Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Wather in my soul 9

Collin a Bredy

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Wather in my soul 9Další kapitolka. Omluvte pls sprotá slova. A KOMENTÍKY, POKUD CHCETE POKRAČOVÁNÍ! DALŠÍ DÍL BUDE V ZÁVISLOSTI NA KOMENTECH!! angbella

25.09.2009 (11:30) • angbella • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1781×

Tajemství nakažené španělskou chřipkou

… Pak utnul tu neskutečně trapnou chvíli ticha.
„Tak, tušíš, kam jedeme?“
„ Ehm, jasně. Jasně, že vůbec.“
Jeli jsme ještě… No vlastně ani nevím, jak dlouho, ani nevím kudy. Celou dobu jsem visela pohledem na Edwardovi. Jak jsem proboha mohla být tak hnusná. To už asi nepochopím nikdy.
Když jsme dojeli na parkoviště před nějaký velký dům, usmál se na mě.
„ Vím, že to nechápeš a taky vím, že se ti tohle místo asi nebude moc líbit. Ale prosím, jestli mě máš aspoň trošku ráda, tak vydrž. Třeba jednou pochopíš…“
„ Asi jsem blázen“ Odpověděla jsem mu, vzala ho za ruku a pevně ji stiskla. Zase jsem se lekla jeho teploty. A ta ruka vlastně ani zmáčknout nešla. Ale překonala jsem tu studenost i svůj úlek a věnovala jsem mu odhodlaný úsměv. Když jsme oba vyšli z auta, obejmul mě kolem pasu věnoval mi polibek do vlasů. Málem jsem při každém jeho doteku vybouchla, ale nechala jsem ho být. Když na to chce jít pomalu…


POHLED EDWARDA:


Po tom, co vypustila z úst byla zbytek cesty pořádně zaražená. Už jsem to nemohla vydržet. Řekl jsem aspoň něco.
„Tak, tušíš, kam jedeme?“ Zeptal jsem se jakoby nenápadně. A ona mi rozpačitě odpověděla.
„ Ehm, jasně. Jasně, že vůbec.“ Celý zbytek cesty jsme mlčeli. Ale to mlčení už bylo o hodně příjemnější. Cítil jsem, jak na mě Bella bez přestávky visí pohledem. To, co jsem dělal byla největší hloupost v mém životě. A taky možná to jedniné spráné, co jsem kdy udělal. Snad to pochopí. Musí, protože to jí teď patří moje srdce. Kdyby se odstěhovala třeba na poušť, kde žijí jen škorpióni (FUJ), šel bych za ní třeba i na Mars. Už to před ní nemohl tajit. To, kdo jsem. Teda spíš co, stvůra. Nejdokonalejší a přitom nejubožejší stvoření. Jak jsme se dostali k budově, která měla změnit její pohled na svět, chtěl jsem jí dodat sebevědomí, i když ještě netušila, co ji čeká.
„ Vím, že to nechápeš a taky vím, že se ti tohle místo asi nebude moc líbit. Ale prosím, jestli mě máš aspoň trošku ráda, tak vydrž. Třeba jednou pochopíš…“ řekl jsem jí. Lekl jsem se ale její reakce. 
„ Asi jsem blázen“ odpověděla mi. A potom mi stiskla ruku. A nepustila ji. Nezalekla se tvrdosti mé kůže ani její teploty. Byla silnější, než jsem si myslel. Třebe to přece jen zvládne….
Takovou oddanost jsem nečekal. Ne od ní. Od téhle praštěné nevyrovnané holky, do které jsem se tolik zamiloval a která předemnou byla jakousi neviditelnou bariérou chráněna. To jí možná tehdy při našem prvním setkání zachránilo život. Když jsme se dostali k hlavnímu vchodu do bodovy zkameněla. Hodila po mě tázavý pohled, ale pak mi znova stiskla ruku, oddechla si a vykročila se mnou vpřed. Koupil jsem nám lístky a vydal se s ní směrem k prvním exponátům a obrazům přibližující tehdejší situaci.


POHLED BELLY:


Když jsme došli k hlavnímu vchodu, nedalo by se neříct, že mě nápis hlásající „ NÁRODNÍ MUZEUM AMERICKÝCH DĚJIN“ vyděsil. Co tu proboha chce dělat? Nějaké romantické místo bych od něho čekala, ale toto? Byl jeho oblíbený přemět snad dějepis? Asi ano… Já jsem se o ně kdysi dávno také zajímala, ale pak už jsem ho brala jen z té stránky, že se do něho musím hodně učit a hned jsem na něho zanevřela.
edward nám koupil lístky ( jistě se slevou – když jsem viděla slečnu rozplývající se nad jeho krásou, jak u okýnka blekotá cosi typu --- ale to je v pořádku) a potom mě vytáhl do prvního století ameriky. Do krutých počátků oídlování Evropany. Snažil se mě protahovat expozicemi, ale vždycky jsem se na něco zeptala a tak ochotně prodlužovala čas strávený s ním. I když upřímě řečeno jsem si lepšího učitele těžko dokázala představit. Všechno vyprávěl tak poutavě, že by mě od jeho slov mohl někdo jen těžko odtrhnout. V jeho podání by zněla nádherně jistě i pohádka o mrtvé kryse. Dějiny Ameriky plynuly tak nádherně a jeden obraz střídal druhý, zatím co já jsem si prohlížela jeho vlasy a snažila se uložit si do hlavy všechny války a zajímavosti, co mi Edward nenuceně říkal. Zasekl se a mírně si vzdychl, až jsme se dostali k počátku dvacátého století. Ty obrázky byly opravdu strašné. Nepřála bych nikomu ten pohled. Vyklizené veřejné kulturní prostory a nemocnice, naplněny spoustou postelí a umírajících lidí.
„ Promiň, musím ti to říct. Tohle je moje doba. To tehdy jsem měl umřít. Ne teď tu být s tebou. Ty myslíš, že moje teplota, tvrdost, síla a všechno ostatní jsou jen náhody? Miluji tě a proto chci, abys věděla, v jakém se nacházíš nebezpečí. Jsem upír.“ Ty slova na mě šeptem chrlil hrozně rychle, ale já je stíhala vnímat. Přála jsem si, aby to nebyla pravda, ale něco mi říkalo, že mu mám věřit.
„ Do-do-domů! Za-zavez mě domů!! HNÉÉÉÉD!“ ječela jsem na celé muzeum. Jeden postarší pár, co stál na stejné chodbě, se po mě vylekaně podíval.
„ Je slečna v pořádku.“
„ V nejlepším. Teda snad jednou zase bude.“ Odpověděl mu rychle a melodicky Edward.
Já jsem ale nemožná! Že mi to nikdy nedošlo! Ten, ten Drácula mě nabral do náruče a začal se mnou utíkat směrem k autu. Do ucha mi jemně říkal něco, jako že ho to mrzí, že mě miluje, že se omlouvá a že už ho nikdy nemusím vidět – jestli chci. Ale já jsem jen znovu šíleně hystericky zaječela.
„ Nedotýkej se mě!!!!!!!!!!! DOJDU SAMA NA AUTOBUS! NESAHEJ NA MĚ!! ROZUMÍŠ?!! JÁ UŽ NECHCI, ABY SES MĚ DOTÝKAL!!! Srdce mi splašeně a to na mě ještě nedopadla plná tíha toho překvapení! Jak, jak, jak, kurva! Jak jsem mohla být tak hloupá! Jak! Jak jsem po něm někdy mohla toužit! Jak jsem mohla tak tupě a hloupě prodlužovat okamžiky strávené s ním!! Jsem nejstupidnější a nejdebilnější a nejubožejší a nejšílenější a největší blázen na této zemi!
Ano, to jsem já! Seznamte se! Seznamte se! Kráva k pohledání, jaká se jen tak nevidí.
Ten hnusák mě ale stejně nepustil! Posadil mě na zadní sedadlo do jeho auta a hodil na mě deku. Rukama jsem si chytla kolena a začala jsem si pobrukovat nějakou melodii.
„ Neboj, já nejsem moc zlý. Za pár hodin budeš doma a za pár dalších můžu být tisíce kilometrů od tebe. Nikdy ti neublížím.“ Pokusil se úsměv, ale já mu jen ledově kývla.
Pak už jsem o sobě nevěděla…




Autor: angbella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Wather in my soul 9:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře