Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » War of The Roses - Epizoda dvě - Emmpérium vrací úder

01.02.2010 (20:45) • AliceBrandon • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4519×

Epizoda dvě – Emmpérium vrací úder

V garáži byla tma. Emmett se v tichosti plížil k předmětu svého zájmu. BMW na něho tiše čekalo. Ještě tři kroky. Dva. Jeden. Pod Emmettovou botou zarachotil hever.

„Který deb-,“ tiše syknul Emmett, ale pak si uvědomil, že to byl on, kdo ho tam nechal. Zkameněl a napjatě poslouchal, jestli to někdo v domě nezaslechl. Tedy někdo... Rose, konkrétně.  Jeho drahá a milovaná manželka, která mu dneska zapálila auto. Mrcha.

Po čtvrthodině vypjatého a bezhlesého vyčkávání, překonal Emmett zbývající vzdálenost.

Garáž osvítilo zářivé světlo.

S rukou na nárazníku Emmett podruhé ztuhnul. Pomalu otáčel hlavu ke dveřím. Trošku překvapeně tam na něj zíral Edward.

„Emmette, co to - ?“

„Ticho. Zhasni.“

Garáž se opět ponořila do tmy. ´Chystám tu Rose maličkou odplatu,´ poslal Edwardovi v duchu. Chytnul BMW za nárazník a potichu ho nadzvedl. Pak si uvědomil, že by potřeboval ruce navíc. ´Edwarde, mohl bys...?´

Edward se neochotně připlížil. „Hm?“

´V mé pravé kapse je taková kostka, mohl bys ji vyndat?´

Edward vstrčil ruku do Emmettových kalhot.

„Neříkal jsi, že to má být kostka?“ zeptal se tiše.

Emmett velmi pomalu otočil hlavu a podíval se na Edwarda. „Nerad to říkám, ale držíš mě za pravou kou-“ Edward vytřeštil oči a ucuknul, jako by se spálil. Tedy ucuknul by, kdyby se mu hodinky o něco nezadrhly... Emmett upustil BMW a začal křičet.

Garáž opět osvítilo zářivé světlo.

Rose překvapeně zírala na to zvrhlé dvousoší. Oči jí sklouzly k Edwardově ruce zmizelé v Emmettových kalhotách a rty se zformovaly do němého kroužku.

Edwardovy oči skrze zelené hvězdičky konečně zaregistrovaly Rosaliin vytřeštěný pohled, což Eda probralo ze strnulosti. Zběsile začal škubat rukou. Emmett mu to moc neusnadňoval, protože se bolestí zhroutil do kleku.

Rosalii mírně povolila čelist.

Se závěrečnými výkřiky – Edwardovým vítězným a Emmettovým plným bolesti a agónie – vytáhl Edward ruku.

Rosalie jen nevěřícně mrkala. „Já... Nechtěla jsem rušit...“ Pak si konečně uvědomila, koho to vlastně vidí a ústa jí ztvrdla. Pohoršeně se zadívala na Emmetta svíjejícího se na zemi. „Jsi ještě větší úchyl, než jsem čekala.“

„Ale Rose, to přece vůbec není- Není tak, jak si myslíš...,“ vyrážel ze sebe Emmett mezi skučením. Měl pocit, že už si nikdy pořádně nezap... Edward se rozkašlal. Nezapne kalhoty, Emmett se vyčítavě podíval na Edwarda. Jeho chudák štuclík, byl teď tak oteklý, že div nevylézal z kapsy ven.

Edward jen nevinně pokrčil rameny. „Nemáš mít děravé kapsy,“ prohlásil pak trochu vyčítavě a znechuceně si otíral ruku o kalhoty.

Rosalie nadzvedla obočí. „Ne, a jak to tedy je? Co jste mohli vy dva dělat v garáži potmě?“ Pak zaostřila pohled na svoje auto hned za tou povedenou dvojkou a z očí jí začaly šlehat blesky. Emmett sevřel v ruce hever a pomalu vstal.

„Chtěli jste mi zničit BMW, co?“ Zahlídla věc v Emmettově ruce. „A to si myslíš, že bych si nevšimla, že mi heverem demoluješ auto?“

Emmett sevřel v ruce hever o trochu víc. Rozhodně jí nehodlal přiznat, že není určený k demolici jejího auta, ale na obranu. Před ní. Edward se chtěl nenápadně odplížit pryč, ale Emmett ho čapnul za ruku. ´Přece mě tu s ní nenecháš samotného,´ zaprosil zoufale.

Rosalie zkřivila rty. „Ubožáci. Vypadněte od mého auta.“ Pak se zabodla pohledem do Emmettových očí. „Nechtěj mě nasrat. Zasloužil sis každý plamínek, co oblízl tvého jeepa. Kdybych mohla, udělala bych to znovu.“

Emmett pozvedl hever.

Ale Edward se na něj vrhl a tlačil ho ke dveřím. Trochu se zmítal v jeho sevření, ale nakonec Emmetta z garáže dostal. Venku na vzduchu to pak oba rozdýchávali.

„Teda brácho, vážně jsem myslel, že jí tím chceš jednu vrazit,“ prohlásil Edward a mírně se zasmál.

Emmett se na Edwarda jen podíval se zdviženým obočím.

Edward vykulil oči. „Co? Ty bys vážně...“

„Slušel by jí. Ona ublížila mému broučkovi,“ posteskl si. „Co bys udělal ty, kdyby zapálila Bellu?“

Edward jen naprázdno klapal pusou a nevěřícně koukal na Emmetta, který si právě prohledával kapsy. „Co byla vlastně ta kostka, cos... No, vždyť víš.“

Emmett vylovil z levé kapsy malou krychličku, vypadala jak z modelíny.

„Tohle?“ Hňácal hmotu mezi prsty. „Cé čtyřka...“

Edwardova ústa se znovu němě  pohybovala.

Emmett si povzdychl. „To mohla být taková prča.“ Podíval se na vytřeštěného Edwarda. „Asi budu muset vymyslet něco lepšího,“ prohlásil s úsměvem a ďábelsky zahýbal obočím.

Celý zbytek noci proseděl Emmett před domem a promýšlel plán bé. K jejímu autu se teď nedostane, Rosalie si ho bude hlídat jako oko v hlavě. Co jiného pro Rose znamená to, co jeho autíčko pro něj? Mohl by jí třeba zapálit pokoj. Ale od tohoto nápadu v podstatě okamžitě upustil. Měl v pokoji svoji knihovničku s filmy, další tak osudovou ztrátu už by neustál. Tak co teď? V zoufalství si zabořil ruku do vlasů.

Pomalu začínalo svítat.

A Emmettovi také...

Ráno než se vyrazilo do školy si všichni zaběhli do lesa na snídani. Nikomu nebylo divné, že Emmetta dobrou půlhodinku neměli na očích. Když se vrátili, seděl v kuchyni na židli, s nohama na stole a rukama za hlavou.

Esme mu sekla jednu za ucho. „Boty dolů,“ prohlásila naštvaně. Ještě pořád mu neodpustila tu vázu z dynastie Chan, kterou roztříštila jeho hlava. Náladu jí nezvedla ani snídaně. Ta chutná laňka jen zahrabala kopýtky a byla v tahu. Esme pak musela vzít zavděk vyhublým ušákem. Povzdechla si. Že by už stárla?

Kolem prosvištěla Rosalie. Koukala na hodinky a mumlala něco o tom, že stíhá ještě sprchu.

Emmett, nyní už s botama dole, se zvrátil na židli a začal se pohupovat.

Alice se s nepřítomným pohledem zarazila ve dveřích a chvíli jen tak zírala. Pak zamrkala a zlomila se v pase.

Edward v obýváku vybuchnul smíchy.

Emmett si začal pískat.

„Vlasy samou loknu měla, jééé, jeje...“

Z koupelny se ozval nelidský křik.

Esme se rozhlédla kolem. Alice nevypadala, že není ve stavu schopném dojít se kouknout, co se Rosalii stalo. V záškubech smíchu dřepěla na bobku mezi dveřmi. Edwarda stále slyšela z obýváku nezřízeně se řehnit. Očima přeběhla k Emmettovi. Balancoval na dvou nohách židle a stále si broukal.

„...Když přistoupí ráno k oknu nemá vlasy samou loknu, nemá vlasy samou loknu, jé, jé, jé.“

Carlisle pod Esminým pohledem jen zhrozeně pozvedl ruce, jakoby se bránil.

Esme si znovu povzdechla. Zase je to na ní. Co ta Rose blbne? Naštvaně vyběhla schody a vrazila do Rosaliina pokoje. Od dveří do koupelny se stále ozýval hysterický křik. Esme vzala za kliku a pomalu otevřela dveře.

Rose stála v proudech vody ve sprchovém koutu. Ruce měla zabořené ve vlasech. Oči rozšířené děsem. A stále křičela.

„Rose, přestaň vyvádět. Co se děje?“ Esme se snažila o trpělivý tón. Ale Rose s Emmettem jí poslední dobou vážně pili krev.

Rosalie něco nezřetelně zavřískla.

„Zastav vodu, vůbec tě neslyším.“

„Já nemůžu,“ hysterčila Rose a vyklopýtala ze sprchy. Ruce měla stále zabořené ve vlasech.

„Jak nemůžu?“ řekla Esme už mírně podrážděně.

„Moje ruce!“ vyhrkla Rosalie.

„Co máš s rukama?“ Esme už byla vážně naštvaná. Omítka vepředu na baráku je ošlehlá plameny. Její váza z dynastie Chan je na kusy. V lese se jí vysmívá divá zvěř. A dneska se jí Carlisle svěřil, že třikrát do týdne mu to nestačí.

A teď ještě Rose dostala hysterák, jenom proto že si zamotala ruce do vlasů. Její problémy by chtěla mít. „Ukaž,“ řekla  Esme a vzala Rosalii za ruku možná s o trochu větší razancí, než bylo třeba.

Ozval se zvuk, jako by někdo odtrhoval suchý zip.

Obě chvíli beze slova zíraly na Rosiinu pravou ruku. Z fleku by se teď mohla zapsat do Guinnesovy knihy rekordů jako nejchlupatější dlaň.

„Hopla,“ zašeptala Esme.

A Rose poprvé za více než tři čtvrtě století – dost možná poprvé v upírské historii - jen potichu zasténala a v bezvědomí s jednou rukou stále přilepenou k hlavě sebou bezvládně sekla na bílé dlaždičky.

Rose, která vypadala, že je stále ještě v šoku, seděla v kuchyni na židli zabalená v županu. Kolem ní pobíhala Alice s nůžkami a na zem padaly zbytky jejích kdysi tolik krásných vlasů, které nyní připomínaly pryskyřicí vyztužené chuchvalce. Kolem postávali Esme a Edward a fascinovaně přihlíželi.

Z obýváku bylo slyšet Emmetta. Už přeladil, teď si pobrukoval: „Stříhali dohola malého chlapečka...“

Rose se konečně probrala, zavrčela a vylítla ze židle.

Z obýváku se ozvalo tříštění skla a Esme zasténala.

Rose otírajíc si chlupaté dlaně si opět poslušně sedla na židli. „Nevěřili byste, kolik má plazmová televize možností použití, dokonce jsem nalezla i jedno pro dálkové ovládání.“

Z obýváku se ozývalo sténání.

„Hotovo,“ prohlásila Alice a s trochou obav nastavila Rosalii zrcadlo.

Nastala chvíle zhrozeného ticha.

„Rose, vždyť to není tak hrozné, vlastně ti to i docela sluší. Vypadáš teď jako takový novodobý univerzální voják...“

Rosalie znovu zavrčela a Edward se raději klidil, protože plazmovou televizi i s ovladačem měli ještě jednu. Nerad by zjistil, jaká využití pro to dálkové ovládání Rose našla.

Rose zírala na dvoumilimetrový sestřih a v duchu plánovala pomstu. Dantovo peklo bude hadr oproti tomu, co udělá ona jemu...

Edward vešel do obývacího pokoje, kde v kaluži střepů s mírně bolestivým výrazem poposedával Emmett.

„Stálo ti to za to?“ zeptal se Edward a sklouzl očima na zem, kde se válel mírně zdeformovaný ovladač od televize.

Emmett se v odpověď jen pousmál. „Já už jsem v pohodě, ale ona bude vypadat jako pacient s leprou ještě minimálně měsíc. Takže počkej... Jo, stálo mi to za to.“

„Cos jí to vlastně dal místo toho šampónu?“ Zvědavost z Edwarda přímo čišela. Ještě nikdy neviděl tak katastrofální následky.

Pousmání teď vystřídal široký samolibý úsměv. „Starý dobrý Pattex. Zbožňuju ho. Má totiž jednu skvělou vlastnost, kterou máme společnou.“ Tajemně se odmlčel a ďábelsky se na Edwarda zašklebil.

„Tvrdne i ve vodě.“

Shrnutí

Autor: AliceBrandon (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek War of The Roses - Epizoda dvě - Emmpérium vrací úder: