Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Wedding paradise - 20. kapitola

29.09.2011 (09:00) • DeninaLove • FanFiction na pokračování • komentováno 22× • zobrazeno 6226×

Wedding paradise - 20. kapitola

Alice mě zatáhla k sobě do koupelny. Když jsem se rozhlédla kolem sebe, div, že jsem neschytala infarkt. Všude byly samé… věci. Všude hřebeny, natáčky, líčidla, sponky, krémy a bůhvíco ještě.

Alice mě hrubě vzala za ruku a doslova hodila na židli před zrcadlem.

„Alice!“ křikla jsem. Opravdu to už přeháněla.

„Promiň, Bello, vážně se moc omlouvám, ale já jsem tak natěšená!“ vypískla. Objala mě kolem krku, políbila do vlasů a do té doby, než jsme se také usmála, mi do ucha šeptala, že když se neusměji, nepustí mě.

„Dobře, Bello, já tě začnu líčit, takže zavři oči a až ti řeknu, tak je otevřeš, ano? Rose ti začne dělat účes. Nehýbej se, buď v klidu a relaxuj.“ Dobře tedy. Zavřela jsem oči a relaxovala. Nevím, za jakou dobu to bylo, ale Alice mi řekla, ať otevřu oči. Muselo to být celkem dlouho, co mě líčila. Zadek jsem necítila a žaludek jsme měla jako na vodě. Nervozita nebo hlad? To jsem nevěděla.

„Alice?“ zeptala jsem se asi po další půlhodině.

„Co se děje? Nebudeš zvracet, že ne? Jsi celá zelená, Bello!“ koukala se na mě. Když se koukla ze zadu i Rose, už jsem to nevydržela a rozběhla se k záchodu, který byl vedle. Vyklopila jsem celou, úžasnou snídani od Edwarda.

„To je jen nervozitou,“ šeptla jsem, když jsem si vyplachovala pusu, „omlouvám se, holky, zkazila jsem celý účes i to úžasné líčení! Je mi to strašně líto. Že to stihnete?“ Bylo mi to opravdu líto. Ale víc mi bylo líto samy sebe, že tady budu muset sedět ještě jednou tak déle.

„To nic, tak hrozný to není. Účes neutrpěl skoro žádnou škodu, takže za chvíli je hotový. Až bude Rose hotová, půjde se obléct, já zatím zkusím nějak dokončit make-up a až bude Rose oblečená, vyměníme se. To stihneme!“ pobízela Alice i mě i Rose. Všechny jsem se usmály do zrcadla.

Alice zrychlila své, už tak rychlé, upíří tempo, že bych tipovala, že teď už je určitě rychlejší než Edward. Rose zrychlila, ale ne tak jako Al. Musela být trochu pomalejší, když mi nechtěla vytrhat vlasy. Už jsme nemusela mít zavřené oči, tudíž jsem se mohla dívat do zrcadla na to, jak jsem vypadala. Přes Alici jsem toho moc nepostřehla ale viděla jsem, jak se mi do obličeje vrací barva a teď jsme si byla naprosto jistá, že svůj žaludek už uhlídám, aby se nehnul.

Ani jsem si nevšimla, kdy Rose odešla, ale když se vrátila a vypadala jako princezna, zatajil se mi dech.

„Dobře, Rose. Pojď tady dodělat ty stíny a já se jdu převléknout. Až budu hotová, začneme tě oblékat do šatů!“ Hned, jak to dořekla, už jí nebylo. Měla jsem trochu strach, aby to její řádění neviděl nějaký host.

„Bello?“ ozvalo se za dveřmi. Hned jsem ten hlas poznala. Máma! Jak dlouho jsme ji neviděla!

„Rosalie? Můžu dovnitř, že ano?“ prosila. Zasmála jsem se, když jsem viděla Rosalin úsměv.

„Pojď, Renée. Bella už skoro je. Ještě šaty. To mi připomíná – Alice zpomal! Je tu Renée, ať ji nezabiješ!“ zavolala Rose do domu. Přesně jsme věděla, co tohle znamená. Stačí, že o nich vím já.

„Och, Bellinko! Ty jsi tak krásná!“ zavolala Renée, jen co vešla do dveří. Rose, jelikož s mým líčením byla hotová, mi dovolila vstát a maminku obejmout. Moc mi chyběla.

„Ach, Bells. Jak rychle jsi vyrostla!“ zašeptala mi do ucha.

„Tak, a teď šaty! Bello, oblíkni si to spodní prádlo, je u mě na posteli, a pak i šaty. Až budeš, tak zavolej a já tě přijdu zapnout,“ řekla Alice, strčila mi do rukou šaty a poslala mě do své ložnice.

Vzdychla jsem a šaty položila na postel vedle spodního prádla. Do rukou jsem teď zvedla podprsenku a kalhotky. Prádlo bylo světle modré a krajkové. Podprsenka byla bez ramínek, protože šaty ramínka taktéž neměly. Když jsem na sobě měla prádlo, přišly na řadu šaty. Už vím, proč mám zavolat Alici. Zapínání měly vzadu, kde bych na něj určitě nedosáhla. Navlékla jsem si šaty a přidržela jsem si je na prsou, aby mi nespadly. Podívala jsem se do obřího zrcadla, které měla Alice na skříni.

Podívala jsem se do očí ženě, která měla na hlavě krásný účes a v něm korunku. Líčení bylo přímo dokonalé a já jsem v tu chvíli byla Alici neskonale vděčná. A ty šaty! Byly naprosto dokonalé. Kamínky pod výstřihem tomu všemu dodaly jen krásný lesk.

„Bello? Ach, Bello! Jsi krásná!“ zašeptala Alice, když vešla. Zapnula mi šaty a otočila k sobě. Rychle jsme ji objala kolem pasu a stiskla.

„Mám tě moc ráda, sestřičko!“ řekla jsem jí.

„Dobře, Bell,“ řekla, když jsme vešli do koupelny k Rose a Renée. Všechny čtyři jsme se objaly.

„Takže si to shrneme. Něco starého – lak na nehty – je Rosin. Něco modrého – lak na nehty. Něco nového – šaty. Něco půjčeného – sponky ve vlasech. Máme vše! Renée, měla bys jít už dolů, na své místo. A prosím, zavolej Charlieho,“ řekla Alice. Maminka mě naposledy objala a odešla.

„Edward a kluci už jsou tady,“ informoval Charlie, když vešel do dveří. Podíval se na mne a překvapením vydechl.

„Ano, Charlie, je krásná, ale musíme si pospíšit. Takže, Bello, my jdeme a ty se uklidni. Jsi krásná a Edward čeká,“ připomněla Rosalie a i s Alice odešla.

„Tak tedy, jdeme,“ zašeptal Charlie a vzal mě za ruku. Usmála jsem se na něj a zhluboka jsem se nadechla.

„Nepusť mě, tati,“ zašeptala jsem.

Prosím aspoň o 5 komentářů... Děkuji.

*Chci se zeptat... Chcete tuhle kapitolovku dlouhou nebo to mám po svatbě ukončit? Zájem o ni dost rapidně klesl a mně je to hrozně líto. A když má tak málo čtenářů, příjde mi jako blbost zahazovat se s tím...

Autor: DeninaLove (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Wedding paradise - 20. kapitola: