Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » White Swan - 13. kapitola

01.09.2010 (13:30) • misppule, MyLs • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 3646×

13. kapitola

Prudce jsem se otočila a nedopatřením zakopla o koberec.  Než jsem se nadála, držel mě Edward, vypadalo to, jako by mi chtěl něco říct. V očích se mu zračil smutek, rychle jsem uhnula pohledem a vyškrábala se mu z náruče.

Rychle jsem se postavila blíž k Alici, přece jen jsem nevěděla, co od něj čekat.

„Bell,“ vypadlo z něj na konec.

„Edwarde,“ odpověděla jsem i a můj vkus až moc chladně. V očích se mu objevila strašná bolest. Srdce mi sevřel smutek, nechtěla jsem, aby byl smutný, ale nemohli jsme být spolu, prostě ne. Nešlo by to...

„Půjdeme se projít?“ zeptal se a tím mě absolutně zaskočil. Jít se s ním projít? My? Dva? Sami?

„Jen běžte, zatím si nachystám věci na tu manikúru,“ postrčila mě blíž k němu Alice.

Hodila jsem po ní vražedný pohled, to nás chce jako dát do kupy - zbláznila se? Ne, ona blázen je, takže se víc zbláznit nemůže. Kdy už pochopí, že to nebude fungovat! Asi nikdy, Edward mě chtěl chytil za ruku, sklopila jsem hlavu a rukou ucukla, dala jsem si ruce do kapes a vyšla směr les.

Ani jsem se neohlížela, jestli jde za mnou, protože jsem ho díky svému dokonalému sluchu slyšela, i když on je jako upír velice tichý.

Šli jsme vedle sebe dobrých deset minut rychlou chůzí, když jsem zastavila.

„Tak co chceš?“ vyjela jsme opět ostře a radši jsem sklopila hlavu k zemi, abych už znovu nemusela vidět ten jeho bolestný obličej. Krásný, bolestný, smutný… DOST!

„Promluvit si,“ odpověděl stručně, vložil mi prst pod bradu a donutil mě podívat se mu do očí.

„To jsem pochopila, ale o čem?“ Stálo mě hodně úsilí udržet stále chladný výraz, nejradši  bych mu padla do náruče a nechala se utěšovat.

„O nás.“

„Fajn, tak začni,“ odsekla jsem a odtrhla od něj pohled.

„Proč jsi tak chladná?“ šeptal s bolestí v hlase.

Ztěžka jsem polkla, co mu mám říct? Promiň, jsem labuť a neklapalo by nám to. Tak to asi ne.

„Jsi upír a já člověk!“ pronesla jsem do ticha, byl slyšet jen můj dech a zběsilý tlukot mého srdce.

„Co to říkáš?“ zeptal se s předstíraným pobavením.

„Alice mi všechno řekla! Nevadí mi mít upíří kamarádku, ale upířího kluka? Navíc, nikdy jsi pro mě nebyl nic víc než kluk pro pobavení!“ vpálila jsem mu do očí a v hlase byla slyšet hysterie.

Okamžitě jsem svých slov litovala, ale nic jiného se nedalo dělat. Tolik bych s ním chtěla být, ale jsem jen blbý opeřenec a kdyby se to dozvěděl, nevím, co by se stalo. Tímhle jsem zavrhla i svůj plán říct mu mé tajemství.

„Tak… to všechno mění,“ šeptal a díval se do země.

Nevěděla jsem co říct, připadala jsem si jako největší zrádce světa. Lhala jsem mu, možná by bylo lepší, kdyby se dozvěděl pravdu a odmítl mě, ale takhle jsem mu ublížila víc, než jsem chtěla.

„Je mi to líto, ale ano, máš pravdu, všechno se mění.

Je to všechno? Alice mi chtěla udělat manikúru a musím si pospíšit, aby to stihla, než zapadne slunce.“ A jajaj, opět jsem řekla něco, co jsem neměla.

„Než zapadne slunce?“ ptal se nechápavě.

„Ehm… takový rituál…“ vymyslela jsem narychlo…

„Chodím spát před západem slunce, líp se mi pak vstává a mám dobrou náladu,“ blábolila jsem. Už jsem nevěděla, co říct, Edward mi očividně nevěřil a v bolest v jeho očích nahradila zvědavost a naděje?

„Ehm, půjdu, mám ještě něco na práci!“ vyhrkla jsem a běžela za Alicí

Jakmile jsem byla v domě, Alice mě hned chytla za loket a táhla do nějakého pokoje, kde už měla přichystané věci na manikúru, posadila mě a pustila se do práce, nepromluvila.

„Tak co jsem zase provedla tentokrát?“ ptala jsem se.

„Proč jsi mu to neřekla? Víš jak ho to ničí? Musíš mu to konečné říct!“ křičela a já věděla, že to slyší všichni obyvatelé, včetně Edwarda a taky jsem se o tom hned přesvědčila, protože vtrhl do pokoje.

„Díky, Alice, vážně ti děkuju - to si říkáš kamarádka!“ křičela jsem na ní, prošla jsem okolo Edwarda a vyběhla ven z domu. Jak mohla zrádkyně. Jo, mám to, co kdybych se nebavila s Edem a Alicí.

Tak tohle je můj nejlepší nápad, holčička se v tom pěkně vymáchá.

Podívala jsem se na oblohu. Už moc času nezbývá. Ideální. Vydala jsem se opět do lesa, utíkala jsem co nejdál a pořád se okolo sebe rozhlížela, jestli mě někdo z nich nesleduje. Když jsem se znova podívala na oblohu, zároveň jsem se začala měnit.

Jakle byla proměna hotová, vzlétla jsem a zamířila domů.  Letěla jsem přímo domů, u domu stálo stříbrné Volvo, prudce jsem zamávala křídly a letěla pryč. Jenže pak mi v hlavě hrklo.

Když s ním nemůžu být jako člověk, proč bych nemohla jako labuť? Opět jsem změnila směr letu a zamířila k domu.

Edward seděl před domem na schodech. Zázrak, už se mi nevloupává do domu. Přistála jsem na zahradě.

Edward prudce zvedl hlavu, asi si myslel, že sem jdu jako člověk. Když mě uviděl, položil si bradu na kolena a ignoroval mě. Přišla jsem k němu blíž a strčila do něj zobákem, Edward zvedl obočí a pohladil mě po hlavě.

„Ahoj, utekla jsi Alici? Ani se nedivím,“ smál se. Ten smích byl jako pohlazení, dokonalý, úžasný…

Přikývla jsem a hlavou se otřela o jeho paži, chtěla jsem, aby mě zase pohladil, nebo aby se zasmál, tak moc mi chyběl jeho dotek a jeho usměv.

„A co děláš tady, u Belly? Jsi její?“ Zase mě hladil po hlavě a já si to plně užívala.

„Bože, už jsem se zbláznil, povídám si s ptákem!“ řekl a tím mě urazil. Naštvaně jsem na něj zasyčela.

„Promiň,“ smál se a dal ruce nahoru, jako že se vzdává. Zobákem jsem ho strčila do ruky a položila mu hlavu do klína, nejspíš to pochopil, protože mě zase začal hladit.

„Víš, nikdy jsem neměl zvíře,“ uvažoval…

„Taky s Emmetem v domě to nešlo,“ smál se.

Zdvihla jsem hlavu a dlouze se mu podívala do očí, měl je tak… překrásné, začala jsem se v nich topit.

Edward se usmál a políbil mě na krk, připadala jsem si jako v sedmém nebi, jeho rty byly jako satén. Chtěla jsem, abych nemusela být takhle, v téhle podobě, aby mě mohl políbit i jako člověka, ale to možné nebylo.

„Víš, že máš stejné oči jako Bella?“

Spoluautorkou White Swan je MyLS a jelikož se s jí z nějakého zahadneho duvodu nelze x let spojit nedokažu sama odhadnout zda bude povidka dokončena, nebo zustane tak jak je, pokud se vam podaři spojit se s moji manželkou MyLS klidně to dopišu, ale samotne se mi do toho včil nechce, jelikož začinam nove povidky beze znamky Twilight.

MyLS mužete skontaktovat ->zde<-

Autor: misppule (Shrnutí povídek), MyLs, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek White Swan - 13. kapitola: