Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Výkřiky do tmy - 3. kapitola

kelsvětla2


Výkřiky do tmy - 3. kapitolaZačátek povídky je o Belliných pocitech po Edwardově odchodu... Ve chvíli, kdy se chystá z psychického vyčerpání ukončit svůj život se objeví Victorie, která prahne po pomstě. Promění ji. Jaké překvapení však je, když ji do nového života uvede ta rodina, která jí tolik ublížila...? To se dozvíte v povídce Výkřiky do tmy. :)

(Kapitola se odehrává měsíc po přeměně)

Bolelo to. Bolelo vyslovení jeho jména, bolela palčivá žízeň v mém krku. Bolela zrada a lež. Bolest, mocná čarodějka, se dostávala do mého nitra. A spolu s ní i nedůvěra. Usadili se v mé hlavě a mluvili ke mně. Nevěřili mu, byla jsem zranitelná, nemohla jsem mu věřit... už ne. Neunesla bych jeho další odchod...

A tak jsem stále přemýšlela nad jedinou otázkou. Zůstat, či odejít - přemýšlela, v duchu, říkala argumenty pro a proti, avšak nedospěla jsem k žádnému kloudnému závěru. Vím, že bez nich již nedokážu žít, a právě proto se musím rozhodnout, zda jim odpustím - navždy zahojím tu bolestivou ránu v srdci a navždy budu žít plnohodnotný upíří život po boku milované rodiny a jeho - či snad odjedu do Itálie, kde mé trápení navždy skončí. Chtěla jsem zůstat, tak moc jsem chtěla, ale nebyla to všechno jenom přetvářka? Snad proto, že nechtěli zmařit můj život? Přestože mi svým odchodem tolik ublížili, milovala jsem je, milovala jsem je z celého srdce. Ale bylo to tak i na opačné straně?

Kdo mi dá záruku, že to neudělá znovu? Kdo zaručí, že už nebudu trpět tak, jako v prvních dnech jeho odchodu?

Ano, nevěřila jsem. Nemohla jsem věřit.

• • • • • • • •

Chlapec a dívka, které spojovalo mnoho věcí, seděli nedaleko od sebe, přesto nevěděli o přítomnosti toho druhého. Oba se zaobírali stejnou věcí, oba měli podobné myšlenky, ze kterých již dávno zmizela naděje. Oba byli nádherní, ale to bylo znakem jejich druhu. Nadpřirozená krása, která má za úkol jediné - lákat potencionální oběti. Oba dva se však dali na cestu neobyčejnou jejich druhu, cestu plnou upírání, ale s úctou k lidskému životu. Oba měli karamelově zlaté oči, které v důsledky žízně či touhy černají.

To, co už jsme vidět nemohli, byla láska, spojující tyto dva tvory. Ačkoli utrpěli spoustu pádů a jejich lásce nebylo přáno, toužili být spolu, tam hluboko v podvědomí... Chtěli si šeptat slova lásky a stát se mužem a ženou, zpečetit vztah posvátným svazkem manželským. Toužili po odpuštění, po kterém jejich lásce nebude nic stát v cestě... A ona se stane věčnou.

Strach se v jejich životě linul jako červená nit, opatrně a neslyšně protkávající vlákna jejich života. Báli se. Mladý, okouzlující muž z odmítnutí své milované, protože jí tolik ublížil. Okouzlující žena se nebála ničeho víc než opuštění... Tak jako před několika lety...

Někdy jí podvědomí našeptávalo, že to udělat z pro něj prostého a pro ni nepochopitelného důvodu. Chtěl ji ochránit... Chtěl ji ušetřit života, ve kterém je hlavní prioritou krev. A tak raději odešel... Nechtěl být sobec, jak se často nazýval. Nechtěl ji proměnit, ačkoliv si nepřál nic jiného...

Ale teď, když je tím co on... Na jednu stranu si vyčítal, že ji neochránil, vyčítal si, že nepomyslel na návrat mstivé Victorie... Ale zamyslel-li se a odklonil se od několika událostí, kterého tížily... Byl šťastný. Doufal, že znovu získá srdce ženy svého života. Mimo to už nebránilo jejich štěstí nic.

Avšak důvěra... Důvěra je ve vztahu důležitá. Otázkou zůstává, jestli její důvěru získá...? A s ní i její srdce.

Podaří-li se to budou žít navždy šťastný život a společně překonají všechny překážky. V opačném případě ztratí veškerou naději a touhu k životu. V obou případech navždy.

„Navždy," ozývalo se tmou...


 

Tuhle kapitolu jsem začala psát někdy v květnu, začátkem května... Předevčírem jsem smazala všechna ta písmenka a začala znovu... A tohle je výsledek. Poslední kapitola, příště na vás čeká epilog...

Mám variantu šťastného i smutného konce, ale nevím... A oba nezveřejním, jelikož mi to přijde divné... Chci jeden jediný epilog... A tak si kladu otázku: šťastný nebo veselý konec? A co považujete za šťastný a co za veselý?

 

Kdybych byla na jejich místě - chci šťastný konec, kdy Bella odpustí Edwardovi a budou šťastní. Navždycky.

Ale na druhou stranu... Smutné konce mají něco do sebe. Líbí se mi... Krvavý konec, jenž vás nechá v hlubokém zamyšlení...

Nevím. Poraďte mi, prosím.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Výkřiky do tmy - 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!