper. Alice zarytě mlčela pět, deset minut. Pak Jazz ztratil trpělivost.

„Mlčíš? Bojíš se snad? Edwarde, podívej se do její mysli,“ rozkázal mu chladnokrevně až mě bodlo u srdce.

„Aaron Steel,“ vyhrkla Alice.

„Typické americké jméno, takže s dovolením, ženuško, jdu si to s ním vyřídit, pak si promluvíme, možná…“ Nedořekl to a byl pryč.

„Eddie, jdi s ním, nechci, aby byl sám,“ poprosil jsem mladšího bráchu. Kývl na souhlas a šel za ním. Podíval jsem se nahoru. „Al, jdi něco dělat, ať se nějak zabavíš.“

„Nech mě, Emmette, nech mě na pokoji,“ řekla zlomeným hlasem a odešla do ložnice. Svěsil jsem ramena a šel nahoru. Tohle je fakt peklo, ale nebudu bránit Jazzovi, má na to právo a Alice taky potřebuje být sama. Ví, že může kdykoliv přijít a já jí poskytnut oporu a Jazzovi to samé, oba mám moc rád, i když Jazz je můj bratr a toho upřednostňuji, ale Alice mi byla oporou, když mi umřela Scarlett.

Otevřel jsem dveře od pokoje, který byl Cassie a nestačil se divit. Cassie už byla vzhůru a společně s Rose vybírala oblečení pro dnešek.

„Ahoj, tati,“ pozdravila mě jako by se nic nedělo, jako by úplně zapomněla na brzké ráno a strach, co cítila v tu dobu.

„Ahoj, andílku,“ opětoval jsem pozdrav a šel svým holkám pomoct s výběrem.

„Pojedeme do aquaparku a vezmeme sebou i Al,“ oznámila mi Rose. Políbil jsem ji na ruku a kývnul.

„Dobrý nápad, aspoň nebude sama, ale mám strach o -“

„Ti dva budou v pohodě, Edward i Jasper mi přijdou jako mužští, co se dokážou o sebe postarat.“

„Já vím, ale i tak.“

„Nemysli na to.“

„Dobře, tak vzhůru do aquaparku.“

Za korekturu vděčím Elisme7, děkuji :-*. Dále ke kapitolce, zajímaly by mě vaše názory, co si myslíte a tak. A taky bych byla ráda za komentáře, vím, že díly přibývají pomalu, ale jsem holt na výšce prvním rokem a teprve se rozkoukávám. Díky předem.  :)

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Whitlock brothers - 24. kapitola: