Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vzpomínky zůstanou - 1. kapitola

Vzpomínky zůstanou - 1. kapitolaCullenovi a Swanovi jsou dvě různé upírské rodiny. Jednoho dne se Esmé Cullenová a Carlisle Swan setkaji a zamilují se do sebe. Tohle téma už tu bylo řešeno několikrát. Co když ale Isabell Cullenová zná jednoho Swana lépe, než je jí milé? Co všechno se stane, když se po 100 letech opět setkají?

Renesmee Cullenová

Bylo páteční odpoledne jako každé jiné. Já, Isabell a Jacob jsme seděli v obýváku na gauči a dívali se na nějakou trapňoučkou telenovelu, která se líbila jen Isabell.

„Nechceš tam konečně dát něco normálního?!“ vyletěl Jake a pokusil se jí vyrvat z ruky ovladač.

„Ne, nechci!“ zavrčela Isabell a snažila se vymanit ruku z Jakeova sevření.

„Dej mi ten ovladač!“ zkusil to Jake po dobrém.

„Nedám!“ odpověděla Isabell a důrazně zakroutila hlavou.

„To se ještě uvidí!“ usmál se Jacob a vší silou jí stisknul ruku.

„Přestaň mi drtit zápěstí!“ zavřeštěla Isabell a pustila ovladač. Jake se ho rychle zmocnil a přepnul televizi na nějaký sportovní kanál. Než mohla Isabell začít protestovat, otevřely se dveře a vstoupila Esmé.

„Ahoj, děti!“ zašveholila, ignorujíc naše vražedné pohledy, které toto oslovení vyvolalo.

„Mám pro vás překvapení!“ pokračovala a posadila se do svého křesla v rohu pokoje. Se zájmem jsem se na ni podívala a v duchu uvažovala, co Esmé zase vymyslela.

„Budeme se stěhovat do Forks ke Carlisleovi a jeho rodině!“ usmála se na nás.

Carlisle byl její přítel, se kterým se seznámila asi před půl rokem. Když nám to oznámila, měli jsme všichni upřímnou radost. Často jsem se jí a Isabell ptala, proč si nikoho nenajdou. Isabell prohlásila, že osobám mužského pohlaví nevěří (ještěže to neslyšel Jacob) a Esmé mi řekla, že zkrátka nepotkala toho pravého. Ale před nedávnem ho prý skutečně našla. Zářila od té doby jako sluníčko a pořád o něm mluvila.

Jenomže tohle mi fakt podrazilo nohy!

„Esmé, to nemůžeš!“ řekla jsem zděšeně. Ona nás přece nemůže jen tak odvézt z našeho milovaného New Yorku do nějaké díry ve státě Washington!

„Já nikam nejedu!“ zasyčela Isabell a odpochodovala do svého pokoje.

„Já taky ne!“ prskla jsem, popadla Jacoba za ruku a upírskou rychlostí vyrazila z obýváku. Nezapomněla jsem pořádně prásknout dveřmi.

„Jak myslíte!“ zakřičela Esmé a šla se uklidnit do svojí pracovny.

 

-o dva týdny později-

Isabell Cullenová

„Nemůžu uvěřit, že jsi mě k tomu přinutila,“ zasyčela jsem směrem k Esmé. Ta jen pokrčila rameny a strčila do auta další kufr. Povzdechla jsem si. Sbohem NY. Fakt nevím, jak to bez toho městského ruchu přežiju. Ohlídla jsem se na Jacoba a Nessie. Právě nastupovali do svého auta. Ti měli jeden druhého. Nikdy jim nebude tak zle. Já jsem prostě smolařka. Asi s tím nic nenadělám. Posadila jsem se za volant a nastartovala.

Po pár hodinách jsme dojeli do městečka Forks. Bylo to ještě horší, než jsem čekala. Stálo tam jen pár rozpadajících se domků a něco, co byla zřejmě škola.

„No to je fakt bomba,“ zamručela jsem si pro sebe. Toužebně jsem si vzpomněla na náš úžasný byt v New Yorku. Nejradši bych se otočila a vrátila se zpátky. Vlastně bych to klidně mohla udělat, vždyť už jsem dospělá. Ale věděla jsem, jak moc by to Esmé ranilo. I proto jsem s odjezdem nakonec souhlasila.

Za chvilku  jsme vyjeli z městečka. To budeme bydlet někde v lese, nebo co jako? Mé obavy se za chvíli naplnily. Esméino auto zabočilo do husté zeleně.

„To budeme bydlet v nějaké hájence?!“ zakřičela jsem schválně tak hlasitě, aby to Esmé nepřeslechla. Ještě chvíli jsme jeli lesem a pak Esmé zastavila před nějakým domem. No, hájenka to teda nebyla. Vlastně to byl fakt krásný dům, ale stejně. Vždyť je to úplně odstřižený od světa! Zaparkovala jsem na place před domem.

„Líbí se vám?“ zeptala se nás Esmé, jakmile jsme vystoupili.

„Ujde to,“ prohlásila Nessie.

„Hmm,“ přikývl Jake.

„Barák hezkej, ale stavební místo děsný,“ prohlásila jsem já. Esmé mě sjela pohledem.

„Ty vždycky najdeš nějakou chybu, vid? Náhodou je tu krásně! Všude lesy, čistý vzduch, ideální místo…“

„Jo, máš pravdu! Ideální místo na společenskou sebevraždu! Kolik má tahle díra obyvatel?“ zeptala jsem se kousavě.

 

Alice Swanová

Všichni jsme seděli v obýváku a čekali na Carlisleovu přítelkyni a její rodinu. Docela jsem se na ně těšila. Po chvilce jsem uslyšela přijíždět auta. Byli tři. Zastavili a z toho prvního vyšla mladá žena. To byla určitě Esmé. Carlisle se nadšeně usmál. Z druhého auta vystoupila dívka s kaštanově hnědými vlasy. Zasyčela něco směrem k – asi - Esmé. Napadlo mě, že tohle stěhování se jí asi moc nezamlouvá. Z třetího auta vystoupila současně dívka a mladík. Vytřeštila jsem oči a zhluboka jsem se nadechla. Tak tohle teda nejsou upíři!

Než jsem se stihla Carlislea zeptat, co jsou ti dva zač, už klepali na dveře. Carlisle šel rychle otevřít.

„Esmé!“ zavýskl radostně.

„Jako puberťák,“ zašeptal mi do ucha Jasper. Carlisle a naši nový příbuzní vešli do dveří.

„Tak Esmé, tohle je moje rodina,“ ukázal na nás. „Tohle je Alice, Jasper, Emmett a Rosalie,“ představil nás. „Ještě mám syna Edwarda, ale ten je momentálně mimo město.“

„Moc ráda vás poznávám,“ usmála se na nás Esmé. Vypadala mile.

„Tohle je pro změnu moje rodina,“ mávla rukou k trojici váhavě stojící vedle ní. „Isabell, Renesmee a Jacob.“

Odvážila jsem se promluvit: „Ehm, možná to zní divně, ale kdo jsou oni? Upíři asi ne.“ Ukázala jsem na Renesmee a Jacoba.

„Carlisle vám to neřekl? Nessie je poloupírka,“ podívala se na dotyčnou Esmé. Poloupírka?! To existuje? Pak obrátila svou pozornost na mladíka se snědou pletí a uhlově černými vlasy.

„A Jacob je… vlkodlak,“ dodala tiše a čekala na naši reakci. Vlkodlak?! No tak pod jednou střechou z vlkodlakem já teda bydlet fakt nebudu!



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vzpomínky zůstanou - 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!