Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Whitlock brothers - 21. kapitola

23.08.2011 (09:30) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 2787×

Cassie se probrala za spánku. Otevřela svá obrovská čokoládová kukadla, která zdědila po své mamince. Potichu, jak myška, se vyhrabala z postýlky. Pyšná sama na sebe, že se naučila spát bez tatínka, vešla do koupelny, kterou jí zřídila teta Alice a vyčistila si zoubky. Usadila se na zem ke svým hračkám a hrála si. Nechtěla jít za tatínkem, ani za svou druhou maminkou, chtěla si hrát. Jenže hraní ji brzo omrzelo. Stoupla si a vzala fotku maminky z nočního stolku. Dala jí obrovskou pusinku, jako to dělá každé ráno, když ji nikdo nevidí. Nechce, aby ji u toho někdo viděl, je to jen mezi ní a její maminkou. Sice na té fotografii byl i tatínek, ale to Cassie nevadilo, naopak, milovala jejich společné fotografie. Opět se usadila na zem, tentokrát se ale opřela svými drobnými zády o postel. Prstíky přejížděla po jejich tvářích. Vypadali dokonale, tatínek byl princ a maminka princezna, která ale umřela. Odešla za andílky nahoru, aby tam dávala na svou malou holčičku pozor. To slýchávala od tatínka, od strejdy Jazze a od tety Alice. Strejda Edward jí nikdy netvrdil, že odešla k andělům. Vždy, když se na svou matku Cassie zeptala tohoto strejdy, ztuhnul. Nikdy ho neviděla vážného, vždy se usmíval, nebo dělal zábavné věci s obličejem. Ale když došlo na maminku, tak byl smutný. Vzal Cassie do náruče, dal jí velkou pusinku na čelíčko a řekl jí, že maminka je pryč, nikdo neví, kde, ale určitě jí je moc smutno a miluje Cassie strašně moc.

Cassie vyrušilo tiché zaklepání na dveře, které se vzápětí otevřely. Schovala rámeček s fotkou pod postel a vykoukla, byla to její druhá maminka.

„Ahoj, beruško,“ pozdravila ji maminka Rose. Postavila se a utíkala k ní, potřebovala její lásku. Tu lásku, kterou žádný otec, ani strýčkové a tetička nedokáží nahradit, lásku matky. Rose to věděla, věděla, že tahle malá, perfektní, úžasná holčička je její andílek, a že potřebuje její péči, kterou jí dávala. Vzala ji do náruče a políbila, jako to dělají matky svým dětem. Vždy mají přehnanou potřebu líbat své děti, teda matky, které milují své děti a chtějí, aby věděly o mateřské lásce svých matek.

„Ahoj, je doma táta?“

„Ne, je v práci, chceš jít za ním?“ navrhla Rose, byl to impulzivní nápad. Neměla to v plánu. Od doby, kdy se nastěhovala do toho domu, přestala Cassie chodit do školky. Emmett si to vydupal, a tak Alice s Rose zůstaly doma.

„Jasně!“ zvolala nadšeně Cassie, úplně zapomněla na své myšlenky předtím. Rose se usmála a vzala ji dolů, aby se nasnídala.

Alice k nim přicupitala a oznámila jim, že oblečení mají nachystané, pak se zvedla s tím, že musí akutně provětrat Jasperovu zlatou kreditku, že si to zaslouží a už jí nebylo. Cassie se jen zasmála a dál se věnovala cereáliím. Rose se šla zatím obléct, věděla, že Cassie, i když má teprve čtyři roky, tak nic neudělá a jakmile dojí, půjde za ní nahoru do ložnice, ráda pozoruje, jak se Rose líčí.

Rose si oblékla přesně to, co jí Alice nachystala. Zjistila, že to jinak tady v tomhle domě nechodí. Pak se usadila ke stolku a pomalu se začala upravovat. Když si dokončovala rybí cop, uslyšela cupitání její berušky.

„Já nechci růžovou,“ stěžovala si Cassie hned, jak vešla do ložnice. Rose se na ní otočila a usmála se.

„Pročpak ji nechceš?“

„Je to moc holčičí.“

Rose vstala a vzala Cassie za ruku.

„Tak mi ukaž, co ti zas teta Alice vybrala.“

Rose rozložila oblečení na postel. „Mě se to zdá spíš jako béžová, ne?“ pronesla po chvíli. Cassie se podívala na boty a zakroutila hlavou.

„Béžově růžová, ale ne přímo růžová, teta je mazaná, tak si to obleču a uděláš mi taky ten copánek, co máš? Líbí se mi to a určitě, až budu velká, budu mít tak dlouhé a krásné vlásky jako ty,“ rozplývala se ta malá holčička. Rose se opět usmála a oblékla ji.

Pohled Emmetta

Seděl jsem v kanclu, zahrabán tuny papírů, a snažil se všechno vyplnit a zpracovat včas, abych stihnul Cassie vzhůru. Ksakru, je teprve deset ráno a já toho mám furt stejně, vůbec to neubývá. Bay zlehka zaklepala na dveře.

„Pojďte dál, Bay,“ vyzval jsem ji.

„Vaše žena a dcera jsou tady. Netušila jsem, že jste ženatý,“ dodala. Ještě jsem vstřebával fakt, že tu je můj babinec.

„Tatí!“ vykřikla Cassie a utíkala ke mně.

„Ne-nej-nejsem ženatý,“ vykoktal jsem, akorát vcházela do kanceláře Rose a podívala se na mě pátravým pohledem.

„Zatím, nejsem ženatý,“ opravil jsem se. Vzal jsem do náruče Cassie a došel k Rose a políbil ji.

„Tohle je Rosalie, má přítelkyně, tohle je Bay, má sekretářka.“

„Těší mě, Rosalie, váš přítel je úžasný šéf.“

„Slečna Hale, potěšení na mé straně,“ pronesla Rose arogantním hlasem. Raději jsem usadil Cassie do křesla a vzal Rose za ruku.

„Bay, pohlídejte mou dceru. Musím si tady se slečnou Hale popovídat.“

„Jistě, pane Whitlocku.“

Zatáhl jsem Rose do prázdné zasedací místnosti.

„Proč jsi byla na ni tak hnusná?“

„Nevím, možná proto, že jsi mi říkal, že tvá sekretářka je asymetrická, asi metr do výšky a metr do šířky, možná proto jsem trochu vytočená!“ Páni, když je vzteklá, je sexy.

„Já mám ale oči jen pro tebe, Rose.“ Přitáhl jsem si ji k sobě a políbil ji.

„Ještě se zlobím,“ zamručela mezi polibky.

„Nechtěl jsem, abys zbytečně žárlila.“

„Je snad lesba?“

„Ne, není.“

„Tak jí dáš padáka, nechci, aby se kolem tebe ochomýtala, ona po tobě jede, Emmíku můj.“ Našpulila ty své dokonalé rty a já v tu chvíli věděl, že jí bych splnil každé její přání.

„Dobrá, seženu si sekretáře.“

„Hodnej upírek, teď jdeme za Cassie.“

Zastavil jsem ji. „Ne, ne, teď jdeme otestovat stůl tady v zasedací místnosti.“

„Co když někdo přijde?“

„Máš strach?“

„Ne, je to vzrušující.“

Chtěla bych vám všem moc poděkovat. Netušila jsem, že o WB je takový zájem a moc mě to těší. Komentáře potěší taky, vždyť to znáte. :D

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Whitlock brothers - 21. kapitola: