Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Výměna dvou Bell I.

02.09.2013 (21:00) • SannyBWhite • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1803×

Módní přehlídky v New Yorku jsou vždy společenskou událostí číslo jedna, na kterých musí být vidět každý, kdo chce alespoň ještě jednu sezónu patřit mezi tu správnou newyorkskou smetánku. Vidět, ale hlavně být viděn. Navíc pokud se jedná o vycházející hvězdičku mezi návrháři, Marka X DeCastela, extravagantního mladíka s italskými kořeny, gaye mlžícího o své sexuální identitě (což je v New Yorku teď in – ne zatloukat svou homosexualitu, nýbrž být na první pohled gay a tvářit se, že skrývám, že jsem hetero).

Na Madison Square uprostřed Manhattanu nebylo pro nával luxusních limuzín a davů senzacechtivých novinářů k hnutí. Přesto se každé další nablýskané auto přivážející další celebritu, navzdory všem logickým předpokladům, někam vmáčklo. A dokonce většinou tak, že osoba, která z auta vystupovala, se zářivým úsměvem na rtech a nějakou tou designovou nezbytností od autora přehlídky, během dvou kroků došlápla stylovou botkou na závratném podpatku (a to nemluvím jen ryze o ženách) na připravený červený koberec.

Výjimkou nebyla ani nejnovější smetanově béžová Audi, jejíž uniformovaný řidič s tmavými brýlemi umně zakormidloval mezi neexistující místo vedle skupinky lačnících žurnalistů a limuzínu, ze které před několika málo vteřinami vystoupila aktuální jednička popového žebříčku.

Mezi novináři se rozeběhl nervózní šepot. „Cullenová? Je to Isabella Cullenová? Ověřte to! Cullenová přijela. Opravdu, je to Cullenová!“

K zadním dveřím Audi šikovně přiskočil nevýrazný mladík a úslužně dveře otevřel a ženě vevnitř nabídl ruku, aby jí pomohl vystoupit. Nejdřív se červeného koberce dotkla noha v střevíčkách od Jimmyho Chooa za pětimístnou sumu, pak jako kdyby všichni přítomní na pár sekund zatajili dech a najednou tu stála Isabella Cullenová ve vší své kráse.

Pohodila ebenově černými vlasy, věnovala novinářům jeden jediný úsměv, kdo z fotografů nestihl zmáčknout spoušť, bude po zbytek přehlídky marně čekat na druhou šanci, a bez jediného slova se pod přívalem otázek a pokřikování vydala v doprovodu odnikud se objevivšího bodyguarda ke vchodu.

Isabella Cullenová šéfovala lifestylovému magazínu pro ženy, kterým žily celé Státy. A hlavně New York. Kdo neodebíral Emperor, jako kdyby nebyl. Rozhodně v této společnosti. Jelikož sama patřila mezi žurnalisty (byť poněkud jiné ligy), byla k novinářské obci vcelku vstřícná. Ačkoliv se odmítala bavit o svém soukromí, vědělo se, že se svým manželem, významným podnikatelem a akciovým makléřem Edwardem Cullenem, žije v luxusním bytě uprostřed Manhattanu a že se jim před několika lety narodila dcera Renesmé. Její muž Edward pochází ze široké rodiny úspěšného lékaře a bytové designérky Carlislea a Esmé Cullenových.

Isabella svou dceru úzkostlivě chránila před novináři a držela ji mimo dravý svět showbusinessu. Zbytek rodiny, včetně manžela v první řadě, médii a bulvárem především neskrývavě pohrdal a přezíravě je ignoroval. I to byl jeden z důvodů, proč na této společenské akci, která již několik dní dopředu otřásala bulvárním světem, všichni Cullenovi chyběli. Anebo taky proto, že nikoho z nich móda – natož nenositelná móda Marka X DeCastela – nezajímala.

Totiž samozřejmě až na jednu výjimku. Isabellu právě u vchodu objímala a na obě tváře líbala maličká černovláska s krátkými vlasy rozčepýřenými kolem půvabného obličeje. Isabellina švagrová Alice Cullenová, hvězda z oboru. Její jarní kolekce udělala ohromný průlom do newyorkského světa módy a ona se již několik let zdárně drží na špici pomyslné návrhářské pyramidy.

„Ráda tě vidím,“ švitořila zrovna. „Pojď, musíš ještě do zákulisí. Je tam tolik inspirativních lidí! A spousta lidí, kteří tě chtějí poznat osobně. Slavnou Isabellu Cullenovou,“ mrkla a ladně se do Isabelly zavěsila. Zamávala novinářům a pak již obě zmizely uvnitř haly.

***

„Franku? Už půjdu domů.“ Brunetka menšího vzrůstu poodhrnula závěs oddělující soukromý koutek od zbytku knihkupectví. „Pokladnu máš spočítanou, nové knihy jsem přebrala. Takže zas zítra, jo?“

Starý muž se pohladil po bílém kníru a z koutku úst vyndal ohlazenou fajfku. Dřív než stačil něco říct, skočila mu dívka do řeči: „A nekuř tady vevnitř ty svoje hnusy. Víš, že to nerada vidím. Ničíš si zdraví a ještě se tu pak nedá dejchat.“

„Ale Bello, starýho psa novým kouskům nenaučíš. No. Pojď sem.“ Ukázal na obálku položenou na stole. „Tvoje výplata.“

Dívka se s mírným úsměvem natáhla po obálce.

„Víš, jak na tom jsme. Lidi v poslední době knihy už tolik nenakupují. Předpokládám, že tě suma nepřekvapí. Je mi to líto.“

„V pohodě, Franku. Vždyť já vím.“

Když odcházela, pečlivě zkontrolovala, že cedulka na dveřích ukazuje „zavřeno“, nasedla na své stařičké kolo, které na ni celý den čekalo ve stojanu před knihkupectvím, přetáhla si přes hlavu kapuci mikiny a rozjela se do mírného mrholení.

Byla tak zvyklá, že déšť v jakékoliv podobě je tím hlavním charakteristickým znakem Olympijského poloostrova a městečka Forks obzvlášť, že už jí vůbec nevadil. Jako většina obyvatel brala vodu, ať už stála v kalužích na cestách, nebo padala z ocelově šedivého nebe, jako něco přirozeného a neměnného, takže už v ní nevyvolávala žádné emoce jako u turistů, kteří se zamračeně schovávali pod své deštníky.

Často se na cestě z práce stavovala u svého otce, policejního šerifa, ale věděla, že dneska by ho doma nenašla, právě byl uprostřed třídenního rybářského výletu na lodi kdesi u pobřeží. Tudíž když projela městečkem, zamířila po silnici mezi lesy. Cestu znala nazpaměť a asfalt jí plynule ubíhal pod koly.

Během několika desítek minut se před ní otevřela rezervace La Push a za necelou hodinku už brzdila před malým domečkem s dřevěným obkladem a útulnou terasou plnou květináčů s drobně kvetoucími rostlinkami. Zpoza domu se na ni vyřítil ohromný chlupatý pes velikosti menšího telete.

„No ahoj, Chlupáči,“ sesedla Bella z kola a láskyplně ho začala drbat v kožichu. „Ses na mě celý den těšil, co? Však já na tebe taky. Kde máš páníčka?“

„Tady jsem!“ ohlásil se mužský hlas. Z kůlny, která se vyznačovala téměř polovičními rozměry co obytný dům, vyšel svalnatý mladý muž opálené pleti a tmavými krátkými vlasy. Geny původních amerických obyvatel v sobě nezapřel. Na sobě měl staré džíny umazané od oleje. Otřel si ruce o stehna. „Ahoj, lásko.“ Políbil Bellu, když k němu došla. „Jaký jsi měla den?“

„Šlo to. Přišli přesně tři zákazníci, z toho jeden si koupil kuchařku a druhý vůbec nic.“

„A ten třetí?“

„To byla Angela, dělala zásoby na víkend. Ta se skoro nepočítá. Co jsi dělal celý den ty?“

Uklidili kolo do garáže a společně šli dovnitř připravit večeři. Chlupáč se jim celou dobu motal pod nohy. Zatímco Bella vařila, Jacob vypravoval o své práci v místní autoopravně. Už dva dny opravoval nějakou závodní motorku, kterou její majitel přivezl téměř jen v krabičce od bot, v tak hrozném stavu ji podle Jakea dostali. A za pár dní prý díky jeho šikovným rukám bude jako nová.

„Málem bych zapomněla. Pozvala jsem Angelu na večeři, zítra. Nevadí ti to?“

„Vůbec. Znamená to, že uvaříš něco báječného?“

„Chceš říct, že dnešní těstoviny ti nepřipadají báječné?“ zvedla Bella tázavě obočí, ale když viděla Jakeův výraz, rozesmála se.

„Neříkám, že nejsou báječné, lásko. To jsou!“ Na důkaz svých slov strčil prst do kastrůlku s omáčkou a labužnicky ho olízl. „Ale masíčko je masíčko. Takový biftek, středně propečený… hm!“

Bella ho z legrace pleskla po ruce. „Koupím zítra nějaké maso ve městě a uděláme si skvělou večeři,“ přislíbila. „Můžeme grilovat, jestli chceš.“

„Přijde s Angelou i Ben?“

„No samozřejmě.“

Jake protočil oči ke stropu. „Tak to grilovat nemůžeme. Ten nešika by nám určitě nějakým omylem podpálil barák.“

Bella se rozesmála. „Ten nešika? Vždyť chodíš se mnou! Jeden by řekl, že na nějakou tu nemotornost už za ty roky budeš zvyklý.“

Jake si ji přivinul na hruď a objal. „Ale ty svou šikovnost vyvažuješ krásou, víš?“

„Kecko,“ smála se Bella a políbila ho. Pak začmuchala. „Sakra, pálí se mi omáčka!“ A spěšně sundávala kastrůlek z hořáku. 

Autor: SannyBWhite, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Výměna dvou Bell I.: