Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vychoval jsem si lásku - 25. kapitola

22.11.2011 (08:45) • vesper • FanFiction na pokračování • komentováno 36× • zobrazeno 4158×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Strašně moc děkuju za obrovské množství komentářů u minulé kapitoly! Je asi zbytečné to psát, ale skutečně je to pro mě hnacím motorem! Díky, jste zlatí.

Zároveň děkuju za vaše hlasy v anketě Povídka měsíce října a za umístění v tabulce!!! Tuto kapitolu věnuju všem vám, kteří jste pro povídku hlasovali ;)!

A teď už - užijte si čtení! Vesper

Edward:

„To je nespravedlivé. Proč můžou mít kluci něco víc než holky?“ frflala nespokojeně Bella, když se vrátila dostatečně poučená v záležitostech sexuální výchovy z procházky s Carlislem a Esmé.

Ti měli původně v plánu zestručnit fakta, jak to jen půjde – jako minule –, ale nakonec se rozhodli, že nemá cenu říkat Belle polopravdy. Zaprvé, je po celu dobu přednášky neustále chtivě zahlcovala kupou zvídavých a doplňujících otázek a za další, konečně pochopili, že kdyby jí nedali uspokojivé informace, opět by se nám to vymstilo. Kusé informace by jí vystačily asi tak na měsíc a potom by přišla s novou, pro ni jistě závažnou a pro nás bezpochyby zákeřnou, otázkou.

Bella docupkala až za námi do obývacího pokoje, vylezla si na pohovku a pokračovala v hloubavém přemýšlení. K mému překvapení vzala všechny informace až příliš rozumně a téměř snad i dospěle. Vůbec se nepozastavovala nad fyzickým milostným spojením muže a ženy. Brala to tak přirozeně a samozřejmě, až jsme z toho byli všichni překvapení. Možná i díky tomu, že vyrůstá v tak harmonické a láskyplné rodině, jako je ta naše, si představovala sex jako něco, při čem dvě milované bytosti splynou samou láskou v jednu a brala to stejně lehce a samozřejmě jako polibek, kterých u svých sester, bratrů a rodičů viděla denně nespočet.

Pak ale změnila směr myšlenek a uvažovala nad tím, že by bylo zajímavé něco z toho, o čem jí rodiče povídali, vyzkoušet. A to se mi teda ani trochu nelíbilo.

Aniž jsem si uvědomil, co dělám, vydralo se z mého hrdla hluboké a velmi nelibé zavrčení, které nešlo zadržet. Všichni se po mně nechápavě podívali, Esmé napadlo, že po mně hodí pánvičku i s Bellinou večeří a Bella samotná sebou dokonce leknutím škubla. Běžně jsme se před ní totiž drželi zpátky, abychom ji nevystavovali takovýmto stresovým situacím, proto byla teď v lehkém šoku, když ve mně uslyšela nebezpečného predátora. Jediný, kdo mě pozoroval s ledovým klidem, byl Jasper, který sice přemýšlel nad svou ženou – jež se spokojeně uculovala po jeho boku a pro změnu přemýšlela zase nad ním –, ale tvářil se nadmíru sebejistě a světaznale, jako by jej má reakce vůbec nepřekvapila.

„Bello, maminka s tatínkem ti možná ještě nevysvětlili, že všechno, co se týká lásky, je mezi dospělými úplně normální a v pořádku, ale nikdy to není v pořádku, pokud jde o děti. A ty dítě jsi – díky bohu ještě na mnoho let. Mimo to, k tomu aby se před sebou dva lidé nebo upíři vysvlékli a pomilovali se, je nutné, aby se měli víc než moc rádi. Musí se hluboce milovat a proto je to možné až po svatbě, dřív to prostě nejde.“ No, tak to jsem asi trochu přehnal.

Carlisle si mě prohlížel s pozdviženým obočím, jako bych mu tvrdil, že mám vykloubené rameno a Esmé se jen shovívavě, mateřsky uculovala, zatímco mí bratři se mi smáli jako dvě paka a střídavě ze sebe smíchy vyráželi cosi ve smyslu „to říká ten pravý“.

