Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vzpomínky zůstanou - 2. kapitla

Vzpomínky zůstanou - 2. kapitlaDruhý dílek je na světě. :-). Je to především o reakci Swanů na informaci, že Jacob je vlkodlak. Možná, že je tento díl docela nudný, ale slibuju, že ve třetím už se konečně dostaneme k jádru děje. :-) Vaše Renesmeee

Renesmee Cullen

 

Viděla jsem, jak se jejich postoje změnily, když Esmé vyslovila slovo vlkodlak. Všichni se nahrbili a začali vrčet. Jediný Carlisle zůstal klidný. Jak by taky ne, když to věděl! To jim to nemohl říct předem?! Tenhle tyátr jsme si mohli ušetřit.

Sjela jsem pohledem skupinku upírů před sebou a snažila se jim vyčíst z tváří, jak dlouho jim bude ještě trvat, než tu informaci zpracují. První se probrala ta blondýna Rosalie.

„Carlisle!“ zavolala velitelským tónem. „Ty jsi to věděl?“ zeptala se ho důrazně.

„No, ano…“ odpověděl tázaný.

„Proč jsi nám nic neřekl?“ pokračovala Rosalie s výslechem.

„Ehm, nezdálo se mi to důležité…“

Emmett, který se už taky stihnul probrat z transu, ho sjel vražedným pohledem.

„Mě to tedy připadá důležité!“ vyštěknul naštvaně.

„Vždyť je to vlkodlak!“ přidala se ta malá, Alice myslím.

„Uklidněte se. Nevím, co vám na tom tak vadí,“ snažil se Carlisle zachránit situaci. Všem v místnosti bylo ovšem jasné, že tuhle bitvu má prohranou. Tahle situace měla jediné řešení.

„Máte pravdu.“ zasyčela jsem na ně a přimhouřila oči. Překvapeně se na mě podívali. Pochopila jsem, že neví, o co mi jde.

„My jsme sem jet nechtěli. Ale kvůli Esmé jsme se nakonec rozhodli, že pojedeme. Ale když vidím, jak moc nás tady nechcete, tak my se sebereme a odjedeme. Jacob a já určitě,“ zaprskala jsem, popadla Jacoba za ruku a vypochodovala ze dveří.

„A já jdu taky!“ vyštěkla Isabell a přidala se k nám.

 

Edward Swan

 

Nastoupil jsem do auta a nastartoval. Ještě jsem Tanye  a její rodině zamával a pak odjel. Do Forks se mi vůbec nechtělo. Dnes tam přijela Esmé se svou rodinou. Měl jsem takové zlé tušení, že si s nimi vážně nepadneme do oka. A jak se zdálo, nemýlil jsem se. Před chvíli mi volal Carlisle, že prý se situace zkomplikovala. Nebyl jsem si jistý, co tím přesně myslí, ale souhlasil jsem s okamžitým odjezdem z Denali.

Celou cestu jsem byl ponořený ve svých myšlenkách a zanedlouho jsem už vjížděl do Forks. Přestěhovali jsme se sem teprve nedávno. Nejdřív jsem nechápal, na co nám bude tak obrovský dům. Pak nám Carlisle vysvětlil, jak se to má s Esmé. Nikdo z nás neoplýval velkým nadšením, že nám do rodiny přibudou další čtyři upíry, ale rozhodli jsme se to akceptovat. Co nám taky jiného zbývalo, že?

Před domem stála dvě auta, která jsem neznal. Určitě byla Cullenů. Vjel jsem do garáže a vypnul motor. Chvíli jsem ještě seděl v autě a pak vystoupil. Tomu setkání se nevyhnu, takže nemá smysl to odkládat.

Otevřel jsem dveře a vešel dovnitř. Nemálo mě překvapilo, že tam seděla jsem má rodina. Nikdo jiný. Carlisle a ostatní něco probírali, takže si mého příchodu vůbec nevšimli. Z jejich myšlenek jsem pochopil, že si s Cullenovými vážně nesedli.

„Á, Edwarde! Jsem rád, že jsi tady,“ obrátil Carlisle svou pozornost ke mně.

„Co se stalo?“ zeptal jsem se.

„Tomu nebudeš věřit!“ odfrkla si Rosalie. Její myšlenky se začaly točit kolem jediného slova.

„Vlkodlak?“ zeptal jsem se nevěřícně. Rose nakvašeně přikývla.

„Carlisle, nezapomněl jsi nám něco říct?“ zeptal jsem se.

„Řekl jsem vám všechno podstatné.“ odpověděl mi a já v tu chvíli pochopil, že je z celé situace pěkně zoufalý.

„Vážně si myslíš, že nám to může s Cullenovými klapat?“ pokusil jsem se o mírnější tón. „Můžeme to aspoň zkusit, ne?“ podíval se na mě prosebně. Než jsem stihnul cokoliv odpovědět, vstoupila do místnosti neznámá žena. Nemohlo jí být víc než pětadvacet. Určitě to byla Esmé.

„Ráda tě poznávám, Edwarde. Já jsem Esmé,“ usmála se na mě.

 

Jacob Black

 

Venku jsme dlouho neváhali. Nastoupli jsme do auta a odjeli do nejbližšího města. Najít nějakou restauraci nebyl problém. Port Angeles, jak se to město jmenovalo, bylo docela malé, takže jsme na ni narazili hned.

Všichni tři jsme se posadili do restaurace a čekali na číšníka. Přestože jsme se dohodli, že se do Forks ke Swanům vrátíme, chtěli jsme Esmé ještě trochu podusit. A navíc jsem už já a Ness měli pořádný hlad. Kdo ví, jestli tam mají nějaké lidské jídlo. Asi spíš ne. Číšník konečně doběhl, takže jsme si rychle objednali.

„Ne, já si opravdu nic nedám,“ obdařila Isabell číšníka zářivým úsměvem. Ten ještě něco zakoktal a pak zmizel. Isabell se zasmála: „Milý člověk.“

Jídlo nám za chvilku donesli a tak jsem se mohl konečně pořádně nadlábnout. Isabell mě pobaveně sledovala.

„Jak ti to může chutnat?“ zeptala se a nakrčila nos.

„Já ti nevím. Co tobě chutná na té krvi?“ odpověděl jsem jí s úsměvem. Vzpomněl jsem si na den, kdy jsme se potkali poprvé. Na to, jak mě chtěla zabít, protože jsem se otisknul do Nessie. Renesmee je totiž její dcera. Lidem říkají, že jsou sestry, ale ve skutečnosti je Isabell Nessiinou matkou.  Otěhotněla s upírem. V době, kdy byla ještě člověk. Což je pochopitelné, protože upírka mít děti nemůže. Ten její upíří miláček vzal roha, jakmile se to dozvěděl. Zbabělec! Esmé ji našla těsně před porodem a pomohla jí přežít. Pak jsem se k nim přidal já. Isabell mě nejdřív nenáviděla, ale postupem času se z nás stali skuteční přátelé.

Rychle jsem si nabral další sousto, aby na mě Isabell a Nessie nemusely čekat. Za chvíli jsem byl najezený. I když, něco by se do mě ještě vlezlo.

„Tak pojď, Jacobe!“ zatahala mě Nessie za ruku. S trhnutím jsem se na ni podíval a zvedl se ze židle.

„Už jste zaplatily?“ zeptal jsem se překvapeně. Vůbec jsem si nevšiml, že by Isabell vytahovala peněženku.

„Ne, máme v plánu odejít bez placení!“ ušklíbla se. „Jsi úplně mimo. Víš to?“

„Jo,“ odpověděl jsem. „Tak jdeme.“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vzpomínky zůstanou - 2. kapitla:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!