Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » WereWolfWoman 2. kapitola

19.05.2009 (14:09) • Ellescifi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2091×

Cestou jsem přemýšlela nad svými možnostmi, co se týče odpoledního programu. Už teď jsem se cítila unavená, protože jsem nerada spala. Kdybych se chtěla pořádně vyspat, znamenalo by to proměnit se zpátky do lidské podoby, o což jsem nestála. Před spaním bych totiž nepochybně začala uvažovat nad dosud zapovězenými věcmi. Doufala jsem tedy, že se pořádně unavím a potom se jen přeměním zpátky a okamžitě usnu.

Spát jako vlk mělo několik negativů – hlavně jsem nikdy nespala skutečně tvrdě, protože vlci byli zřejmě vybaveni neustálou pozorností. I Jake dával přednost spánku v lidské formě, i když v době, když si dal svou dovolenou kvůli Belle, zůstával pouze jako vlk, a i tak spal. Bylo to pro něj vyčerpávající. Viděli jsme to všichni. Sam se ho snažil přesvědčit, aby se přeměnil zpět aspoň na pár hodin, a pořádně se vyspal. Jenže Jacob nás ignoroval.

Díky jeho výletu jsme také zjistili, že naše spojení funguje na obrovské vzdálenosti, což na jednu stranu všechno komplikovalo, na druhou ulehčovalo.

Myslím, že by ses měla proměnit, zajít za matkou a pořádně se vyspat. Ty taky, Sethe, ozval se mi v mysli Jacobův hlas. Slyšela jsem v něm určitý podtón, kromě starosti o naše pohodlí, ale nedokázala jsem ho plně identifikovat.

Mám pocit, že dýl už to stejně nevydržím, poznamenal Seth unaveně. Cítila jsem, jak plánuje se vyspat, co nejdéle to půjde, aby se zase brzo mohl vrátit do vlčí podoby v plné síle. Poslední dobou také preferoval zvířecí formu jako já, ale nevěděla jsem z jakého důvodu. Tipla bych si, že to nevěděl ani on sám.

Přeměním se a půjdu do města, rozhodla jsem se najednou. Už dlouho jsem nebyla mezi lidmi.

Cítila jsem Jakovo překvapení. Bylo tak zřetelné, jako už dlouho nic.

Prostě mám ten pocit, že už se dlouho všem straním.

Co když potkáš někoho ze smečky? Jakův tón byl ustaraný.

Budu se chovat slušně, odsekla jsem uraženě. Co si o mně myslí? Jsem člověk jako každý jiný. Každý má problémy. Ty moje s bývalou smečkou byly jenom trošku odlišnějšího charakteru. Dokážu se ovládat. Nejsem Paul. A kromě toho tam nebudou.

Vím, že nejsi Paul, pokračoval Jake omluvným tónem, nemyslel jsem to ve smyslu, jak jsi to pochopila, ale zajímalo mě, jak to sneseš ty. Kromě té jedné konfrontaci na louce, kdy jsi navíc byla vlk a totéž při setkání s Volturiovými, jsi nikoho z nich ještě nepotkala.

Což je s podivem, dodal Seth bez náznaku urážlivého podtónu. Byl jen zvědavý, proč se neukazují. Neměli důvod se skrývat. V La Push to věděla spousta lidí, protože vlků stále přibývalo, a zasáhlo to téměř všechny rodiny. Ne všichni to ale věděli. Třeba Embry měl se svojí matkou pořád problémy.

Ano, vyhýbají se všem, proto je určitě nepotkám. Byla jsem si jistá.

Ale pak se vyspíš, ano? naléhal Jacob. Cítil, že jsem velmi unavená. Věděl i dobu, jakou jsem již byla vzhůru, i když nebyl žádný speciální důvod. Žádná válka, boje…

A co ty?

Já ještě musím něco zařídit.

Renesmee. Chceš společnost? Můžu jít jindy.

Ne, užij si to. Zvládnu to.

Do domu Cullenových jsem nechodila zrovna ráda. Cítila jsem, že je Jake vděčný za mou nabídku mnohem víc, než by měl být z normálního návrhu k pomoci. Bylo to snad tím, že znal mou nenávist k těm pijavicím? Nebo prostě jen nechtěl nikoho u sebe a maskoval to tímhle vřelým pocitem? V tu chvíli to ale bylo vedlejší. Doufala jsem jenom, že Nessie nezůstane v horách dlouho.

Kdyby něco, dej mi vědět. Seth už bude vědět, kde mě hledat.

Díky, Leah.

Doběhli jsme do La Push a ještě v lese jsme se rozdělili. Já jsem pokračovala, skryta stromy, víc směrem do města, Jacob si to namířil přes les ke Cullenovým a Seth se zastavil, aby se přeměnil, oblékl a mohl jít domů.

Zatím ahoj, rozloučil se Seth s námi oběma, a jeho vědomí se vytratilo.

Opsala jsem oblouk podél pláže v La Push a viděla jsem, jak si to šine domů. Vyloženě se potřeboval vyspat. Máma měla být teď asi s Charliem, ale o ni v tuhle chvíli nešlo.

Jsi si jistá, že zvládneš odpoledne v lidský podobě? Nechceš zůstat vlkem? Já i Seth tě necháme, jestli chceš.

Jake byl už někde jinde, a proto jsem nečekala další konverzaci. Překvapila mě, ale cítila jsem, že pro Jaka není lehké mě nechat jen tak jít. Z toho důvodu jsem se rozhodla ještě rozhovor absolvovat, než se změním na člověka. Pak už by na mě na dálku mluvit nemohl. Znala jsem pár důvodů, proč nechce, abych šla sama mezi lidi. Ale žádný nebyl nepřekonatelný. Dokázala jsem se ovládat.

Ze začátku mi sebeovládání moc nešlo, stejně jako všem ostatním. Jake ohrožoval spoustu lidí... málem zranil Billyho, Bellu... Paul vybuchoval každou chvíli, Embry byl ze začátku tak nebezpečný, že se nesměl stýkat s nikým kromě Sama. Ale nejhorší to bylo u Sama. Nedostatek jeho sebeovládání zanechal jizvy na Emily. Nebylo snadné cítit s ní soustrast, když mě připravila o Sama, přestože jsem to viděla jeho očima. Ale teď už to pro mě byla jen cizí žena. Zjizvená cizí žena, nad kterou jsem kvůli jejímu zranění cítila lítost. Nenávist zcela zmizela. Bylo to ve chvíli, kdy jsem se přidala k Jacobově smečce a přestala slyšet Samovy myšlenky. Jake tu změnu zaregistroval, ale až doposud ji nekomentoval. Doufala jsem, že to tak i zůstane, ale nezůstalo.

Vím, že už to nebereš jako kdysi, a jsem za to rád, ale přesto... Zvládneš rozhovor s ním, aniž bys kohokoli urazila, nebo aby ti to působilo bolest? Jestli chceš, ujistím se, že je Nessie v pořádku a půjdu s tebou. Třeba do kina, navrhl falešně veselým tónem.

Nedělej si starosti. Trochu mi věř.

Tohle není o důvěře, namítl.

Přerušila jsem ho, než stihl pokračovat. Prostě si užij odpoledne, ano?

Ty taky, odvětil a víc se v tom nešťoural.

Cítila jsem, že jsem osaměla. Jacob dorazil k domu Cullenových a změnil se v člověka.

Stále skrytá mezi stromy jsem se také přeměnila do lidské podoby, odvázala jsem si od kotníku krátké kalhoty a tričko a oblékla jsem se. Tohle na tom bylo nepohodlné. Tahat všude oblečení s sebou. Jakožto žena jsem navíc byla indisponovaná nošením trička, na rozdíl od kluků.

Také bylo rozdílné moje přijetí do smečky. Nejde o to, že bych byla horší než ostatní. Pro Sama to bylo těžké, to ano, ale stejně dělal, co mohl, aby mi pomohl. Když jsem se poprvé přeměnila, nevěděla jsem, co se děje, co mám dělat, jestli jsem se nezbláznila. Ale pak jsem slyšela hlasy. Jared, Paul, Sam, Jake... Nebýt jich, asi už ležím někde pod vlakem. Jenže to nebylo to nejhorší. Vzhledem k tomu, že jsem byla ve smečce jediná žena, odrazilo se to na mojí psychice.

Na jednu stranu tu byla nahota. Při každé přeměně jsem rozcupovala oblečení, co jsem zrovna měla na sobě, a když už se mi povedlo se změnit zpátky, byl tam někdo z kluků, kdo mi pomáhal. Nevadilo mi to. Ne tak, jak by asi mělo. V tu chvíli mi vadily úplně jiné věci a o tomhle jsem moc nepřemýšlela. A kluci mi to usnadňovali. Alespoň většinou se snažili to dělat. Nepřemýšleli o mně jako o ženě, ale jako o bratrovi. Je to zvláštní, ale hodně mi to pomohlo.

Ne vždy to ale dokázali, a v takových chvílích nebylo příjemné to registrovat, opravdu ne. A ještě méně příjemné bylo, když na mě někdo myslel, a ostatní to viděli, stejně jako já. Takové situace byly ze všeho nejhorší. Nejen kvůli tomu se ze mě stalo něco, na co moc nerada vzpomínám. Dělala jsem klukům ze života peklo. Stydím se za to, ale v tu dobu to prostě jinak nešlo. Myslím, že to do určité míry chápali, ale nezasloužil si to jediný z nich.

A na druhou stranu můj vztah k Samovi. Neměl na vybranou, když se otiskl do Emily. Když mě tehdy opustil, nechápala jsem to. Nenáviděla jsem jeho i Emily, ale z části jsem ho pořád milovala. Ale když se ze mě stal vlk; jakási genetická abnormalita zapříčinila, že se to mohlo stát, uvědomila jsem si, že neměl na výběr. Kdo se otiskne, nemá na výběr. Pochopila jsem to.

S oblékáním jsem byla hotová velmi rychle, dva kousky nejsou moc. Od pravé nohy jsem si odvázala tenisky, které jsem měla na gumě připevněné, a naboso jsem si je nazula. Rukou jsem si prohrábla vlasy, aby nepůsobily dojmem stohu sena, a vyšla jsem zpoza stromů.

Namířila jsem si to do obchodu; přestože jsem byla na lovu, měla jsem extra žízeň, a proto jsem zašla nejdřív tam. Měla jsem tam otevřený účet, vždycky jsem si kupovala jen vodu, a jednou za čas jsem vše zaplatila. I tentokrát jsem si jednu lahev vybrala, mávla na majitele, že si ji beru, aby mi ji připsal na účet, a rychle jsem odešla.

Venku jsem se nazdařbůh procházela s vodou v ruce, ze které jsem postupně upíjela. Bylo to nudné a pomalé. Cítila jsem potřebu změnit se za letu a rozběhnout se daleko do lesů, ale věděla jsem, že když jsem tvrdila, že už jsem dlouho nebyla mezi lidmi, byla to jen část pravdy. Nebyla jsem mezi lidmi, ano, ale také jsem potřebovala, aby všichni viděli, že jsem naprosto v pořádku, a že odloučení od Sama mi pomáhá, že Jacob je o mnoho lepší.

Chtěla jsem, aby věděli všechno. Do posledního detailu! Jistě, způsobovala jsem peklo mnoha lidem, a stydím se za to. Strašně, strašně moc. A právě proto jsem teď chtěla změnit názor, že jsem odporná megera, která všem jen ničí život. Už jsem taková nebyla, a chtěla jsem, aby to všichni věděli. Aby všichni věděli, že to bylo jen období mého života, a že po tom, co všechno Jake dokázal zvládnout, mu to neztěžuju, ale snažím se mu to ulehčit.

Teď zrovna tímhle nudným nicneděláním.

Najednou jsem někoho uviděla. V dálce mezi stromy jsem zahlédla černý kožich, následovaný čokoládově hnědým a temně stříbrným. Sakra, myslela jsem, že se vyhýbají La Push!

Než jsem stihla cokoli podniknout, vyšel zpoza stromů Sam s Quilem a Paulem. Oblékají se hezky rychle, pomyslela jsem si uznale a sarkasticky zároveň. V tuhle chvíli to bylo ale naprosto nepodstatné. Ocitla jsem se přesně v situaci, které se Jake snažil zabránit. Proč jsem ho jenom neposlechla? Myslela jsem, že jsem dost silná na to, abych se s nimi popasovala sama, ale teď, když jsem je viděla na vlastní oči v lidské podobě, to nebylo zase tak jednoduché, jak jsem myslela. Jaká ironie!

Nebyla jsem si jistá, jestli bych to neměla otočit, přeměnit se a utéct, ale i přes tu nejistotu jsem se rozhodla, že tento střet podstoupím.

Autor: Ellescifi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek WereWolfWoman 2. kapitola: