Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Weather in my soul 11

29.09.2009 (20:30) • angbella • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1753×

Mobily fungujou... nečekaně

Další týden probíhal naprosto strašně. A to ho ještě vylepšuju, když tohle říkám. Prostě děs. Každý den byl stejný. Ráno jsem vstala, umyla jsem se, nasnídala, jela jsem do školy, měla jsem vyučování, šla jsem na oběd. Po obědě jsem měla zbytek vyučování, pak jsem šla většinou nakoupit, jela jsem domů, kde jsem si udělala úkoly, šla jsem na počítač a dala jsem si něco k večeři. A to nejhorší na tom celém týdnu nebyla jednotvárnost, ale moje myšlenky. Každou minutu, každou vteřinu jsem měla chuť jet na nejbližší letiště a koupit si letenku kamkoliv do Asie. I když jsem pochybovala, že tam skutečně budou. To tak. I když, proč by Edwardovi mělo vadit, že budu znát místo jejich nového bydliště? Vždyť si přece myslel, že jsem o něho ztratila zájem. Že ho nechci a budu se vyhýbatž všem místům, kde by mohl být včetně hradů a všeho možného. Netušil, že bych ho chtěla ještě vyhledávat. Proč bych taky měla? Odpověď je jednoduchá. Protože jsem chtěla. Protože jsem ho milovala. Ať už je cokoliv. Jenže můj mozek byl příliš pomalý. Ne, tohle si nemohl uvědomit hned? Ten pitomý mozek! Kdybych ho radši vůbec neměla. Mohla bych se řídit jen srdcem a to bych tady teď seděla v objetí Edwarda. Ale já ho bohužel měla. Ano, skutečně. I když to tak na první pohled nevypadá, měla jsem mozek. A ještě mám. Ale já to tak nenechám. Teda ten mozek si nechám, ale získám Edwarda. Sice ještě nevím, jak, ale to vyřeším později. Jo, později.
Teď je jiná chvíle. Teď je sobota.
Zapla jsem svého miláčka. Jediného, co mi v tomhle zapadákově zbyl. Svůj nádherný notebook Apple. Přihlásila jsem se a hned se koukla do emailů. Přišlo mi jich..hmm…padesát! nějaké reklamy, to jo a taky mi psala matka. Třicet emailů bylo jen a pouze od ní. Ale už jsem je ignorovala hezkých pár dnů. Tak dobře, fotr je dneska na rybách a vrátí se kdo ví kdy. Zahraju si na hodnou holčičku a přečtu si zprávy od matky. Začala jsem mail znuděně číst, ale nikoho by v té chvíli nepřekvapilo to, co v něm bylo napsané víc, než mě. Opravdu to tam bylo. Já si nevymýšlím. Bylo to přesně takhle:

Ahoj Bello. Moc se mi po tobě stýská. Chybíš mě i Phillovi. A abych nezapoměla. Ještě někomu. Tušíš? Asi ti musím napsat, že je to určitě špatně! Chybíš totiž Líze! Už nebydlí v Argentině. Nějakou dobu bydleli v Brazílii a pak se její rodiče rozhodli bydlet zase někde, kde je zima. Stěhují se na Aljašku! Do Denali! Lízu bude její matka učit doma a budou si dělat výlety po okolí a bude se mít prostě nádherně! Závidíš? Nemusíš! Teda vlastně bych ti to měla vysvětlit od začátku.
Na začátka tohoto týdne jsem byl normálně doma a vařila jsem. A v tom nám zahrnčel zvonek. Šla jsem otevřít a stála tam nějaká cizí holka v tvém věku (asi) a pak ještě dva dospělí. Zeptala jsem se jich, kdo jsou a ta holka mi začala zmateně vyprávět něco o tom, že jsi byla dřív její nejlepší kamarádka a tak. A jak blekotala, hned jsem ji poznala. Tak nesouvisle mluvit iměla přece jen Líza. Prozradila mi( s pomocí jejích rodičů), že dnes ráno přiletěli do Phoenixu. Ale mají tu jen mezipřistání. Ještě dnes večer zase odlétají až někam na Aljašku a od tam teda pojedou do Denali. Moc mě to překvapilo, oni si vždycky vybírali jih, ale to je jedno. Tram-ta-da-dáááá! Teď přichází to hlavní překvapení! Pozvali nás, že k nim máme přijet minimálně na deset dní na návštěvu. Lis myslela, že tě ten den uvidí, ale řekla jsem jí, že teď bydlíš u otce. Byla zklamaná. O to bude lepší, že se zase uvidíte. Nemyslíš? Ano, vy se opravdu uvidíte! Na příští týden jsem si vzala volno!
Tak už se na mě Belli nezlob. Mám tě moc ráda a myslím, že to byla blbost. A taky myslím, že se ti ve Forks tak úplně nelíbí. Máš možnost udělat si se mnou a se svou kamarádkou ( jedinou, kterou jsem ti kdy schválila ataky jedinou, která nebyla feťačka ) báječnou dovolenou! Tak se rozhodni. Už jsem si na příštích čtrnáct dní vzala dovolenou.
Tvoje navěky milující matka Renée !

Když jsem mail dočetla, byla jsem k židli úplně přikovaná! Mám možnost vidět svou jedinou kamarádku! Matku přežiju, to se rozumí. A mám možnost vypadnout z Forks! To se mi jen tak každý den nestává! Je to až moc veselé, ale já opravdu potřebovala po Edwardově odchodu jiné prostředí. Třeba něco vymyslím! Třeba ho najdu!
Až moc rychle jsem vyťukala odpověď, ale jak jinak jsem jí na tohle mohla odpovědět? No, prostě to jinak nešlo. A přidala jsem prosbu, ať to zavolá Charliemu. Nechtěla jsem mu to říkat jako první. Jsem zbabělá, vím to.
U večeře byl Charlie opravdu naštvaný. Snažila jsem se být milá, ale moc mi to nešlo. Byla jsem spíš netrpělivá. Už jsem se nemohla dočkat pondělí!
A pak to konečně přišlo! Byla jsem zbalená a stála jsem v letištní hale v Seattle. Volnou chvíli před odbavením jsem si krátila vyťukáváním na mém mobilu. Vyťukáváním toho nejndáhernějšího čísla, patřícího tomu nejnádhrnějšímu upírovi. Zase mě píchlo u srdce. To byl u mě jev stejně tak častý, jak dýchání. A ani nevím jak, ale nechala jsem to vyzvánět. Málem jsem dostala infarkt, když to někdo zvvedl!
„ Haló?“ Ozval se dámský nádherný, ale trochu namyšlený hlas. Nic mi neříkal, ale určitě to byla jedna z NICH. Co jsem měla dělat? No, rozhodně něco jiného, než jsem v té chvíli udělala, protože jsem do telefonu jen vyhrkla:
„ Doprdele!“

Autor: angbella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Weather in my soul 11: