Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vymazání... 1. kapitola

28.02.2011 (14:30) • simca310 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1408×

EDWARD:

Máme vyhráno. Tahle věta se mi v hlavě ozývala pořád. Všichni z mojí rodiny se radovali, že jsme vyhráli a já byl rád, že jsem dokázal chránit Bellu. Nevím, co bych dělal, kdyby se jí něco stalo. Bella byla moje všechno. Moje slunce, které mě vždy zahřeje jen svou přítomností. Můj vzduch, který i když nepotřebuju, umřel bych bez něj. Její vůně mi byla vždy tak blízko, a já věděl, že u ní jsem doma.

Teď už jsem věděl, že bez ní nemůžu žít. Byl jsem velký sobec, když jsem ji chtěl přeměnit, ale jediná možnost, jak být spolu na věky, byla tato. Kolikrát jsem Belle říkal, aby zůstala člověkem a až by přišel její čas, já bych šel hned za ní. Někde hluboko uvnitř jsem věděl, že by to nešlo. Bella by se mnou nebyla, kdyby vypadala jako moje máma a pak i moje babička. Takže jediná okolnost, za které bych ji nepřeměnil by byla, kdyby to sama nechtěla. Ale já si byl jist, že upírkou chce být. Proč by se se mnou o to jinak pořád hádala. Ano, chtěla být upírkou, ale chtěla být upírkou kvůli tomu, aby pak byla se mnou? Co když mě jenom využívá? Blbost, něco takového by moje Bella nikdy neudělala. Její láskou jsem si byl jistý. Vždyť mi ji tolikrát dokazovala. Každá jiná by utekla,
kdyby se dozvěděla, kdo doopravdy jsem. Ale ona ne, ona je jiná. Je to moje pravá láska. Je to něco jako u měničů otisk. Už bez ní nedokáži být a doufám, že ona beze mě taky ne.

Sledoval jsem, jak se celá třásla, když jsem bojoval s Viktorií. Čekal jsem, že se mě bude bát, že ode mě s křikem uteče potom, co viděla, čeho jsem schopný. Ale ona udělala pravý opak. Když se mi vrhla kolem krku a začala plakat a při tom pořád dokola opakovala: „Edwarde, Edwarde, ty žiješ?"
Byl jsem strašně šťastný.
Moje štěstí ovšem netrvalo dlouho.

Pořád to vidím tak zpomaleně.
Alice dostala vizi.
Viděla, jak přídou Volturiovi.
Netrvalo dlouho a na louku opravdu přišli Volturiovi. Všichni od nás stáli daleko, jen Jane přišla blíž. V její hlavě jsem četl, že budou chtít vzít Bellu do Volterry. To jsem nemohl dovolit. Chtěl jsem to Jane vymluvit, ale než jsem stihl promluvit, tak ji zaujalo něco jiného. Za námi na zemi seděla Bree.
Byla to jedna z novorozených, ale vzdala se. V jejich myšlenkách nebyla ani stopa po tom, že by to nemyslela vážně. Nechtěla bojovat, v její hlavě jsem viděl, jak s nimi Riley zacházel a pak nějakého upíra, na kterého myslela pořád. Mezi tím k nám přicházela Jane.

„Kdo to je?" zeptala se. Samozřejmě žádný pozdrav, žádné vysvětlení co tady dělají, nic. Jen tak si sem přijdou a začnou klást otázky. Nejradši bych všem ukroutil hlavou. Nesnáším Volturiovi. Nikdy bych nepřijal nabídku, kterou mi Aro několikrát dal. Byli to jen bezcitné zrůdy, které toužili po moci nad světem. Neměli úctu nad lidským životem, nezajímali je lidé. Brali je pouze jako potravu.
„To je Bree, je to jedna z novorozených. Vzdala se," odpoví slušně Carlisle. Nechápu, jak se dokáže tak skvěle ovládat. Volturiovi nesnáší stejně jako já a zbytek rodiny, a přesto se s nimi dokáže bavit s úctou. Z novu jsem nahlédl do myšlenek Jane a viděl jsem, že odpověď Carlislea jí nestačila. Ona chtěla vědět, jestli má nějaký dar a jestli by byla užitečná pro Ara. Dělalo se mi z ní špatně.
„Jak to, že jste ji nezabili, má snad nějaký dar? A kdyby neměla dar, tak může bez viny umřít." Chtělo se mi křičet, ale věděl jsem, že bych ničemu nepomohl, a tak jsem byl radši zticha.
„Nemáme důvod ji zabíjet, když se vzdala a jestli má nějaký dar, to nevíme. Nebyl čas to zjistit," shrnul Carlisle celou situaci.
„Tak to zjistíme, půjde s námi do Volterry." Carlisle chtěl protestovat, ale já jsem ho zastavil. Viděl jsem jí v hlavě, že by ji jinak zabili. Nechtěli, aby naše rodina byla ještě silnější, a tak by ji zabili. Felix a Demetri si stoupli k Bree a čekali, co se bude dál dít.
 Pak přišlo na řadu téma, o kterém jsem se vůbec nechtěl bavit. Bella. „Dali jsme vám čas na to z ní udělat upíra. Vy jste nás ale neuposlechli, takže půjde s námi do Volterry.“
„V žádném případě, Bella zůstane tady. Sám ji přeměním do tří dnů.“ Začnu prosit, ale vím, že je to k ničemu. Jane už se rozhodla.
„Ne, Bella půjde s námi, o tom se nebudeme bavit.“
Půjdu taky, je to moje poslední šance, jak být s Bellou. Věděl jsem, že kdybychom chtěli jet hned za Bellou, nepustili by nás k ní, dokud ji nepřemění.
Jane se tahle nabídka líbila, věděla, že bych byl pro Volterru přínos. Na druhou stranu mě tam ale nechtěla proto, abych Bellu neovlivňoval, a aby tam zůstala. Nevnímal jsme nic jiného než myšlenky Jane, dokonce ani Bellu. A tak mě překvapilo, když promluvila. „Ne, půjdu sama.“

Slyšel jsem dobře? To nemůže myslet vážně. Nemůže tam jet sama, je to nebezpečné. Můj vnitřní hlas na mě křičel, abych ji tam samotnou nepouštěl. Namlouval jsem si, že je to proto, že se o ni bojím. To byla pravda, ale bylo v tom něco víc. Taky jsem se bál, že se odtamtud nebude chtít vrátit. Co když si tam někoho najde? Co když se jí tam zalíbí? Napadala mě spousta myšlenek, proč by tam Bella zůstala. A tak jsem se ji ještě snažil přesvědčit.
„Bello, posloucháš mě, já pojedu s tebou, nenechám tě tam samotnou a nechráněnou.“

Ovšem Bella si to nenechala vymluvit. „Ale ty se mnou nemůžeš jet! Nechci, aby se ti kvůli mně něco stalo, takže pojedu sama a ty tam za mnou za nějaký čas přijedeš, dobře?“
Tenhle argument přesvědčil všechny z mé rodiny. Ještě jsem zkusil párkrát něco namítnout, ale bylo to k ničemu. Alice už viděla Bellu ve Volteře samotnou.
Když jsem viděl, jak Bella odchází, zmocňovala se mě panika. Alec ji vzal do náruče a odcházel s ní pryč. Chtěl jsem se rozeběhnout a vytrhnout mu ji z náruče. Nic jsem ale neudělal. Jen jsem tam stál a vzlykal.
Potom, co si vybrala mě a ne Jacoba jsem byl šťastný, ještě šťastnější jsem byl, když mi řekla ano, a teď mi ji odnesli. Nevím, jak dlouho ji neuvidím, co tam s ní budou dělat, jestli se jí tam bude líbit, nevím vůbec nic. Jsem bezradný, teď už nezbývá nic jiného než čekat.

Jane:
Nemohla jsem uvěřit tomu, co vidím. Alec se na Bellu usmíval a vypadal při tom tak šťastně, až jsem se musela taky usmívat. Můj mladší bráška se zamiloval. Jo, já vím, je to jen lidská holka, ale lásce neporučíš. Napřed jsem myslela, že si jí nebudu vůbec všímat, ale teď jsem změnila názor. Chtěla jsem se svojí budoucí švagrovou dobře vycházet, takže se s ní budu muset skamarádit. Byla jsem strašně šťastná, konečně budu mít kamarádku. Věděla jsem, že bude chvíli trvat, než Bella začne Aleca milovat. Přeci jenom měla Edwarda. Ale až pozná Aleca blíže a zjistí, jaký doopravdy je, změní názor.
Budu mít tu nejlepší švagrovou.

Autor: simca310 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vymazání... 1. kapitola: