Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vymazání... 7. kapitola

30.05.2011 (18:00) • simca310 • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1561×

Alec:

Každý den jsem se na ni díval, sledoval jsem ji tak, až jsem si připadal jako šmírák. Ona o tom nevěděla. Netušila, že ji sleduji na každém kroku. Jak moc bych si přál říct jí, že bez ní nemohu žít, že toužím stát po jejím boku celou věčnost. Avšak bál jsem se, že bych tím zkazil úplně všechno. Byli jsme přátelé, nebyl jsem pro ni nic víc než jen kamarád. Nenáviděl jsem, když mě srovnávala s jejími kamarády jako třeba s Felixem, ale když mi řekla, že jí připomínám někoho z těch vegetariánů, měl jsem chuť do něčeho praštit.

Pokaždé, když jsem byl v její blízkosti, musel jsem se držet, abych ji nepolíbil, nebo jí nevyznal lásku. Opravdu jsem si připadal jako ten největší bídák. Vždyť já jsem měl všechno. Mohl jsem jí dát cokoli, o co by si řekla, se mnou by se měla jako královna, všichni upíři by ji poslouchali a já se bojím jí tohle všechno nabídnout. Ano, bojím se, že mě kvůli němu odmítne, kvůli tomu obyčejnému vegetariánovi. Nevím, co na něm vidí, to, že dokáže číst myšlenky, je nic proti mému daru.

Proto jsem se jí vyhýbal, nechtěl jsem být v její blízkosti. Nechtěl jsem pokoušet, že se neudržím a všechno zkazím. Slíbil jsem si, že budeme jenom přáteli, to jsem si ale neuvědomil, jak těžké to pro mě bude. Jane mě k Belle několikrát posílala, ale já jsem odolával. Sledoval jsem ji tak, aby o tom ona nevěděla, a každou noc jsem strávil u ní. A ona každou noc mluvila ze spaní.

Když vyslovila mé jméno, byl jsem štěstím bez sebe, ale pak volala i jeho jméno a já jsem většinou odešel. Nemohl jsem to poslouchat. Několikrát jsem chtěl odjet do Forks a zbavit se ho, ale to by mi ona nikdy neodpustila. To jsem věděl moc dobře, musel jsem tedy bojovat spravedlivě, to mi ale nikdy nešlo...

Demetri pozval mou sestru na rande a ona hned souhlasila. Jak jsem mu záviděl, teda ne mou sestru, ale to, že ten, koho mám rád, má rád i jeho. Nejspíš proto jsem Bellu ignoroval, když jsem ji vedl do pokoje Jane. Ona mě ale pak překvapila, když mi nabídla, že si pak můžeme popovídat.

Neodolal jsem a políbil jsem ji na čelo. Hned jsem si to uvědomil a svou přirozenou rychlostí jsem odešel.

Potřeboval jsem si pročistit hlavu, a tak jsem šel na lov. Nechtěl jsem ale jít moc daleko, kdyby mě volala Bella. S mou sestrou to ale určitě bude na dlouho, ale tak pro jistotu.

Už jsem nechtěl čekat, chtěl jsem ji mít. Chtěl jsem, aby se stala mou ženou. A na to, abych ji přesvědčil, jsem měl málo času, protože se blížila doba, kdy se z ní stane upírka a ona odejde.

V hlavě se mi honila skvělá myšlenka. Neměl jsem moc času, a tak jsem se to rozhodl udělat takhle, i když se to Belle třeba ze začátku nebude líbit.

Šel jsem za Arem.

Alice:

Málem jsem omdlela. Může upír omdlít? Asi jo. Co to ten Alec vymyslel, to snad není možné. On se snad úplně zbláznil. Cožpak mu Bella neřekla, že je zasnoubená s Edwardem? Kdyby to aspoň udělal, tak jak se to dělá. Kdyby se zeptal jí, jestli si ho chce vzít, ale to, co on udělal, bylo hnusné a Belle se to líbit nebude.

„Alice, co to bylo?!” A jéjé, Edward už se vrátil z lovu. Jak to, že jsem si ho nevšimla? Edward vypadal dost naštvaně a já se mu moc nedivila. Měla jsem se víc hlídat, ale teď už si můžu jen nadávat.

„Edwarde, bylo jasné, že si Volturiovi něco vymyslí,” snažila jsem se ho trochu zklidnit.

„A kdo vám to říkal? Hm, kdo říkal, aby nikam nejezdila? Já! A vy jste ji tam poslali.”

Záblesk.

„Edwarde, ne, to nesmíš. Nemůžeš tam jet, ještě bys to zhoršil.”

„A to mám čekat, až si ji vezme on? Alice, to po mně nemůžeš chtít.”

„Edwarde, prosím, počkej, ještě není jisté, jestli to udělá, a jak se Bells rozhodne. Pustím tě tam, až to bude vážné.” Edward si poraženecky vzdychl, věděl, že kdybych chtěla, budu ho tady držet násilím.

Alec:

Aro byl mým rozhodnutím překvapený, ale souhlasil. Pro něj to byla dobrá zpráva. Bude mít Bellu ve své gardě. To jsem pro ni ale nechtěl, nechtěl jsem, aby bojovala. Aro tedy souhlasil, že ji do velkých bitev nebude brát.

Teď jsem měl jen jedinou starost, a to, jak to Bells mám říct. Pokud ještě pořád něco cítí k tomu vegetariánovi, líbit se jí to rozhodně nebude. Ale časem si jistě zvykne. Ano, bude mě milovat, tak jako já miluji ji. Bude s úctou nosit své nové příjmení. Bude z ní krásná upírka Isabella Volturi, má manželka.

Zabraný do svých myšlenek jsem došel po boku Ara až do trůnního sálu. Otevřel jsem dveře a nechal jsem vejít Ara. Jakmile jsem tak ale učinil, udeřila mě do nosu nádherná vůně. Ta, kterou bych poznal mezi tisíci. Patřila Belle, která mě pozorovala se zvláštním výrazem ve tváři. Až teď jsem si uvědomil, že se usmívám, jak kdybych měl ten úsměv přišitý na tváři. Okamžitě jsem zase nasadil masku.

„Bello, proč jsi tady?” To byla asi špatná otázka.

„Chtěla jsem s tebou mluvit. Ale na to jsi asi zapomněl,” připomněla mi něco, na co bych nikdy nezapomněl, ale teď to bylo jiné, už jsem si Bellu představoval jako svou ženu.

„Ne, samozřejmě, že ne. A vlastně s tebou taky potřebuji mluvit.” Bells se na mě dívala nedůvěřivě a nejspíš se snažila v mém pohledu přečíst, na co myslím.

„Bello, staneš se mou ženou?” podal jsem to jako otázku, ale ve skutečnosti to otázka nebyla.

Oznamoval jsem jí to, nemohla s tím nic udělat.

Bella zůstala ohromeně stát, nemohla mluvit. Pochopila, že jsem se jí neptal.

Byl jsem tak zaměřený na její tvář, ve které se měnily různé pocity, že jsem si ani nevšiml, kdy zvedla ruku, protože mi najednou přistála facka. Byla to pořádná rána. A pak utekla, nechala mě tam stát a utekla. Koukal jsem za ní a uvědomil jsem si, co jsem to provedl. Chtěl jsem její lásku a mám její nenávist.

Bella:

Jak mi to mohl udělat? Myslela jsem, že mu na mně aspoň trochu záleží, ale spletla jsem se. Nenávidím ho, je jako všichni ostatní tady.

Zamkla jsem se v pokoji, i když by mi to moc nepomohlo, kdyby chtěl, tak ty dveře jednoduše vyrazí. Ležela jsem na posteli a hladila si prsten. Prsten, jak to, že mě to nenapadlo hned. Nemůžu si vzít Aleca, když jsem zasnoubená s Edwardem. Najednou jsem se začala smát, kdyby mě někdo viděl, pomyslel by si, že jsem se zbláznila, ale já jsem v tu chvíli měla radost. Patřím k Edwardovi a na tom se nic nezmění. Už to nebudu prodlužovat, stanu se upírem a pojedu za Edwardem.

Najednou mi zazvonil mobil, nechtěla jsem to brát, ale jméno na displeji mě přesvědčilo, abych to zvedla. Byla to Alice.

„Ano, Alice, co chceš?”

„Bello, jsi v pořádku?”

„Ano, proč bych neměla být Alice?” Vize, jak jsem na to mohla zapomenout.

„Bello, neštvi mě. Ty moc dobře víš, o čem mluvím. Tak jak to dopadlo?”

„Jak by to mělo dopadnout, Alice, všechno je v pořádku.”

„Dobře, ale řekni to ještě jednomu upírovi, který je tady z toho na prášky.”

„Alice! Tys‘ to řekla Edwardovi? Zbláznila ses, nebo co?!”

„Bello, nezlob se na mě. Já nechtěla, ale ta vize přišla sama, a já nevěděla, že už se Edward vrátil.”

„No, dobře, tak mi ho dej, ale stejně si to s tebou ještě vyřídím.”

Chvíli nebylo v telefonu slyšet nic a pak se konečně ozval jeho hlas.

„Bello, jedu za tebou!”

„Taky tě ráda slyším a opovaž se! Nikam nepojedeš. Já už pojedu brzo domů.”

„Omlouvám se, lásko, samozřejmě tě rád slyším, ale ten Arův poskok si tě chce vzít a to já nedovolím, teda pokud s tím ty souhlasíš, tak v tom případě...”

„Edwarde, ty ses snad úplně zbláznil, to víš, že s tím nesouhlasím. A žádná svatba nebude, když jsem zasnoubená s tebou. Zítra se nechám přeměnit a pak už náš vztah nebude nikomu vadit a já se vrátím.”

„Dobře, ale Bells, kdyby se něco dělo, tak mi hned zavolej. Dobře?”

„Tak dobře. Už budu muset jít, brzy se uvidíme. Miluju tě.”

„Miluju tě.”

Vydala jsem se do sálu povědět jim o svém zasnoubení.

Omlouvám se, že přidávám po takové době, ale neměla jsem čas. Příští díl už snad bude dřív.

Autor: simca310 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vymazání... 7. kapitola: