Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Weather in my soul 22.

trzrz


Weather in my soul 22.No, po dlouhé době je tu jedna z posledních kapitolek. Asi už to nikdo nečte, ale povídku chci dopsat a uzavřít. Text písničky nemá s kapitolou nic společného. kapitola se jmenuje "Chladící upíři".
KDYBY někdo přece jen četl, tak pls ohodnoťte ;)
angb

 

Chladící upíři

Za pár hodin jsme přistáli. S Alice jsme si vzaly zavazadla (teda, Alice si vzala zavazadla – mně žádná nezbyla), a pak mě nechala v rychlém občerstvení a oznámila mi, že nám jde ukrást auto. Přišla ani ne za půl hodiny.
„Máme krásné Porsche, budeš nadšená.“
„To není zrovna nenápadné,“ zamračila se na mě a něco zabrblala. Vzala mě za ruku a obratně se protahovala prostory letiště, nic kromě její studené ruky jsem nestačila vnímat. Už jsem byla unavená.
„Jak daleko? Ještě…“
„Vydrž, tady tě nemůžu vzít do náruče a utíkat. TO by bylo teprve nápadné, nemyslíš?“ jen jsem kývla, na dohady jsem neměla sílu. Alice vypadala, jako když jde voják do války – ví, že umře a to ve svém výrazu neschová, ale také ví, že to dělá pro svoji zemi. Má v sobě dost energie. Přesně tak Alice vypadala. V cizím letišti na cizím kontinentu a v cizím státě vůbec nebyla ztracená.
Díky ní jsem v sobě našla novou sílu a hrdě následovala nejlepší upírku na světě.

Když jsme doběhly k velké parkovací budově, opravdu mě dovedla ke krásnému žlutému Porschátku.
„Nasedni, nezvracej a pokud možno, odpočívej, “ stručně mi popsala mé povinnosti  Alice.
Já v autě nezvracím.
„A ve kterém autě? Dnes asi zjistíš, že jsi celý život žila v omylu.“ Dostala mě a ještě se nádherně usmála.

Cesta byla úžasná. Bylo skvělé svézt se v úžasně rychlém autě s nejspolehlivějším řidičem na světě. Bohužel se mi opravdu navalovalo – jediná nevýhoda.

Už o pár minut později, jsem zjistila, že navalování a zvracení není jediná nevýhoda. Alice se na mě snažila mluvit, ale brzy se musela začít zabývat věcmi budoucími a na mě nezbyl čas. Mohla jsem rozmlouvat sama se sebou ve vlastní hlavě a připravovat se na Volterru. Opravdu máme takovou naději, jak tvrdí Al?
Můj duševní stav se neuvěřitelně zhoršil už během deseti minut. Musela jsem myslet na maminku a na to, jak dobře všechno dopadne a ona se mnou bude sedět s vymazanou pamětí v letadle a všichni Volturiovi nám budou ukradení.
Pravda a sny jsou, bohužel, rozdílné věci. Po pár hodinách jsem se musela probrat. Nic ještě není vyhrané. Mamka je v kdovíjaké italské tramtárii, nejspíše v nelidských podmínkách a Alice mi toho ještě spoustu neprozradila. Jestli ne, teď, tak už nikdy.
„Alice, musíš mi to říct. Už to neodkládej. Jestli mi mají dát mamku a já se mám dostat v pořádku pryč ze sídla plného upírů, musím znít důvěryhodně. To znamená CVIČIT. A vyspaná jsem dost!“
„Bell, jak jsem říkala, jsi dost nadaná. Nejen, že se budeš ohánět Carlislem, ale taky jim musíš slíbit, že se z tebe stane upír,“ hlas se jí zasekl. Mně taky.
„Řekneš, že toho chceš poznat víc z lidského života, než o tu možnost přijdeš. Je to samozřejmě lež.“ Její hlas nezněl nijak jistě. Teď mi bylo jasné, jak je to beznadějné. Kdybyste mi právě sundali růžové brýle, dopadne to lépe. Byla jsem jako dítě, kterému jste právě přečetli dokumentární knihu o druhé světové válce, o které dosud nemělo tušení. Po tváři mi sjela slza. Jen jedna. Nemá cenu hystericky vzlykat, když se blíží konec. Lepší je bojovat, nebo tiše čekat. Nebyla jsem si jistá, kterou možnost dělám.
„Bello, možná to nebude dobrý, ale my bojujeme.“
„Jsem moc ráda, že jsi ke mně upřímná, Alice. Moc to pro mě znamená.“

A tak jsme v tichosti jely dál. Atmosféra se zase změnila. Alice aspoň pustila má oblíbené interprety (je dokonalá, vzala je s sebou, ale je vidět, že nám nedávala naději už v Americe, když udělala tohle.
Hodiny se vlekly a táhly a moje nohy dřevěněly. Trvalo to až do té doby, než nás přivítala Volterra.

Z dálky jsem viděla jen malé starobylé město. Rozhodně to nebylo tak strašné, jako to, co se skrývalo za tlustými zdmi. S Alice jsme vjely na menší parkoviště.
„Dál musíš sama, promiň. Běž pořád k věži s hodinami a až tam budeš, vejdi do uličky po jejich levé straně. Tam Tě budou čekat.“ Neměla jsem sílu mluvit. Ani mě nepřekvapovalo, že mě budou očekávat. Měli chytrý a jednoduchý, přesto až výjimečně účinný plán. Utekla jsem od Edwarda, protože jsem nechtěla být ovládaná. Teď je ze mě upírská loutka pod výhružkou věčného nesvobodného života. Super! Udělala jsem v poslední době vůbec nějaké správné rozhodnutí? Jasně, že ne.

Vytáhla jsem z auta své ztuhlé tělo a vydala se do toho pařáku, na který jsem absolutně nebyla připravená. Alice se na mě usmála, ve snaze podpořit mě a šla si hledat nějaké stinné místo.
Šla jsem nepříjemně stoupajícími uličkami toho pitomého města a při každém kroku jsem sprostě nadávala. Po nějaké době mě to přestalo bavit, ale potichu jsem být nemohla. Bylo až příliš mnoho nebezpečných myšlenek, co by mi mohly vyvstanout v mysli. Takže, začala jsem si broukat. Ale ne nějaké pomalé písně o ztracené lásce a metal taky ne, lidi nemusí poznat, že jsem magor už na takovou dálku. Ve snaze přenést do prosluněných ulic trochu chladu jsem zpívala Oh, christmas tree asi pětkrát, pak jsem začala s Jingle bells, jingle bells a ukončila jsem to Johnem Lenonem.

Konec klidu.

Stáli předemnou dva namakaní (jeden byl fakt obrovskej) upíři, kteří se na mě šklebili. Spíš se mi vysmívali. Ajaj.
„Velmi nás těší, Bello,“ promluvil ten menší. Ruce jsem měla naráz mokré a do tváří mi stouplo teplo. Skutečně to bylo strachem. Teď jim budu připadat ještě lákavější!
„Neboj, vypadáš, že potřebuješ zchladit,“ zase ten menší!
„Ani ne,“ Mmůj hlas zněl celkem dobře. Hodil by se k mému starému „JÁ“.
„Ne, ona potřebuje zchladit, tak pohněte.“ A ku*va! Ten hlas znám. Až moc.
„Ahoj Jane.“
„Ani se mi nedívej do očí, ty mrňavá zrádkyně.“ Ale pozdravila jsem ji, její problém, že mě považuje za mrňavou zrádkyni.

Dva upíři ke mně přišli až moc blízko a každý mi položil dlaň na jednu lopatku.  Jane rázně vypochodovala vpřed a oni semnou za ní.
„No, nevím, kdo je tady mrňavější,“ zabrblala jsem.
„Tss,“ se docela výhružně ozvalo zepředu.

 

shrnutÍ



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Weather in my soul 22.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!