Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Weather in my soul 10

Alice,Bella,Jacob


Weather in my soul 10Další kapitola nese název vzpomínky a realita. Je to spíš oddechovka. Skoro celá se skládá jen z Belliných myšlenek.

Vzpomínky a realita


Probudila jsem se ve svém pokoji.
Já jsem usnula?! To snad né! Mohl mi cokoliv udělat! Ale ne. Všechno se vysvětlí. Ale vysvětlí se oprvadu všechno? Naskočila mi ledová husina. Měla jsem na sobě ještě oblečení z předchozího dne…nebo z dneška? Nečekaně rychle jsem se zvedla a zamířila jsem za Charliem, teda on už tam asi nebude, takže spíš jen do kuchyně.
„Bell! Co tak dupeš?“
„Ale to nic. Jenom jsem se chtěla zeptat, jak dlouho už jsem doma.“
„To, no včera večer jsi přijela. Přivezl tě ten Cullenovic kluk. A asi za půl hodiny stálo před domem i tvé auto.“ Ty věty říkal s velkým znechucením. Pitomej fotr! Ale musela jsem se ho na to zeptat.
„A říkal Ed, ten kluk něco? Jak mě dostával do domu? On mě nesl?“
„Říkal jen, že ho od tebe mám pozdravovat a že už se nejspíš neuvidíte. Rozhodli se nějakou dobu bydlet v Asii. Jsou tam teď země velmi postižené povodněmi. Jejich otec tam chce pomáhat a oni s matkou mají zajištěný nějaký pěkný dům. Budou tam prý v bezpečí a navíc mají možnost pomáhat nešťastným.“ Mým tělem projela ledová lavina. Je pryč. Na jednu stranu jsem chtěla vyskakovat až ke stropu a z mého těla spadlo něco těžkého a nepohodlného. Opustila mě spousta stresu. A zase spousta nového přišla. Tak co bylo špatně? Byl pryč ode mě. Tisíce kilometrů. Na druhé straně světa. Mohla jsem volně dýchat a nemusela jsem se bát. A právě to bylo i špatně. Já jsem nemohla žít s ním, ale zároveň i bez něho. Byl hnusná droga. Ta nejhnusnější. Ale co mi zbývalo bez drogy? Hnusný obyčejně šedý svět bez euforií a bez nočních můr. Teda bez těch, na které jsem byla zvyklá. Protože přicházely nové. Nové, které mě přivazovaly a nutily myslet na ty staré. Takže člověk ať chce, nebo nechce, stejně přijde k názoru, že mu ty staré chybí. Chybí mu a ničí ho. A musí je hledat. Připadala jsem si jak uprostřed knížky Rozum a Cit. Ed, toho vraha jsem stejně nenáviděla, jako milovala. Elizabeth na tom byla stejně. No, zase jsem se začala klepat. Když jsem o něm přemýšlela teoreticky, jako nad drogou, bylo to v pohodě. Ale když jsem měla jen pomyslet na jeho jméno? To ne… Dodávalo mu to na skutečnosti. Opravdu to nebyl jen duuch z divných nočních můr, co my zbyly z minulosti. Byl to opravdový, ne člověk. Upír.

Ani jsem si nevšimla, že Charlie už dávno odešel. Do práce. Nejspíš bych taky měla jít do školy. A nebo taky ne. Edward. Edward nebude ve škole. A v téhle už nikdy! Svezla jsem se na podlahu a začala jsem vzlykat. Hůř, než kdy jindy. Edwa…………
„Áaaaaaaaaa. Vždyť si to nezasloužím! Né tohle né! Něco jiného. Chci být roztrhána divou zvěří. Chci dostat rakovinu. Cokoliv. Ale nechci dělat taková rozhodnutí. To ne."
Proč zrovna já? Proč ne ta pitomá Jessica? Vždyť já už toho prožila tolik. A přitom náklad a hřích na mých zádech jsou čím dál těžší. Hřích roste úměrně s utrpením a naopak. Kdopak tohle vymýšlel! To že jsou zákony přírody? Té vyvážené matky přírody? Té, která někomu nadělila obrovský talent, štěstí, lásku, přátele a to všechno. A mě nadělila jen nadprůměrně peněz. Tak to jsem si už ale opravdu nezasloužila.
Sebrala jsem se ze země a rozběhla jsem se do svého pokoje, ke kabelce. Vytáhla jsem krabičku s cigaretami a za chvíli už jsem nepotahovala, ale přímo vycucávala ten hnusný dým. Ale to bylo v pořádku. Nikdy jsem s tím doopravdy nepřestala. Jen jsem v poslední době neměla čas, kvůli němu. 
Píchlo mě u srdce. Nemyslela jsem na kouření, kvůli tomu, tomu.
Došla jsem k přesvědčení, že trávit tu den by byla opravdu hloupost. Pořád bych jen myslela na toho vraha a na jeho tajemství a pak na jeho polibky…