Jasper mým směrem dokonce posměšně prohodil: „Ty jsi, Edwarde, komik. Kážeš vodu a sám piješ víno! Ehm, tedy pochopitelně obrazně řečeno,“ dodal Jazz a blýskl po mně svým dokonalým vražedným chrupem.

Ale já přece nemůžu za to, že jsem svou partnerku dosud nenašel a odmítám být kvůli tomu půl druhého století na suchu. Navíc tady přece nejde o mě, ale o Bellu, o nevinnou a čistou princeznu, která mi dá asi časem pěkně zabrat, až budu za pár let úpěnlivě zajišťovat, aby to tak zůstalo co nejdéle, nejlépe navždy.

Mé sestry se na mě oproti svým manželům nedívaly vůbec výsměšně, ale jako bych byl televize, ve které zrovna dávají argentinskou telenovelu a ony zrovna sledují srdceryvné vyznání hlavních hrdinů Josého a Juanny.

Zato Bella mě sledovala stejně zmateně, jako když nedávno sledovala s Emmettem a Rosalií první díl Harryho Pottera a zjistila, že všechno nemusí být tak, jak se na první pohled zdá a pochopila, že se ve svém prvním úsudku o charakteru některých postav mýlila. Díky bohu tedy i teď naznala, že asi budu mít pravdu – o čemž ji přesvědčil i fakt, že její rodiče i Jazz s Alicí a Emm s Rose jsou manželé. Nezbývá mi tedy, než se modlit, aby jí ta důvěra v to, co jí říkáme, vydržela co nejdéle.

„A ukázal bys mi toho červíka aspoň?“ pronesla naprosto bezelstně Bella. Ta holka snad jednou způsobí mému mrtvému srdci infarkt.

„Ne! A už se o tom nehodlám dál bavit!“ uzemnil jsem ji možná až příliš tvrdě.

Ona si z toho ale nic nedělala, rozhlédla se kolem sebe a se zájmem se zeptala: „Ani nikdo jiný?“

Ticho, které se plazilo obývacím pokojem, narušil pohoršený Emmett: „Já tedy maximálně protestuji proti tomu, abys mému nářadí říkala červík!“

Jeho námitka byla vyřčena poněkud prudčeji, což Bellu přinutilo vytřeštit na něj oči. Nechápala, proč je jindy věčně rozjařený a veselý Emmett najednou tak vážný a chtěla vědět, co udělala špatně. Chudinka netušila, jak je pro muže všech existenčních forem důležité, aby nebylo jejich samčí ego nijak snižováno nebo nedoceňováno.

Především se ale Bella hluboce zamyslela nad tím, co asi tak myslí její bratr tím nářadím.

Emm se mezitím rozhlédl kolem sebe a když konečně našel svou ženu, štěněčím pohledem ji vybízel, aby se jej zastala a potvrdila, že název červík je pro jeho mužské orgány skutečně nevhodný a tristně podceňující. V duchu přitom doufal, že navíc přidá nějakou poznámku ve smyslu, jak moc je s ním v jejich intimním životě spokojená. Musel jsem se hodně držet, abych se pobaveně neuchechtl. Docela se mu divím, že se nechá tak malou veverkou vyburcovat k tak velkému záchvatu ješitnosti.

Rose okamžitě přesně pochopila, že její silný muž potřebuje něžnou útěchu a zatímco jej vemlouvavě přesvědčovala o jeho všestranné dokonalosti a o její naprosté spokojenosti, svými doteky a polibky z něj během několika vteřin udělala naprosto krotkého beránka, nebo spíš vrnícího kocourka.

„Jak jako nářadí?!“ zeptala se Bella a představovala si Emmetta se šroubovákem v ruce, jak na ten kus kovu a plastu nevěřícně zírá.

To už se slova ale ujala pobavená Rosalie, která se rozhodla tuto debatu točící se kolem jejího muže co nejrychleji ukončit: „Belli, to neřeš, každý říká svým orgánům jinak. Emmettovi jde jen o to, že mu vadí slovo červík. Toho mají malí chlapečci. A děti se od dospělých v mnohém liší. Vzpomeň si třeba jak velkou má Jeremy dlaň a podívej se, jak velkou dlaň má Emmett. Nemůžeš zkrátka srovnávat děti s dospělými. A pak obyčejné muže a například toho mého neobyčejného.“ Emmett svou ženu poslouchal s naprosto oddanou úctou a přitom se usmíval jako ten nejšťastnější muž na světě.

Začal jsem uvažovat nad tím, jak moc bych si přál, aby při mně jednou stála má bezmezně milující partnerka, ale raději jsem přehodil výhybku a doplnil Rosaliinu poznámku: „A především, Belli, děti mají svůj dětský svět a dětský život a až si jím projdou, teprve potom mohou začít žít ten dospělácký. Ne dřív! Proto nemáš vůbec kam spěchat, nic ti neuteče. Pamatuješ si, jak to dopadlo, když jsi chtěla, abych se pohoupal na tvé dětské houpačce, přestože jsem ti vysvětloval, že to není dobrý nápad?“

„Zničil jsi mi ji,“ fňukla nešťastně Bella a v duchu se vrátila k onomu nešťastnému odpoledni, které pak celé proplakala. Nejdřív proto, že pode mnou houpačka z umělé hmoty praskla – což se dalo čekat – a ona se bála, jestli jsem v pořádku – což mě velmi potěšilo – a poté proto, že zjistila, že ten kus plastu nepůjde opravit. Přestože mi bylo od samého počátku jasné, že to takhle dopadne, rozhodl jsem se v jejím vlastním zájmu jí názorně ukázat, jaké následky může mít její tvrdohlavé a neústupné rozhodnutí.

„A víš, proč to tak špatně dopadlo?“ zeptal jsem se jí trpělivě a přitom si téměř zamnul ruce nad tím, jak mi to dnes jde. Asi zůstanu nějakou dobu u pediatrie. Vypadá to, že na to mám vlohy.

„Protože jsem tě neposlechla, když jsi říkal, že to není dobrý nápad,“ hlesla Bella.

„Ano, to taky. Protože už mám nějaké zkušenosti a těm bys měla důvěřovat. Ale důvod, proč jsem ti na tvé vlastní přání zničil houpačku, je také ten, že jsem už velký a dělal jsem něco, co je určené pro děti. A to nikdy nepřinese nic dobrého. Stejně tak jako když děti dělají něco, co je určeno dospělým.“

„A bolelo tě to potom, když jsi spadl?“ vydechla Bella jako na trní. Na malý moment jsem zaváhal, ale pak jsem se rozhodl pro lež, která nemůže být na škodu.

„Ano, bolelo. To jsou zkrátka důsledky toho, když děláš něco, co nemáš.“

Belle chvíli pracoval mozeček na plné obrátky a pak pochopila, co jsem jí tím chtěl říct. Sám jsem byl překvapený, jak je schopná číst i mezi řádky. Hodná holčička.

„Ale když si včera Emmett s Jasperem stavěli celé odpoledne na pískovišti hrady, nic se jim nestalo,“ pronesla podezřívavě naše malá detektivka.

To už se ale k mému překvapení okamžitě ujal slova Jasper a řekl: „Ale stalo, Belli, neumíš si představit ten cirkus, když Alice zjistila, že jsem si pořádně nevytřepal oblečení a vlasy od písku a musel jsem pak celou noc ručně sbírat zrnka z koberce a postele, abych nikoho – hlavně tebe,“ zazubil se Jasper, protože Bella stále ještě nevěděla, že je jediná v domě, kdo potřebuje spánek, „nevzbudil vysavačem. Takže bude opravdu nejlepší, když se budeš řídit tím, co ti právě vysvětlil Edward,“ ukončil svůj proslov Jasper, zatímco Bellu zahalil hustou mlhou důvěry a ještě na ni přátelsky mrkl.

Bella kmitla očima zprava doleva a zpět, dostala ze sebe cosi, co znělo jako „hm“ a s oznámením, že si teda teď půjde připravit věci na zítra do školy a prosbou, jestli by jí to maminka přišla za chvilku zkontrolovat, se odloudala nahoru do svého pokojíčku.

Jen co za ní zapadly dveře, nejistě jsme se po sobě podívali.

„Teda, ta holka bude pořádné číslo. Asi bychom si na ni měli pořídit zbrojní pas nebo aspoň vodítko, abychom ji uhlídali,“ okomentoval vzniklou situaci Emmett.

Jasper k němu zvedl pohled od Alice, kterou utěšoval, protože se cítila dotčena tím, jakým vyhroceným způsobem podal jejich včerejší lehkou neshodu okolo akce s pískem a tiše do napjaté atmosféry houknul: „Jedno je jisté, až ta naše malá divoška přijde do puberty, tak se, brácho, pěkně zapotíme. Nebýt upíři, měl bych snad i strach, že to bude nad naše síly. No, každopádně to budeme muset nějak zvládnout. Co, Edwarde?“

Já jsem jen zaťal čelist a potlačil vztek, který mnou cloumal při představě, jak by se nám Bellino hlídání mohlo zvrtnout a pronesl jsem: „Dozor nad Bellou bude brzy akce na čtyřiadvacet hodin denně, což mi nedělá problém, obzvlášť pokud to je jediná šance, jak ji udržet v bezpečí. A pokud se na to chystáte se mnou, budu jen rád.“

„Tss, nepočítejte s tím, že se vámi nechá naše malá hlídat, vy rytíři!“ zasmála se Alice a Rosalie opatrně dodala:

„Děláte, jako byste nevěděli, jak moc je Bella tvrdohlavá. Jakmile zjistí, že ji hlídáte, naštve se tak, že s ní budete mít peklo na zemi. Už ji vidím, jak vám bude s chutí dělat samé naschvály, dokud jí nedáte pokoj. Vaše představy jsou sice krásné, ale hodně naivní. Nechte to plavat, ona se zklidní. Možná.“

„Anebo se jednou spálí a podruhé si už dá pozor,“ navázala Alice, což se ale Rose ani trochu nelíbilo, protože si vzpomněla na své vlastní osudové spálení se tehdy s Roycem Kingem. Její lidské vzpomínky mnou projely jako blesk.

Říkejte si, co chcete, já Bellu bez dozoru prostě nenechám, rozhodl jsem se a věděl, že názor nezměním, ani kdyby to mělo znamenat, že se mnou Bella několik let nepromluví. Časem určitě dostane rozum.

Rychle jsem vyndal telefon z kapsy a jal se zavolat momentální kamarádce na volné večery – Aghatě, aby mě vytrhla z dnešního dne plného chmur a starostí o mou malou princeznu. Naše poslední rande minulý týden dopadlo poněkud rozpačitě a vlastně skončilo dřív, než vůbec začalo. Když si totiž Aghata rozverně naskočila do mého vozu, sedla si svou měkoučkou prdelkou přímo na tvrdé tělo umělohmotné barbíny, kterou si v mém autě zapomněla Bella, když jsem ji a její plastové „kamarádky“ vzal na výlet.

Doteď si myslím, že mi to udělala naschvál.

Ať tak či tak, Aghatu ten nález panenky natolik šokoval, že otázku, jestli mám děti ze sebe koktala skoro celou minutu. Sice se mi podařilo jí vše vysvětlit s tím, že panenky jsou dcery mé sestry, ale slibná erotická atmosféra byla v trapu a my jsme zůstali jen u krátké večeře a nezajímavé konverzace, po níž byla Agnáta natolik unavená, že jsme se rozešli domů.

Dnes jsem si ale auto pečlivě překontroloval a doufám, že k žádnému kolapsu nedojde.

„Prosím?“ ozvalo se rozechvěle v telefonu. Zrychlil jsem krok a vyšel před dům, aby mému telefonování nepřihlížela celá rodina, respektive aby to všechno neslyšeli.

„Tady Edward,“ představil jsem se, přestože bylo evidentní, že Aghata kontrolovala na displeji jméno volajícího, „přeji krásný večer, Aghato. Máš na dnešní noc nějaké plány? Nechtěla by sis se mnou třeba někam vyjít?“ zašveholil jsem medovým hlasem a ani na chvilku nepochyboval, že se chytí do mé sítě. A ráda.

„Eh, u, j-jo, Edwarde. Už budu. Teda hned budu. Teda, chci říct, hned se připravím. Kdy přijedeš?“ vykoktala ze sebe slečna na druhém konci telefonu a na druhém konci verandy – kde náš rozhovor bezostyšně poslouchali oba mí bratři –, se ozval děsivý řehot. Emmett vypadal, jako by se měl smíchy počůrat a s hýkavými záškuby oznamoval Jasperovi: „Tak to by si měl chlapec pospíšit, jestliže slečna už bude. Nevěděl jsem, že při sexu po telefonu to jde tak rychle. Edward bude asi skrytý talent, stačí mu, aby se představil a ženy všech věkových kategorií se svíjí v orgasmu.“

Nevšímal jsem si jich a jen se pro sebe uchechtl, vždyť on se Emmett skoro strefil. Raději jsem kul železo, dokud bylo žhavé: „Přijedu k tobě za půl hodiny, může být? Doufám, že jsi hladová a já budu moct ukojit tvé touhy,“ nadhodil jsem a Aghata na druhém konci škytla. Pak zalapala po dechu a dostala ze sebe něco ve smyslu, že se těší – což nemusela říkat, to mi bylo víc než jasné – a za půl hodiny mě bude čekat.

Převlékl jsem se, zkontroloval Bellu, která si zrovna kreslila nějaké draky a víly za asistence Rosalie a svého růžového vypláznutého jazýčku a byla do toho tak zabraná, že si ani nevšimla, že jsem nahlédl do jejího pokoje. Rychle jsem se tedy zase neslyšně vytratil, protože jinak hrozilo, že bych se z jejích spárů vůbec nedostal a dnes už jsem dámskou společnost skutečně potřeboval, už jsem začínal být z nedostatku sexu mírně nevrlý. Zajímalo by mě, jestli by to mí rozjaření bratři vydrželi tak dlouho, kdyby neměli své ženy. To by je smích brzy přešel.

Seběhl jsem schody a s blaženým výrazem si to zamířil do garáže, když mě s nevinným výrazem oslovil Jasper, zatímco hladil Alici, která o něj byla opřená.

„Edwarde? Nezapomeň pozdravovat svou nastávající ženu. Doufám, že nám ji přivezeš představit, když se brzy stane součástí rodiny. Mimochodem – hodláš ji pojmout za manželku ještě před samotným sexuálním aktem nebo až po něm?“ zeptal se mě pobaveně Jasper, protože i kdyby neměl svůj dar a necítil ze mě mé vzrušení, bylo by mu jasné, za jakým účelem odcházím – stejně jako je to jasné všem ostatním v domě.

♣♣♣

Aghata:

29 minut, 37 sekund, ježíšmarjá, už tu bude. Zuby, vyčistit zuby…

Z mého pobíhání po bytě mě vytrhnulo jemné zaklepání na dveře. Je tu!

Vyplivla jsem pastu do umyvadla, zkontrolovala svůj odraz v zrcadle, zas mi nedrží vlasy, uhladila neposedné prameny vlasů vodou a třikrát se zhluboka nadechla. Srdce jsem cítila až v krku, bušilo tak silně, že to muselo být slyšet až k sousedům. Bože, už je to tak dlouho, co jsem s nějakým mužem strávila noc. Tělem mi projelo vzrušení, až jsem se zatřásla touhou. Šla jsem ke dveřím a snažila se tvářit svůdně a sebejistě, přestože ve mně byla nervozitou malá dušička.

Otevřela jsem a uviděla Boha s neskonale úžasným úsměvem, ze kterého se mi téměř podlomila kolena. Ležérně se opíral o zárubeň dveří a pozoroval mě svým zlatým pohledem. Netušila jsem, že takové duhovky mohou existovat, ale ono se vlastně není čemu divit. Edward je zkrátka dokonalý, ach! skousla jsem si samou žádostivostí ret a on se božsky zasmál. Byla v tom stopa arogance a okázalého sebevědomí, ale působilo to neskutečně sexy.

Edward na mě mrkl a erotickým tónem hlasu řekl:

„Ahoj. Vidím, že nechceš ztrácet čas, to pro mě není žádný problém, objednám jídlo k tobě domů a můžeme se ihned začít věnovat svému potěšení.“

Zarazila jsem se – a to pořádně. Jo, jistě, očekávala jsem sex, ale nemusel by na to jít tak rychle, copak si o mně myslí, že jsem nějaká děvka?! Alespoň by se mohl tvářit, že mu nejde jen o sex. Edwardovi se vytvořila vráska mezi obočím, zatvářil se dost nechápavě a přitom se i zamračil. Pak ale jeho pohled zněžněl.

„Omlouvám se, jestli jsem se tě nějak dotknul, já jen – “ ukázal směrem, kde se mé nohy sbíhaly do pánve, „jen jsem myslel, že mi tím chceš něco naznačit.“

To už bylo trochu moc, proč mi ukazuje na mou intimní oblast?! Shlédla jsem, abych si popotáhla sukni a... a myslela si, že na místě umřu.

Já ji neměla!

V tom spěchu jsem si stihla obléct jen ty titěrné, pohoršující kalhotky a punčochy s podvazky – kdyby náhodou mělo k něčemu dojít. Sukně ale zůstala přehozená přes opěradlo židle. Polilo mě horko a pak mnou projel mráz.

To už mě ale Edward natlačil do bytu a zavřel za námi dveře. V mžiku ode mě ale galantně odstoupil.

„Opravdu se moc omlouvám, v žádném případě jsem to nemyslel nijak zle a mimochodem – teď jsem nechtěl, aby tě takhle,“ řekl Edward a mlsně si mě prohlédl, přičemž mu cuklo v úsměvu, „viděli tví sousedé, kteří zrovna vystoupili z výtahu.“

Nebyla jsem schopná slova, jen se dole zakrývala rukama.

„Počkej tu!“ křikla jsem a snažila se co nejrychleji zacouvat do svého pokoje, abych se dooblékla.

Když jsem doplnila chybějící kus oblečení a opatrně si zchladila nalíčenou tvář vlhkým ručníkem, vrátila jsem se celá rudá za ním. Edward stál stále na stejném místě a obezřetně mě pozoroval.

„Edwarde, já…“ nevěděla jsem, co říct. Cítila jsem, že by zde mělo něco zaznít, ale zároveň jsem na to chtěla co nejrychleji zapomenout.

„Ššš, Aghato, nic se přece nestalo. Víš, co? Nebudeme se o tom bavit, ano? Přece si nezkazíme večer. Alespoň já si už teda vůbec nepamatuji, co se dělo před pár minutami. Ty ano? Půjdu teď za dveře a zkusíme to znovu,“ oznámil mi, aniž by čekal na mé protesty.

Než jsem se vzpamatovala, byl fuč a vzápětí se ozvalo lehké zaťukání.

24. kapitola ← ψ → 26. kapitola

Jsem zlá, že jsem to tak usekla, že? Slibuju, že v příští kapitole se ještě k Aghatě a Edwardovi vrátíme a vy uvidíte, že nejsem vůbec zlá, naopak velmi přejícná. Potřebovala jsem zkrátka jen dlooouhatánskou kapitolu rozdělit na co nejvhodnějším místě...

Doufám, že se kapitola líbila a vy jste se u ní pobavili a odpočinuli si. Pokud vás začátek nudil, tak se omlouvám, já jsem si jen potřebovala vynadradit vlastní dětství, kdy se mnou rodiče o intimnějších záležitostech nemluvili, a tak jsem chtěla alespoň Belle dopřála opak. ;)

Těším se u další kapitoly!

Autor: vesper (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vychoval jsem si lásku - 25. kapitola: