Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vychoval jsem si lásku - 27. kapitola

apple


Vychoval jsem si lásku - 27. kapitolaPovídka se umístila na 3. místě v anketě o Nej povídku listopadu, proto ji dáváme na titulní stranu. Gratulujeme! :)

V kapitole se dozvíme, co se stalo s Fouskem - obludou z Edwardova auta. Kdo bude bavit Bellu místo vlkodava? A co se bude dít, když vezme Edward Bellu k sobě do bytu? Na konci kapitoly oslavíme Belliny narozeniny a ona se ve svém citovém vývoji posune zase o krůček blíž k dospívání. Přeju příjemné čtení, Vesper!

Strašně moc děkuju za hlasy v anketě Povídka měsíce a za to, že jste povídku vyšvihli tak vysoko na žebříčku!

Kapitola je ukecaná a dlouhá, takže se omlouvám těm z vás, kdo preferujete opak...

Pro ujasnění - Bella slaví páté narozeniny, vypadá asi tak na sedm a půl let.

 


 

Nešťastně jsem se posadil ke kolu svého zbědovaného auta. Neměl jsem sílu na nic, ani na křik ani na lítost, jen jsem si dal hlavu do dlaní a zoufale si povzdechl. Mou beznaděj pochopila i Bella, která se mi prodrala na klín, položila mi hlavu na hrudník, zvedla ruku, se kterou mě pohladila po vlasech, a kajícně pronesla: „Dávám ti zabrat, že, Edwarde?“

„Ani nevíš, jak moc,“ povzdechl jsem si a bezděčně ji přimkl pevněji na svůj hrudník. Její bezbranné křehké tělíčko a čistá dětská vůně zklidňovaly mé rozjitřené city a fungovaly jako balzám na mé rány na duši, které mi ona sama způsobila svým neuváženým jednáním.

Bella se ke mně se spokojeným nádechem přitulila, jakoby mě také očichávala, dál mě hladila po vlasech na spáncích a špitla: „Promiň, já jsem si opravdu myslela, že se ti bude Fousek taky líbit. Ale jestli ho nechceš nechat v Astonovi, klidně pro něj můžeš postavit boudičku. A když budeš moc chtít, můžu ti s tím i pomoct,“ řekla blahosklonně Bella a mykla ramínky.

„Bello, princezno moje, ty jsi učiněný ďábel!“

„Ale vždyť jsi ještě minule říkal – když jsem usínala a držela tě u postele, abys neodešel –, že jsem tvůj anděl! Tak proč to měníš?!“ fňukla skoro uraženě Bella. Překvapeně jsem na ni shlédl. Ona si založila ručky na hrudníček a zarputile kuňkla: „Mně to tak vyhovovalo!“

Chvíli jsem se na Bellu rozpačitě díval a přemýšlel, čím bych ji tak mohl potěšit a uklidnit, ale nakonec jsem se rozhodl otočit list.

„Belli, víš, co teď uděláme?“ zeptal jsem se jí a tím přerušil její ublížené dumání nad vlastní nedokonalostí. Ona ke mně, plná očekávání, vzhlédla a já ji pohladil po tvářičce, která už bohužel ztratila svou roztomilou dětskou baculatost. Chvíle, jako byla tato, mi stále připomínají, že se Bella nezadržitelně mění v mladou slečnu.

„Ty se mi teď pěkně ukážeš, abych si mohl být jistý, že ti ta zablešená potvo- hm, ten pes nijak neublížil, a pak mi popravdě povíš, kde jsi jej našla. Zamáváme mu na rozloučenou a půjde pryč, někam hodně daleko.“ Třeba do pekla dodal jsem v duchu a opět mi v hlavě vytanula děsivá myšlenka, že by ta obluda mohla mít třeba vzteklinu.

Bella začala natahovat k pláči, ale v tomto ohledu jí nemíním nijak ustupovat. Její bezpečí a zdraví stojí v mém žebříčku hodnot rozhodně mnohem výš než cokoliv jiného. Včetně jejího krátkodobého pocitu spokojenosti.

„No tak, zlatíčko, neplač. Jsi přece moje rozumná velká holčička,“ chlácholil jsem ji a přitom si ji obezřetně prohlížel a hledal jakékoli známky po škrábnutí nebo, nedej bože, kousnutí. Pokud bych něco takového našel, asi bych se neudržel a tu bestii zlikvidoval přímo před jejíma očima. Naštěstí byla ale Bella naprosto v pořádku, což ale tomu čoklovi nezaručuje milost z rozsudku trestu smrti.

„Ale, Edwarde, vždyť já teď budu potřebovat kamaráda, když ty už na mě nebudeš mít čas,“ fňukla Bella a beznadějně pokrčila ramínky.

„Proboha, jak jsi na to přišla, Belli?!“

„No, ty se přece brzo oženíš a pak budeš chtít být pořád se ženou svého života,“ rozumovala Bella a já nebyl schopný uspořádat si myšlenky. Cože?! Kde to, proboha, vzala?!

„Co to povídáš, drobku? Koho jsi něco takového slyšela říkat?“ vyzvídal jsem nepokrytě.

„To je přece jasné, Edwarde. Nejsem už malé mimino a vím, jak to chodí, nikdo mi nemusí nic říkat,“ houkla Bella.

„A navíc i Emmett říkal…“ začala nevinně Bella, ale jakmile si uvědomila, že Emmetta vlastně nechtíc prozradila, chytila se za pusu a zmlkla.

„Tak Emmett říkal, zlatíčko? Pověz mi, co pěkného říkal?“ zeptal jsem se opatrně, ale ona jen záporně zatřepala hlavou ve smyslu „to ti neřeknu“.

Přitulil jsem si ji zpátky ke svému tělu a vemlouvavě ji přesvědčoval: „Belli, mně přece můžeš říct cokoliv, to snad víš, ne? Slyšíš mě, princezno? Tak co říkal Emm? Pošeptej mi to, jestli to nechceš říct nahlas. Bude to naše tajemství,“ přemlouval jsem ji a doufal, že pokud si bude i nadále hrát na tajemný hrad v Karpatech, prozradí mi to alespoň její mysl, která se přede mnou momentálně opět skrývala.

„A opravdu to na mě neřekneš?“ zafuněla mi Bella teplý vzduch do ucha.

Zakýval jsem souhlasně hlavou, olízl si ukazováček a prostředníček a ve všeříkajícím gestu slavnostně pronesl: „Slibuju!“ což Belle naprosto stačilo, obemknula mou hlavu z obou stran svýma ručkama, že jsem ji měl jako v kleštích a šeptem mi na Emmetta požalovala:

„Když jsem si včera s Rose u sebe v pokojíčku malovala, přišel za námi Emmett a řekl jí: Pojď na mou hruď, ženo mého života! A pak ještě něco o tom, že tě obdivuje, že ti stačí zbavovat se napětí jen párkrát za měsíc, on že by to nevydržel déle, jak dva dny. No a nakonec řekl, že cítí v kostech, že máš nejspíš v plánu se brzo oženit, aby ses mohl pořádně po chlapsku uvolnit tak často, jak jen to budeš potřebovat, ale to jsem moc nepochopila,“ řekla Bella a zamračila se.

„Však se můžeš uvolnit klidně i teď, tady se mnou. Já jsem třeba úplně volná,“ doplnila svou bezelstnou myšlenku ta malá breberenda a široce se usmála.

„Uvolněná, Belli, říká se, že jsi uvolněná,“ opravil jsem ji se zatnutými čelistmi a neustále si opakoval myšlenku ve smyslu: Emmett je jiný, nemůže za to, smrt by byl příliš tvrdý trest.

„Jo, uvolněná jsem taky,“ odbyla mě netrpělivě Bella.

„No ale hlavně, až budeš oženěný, nebudeš na mě mít čas, chápeš? Tak chci za kamaráda alespoň Fouska, i když tebe mám mnohem raději,“ pronesla rezignovaně Bella, začala zrychleně mrkat a pak trochu popotáhla nosem.

Zůstal jsem na Bellu hledět jako opařený. Co mi uniklo?! Kde se stala chyba?

„Bello, ale já opravdu nemám v úmyslu se ženit. Ani dnes, ani zítra a rozhodně ne v blízké době,“ procedil jsem mezi zuby, možná až příliš úsečně a nevrle. Bella se po mně vyjukaně podívala a nejistě polkla v očekávání mého zlobného projevu, já jsem ji ale nechtěl děsit. Naopak, chtěl jsem ji uklidnit.

„Pojď sem, princezno, pojď za mnou,“ usmál jsem se na ni a ukazováčkem jí naznačil, že ji očekávám na svém klíně, kde se bez váhání opět slastně uvelebila.

„Víš, jaký máme právě měsíc, broučku?“ zeptal jsem se jí tajemně.

„No přece září, Edwarde. To sis nevybral moc těžkou otázku, vždyť budu mít brzo narozeniny, tak jak bych mohla zapomenout?“ zašveholila Bella a snažila se působit pohoršeně.

„Správně, zlato, budeš mít narozeniny a já ti slavnostně slibuju, že se ti budu celý měsíc naplno věnovat. Souhlasíš?“

Belle se úžasem rozšířily oči a mezitím co v duchu plánovala, co všechno se mnou bude chtít podnikat, nadšeně povykovala: „Ano, ano, ano!“

„Dobře, budeš si moct vybrat, cokoli budeš chtít dělat,“ odsouhlasil jsem jí a nedokázal potlačit úsměv, který mi na tváři vyvolalo Bellino nadšení.

„A pokud to nebude nic nereálného, rád ti tvé přání splním, ale ty mi na oplátku musíš slíbit, že od tebe už nikdy neuslyším žádné hloupé řeči o tom, že si na tebe nechci udělat čas. To se totiž nikdy nestane. Ani netušíš, jak moc jsi pro mě důležitá,“ zašeptal jsem jí do ouška a políbil ji na spánek.

Bella poslušně držela, ani nedutala, a jakmile jsem ji od sebe trochu odtáhl, abych jí viděl do očí, všiml jsem si v nich rozpustilých lišáckých jiskřiček, které jen dokreslovaly její nevinný dotaz: „A budeš mi každý večer číst před spaním a můžu spát u tebe v pokojíčku? Nepůjdeš nikam pryč?“

Hmm, a co jiného jsi, Edwarde, čekal?! zeptal jsem se sám sebe a s velkým překvapením zjistil, že to snad i zvládnu.

„Dobře, Belli, ale mám malou námitku – ve čtení se budeme střídat. Ty už to přece dávno umíš taky a určitě mě nechceš moc unavit.“

„Ale, Edwarde, ty jsi přece neunavitelný!“ poučila mě Bella a spokojeně si odkráčela do kuchyně pro zmrzlinu.

V následujících dvou týdnech jsme nejdřív společně vyprovodili Fouska na hranice Britské Kolumbie a tam mu dali jednou pro vždy sbohem. Podle testů jeho krve neměl naštěstí vzteklinu, jen sežral nějaké halucinogenní byliny a proto na nás upíry reagoval utlumeně a beze strachu. To bylo jeho jediné štěstí.

Bella jeho odchod sice oplakala, ale byla ráda, že jsme mu neublížili, z čehož měla největší strach. Má nás už prokouknuté, mrška… A především se utěšovala, že já jeho místo nahradím, a to ji uchlácholilo natolik, že Fouska odsunula na druhou kolej a okamžitě začala uskutečňovat své plány.

Například jsme hned několikrát museli navštívit aquapark, kde se Bella jako mávnutím kouzelného proutku měnila v mořskou pannu. Díky svým upířím genům vyvolávala dojem, že se narodila s žábrami místo plic a náležitě si to užívala, strhávala na sebe veškerou pozornost a úžas mnohých návštěvníků bazénů a vodních atrakcí.

Bohužel na sebe – a tedy i na mě, protože já jsem se od ní nevzdaloval na větší vzdálenost než pár metrů – strhávala i pozornost mnoha dívek a žen, které soustředily svou pozornost nejprve na ni – jako na roztomilou holčičku – ale velmi rychle přeostřily na mě – jako na sexy muže schopného postarat se o malé dítě – a u mé maličkosti už i zůstaly. Vlastně, kdyby zůstaly jen u mě samotného, bylo by to ještě v pořádku, ale jelikož jsme se nacházeli v aquaparku a zde je běžným zvykem chodit zčásti vysvlečený. Cítil jsem se jako myš vhozená do obrovského terária mezi stovky chladnokrevných, nebezpečných krajt nebo jako čokoládový dortík v ledničce ženy s premenstruačním syndromem.

Mým jediným štěstím je, že dnes už existuje více variant plaveckého oblečení a muži se nemusí vystavovat v malém kousku látky, která jen upoutává pozornost na pohlavní orgány. I kvůli Belliným zkoumavým pohledům a jejímu zájmu týkajícího se všeho – včetně touhy pochopit problematiku mužských „červíků“ – jsem se cítil mnohem jistěji ve volných kraťasech.

Dřív by mi takový zájem o mou osobu určitě lichotil, ale v přítomnosti Belly jsem jen trnul, kdy budu muset její dětskou čistotu a nevinný zrak chránit před lascivními pohledy a všeříkajícími, často lacinými, náznaky všudypřítomných žen.

Několik žen si trouflo přijít či připlavat až k nám, ale jakmile Bella zbystřila konkurenci, obemknula mě kolem krku svýma útlýma ručkama a ze všech sil bránila naší konverzaci, což mi skutečně nijak nevadilo. Naopak – velmi mě to bavilo. Používala k tomu různé zákeřné zbraně, ale brzy pochopila, že nejúčinnější je potřeba čůrat, kakat, pít nebo jíst. Obzvlášť když mi spokojeně seděla na ramenou jako na rozhledně a zahlásila: „Edwarde, potřebuju čůrat!“

Stačilo, abych jen s omluvným výrazem pokrčil rameny, a žádná sexuchtivá slečna se nezmohla na víc, než na smutný, ale chápavý pohled říkající: „Jo, chápu.“

Postupně Bella svou odháněcí techniku vypracovala natolik, že při osmé návštěvě koupaliště, v den jejích pátých narozenin, svou nutkavou potřebu hlásila ihned, jakmile se „nebezpečí“ objevilo na obzoru.

Já jsem s ní vždy jen jako odešel k toaletám, ale ve skutečnosti jsme se jen přesunuli do jiného bazénu. Ovšem asi po čtyřech hodinách takovéhoto útěku jsem si všiml, že se Bella tváří nějak divně.

„Belli, děje se něco?“ zeptal jsem se jí.

„No, Edwarde, když já už teď ale opravdu musím...“ zašklebila se Bella a úpěnlivě křížila nožičky.

„A proč jsi mi to neřekla dřív?“

„Ale já jsem ti to řekla už asi třikrát,“ fňukla Bella a zatínala i zuby, ale to už jsem ji nesl směrem k dámským záchodkům a v duchu si nadával do nebetyčných hlupáků.

Když jsme se konečně vykodrcali z vodního zábavního parku a Bella mi zamokřila sedadlo Volva svými vlhkými vlasy – ještě že jsem nevzal Astona –, vyjeli jsme plnou parou směr centrum Edmontonu.

„Edwarde, my nejedeme domů?“ zeptala se nejistě, jakmile si všimla, že jsem se vydal opačným směrem, než kde bydlíme.

„Ale jedeme, Belli, to se ti jen něco zdá,“ zasmál jsem se jako padouch thrilleru, který si nedávno pouštěli mí bratři.

Bella se na mě nevěřícně podívala a nejistě broukla: „Ne, ne, domů se jede jinudy, Edwarde, ty mě vezeš někam jinam!“

„Myslíš?“ protáhl jsem možná trochu výsměšně a podíval se po Belle. Ona vykulila oči a nadšeně vyskočila na sedačce. Přestože byla připoutaná, trochu se skutečně nadzvedla.

„Ty mě unášíš?“ zeptala se a nadšeně si zamnula ručičky. Připadal jsem si, jako bychom byli Bonnie a Clyde.

„Když tomu tak chceš říkat, nebudu ti bránit. Ovšem já bych to pro tvé dětské uši nazval raději tak, že tě beru na výlet.“

„Ne, je to únos, já to moc dobře poznám! Doufám, že jsi připravený na to, že si tě mamka s taťkou pořádně podají, Edwarde!“ oznámila mi ta křehká holčička a ďábelsky jí přitom blýsklo v očích.

„Pochybuješ snad o mně? Myslíš, že se zaleknu tvých rodičů?“ zeptal jsem se naoko uraženě a Bella se jen spokojeně zaculila a záporně zakroutila hlavičkou. To už jsme ale zastavovali u restaurace, kde jsem Belle koupil něco málo k jídlu a během další minuty jsem parkoval před svým bytem, kam si běžně vodím své přítelkyně na jednu noc.

Přestože toto místo nepatří k nejsvětějším, je moje bydlení zařízeno jako běžný byt úspěšného mladého muže, a tak jsme se se zbytkem rodiny domluvili, že sem Bellu vezmu a maličko ji zdržím, než přichystají náš dům na oslavu jejích narozenin.

Bella si nejdřív musela můj podkrovní byt pořádně prohlédnout. Nadšeně poskakovala po koberci a hlasem plným vzrušení se zeptala: „Ten jsi ukradl, Edwarde?“

Měla dnes gangsterskou náladu a protože dosud netušila, že mám vlastní bydlení, vypustila z úst takový výplod barvité fantazie.

„Ne?“ odpověděl jsem jí rozpačitě a mykl očima zprava doleva. Belle pohasl úsměv na rtech. A sakra. Chyba!

„Neukradl jsem jej, srdíčko, ale když jsem si jej chtěl pronajmout, majitel s tím nesouhlasil -“ začal jsem si vymýšlet.

„Tak jsi jej zabil?“ zeptala se užasle Bella.

„Ne! Nezabil,“ skoro jsem vykřikl a Bella se opět zamračila, „ale vyhrožoval jsem mu!“ pokusil jsem se napravit si reputaci bezcitného kruťase.

„Jak?“ zalapala po dechu Bella.

„Že mu ukoušu všechny články prstů na rukou,“ zkusil jsem Bellu ohromit, ale ta nevypadala nijak otřeseně, tak jsem přitvrdil: „I na nohou!“

„Teda, Edwarde, víš, že je s tebou dnes docela sranda?“ zachechtala se Bella a konečně spokojeně zasedla ke koupeným těstovinám. Pochopitelně to nemyslela od samého začátku vážně a dobře se na celém rozhovoru bavila, stejně jako já.

Hm, vidím, že ta Emmettova a Jasperova výchova nese ovoce… povzdychl jsem si pobaveně.

Zrovna když si Bella pomlaskávala na posledním soustu, zazněl u dveří zvonek.

„A máš to, Edwarde! Teď vyrazí táta s Emmem a Jazzem dveře a zachrání mě z tvého zajetí!“ zatleskala Bella ručkama a oči jí skoro svítily nadšením. Když si ale všimla, že já jsem se přestal usmívat a naopak se tvářím dost vyděšeně, její pohled zjihl a zúčastněně pokračovala:

„Ale neboj se, já jim řeknu, že ses ke mně jako k rukojmí choval hezky a nezkřivil jsi mi ani vlásek. Určitě ti neublíží,“ šeptala mi uklidňujícím hlasem a dokonce mě pohladila po hřbetu ruky.

Já jsem ale neztuhl ze strachu z Carlislea a svých bratrů, ale protože přede dveřmi stál pochopitelně někdo úplně jiný. Aghata.

Nechápu, kde vzala mou adresu, ale sehnala si ji.

Skoro dva týdny jsem se jí úspěšně vyhýbal a komunikoval s ní jen přes telefon. Vysvětlil jsem jí, že je mezi námi konec a znovu se neuvidíme, ale to ona nechtěla akceptovat. Chtěla se sejít a prosila mě, abych dal šanci našemu „vztahu“.

A teď stojí přede dveřmi mého bytu a snaží se dostat dovnitř.

Mohl bych Belle navrhnout bobříka mlčení a počkat, až to Aghata vzdá…

„Edwarde, otevři! Vím, že jsi vevnitř, parkuješ před domem! Vím moc dobře, že kromě Astona je tvoje i to stříbrné Volvo!“

Sakra! Tak to nevyšlo.

„Edwarde? To přece není taťka! A dokonce ani mamka! Mohl by to být sice Emmett, který nahrál hlas nějaké paní a teď to pouští z kazeťáku, ale to je moc složité, to by ho nenapadlo,“ spekulovala roztomile Bella s prstíkem pod bradou.

Pak zvážněla a s poznáním v očích na mě upřela svůj pohled a zamračila se: „Tak kdo to je?“

Bella trvala na odpovědi a napučeně si dala ručky v bok. Na malý moment mě napadla děsivá myšlenka – já mezi dvěma stíhačkami.

„Belli, to je jedna bývalá kamarádka. Víš co? Běž hezky do ložnice, já to s ní rychle vyřídím a ona nám dá pokoj, ano?“ navrhl jsem jí, ale nečekal na odpověď a už ji strkal do svého pokoje a zavíral za ní dveře.

Chvilku jsem počkal, ale Bella byla zlatá. Poslechla mě a vzorně čekala. Podle zvuku, který se vydral z ložnice, si pustila hudbu.

Otevřel jsme dveře a pustil Aghatu dovnitř, načež se mi kolem obličeje mihlo několik pramenů zrzavých vlasů a já se ocitl v pevném objetí nadržené mladé ženy. Kdybys tak věděla, že objímáš nemrtvého predátora, možná by sis dávala větší pozor…

„Počkej, počkej, Aghato, to nejde, buď rozumná.“ Snažil jsem se ji od sebe odtrhnout, ale byla jako posedlá.

„No tak, Edwarde, jen to spolu zkusme,“ zašeptala a tvářila se a zněla u toho naprosto zoufale.

Nechtěl jsem ji ranit, ale potřeboval jsem ji nějak vyhodit z bytu i své blízkosti, především proto, že je Bella v ložnici. Poslední, o co jsem stál, bylo, aby se mě Aghata pokusila znásilnit – o čemž právě uvažovala. Pak ale zchladla.

„Kdo je to?!“ vyjekla Aghata a vypadala, jako by viděla ducha. Otočil jsem se a uviděl Bellu, která vrhala na Aghatu tak nepřátelský pohled, že jsem se v první moment bál, že na ni snad i skočí.

„To je Bella, Aghato. Belli, Aghata,“ představil jsem děvčata, jak si to žádaly dobré mravy a společenské konvence.

„Aha, to je ta rozkošná holčička, co měla panenky v tvém autě, že, Edwarde? Tvoje neteř!“ zašišlala Aghata a ze všech sil se snažila, aby udělala na Bellu dojem a tím si pak získala i mne.

Bella zvedla nechápavě jedno obočí – kde to jen mohla odkoukat?! – a v mysli se podivovala nad tím, proč na ni ta zmalovaná paní šišlá?

„Neteř?!“ otočila se na mě pochybovačně Bella a založila si ruce na hrudníku.

„Říkal jsi přece, že máš malou neteř, že je to dcera tvé sestry!“ vybafla na mě zostra Aghata.

„Ale tvoje sestry přece nemají děti, já jsem jediné dítě v naší rodině!“ zaútočila na mě Bella a já se cítil jako mezi mlýnskými koly. Najednou mě ale osvítil ďábelský plán.

„Víš, Aghato, já jsem ti lhal. Ano, jsem sprostý lhář a nejednal jsem s tebou férově jen proto, abych dosáhl svého. Pšš,“ přerušil jsem Aghatin pokus o vzpomenutí našeho milostného poměru, před Bellou to skutečně říkat nemusí, „prosím, před ní ne. Važ slova, je ještě maličká.“

Bella se na mě nechápavě otočila a jakmile jí docvaklo, že mluvím o ní, vrhla na mě načučený pohled a v myšlenkách zuřila víc než Alice nad uzavírací dobou jejího oblíbeného butiku, že není „žádná maličká“. Nahlas ale Bella naštěstí ani nemukla.

„Takže… to je tvoje…?“ ptala se opatrně Aghata a čekala, že ji doplním.

„Bella je moje princezna, že, zlatíčko?“ otočil jsem se na ni a ona si nás přestala podmračeně prohlížet, usmála na mě a v místnosti jako by v tu ránu vysvitlo slunce zpoza mraků. Díky bohu si teď Bella nehodlala hrát na uraženou a nechala se zvednout do mé náruče, přičemž nadšeně kývala hlavou na souhlas. Obmotala mne svými končetinami a spokojeně a zároveň poněkud povýšeně shlížela na Aghatu.

Aghata celou tu scénu, která se odehrála před jejími zraky, pochopila tak, že je Bella má dcera a správně si vyvodila, že nebude dost dobře možné mne získat pro sebe. Viděla v ní obrovskou konkurentku a než přišla na to, co by měla říct, vedl jsem ji ke dveřím.

„Pochop, prosím, Aghato, že nehodlám riskovat, že bych přišel o Bellino dětství, o ni samotnou. Omlouvám se, jestli jsi to všechno pochopila jinak, ale pro mě je teď skutečně nejdůležitější její výchova a celkově její existence.“ Bella se usmívala jako kotě, které právě vylízalo misku plnou husté smetany, a spokojeně si položila hlavičku na mou klíční kost. Dokonce začala tichounce rozkošně vrnět.

Aghata zatřepala hlavou, jelikož byla pořád ještě vcelku mimo, ale když se na ni Bella ublíženě zadívala výrazem štěněte, kterému nepřejícný páníček chce vzít oblíbenou hračku a majetnicky mne objala kolem krku, Aghata vycouvala. Poslechla své svědomí i vnitřní hlas, které jí napovídaly, že proti dítěti by vedla zbytečný boj. A v tom měla pravdu.

Odešla a ani se na mě moc nezlobila. Byla spíš dojatá.

Chtěl jsem Bellu postavit na zem, ale nehodlala se mě pustit.

„Ta paní už nepřijde, Edwarde?“ zeptala se opatrně.

„Ne, nepřijde.“

„A to znamená, že přijde zase jiná…“ konstatovala Bella spíš pro sebe.

„Belli, pamatuješ si ještě, co je dnes za den? Myslím, že bychom se měli vrátit domů, protože na tebe už asi čeká šest nedočkavých upírů!“ změnil jsem rychle téma a doufal, že se Bella chytí. Zatvářila se sice nadšeně, ale stejně jí zůstala hlodat v mozečku ta nezodpovězená poznámka.

„Tak šup, obuj se a jedeme!“ zahlásil jsem a rychle se s Bellou přemístil do auta a následně za zbytkem rodiny, která nás už skutečně vyhlížela.

Bella obezřetně vylezla z vozu a fascinovaně sledovala dům, který byl celý rozsvícený - přestože byl den - a ze všech oken a balkónů se vznášely héliem nafouknuté různobarevné balónky.

Celá ta scenérie vypadala doslova pohádkově, dokud se nespustil neskutečný křik a dusot a před vilu nevyběhla tlupa vřískajících dětí, Belliných spolužáků. Většina z nich měla zapatlané ruce a obličeje od šlehačky, čokolády či grilovaného masa. Mnozí z nich dokonce drželi v jedné ruce koláč a ve druhé párek. Zajímalo by mě, kdo to tady bude uklízet, až ty dětské žaludky neudrží své překombinované obsahy. Doufám, že mi alespoň Esmé přikryla něčím nepromokavým piáno.

„Ty jo, máte úplně bezvadnej barák, víš to, Bello?“ zafuněl jakýsi zrzek s očima navrch hlavy.

„Bello, o prázdninách k vám přijedeme s Grace a Meg stanovat, máš úplně suprovou mamku!“ vřeštěla jakási blonďatá dívenka a v duchu plánovala, jak si podmaní Jaspera, aby ji po celou dobu, dokud u nás bude pobývat, vozil na hřbetě jako koník.

Bella zalapala štěstím po dechu a nadšeně se rozběhla za svými spolužáky.

„Edwarde, tímto ti přiděluju sektor C3 až C7. A žádné výmluvy. Síly máme omezené a zodpovědnost spočívající na našich bedrech je převeliká. Jasné?“ zaúkoloval mě Jasper hlasem velícího důstojníka a já na něj jen zíral s pozvednutým obočím. Můj bratr si šarmantně založil paže za zády, ladně se otočil na patě a chystal se odejít, ale následně se zastavil, ohlédl se na mne přes rameno a doplnil své instrukce:

„Jo, a aby bylo jasno – každých pět minut se budeš hlásit, potvrzovat svou pozici a nahlašovat situaci tvých svěřených objektů. Máš nějaké otázky?“

„Ano, jednu, co myslíš těmi sektory C3 až C7?“

Jasper si mě přeměřil, jako bych byl naprostý hlupák a pak tlumeným hlasem odpověděl: „Jindy čteš myšlenky, aniž by to po tobě kdokoliv chtěl, a teď jakože nic nevíš? Hochu, hochu, měl by sis uspořádat priority. Toto je válečný stav, musíš být stále na příjmu!“

Válečný stav?! pomyslel jsem si a zašklebil se.

„Edwarde! Máme dům plný malých vetřelců a můžu ti říct, že jsou tvrdohlavější a neodbytnější než celý pluk Seveřanů. A ano, svým způsobem je tato situace podobná válce, musíme improvizovat, být pořád ve střehu a smířeni se vším. Mimochodem, Esmé to jde velmi dobře, už se vyrovnala se ztrátou japonské konvice na čaj i benátského plátna, co viselo na schodišti. Zato Alice to moc nezvládá. A to jde zatím jen o malé konflikty a zanedbatelné ztráty na majetku. Stav nouze zatím vyhlášen nebyl a ztráty na životech zatím taky nikdo z pověřených osob nezaznamenal. Budu nejspíš muset Alici ještě trochu proškolit,“ poslední větu Jasper spíš jen zamručel sám pro sebe a u toho se mlsně usmál.

To už za ním ale stál Carlisle, který se tvářil, jako by mi chtěl sdělit něco životně důležitého, a poslal mi myšlenku: Edwarde, sektor C3 až C7 je zahrada, konkrétně od houpačky po bazén. A být tebou, tak tam jdu, protože…

„Edwardé, v bazénu se ti topí nějaké dítě!“ zakřičel na mě z obýváku Emmett a tiše, aby jej děti z jeho sektoru neslyšely, dodal: „Nebudu ti hlídat tvé prostory! Mám dost práce s tím, abych ty malé smraďochy udržel v bezpečné vzdálenosti od techniky a elektrických kabelů. Jsou horší jak křečci.“

Rozběhl jsem se za dům a skutečně uviděl chudáka Thomase plácajícího se ve vodě za přihlížení šesti kamarádů, ke kterým se stále přidávali další a další. Už chybí jen to, aby naskákali za ním. Pospíšil jsem si, aby to nikoho z dětí skutečně nenapadlo, a vytáhl ten uzlíček neštěstí na břeh. Jasper mě sjížděl pohledem z balkónu a ulevil si prsknutím: „Zelenáč! To jsou samé řečičky, kecičky a svěřenci se mu topí.“

To už u mě ale stála Rosalie s ručníkem a Thomase se ujala. Začala ho utěšovat, svlékat, vytírat do sucha a oblékat do náhradního suchého oblečení, které Alice určitě nakoupila pro případy, jako je například tento.

Jak jsem zjistil, Rose měla na starosti právě udržování dětí v suchu a čistotě, Esmé pečovala o jejich plné žaludky a pitný režim, Carlisle hlídal pokoje v patře, ale většinou se zašil u Esmé v kuchyni, Emmett hlídal obývací pokoj, kde byly děti soustředěny hned po zahradě – kterou jsem vyfasoval já, asi za trest – nejvíce a Jasper na to vše dohlížel. Pobočnici mu dělala Alice, která hlásila veškerá nebezpečí a změny. Musím uznat, že celé to byla dokonalá souhra veškerých elementů.

Možná, že kdyby nechala konfederace Jaspera, aby řídil jejich vojska, Jih by v občanské válce nemusel ustoupit.

Právě jsem zachytával jednu uječenou holčičku bez předních zubů – na jejichž absenci nemám žádný podíl – z příliš divoce rozhoupané houpačky, když se z domu, kde byla i Bella, ozval uznalý hvizdot a následně Emmettův nadšený hlas:

„A je to tady! Edwarde, kde sakra jsi?! Jeremy nám oslintává Bellu!“

Zastavil jsem Grace na houpačce tak prudce, až jsem se lekl, že se mi pozvrací na boty, vyhodil dva plavce-neplavce z bazénu a běžel do obývacího pokoje. Tam byla celá naše rodina sledující dětskou dvojici Bellu a Jeremyho před sedačkou a kolem nich pobíhal obrovský tmavovlasý upír, který s chutí pokračoval v dirigování: „Alice, foť to! Jeremy, tam je brada, musíš výš! Doneste někdo ubrousky!“

26. kapitola ←ψ→ 28. kapitola


Doufám, že vás kapitola nezklamala. Omlouvám se především adminkám za délku... ale nejsem schopná ukončit kapitolu, dokud mám pocit, že se tam nic nestalo...

A doufám, že vám udělám radost sdělením, že s Bellou už nebudeme řešit jen její dětské eskapády a vlkodavy v autě, ale pomalu se posuneme do puberty a všeho, co s ní souvisí, ;)-  jak jste možná zjistili z konce této kapitoly.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vychoval jsem si lásku - 27. kapitola:

 1 2 3 4 5 6   Další »
52. Kačka
28.02.2012 [8:44]

chudak Edward Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

09.01.2012 [15:23]

KikketkaAhojky Vesí, tak koukám, že jsem toho prošvihla spoustu a taky se strašně moc omlouvám, že přidávám komentík až teď, ale dřív jsem to vážně nestihla. Ale pořád lepší později jak nikdy, ne?
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

Tak hlavně! Kapitolka naprosto bombastická a dokonale vtipná, jako vždy!
Ta malá rozumbrada je prostě úžasná. Já k tomu nemám slov! Hlavně, když se nabízela Edwardovi, že se s ní může uvolnit, protože ona je volná! Z toho jsem vážně nemohla, ale na druhou stranu… Na to stejně jednou dojde, že? Až nám to zlobidlo povyroste! Prosím!!! Že je to tak!!! Prosím smutně koukám!!!
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

A to jak se ten vykutálený Edward zbavil Agháty, tak to nemělo nejmenší chybu. Bellinka si ho bránila zuby nehty a přitom mu nahrávala do karet! No naprosto boží. Edí z toho vybruslil naprosto perfektně! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon


A nakonec ty sektory!!! No já myslela, že si snad cvrknu do textilu. Že by ani stádo (rádoby) dospělých upírů mělo problémy se stádem lidských dětí??? Teda malých vetřelců, jak tvrdil Jasper, abych byla přesnější!
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Teda abych byla přesnější, z toho konce, kdy Jeremy oslintával Bellu, tak z toho jsem málem padla na zadek. A ovšem nechyběl ani Emmett a jeho praštěná hlava!!!
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

No já z toho nemůžu, vážně že ne. A rychle utíkám na další kapitolku, protože už se jí nemůžu dočkat!!! Doufám, že Bella nám alespoň trošku povyrostla! Emoticon Emoticon Nádhera Vesí, jako vždy! Tady se ani nic jiného neočekává!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

50. Lis
26.12.2011 [21:48]

Lisja umrem Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

49. Karlička
14.12.2011 [14:03]

moc hezkýý a nejlepší ten konec :D hlídání dětí :D no to bylo moc Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

48. Magda
13.12.2011 [16:58]

Boží oslava a ten konec, bomba :D

47. Nosska
12.12.2011 [16:56]

Nosska Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Tomu říkám hlídání dětí Emoticon Emoticon Emoticon
Ovšem poslední tři věty byly nejlepší z celýho dílu
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

46. Wera
12.12.2011 [15:49]

Wera Emoticon Emoticon gratuluji k umístění, moc si ho zasloužíš, kapitolka byla úžasná, četla jsem jedním dechem, homen další dílek nemůžu se dočkat Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

45. JulieMay
12.12.2011 [15:46]

Myslím, že Bella v pubertě bude zatím to nejzajímavější Emoticon Emoticon Emoticon

12.12.2011 [14:23]

Hurá, už se moc těším, až Bella začne Edwardovi dávat OPRAVDOVÉ kapky Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Perfektní kapitola, zase jsem ji zhltla jedním dechem Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
A samozřejmě gratuluji k umístění Emoticon Emoticon

11.12.2011 [21:22]

Clothylda Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3 4 5 6   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!