V hysterickém pláči jsem se začala převlékat. Čistit si zuby by stejně nemělo smysl, tak jsem si vzala žvýkačku. Nedopalek jsem vyhodila z okna. Při tomhle vlhku zachvilku zhasne.
Hodila jsem si přes rameno šklní batoh. Bylo tam všechno moje učení, co jsem nenechala ve skříňce. Žádné domácí úkoly jsme sice neměla hotové, ale komu na to záleží? Včera mi přece bylo strašně blbě. To chladné počasí na mě zřejmě nemělo dobrý vliv, tak mě Charlie nechal doma.
Když jsem se koukla na hodiny, bylo za pět osm. Vyběhla jsem ke svému autu a začala jsem sprostě nadávat. Zase pršelo. To bylo v tomhle městě tak nefér! Když člověk, nebo jákýkoliv jeho obyvatel potřeboval něco udělat na zahradě, musel se smířit, že nic co je venku suché nezůstane! Takže ani já.
Když jsem přijela do školního areálu, nikdo už na parkovišti nebyl. Sebrala jsem batoh, zamkla jsem auto a začala utíkat směrem k budově, kde jsem měla mít chemii. Byla jsem tam za chvilku, to byla výhoda tak malé školy. Omluvila jsem se nepříjemné učitelce, které mohlo být tak kolem padesátky a obsadila jsem místo na které bouřlivě ukazoval Mike Newton. Vypadal, že mu dalo dost velkou práci ho vysmlouvat.
„Ahoj Bells! Dnes už je ti dobře?“
„Jo, v pohodě. Jenom jsem smrkala a tak.“ Pak jsme chvíli poslouchali výklad učitelky, ale Mike to stejně nevydržel.
„Dnes tu nejsou Cullenovi. Už jsi to o nich taky slyšela? Je to super. Hned je mi tu bez nich líp. Jen některé holky smutní po Edwardovi. Skutečně si myslely, že u něho ještě mají nějakou šanci. Je to ubohý.“ A mě zase píchlo u srdce. Těch ubožaček smutnících bylo víc. Ale to Mike nevěděl. Já jsem se k nim dobrovolně přidávala. Já, měla jsem v tom zmatek. Teď jsem si uvědomovala, že nebyl stvůra. Nikdy mi neublížil a přitom mohl. Měl víc než dost šancí. Chvílí. Ale on mě jen něžně líbal. Nic nechtěl. Nic ode mě neočekával. A mohl být můj. Mohla jsem ho teď držet za ruku. Jeho polibky mi zase mohly patřit. Ale já jsem ho zahnala. A on byl i přes svůj smutek ochotný, ochotný dodržet můj rozkaz. Zřejmě přijal to odloučení, i když ho to mučilo.
Bylo to zase o tolik jiné! Přemýšlet o něm jako o člověku a ne jako o stvůře. Ukazovalo se mi mnohem víc možností. Tolik otevřených dveří, co jsem ve strachu zabouchla! S tím jsem se nemohla smířit. A taky že nesmířím!

 

Komenty, komenty, komenty, komenty, komenty, komenty, komenty :-)



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Weather in my soul 10:

 1
1. werca13
15.01.2012 [16:20]

tahle povídka mě moc baví doufám, že to takhle půjde dál Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!