Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Wedding paradise - 12. kapitola

Wedding paradise - 12. kapitolaCo se bude dále dít mezi Edwardem a Bellou? Kam ji pozve? Nechte se překvapit.

 

 

12. kapitola

 

Brzy se uvidíme, poklade.“ A vzuchem mi poslal poslední polibek.

 

Vběhla jsem zpět do své kanceláře a pořád jsem se usmívala. Ovšem mé milé Rachel nic neuteklo.

„Co se stalo, Bello? Ještě ráno ses mračila a teď... Teď se usmíváš jak sluníčko,“ konstatovala.

„Nic se nestalo,“ odpálkovala jsem ji.

Nejdřív poslouchá za dveřmi a teď si myslí, že se s ní podělím o zážitky z oběda? To teda ne! Stejně mi bylo jasné, že jakmile se vrátí těch pět krasotinek, tak to budou vědět všichni.

V práci jsem byla ještě asi tři hodiny a pak vyrazila jsem domů.

Sedla jsem si na pohovku a začala snít. Představovala jsem si, jak stojím vedle Edwarda místo Jessicy, i když teď to bylo možná reálnější, než bych čekala. A co tady vůbec dělá? Neměl by být s Jessicou? Copak on zase utekl? To by snad neudělal, ale nedivila bych se mu. Když zjistil, že je Jessica těhotná a není to jeho dítě.

Nechala jsem Jessicu Jessicou, a tentokrát jsem se s Edwardem přenesla na pláž, on mě drží kolem pasu a procházíme se při západu slunce...

Vrátila jsem se zpět do reality a pomalu jsem přešla do kuchyně.

„Jak dlouho si myslíš, že se kolem tebe bude točit, hm?“ zeptala jsem se sama sebe, aniž bych čekala nějakou odpověď.

„Dlouho,“ odpověděl někdo mezi dveřmi.

S leknutím jsem se otočila a tam stál někdo, koho bych opravdu nečekala. Edward. Dobře, možná jsem doufala, že se tu ukáže, ale nevěřila jsem tomu. Pak že se sny neplní...

Zůstala jsem na něj civět s otevřenou pusou, aniž bych byla schopná se jakkoli pohnout.

„Ahoj,“ usmíval se Edward.

„A-ahoj,“ vykoktala jsem ze sebe. „Co-co tady děláš?“

„Říkal jsem ti, že se brzy uvidíme,“ připomněl mi.

Jen jsem protočila očima. Byla jsem ráda, že ho vidím. Moc ráda.

„Jak dlouho už tady stojíš?“

„No...“ Poškrábal se na bradě a tvářil se, jakože přemýšlí. „Ne, chvilku. Přísahám.“ A skautsky zvedl prsty.

„Dobře, tak pojď dál,“ vyzvala jsem ho.

Konečně se odlepil od zdi a posadil se na pohovku. Sedla jsem si hned vedle něj.

„Edwarde, proč jsi přišel?“ zeptala jsem se ho a upřeně jsem mu hleděla do očí. Topila jsem se v té karamelové barvě. Ještě než stačil odpovědět, tak jsem mu položila prst na jeho ústa. „A neříkej, že mě chceš vidět,“ zasmála jsem se.

„Proč to nemám říkat, když je to pravda?“ zeptal se nechápavě.

„Ale no tak, Edwarde. Já už nejsem malá, tak co se děje?“ Kousek jsem se od něj odtáhla, abych mu lépe viděla do tváře.

„Tak fajn. Vážně chceš vědět, proč jsem tady?“ zeptal se s vážným hlasem.

Jen jsem přikývla a pořád jsem ho hypnotizovala očima. S nadějí jsem čekala, co z něj vyleze, jestli mi třeba řekne něco o Jessice, o všech, prostě něco nového. Zpetla jsem se.

Edward chytil můj obličej do dlaní a pomalu se ke mně začal přibližovat. Co to dělá? Tato otázka mi neustále rezonovala v hlavě. Ale nepohnula jsem se. Možná právě naopak, také jsem se k němu začala přibližovat, ale než jsem stihla cokoli udělat, tak Edward spojil naše rty v jednom něžném polibku. Samozřejmě, že byl rychlejší než já. Co by se taky jiného dalo čekat?

„Jsi ráda, že víš, proč jsem tady?“ zeptal se, ale můj obličej nepustil.

Místo toho, abych mu cokoli odpověděla, jsem se k němu naklonila a tentokrát jsem ho políbila já.

„Tohle byla moje odpověď. Tak co myslíš?“ zeptala jsem se škádlivě.

„Asi ano,“ usmál se.

Znovu mě políbil a já jsem se do toho úžasného, něžného a přitom vášnivého polibku zapojila.

Byla jsem neuvěřitelně ráda, že je teď tady se mnou. Nejspíš bych se měla cítit zahanbeně vůči Jessice, ale nic. V podstatě jsme ji s Edwardem podváděli, ale já jsem za to nemohla. To on přijel, ale já jsem byla nesmírně ráda.

„Jak dlouho tady zůstaneš?“ zeptala jsem se ho a položila jsem si hlavu na jeho hruď.

„Jak dlouho budeš chtít,“ odpověděl a políbil mě do vlasů.

Zvedla jsem hlavu, abych mu viděla do obličeje, a políbila jsem ho na rty.

„A kde bydlíš?“ ptala jsem se dál.

„No,“ zaváhal. „Poslední týden nebydlím nikde a předtím... to asi víš. Začátkem týdne jsem se jen tak poflakoval tady okolo a teď jsem konečně zavítal do města. Za tebou.“ A opět mě políbil do vlasů. „Spát nemusím, takže nevidím problém.“

„Nechceš tedy prozatím bydlet u mě?“ navrhla jsem mu a doufala, že přijme.

„To myslíš vážně?“

„Samozřejmě, že to myslím vážně. Přeci tě nenechám na ulici,“ usmála jsem se.

Společně jsme se tomu zasmáli a já jsem se znovu uvelebila na Edwardově hrudi.

„Tak co budeme dělat?“ zeptala jsem se ho po chvíli lenošení.

„Co by si moje princezna přála?“ zeptal se na oplátku on mě a já jsem se trošku začervenala.

„Já si budu přát to, co si bude přát můj princ.“ Naklonila jsem se k němu a vlepila mu další polibek.

„Tak dobře.“ Chytil mě za ruku a už mě tahal z pohovky.

„Honem! Vstávej!“ povzbuzoval mě a on už stál u dveří.

„Co?“ podívala jsem se na Edwarda. „Kam jdeme?“

„To je překvapení,“ zašeptal.

„Tak počkej, dojdu se převléct.“ A jako v mátohách jsem se zvedla a odpochodovala do pokoje ke skříni s oblečením.

Vytáhla jsem si černé džíny s bílým delším tričkem a oranžový kabátek. V koupelně jsem se ještě učesala a vlasy si stáhla do culíku.

Vrátila jsem se k Edwardovi, který tam na mě poslušně čekal. V předsíni jsem si obula oranžové conversky. Od Edwarda nikdy nevím, co mám čekat.

Objal mě a společně jsme vyrazili do víru večerního Seattlu.


Omlouvám se, že je tahle kapitola tak krátká. Doufám, že mě za to neukamenujete, a příští kapitola bude z Edwardova pohledu, nebo aspoň část.

A jinak všem chci poděkovat za skvělé komentáře. =)

 

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Wedding paradise - 12. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!