Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Weather in my soul 19.

27.12.2009 (13:15) • angbella • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1261×

Za chvilku se ozvalo další zaklepání na okno. Super. Okno se dneska u mě netrhne.
„Jane?!“
„Promiň, měla jsem ti to říct dřív. Svým způsobem sice jsem Edwardova příbuzná, ale jsem taky upír. Jen jsem tě nechtěla hned ze začátku vylekat. Je to strašné, stát se upírem v mém věku.“
„Ale, Jane, aha, ty…“
„Kdybych si měla vybrat barvu očí, byla by to právě tahle tyrkysová.“ A pak se na mě usmála tak široce, že jsem se divila, že to její dětská ústa přežila.
Naklonila hlavu dopředu , sáhla si jakoby na oči a stáhla čočky.
„Tyhle byly opravdu velmi kvalitní. Aro mi je nechal upravit, aby vůbec neprosvítaly.“ Pod nimi totiž měla tmavě červené oči, ne úplně sytě červené, ale stejně odpudivé.
„Edward a jeho rodina taky nosí čočky?“
„Ne, proč?“
„Oni nemají rudé oči.“
„Ach, tak. To je kvůli původu, samozřejmně. Každý člověk má svůj charakter a jak se povahy a geny míchají, vznikají určité odstíny. Když se z tebe stane upír, promítne se charakter tebe a tvých předků právě v barvě očí.“ Zírala jsem na ni s otevřenou pusou. Vyložila si to jako zděšení z toho, že mě použila jako příklad.
„Z tebe se samozřejmně upír nestane.“ Ujistila mě s divným úšklebkem.
„A můžu se zeptat, proč máš červené oči? Tvoří tvůj charakter jen příliš velká touha po krvi?“
„Haha, Bello, ty jsi legrační!“ Mlela s umělým úsměvem. „Je to jen tím, že červená vyjadřuje slávu, luxus! To je můj život. Však ho poznáš…“
„Ten tvůj „strýček“ Aro, je bohatý.“
„Celkem ano.“ Aspoň by nemusela nosit takové strašné hadry, jestli je bohatý!
„Ale dost mluvení, pomůžu ti balit. Tyhle ech, kalhotky chceš? A tyhle sněhule ? A tu krajkovanou příšernost?“
„Vezmu si to všechno!!!!!!!!!!“ Tak dobře, ta už mi leze na nervy pořádně.
O pár hodin a blbých otázek třináctileté upírky později jsem konečně stála před domem. Prozatím prý maminka nemusí nic vědět, tak mě Jane vynesla ven oknem. Je vážně zvláštní, když si připadáte silní a pak vás vezme někdo o tolik mladší a menší a v pohodě vás nese v jedné ruce. Úplná paráda.
Pak běžela pro auto a musím, říct, že když se vrátila, hned jsem se na cestu s ní těšila víc.
Byl to nádherný teréňáček. Kupodivu jsem vůbec takový neznala, asi jí ho Aro taky nechal upravit.

Než jsem se rozkoukala malá upírka už seděla za volantem.
„Ty budeš řídit?“
„Ano.“
„Určitě?“
„Bello, je mi několikanásobně víc, než tobě. Možná vypadám na míň, ale s jistou částkou se dá zařídit všechno. Dá se obnovovat občanka i řidičák bez autoškoly. Občas se to vyplatí“
„Tak si řiď. Je to tvoje auto a všechny škody budeš stejně platit ty.“
„Promiň, ale musím tě opravit. Všechno bude platit Aro.“ A usmála se jako andělíček.

Při několikahodinové cestě jsem měla dost času přemýšlet nadevším, co jsem slyšela od různých upírů a hlavně nad Edwardem.
Ale jednou jsem se rozhodla to nebudu měnit.
Jely jsme dlouho. Zastavily jsme jen občas a to kvůli mým potřebám. Lidské nedostatky. Vcelku to trvalo asi tři dny. Pak jsme se dostaly někam, kde bylo tepleji. Naše cesta ale měla úplně jiný směr, než ta původní směrem na Aljašku s maminkou.
„Jane, už jsme na cestě dost dlouho. Potřebovala bych se vyspat na rovné posteli. Copak tolik spěcháme?“
„Spěcháme dost, ale projednou by ses vyspat mohla.“
A tak jsme k večeru zastavily v jednom motelu u dálnice. Naštěstí vypadal celkem slušně. 
Tam mě Jane nechala a sama vyskočila z okna se slovy, že jde na lov.
„A kam půjdeš lovit?“ Musela jsem se na to zeptat.
„No, nejspíš někam na kraj města.“ A byla pryč.
Po čtyřiceti minutách jsem se vzdala naděje, že usnu.

Ujela jsem nejlepšímu stvoření na této planetě kvůli vidině ztráty svobody. Ze strachu. Zase. Teď jsem tady seděla. Sakra, jsem tak pitomá! Ne, že bych si nevyčítala, že jsem zase ujela, ale neměla bych tak často litovat svých rozhodnutí. Teď jsem měla na mysli něco jiného.
Šla na lov, na lov do města!
Nežije většina velkých zvířat v lesech?
Pokud nežijete v Underworldu, tak většina upírů od počátků věků má červené oči. Teda ti zlí…

A co mi Jane vykládala o té genetice, Cullenovi nikdy nebyli skutečná biologická rodina. Je více než jasné, že tato mladá upírka nestojí na správné straně (tedy, pokud ještě pořád věříme v to, že tady nějaká správná strana je…). Ale já s ní zůstanu. Tak jsem si to namyslela, tak to udělám. Pojedu na návštěvu za tím Arem a zjistím, co mají v plánu. Proč jsem pro ně tak důležitá (nebo je možná Aro jenom výmysl a já jsem důležitá pro ni). 
Je to celé divné, ale musím uznat, že když jsem opustila Edwarda, neudělala jsem chybu. Je tady totiž něco velkého a zajímavého a já jsem se dostala skoro do středu. Do jádra věci. Budu to brát jako dobrodružství. Budu to vítat s otevřenou náručí. Jako relaxaci od školy.

Po té zdlouhavé vnitřní debatě jsem usnula.

Vzbudila mě SMSka. Neznámé číslo. Jak jsem ji ale otevřela, hned mě napadlo, od které skupiny lidí by to tak mohlo být. Stálo tam jen.
Jak chces. Opatruj se. Jsi slepe misto.
Jak chci, správně. Nebudu na nikom závislá. Možná až za pár dní, nebo týdnů, nebo měsíců. Ale teď ne. Nemám náladu. Promiňte, že jsem Vám vlezla do života, byla jsem tam ráda. Někdy se snad ještě uvidíme. Ale do té doby Vás mám ráda, to musí stačit.

Za chvíli už jsem v místnosti nebyla sama. Byla tam semnou dívka, malé děvče s očima v tom nejkřiklavějším odstínu červené.
„Odpočinula sis? Už bysme měly jet…“
„Jo. Jsem jako rybička.“ Vzala jsem si kabelku a převlékla jsem si těch pár kousků oblečení. Jane si nasadila čočy, zaplatila pokoj, nastartovala auto a vyjely jsme.

Dlouhou dobu jsme se držely směru na východ a pak jsme zastavily u velkého letiště.
„Byla jsi někdy v Evropě?“ Zeptala se Jane.
„Ne. Proč?“
„Tak to si užiješ. Letíme do Londýna!“ Vyvalila jsem na ni oči.
„Máme tam sice jen mezipřistání, ale mohly bysme to protáhnout!“

moje shrnutí

další kapitola!

Autor: angbella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Weather in my soul 19.: