Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vzpomínky zůstanou - čtvrtá kapitola

Rozhodla jsem se, že tuto povídku ukončím. Pro milovníky happy endů mám smutnou zprávu. Popadla mě depresivní nálada a ve stejném duchu je i poslední díl mé povídky. Isabell a Edward se skutečně usmíří, ale bude jim přáno žít dál?

Co se stalo v minulém díle?

Isabell se setkala s Edwardem a toto setkání neproběhlo nijak klidně. Všem Cullenům potom vyprávěla příběh, který ji pojí s Edwardem. Nessie je jeho dcera.

 

Isabell

 

Edward se najednou beze slova zvedl, rozrazil dveře a vyběhl ven. Začaly ve mně hlodat neuvěřitelné výčitky svědomí. Neměla jsem jim nic říkat! Byla to chyba. Měla jsem minulost nechat spát, nedovolit jí, aby někomu ubližovala. Jenže to jsem celá já. Nosím neštěstí, kudy chodím.

Z myšlenek mě probudil Nessiin tichý hlas.

„On je můj otec?“zeptala se mě tiše. Beze slova jsem přikývla. Co jiného jí na to mám říct? Edward byl největší chybou mého života a zároveň největším štěstím, které mě mohlo potkat. Mám díky němu ji. Renesmee.

„Proč jsi mi to nikdy neřekla?“ pokračovala Ness v otázkách.

„Měla jsem ti to říct?“ otázala jsem se a podívala se na ni.

Neodpověděla. Začala si natáčet pramínek vlasů na prst a přešlápla z nohy na nohu.

„Půjdu si lehnout,“ řekla po chvilce a odešla. Povzdechla jsem si. Proč musí být život tak těžký? Choulila jsem se na gauči a kdybych mohla, bulela bych jak želva.

Všimla jsem si, že pokoj se vyprázdnil a zůstala v něm jen Esmé. Přišla ke mně a pohladila mě po rameni.

„Nic si nevyčítej,“ řekla a posadila se vedle mě.

„Kde jsou všichni?“ Rozhlížela jsem se po prázdné místnosti.

„Šli na lov. Trochu si utřídit myšlenky a najít Edwarda.“ Při slově Edward jsem sebou cukla.

„Isabell, už je to dávno. Zkus to prosím překonat, prosím. Kvůli mně.“ Esmé se na mě podívala a já si v tu chvíli byla jistá, že se v jejích očích zaleskly slzy. Jenom jsem přikývla. Nemá cenu se vracet k něčemu, co se už nedá změnit.

„Nepůjdeme taky na lov?“ zeptala jsem se a snažila se nahodit bezstarostný úsměv. Chci aby Esmé byla šťastná. Takže ji budu muset přesvědčit, že jsem v pohodě.

„To je skvělý nápad!“ přikývla Esmé a okamžitě se zvedla.

„Tak jdeme,“ řekla jsem ještě a vyrazila ven z domu.

 

*        *        *

 

V lese bylo nádherně. Začínalo se stmívat, ale někomu jako jsem já to vůbec nemohlo vadit. Najít ostatní nám netrvalo nijak dlouho. Šly jsme s Esmé po jejich stopě a zanedlouho je spatřily na krásné louce v srdci lesa, dokonale ukryté před okolním světem. Všichni už byli evidentně po jídle a zdálo se, že nás rádi vidí. Najednou jsem si na něco vzpomněla.

„Kde je Jacob?“ zeptala jsem se Esmé.

„S Nessií,“ odpověděla a začala si povídat s Carlislem.

„A Edward?“ Tato otázka patřila všem. Pronesla jsem ji tiše a váhavě. Bála jsem se, že způsobí lavinu výčitek, ale nic takového se nestalo.

Promluvila Alice. „Je na útesech,“ řekla a ukázala příslušným směrem. Vděčně jsem se na ni usmála a vydala se za ním. Prostě si to už konečně musíme vyříkat.

Netrvalo dlouho a našla jsem ho. Seděl na skále a zíral do vody pod sebou. Vypadal jako by chtěl skočit dolů.

„Jako by ti to mohlo nějak pomoct,“ řekla jsem a on sebou trhnul.

„Co jako?“ zeptal se tiše a prohlížel si mě. Slunce už téměř zašlo a krajinu nyní osvětlovalo jen slabé světlo, které dokonale dokreslovalo atmosféru tohoto rozhovoru.

„Skočit dolů,“ odpověděla jsem. Odfrkl si.

„Mluvím vážně. Nechci, abys měl výčitky svědomí. Co se stalo, stalo se. Nikdo už to nezmění, ale to neznamená, že se kvůli tomu budeme trápit.“ Posadila jsem se vedle něj a zahleděla se do temné vody pod sebou. Vypadala lákavě. Opravdu sváděla k tomu, zvednout se a skočit dolů.

„Tobě by to taky nepomohlo.“ Slabě se usmál a podíval se na mě. Povzdechla jsem si.

„Pojď domů. Všichni na tebe čekají,“ pobídla jsem ho a zvedla se. Kupodivu poslechl.

Šli jsme nejdřív na louku, kde na nás čekali ostatní. Nikdo nic neřekl, ale nejspíš pochopili, že jsme se usmířili. Byli jsme kousek před domem, když jsme ucítili, že něco není v pořádku.

„Hoří!“ vykřikla jsem a jak nejrychleji jsem dovedla, utíkala jsem k domu. Ostatní mi byli v patách.

„Uvnitř je Nessie!“ křičela jsem pološílená strachy o svou jedinou dceru. Bez váhání jsem se rozběhla do plamenů, i když jsem věděla, co se mnou udělají.

„Bello, ne!“ zakřičel Edward a běžel za mnou. Jeho akce způsobila reakci Carlislea, Emmetta a Jaspera, kteří se okamžitě rozběhli za námi. Ostatní jen šokovaně přihlíželi.

Cítila jsem, jak se plameny postupně zmocňují mého těla. Přestávala jsem mít nad svým tělem kontrolu a bezvládně se zřítila k zemi. Poslední, co jsem slyšela, byl Edwardův tichý šepot.

„Miluju tě, Bello.“

Zemřel ve stejný okamžik jako já. Co se dělo potom, už se nikdy nedozvím.

 

Pohled nikoho

 

Dům v lese pohlcovaly plameny. Mladá dívka a mladík ve stejném věku už uvnitř jistě zemřeli. Stejně tak jako ti, kdo zůstali uvnitř. Do plamenů se vrhli ještě tři muži. Ani jeden z nich se nevrátil. Ženy stojící před domem bezmocně čekaly na příjezd hasičů. Tiše vzlykaly, ale po tvářích jim netekly žádné slzy. Tiskly se k sobě a snažily se věřit, že někdo uvnitř přežil.

Konečně přijeli hasiči. Požár se jim podařilo uhasit až nad ránem. V domě bylo nalezeno sedm ohořelých těl. Jacob, Renesmee, Isabell, Edward, Emmett, Carlisle a Jasper. Sedm zmařených životů.

Tři ženy, které přežily rodinnou tragédii, stály celou noc před domem a až nad ránem místo opustily. Zmizely a nikdo z místních je už nikdy neviděl. Ztratily přítele, bratry, otce. Ztratily všechno, pro co žily. Ztratily smysl žít.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vzpomínky zůstanou - čtvrtá kapitola:

 1
26.08.2011 [8:35]

aliyce Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!