Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vymazání... 5. kapitola

28.03.2011 (08:15) • simca310 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1158×

Alice:

„Alice, děje se něco?“ zeptal se mě Jasper, když jsem dostala vizi. Edward se usmíval a já jsem byla naštvaná. Nechápu, jak mi to Bella může udělat. To já jsem byla její nejlepší kamarádka. Ne ona. V mojí vizi jsem viděla Bellu s Jane. Jane Bellu objímala a Bella jí řekla, že je to její nejlepší kamarádka. Byla jsem na ni naštvaná, vždyť ona si na mě vůbec nevzpomněla. Až se vrátí, vezmu ji na takový nákupy, že si ještě rozmyslí, kdo je její nejlepší kamarádka. To už se Edward válel po zemi. Jasper na tom nebyl líp, i když nevěděl, o co jde, Emmett chtěl vědět, co se děje, a Rose dělala, jako že nás nezná.

„No tak, co se stalo? Já se chci taky smát,“ dožadoval se Emmett odpovědi.
„Bells si našla jinou kamarádku a Alice žárlí,“ dostal ze sebe Edward. Jo ten kdyby věděl. Občas jsem mívala vize, ve kterých byla Bella s Alecem. Vždy trvaly jenom chvíli, ale i přesto jsem měla strach, aby z toho nebylo něco víc. Věděla jsem, že Alec je do Belly zamilovaný, ale taky jsem věřila Belle, že miluje mého bratra.

„Byla to moje jediná kamarádka,“ postěžovala jsem si smutně. To jsem ale neměla říkat, protože se na mě naštvala Rose. Vstala od stolu a odešla. Tak to jsem tomu dala. Emmett hned běžel za ní a nezapomněl na mě přitom zavrčet. Edward už se trochu uklidnil a Jasper taky, a tak jsme mohli odejít na poslední hodinu.

Za chvíli už jsme jeli domů. Musela jsem si hlídat myšlenky, aby Edward nevěděl, na co myslím. Pořád mi totiž v hlavě běžela jediná myšlenka. Pokud Bella vyměnila svojí kamarádku, proč by nevyměnila i svýho kluka. No, vlastně spíš snoubence. Ano, Bella s Edwardem byli zasnoubení, ale nikdo kromě mě a toho psa to nevěděl. Chtěli to všem oznámit po bitvě hlavně kvůli Jacobovi, ale ten se to stejně dozvěděl.

Začala jsem tedy přemýšlet nad tím, jak si usmířit Rose. Možná si říkáte proč. Ale ona byla taky moje kamarádka a já jsem byla její jediná kamarádka. Byly jsme sice sestry, ale i dobré přítelkyně a mně bylo jasné, že jsem tou větou všechno zničila. Rose, i když to nedávala znát, byla velmi citlivá. Všichni jsme věděli, jak moc nás všechny miluje, a že rodina je pro ni nejdůležitější. 

„Tak ji vezmi třeba do kina. Uděláte si takovou dámskou jízdu,” prohodil jen tak Jasper. A vlastně to nebyl vůbec špatný nápad.
„Díky, Jazzi,” odpověděla jsem a dala jsem mu rychlou pusu na tvář a Jasperovi se po tváři rozlil úsměv. Hned, jak jsem dojeli domů, jsem vyskočila z auta a běžela za Rose. 
„Rose, no tak Rose,” zavolala jsem do domu, i když už jsem věděla, co mi přijde za odpověď.
„Rose tady není. Hned, jak jste přijeli domů, utekla do lesa, protože chtěla být sama. Tohle jsi přehnala Alice. Všichni víme, jak máš Bellu ráda, ale Rose je tvoje sestra a než jsi potkala Bellu, byla to tvoje nejlepší a jediná přítelkyně. A ona má jenom jednu kamarádku a to tebe. Víš jaká je, ona se nebude přátelit s lidmi, neumí to. Byla jsi její nejlepší a jediná kamarádka a zradila jsi ji,” dopověděl Emmett a já na něj jen koukala. Věděla jsem, že to bude Rose mrzet, ale že až takhle, to ne. Musela jsem si ale přiznat, že kdyby mi to řekla ona, taky bych se zlobila. 

Neváhala jsem a vydala se za ní do lesa.

Diego:
Bojoval jsem a nic jiného jsem nevnímal. Pořád jsem se ale ohlížel po Bree, jestli je v pořádku, a to byla chyba. Bojoval jsem se dvěma upíry, když jsem ucítil bolest. Pak už jsem neviděl nic, jen tmu...

Uslyšel jsem nad sebou vzlyky. Hned jsem poznal, že patří Bree, ale nevěděl jsem proč brečí - nechápal jsem to. A pak mi to došlo. Ona brečí kvůli mně? Chtěl jsem jí říct, že jsem v pořádku, a že mi nic není, ale nešlo to. Nakonec, ani nevím, jak se mi to podařilo, ale otevřel jsem oči. Bree se nade mnou skláněla a vzlykala. Musel jsem jí hned utěšit. Vzal jsem ji za ruku a přitáhl jsem si ji do náruče. Bree najednou ztuhla. Podívala se na mě a pak se mi vrhla kolem krku. 

„Och Diego, jsem tak ráda, že jsi v pořádku.” A znovu se rozvzlykala. Chtěl jsem ji ještě chvíli držet v náručí, ale nemohl jsem. Kolem nás se stále válčilo, a my jsme se museli znovu zapojit, pokud jsme chtěli přežít. Pohladil jsem Bree po vlasech a ona pochopila. Pomalu vstala, vzala mě za ruku a společně jsme se pustili do boje. 

Bree byla v boji opravdu dobrá. S nikým si zbytečně nehrála, rovnou jim utrhla hlavu a hodila ji do ohně. Já jsem byl v boji taky dobrý. Riley mě učil bojovat hned po mém znovuzrození a tady ve Volteře jsem boj trénoval s Felixem – nejlepším upírským bojovníkem.

Nevím, za jak dlouhou dobu bylo po bitvě, ale moc dlouho netrvala. Řekl bych, že tak tři dny. Vzhledem k tomu, že vidíme i ve tmě, nám nevadilo bojovat i ve tmě. Boj jsme skončili vítězně, ale válka rozhodně nekončila. Je pravda, že jsme měli velkou přesilu, a to jak početně, tak i našimi dary, ale to se může změnit. 

Jediné, co mě teď zajímalo, bylo jestli mí přátelé přežili. Bree byla živá, to jsem věděl, protože jsme pak po celou dobu bojovali u sebe a kryli si záda. Další koho jsem hledal byl Felix, ale nikde jsem ho neviděl. Na toho by normálně dávali pozor Jane s Alecem, ale ti tu nebyli. Ta lidská holka Bella, to jméno vím od Felixe, ten se s ní kamarádí, si na ně zvykla a Aro chtěl, aby zůstali s ní. A oni to vlastně chtěli taky. Jane i Aleca jsem znal dobře, no, kdo by je neznal. A byl jsem za ně za oba rád, protože si konečně našli někoho, komu se mohli oba vypovídat. Jane jako kamarádka, no a Alec zatím taky jenom jako kamarád. 

„Nad čím přemýšlíš?” zeptal se mě známý hlas.
„Nad tím, že už jsem se tě možná konečně zbavil.”
„Ale, nebuď zlej, nebo si to s tebou vyřídím.” Oba jsme se zasmáli a objali jsme se.
„Jsem rád, že jsi na živu,” promluvil jsem jako první.
„Já jsem taky rád, že se ti nic nestalo, ale aspoň by byla Bree volná,” jak to dopověděl, tak už letěl vzduchem. Bree nás jen s úsměvem pozorovala. Najednou už tu Felix zase byl. Chtěl jsem ho znova odhodit, když Bree promluvila.

„Ale no tak, přece bys nežárlil,” zeptala se škádlivě.
„Na tebe vždycky,” odpověděl jsem jí stejným tónem. Naklonil jsem se k ní a Bree mi vyšla vstříc, když v tom...
„Ale no tak, děcka, nechte si to na doma,” zachechtal se Felix. Já ho vážně zabiju. Felix poznal, co mám v plánu a dal se na útěk. Já jsem se hned rozeběhl za ním a Bree nás následovala. 

Když jsme se vrátili do Volterry, šli jsme s Felixem podat hlášení. Aro nás už čekal. Uklonil jsem se a Felix začal. 
„Pane, bitvu jsme vyhráli. Naše ztráty jsou minimální...” dál už jsem neposlouchal. Slyšel jsem tlukot srdce, a tak jsem se otočil. Stála tam. Hnědovlasá dívka, určitě to byla Bella. Vypadala docela vyděšeně, a když jsem se na sebe podíval, pochopil jsem proč. Naše šaty byly z boje zničené. Byly roztrhané, a také byly od krve, protože jsme si cestou došli na lov, takže to vypadalo, jako bychom zabíjeli lidi, i když to je vlastně taky pravda. Uslyšel jsem tiché zavrčení. Přicházelo od Bree. Nechápavě jsem se na ni podíval. Vrčela na Bellu. Nejspíš ucítila můj pohled a obrátila se na mě. A já v jejích očích viděl žárlivost? Ano, ona žárlila na to lidské děvče. Popravdě byla hezká, ale nebyla můj typ. Když jsem se na Bellu znovu otočil, byla skoro celá schovaná za Alecem. Jenom doufám, že ten to nepochopil stejně jako Bree.

Omlouvám se za pozdní přidání, ale vůbec nestíhám. No, doufám, že se vám to bude aspoň trochu líbit a zanecháte mi tu nějaký komentář.

Autor: simca310 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vymazání... 5. kapitola: