Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vychoval jsem si lásku - 24. kapitola


Vychoval jsem si lásku - 24. kapitolaBellin první školní den. Kdo se stane jejím "tajným" špiónem a bude ji hlídat? A jak by to nejraději zařídila sama Bella? V této kapitole jsem se hodně odvázala a pokusila se o něco, co mi jedna čtenářka navrhovala, ještě když byla Bella batole - o její pohled. Ovšem upřímně řečeno - dalo mi to dost zabrat, takže z Belliny hlavinky dnes jen kousek, zbytek vám odvypráví Edward. Příjemné čtení přeje Vesper!

Bella:

Jak já tě, Chlupáči, do toho baťůžku ale nacpu, to fakt netuším. Tak mi pomož, skrč se!

„Bello, toho půlmetrového plyšového medvěda necháš doma!“ snažila se mi rozkazovat Alice ze svého pokoje.

Alice je divná.

Vždycky ví, co se chystám udělat… Stejně jako Edward.

Co si ale vezmu poprvé do školy je přece jen moje věc!

Já – toho – medvěda – do – té – tašky – prostě – zabalím! Uff, to né, pořád mu trčí hlava.

„Tak se trochu skrč, Chlupáči, než sem přiběhne Alice! Prosím! Jinak tě s sebou neodnesu,“ prosila jsem ho pěkně potichu, aby to nikdo neslyšel.

„Bello, co jsem ti řekla? Nech to zvíře a pojď, oblečeme se, ať můžeš jít snídat.“ Než jsem se stihla nadechnout, Alice na mě už navlékala jakési žluté šaty.

„Né, já chci ty světle modré. V těchto nikam nepůjdu!“ řekla jsem a založila si ruce na břicho. Jestli chce Alice panenku na hraní, klíďo píďo jí nějakou půjčím. Nebo dám napořád, a klidně i dvě, ale já panenka nejsem.

„Bello, Bello… Zase bojuješ proti větrným mlýnům?“ zazněl ode dveří můj oblíbený hlas – Edward je tu! Přišel mě zachránit, super!

Rychle jsem se rozběhla a skočila na něj. Smál se na mě jako vždycky. Vypadal jak medvídek Pů, který zrovna snědl včelkám všechen med.

„Edwarde, řekni Alici, že chci ty modré šaty, co jsi mi koupil minulý týden, když jsme se vraceli ze zoo, prosím.“

„Alice, myslím, že je úplně jedno, jestli půjde Bella ve žluté nebo modré. Navíc by pro mě byla velká čest, kdyby v tak důležitý den šla v šatech, které jsme koupili spolu,“ řekl jí Edward a Alice srandovně zabručela: „Pro mě za mě, dělejte si, jak chcete. Když si nevážíte mých rad, nebudu se vám vnucovat.“

S Alicí je fakt sranda, hlavně když se zlobí. Dělá, že je uražená, ale pak se zase směje.

Pak se Edward sklonil ke mně a řekl: „Belli, ale toho medvěda s sebou opravdu nepotáhneš, nejsi přece Emmett, ale už velká holka.“

No to snad Edward nemyslí vážně! Pořádně jsem si ho prohlédla - jé, dnes mu zase trčí vlasy na všechny strany – a snažila se ho obměkčit úsměvem, který často zabírá, ale Edward se pořád tvářil nekamarádsky.

Ach jo, myslí to vážně. Zamračila jsem se na něho. A pěkně pořádně, ať ví, jak moc mi to vadí. Po škole mu za trest nepovím, jak jsem se měla.

Proč mi jen nikdo nerozumí?! Já si s sebou Chlupáče vzít musím! Copak nechápou, že tam budu sama mezi cizími dětmi a učitelkami? Kdo mě ochrání, až máma, táta, i všichni ostatní, odejdou?

„Broučku, máme pro tebe jedno překvapení,“ koulel na mě oči Edward. Asi si myslel, že mě tím ošidí a až nebudu dávat pozor, vezme mi Chlupáče. Ale to se plete, už nejsem malé škvrně a poplést se nenechám! Chytila jsem svého medvěda ještě pevněji, kdyby mi ho chtěli vzít. Neboj se, já tě nedám! Budu bojovat do posledního dechu!

„Belli, tebe nezajímá, co je to za překvapení?“

„Ale, Edwarde, mě přece překvapení zajímá vždycky! Copak to nevíš?“

Ach jo, ten Edward…

Pokroutila jsem hlavou. Edward se začal smát, jako bych řekla něco směšného. Vůbec nechápu, co se děje. Začínám si myslet, že se směje mně. Ale to by snad neudělal, nikdy se mi nevysmívá, to dělá jen Emmett. Ale pro jistotu jsem se na něj nazlobeně zamračila a zvedla bradu.

„Belli,“ řekl Edward a přitom se kousal do rtu. Ale já stejně vím, že to dělá proto, abych si myslela, že se nesměje! Pak mě ale posadil na své koleno a hladil po zádech. Bylo to tak příjemné, až jsem ho objala a pěkně se ho chytila, aby mě mohl dál hladit. Tak jo, budu se s ním zase kamarádit.

„Hmm?“

„Princezno, nemusíš se ničeho bát. Nenecháme tě ve škole samotnou. Navíc dnes s tebou zůstanou přímo ve třídě maminka i tatínek a my ostatní počkáme na parkovišti. No a od zítřka – představ si, že Alice dostala práci jako paní vychovatelka, takže bude tebe a ostatní děti hlídat, abyste o přestávkách a po škole nezlobily. A protože školní paní doktorka bude mít miminko a nebude tedy tento ani příští rok chodit do práce, rozhodl jsem se, že se vrátím k práci dětského lékaře a nastoupím ve školní ordinaci místo ní.“

„Jé, Edwarde, a taťka by ti mohl dělat sestřičku!“ To by bylo úplně žůžo!

 

Edward:

Bella byla naprosto nadšená představou, že já s Alicí budeme trávit dny ve škole s ní. Líbilo se jí to natolik, že začala plánovat, jak nás do školy umístí všechny.

Když naše veverka navrhla, že by mi mohl Carlisle dělat zdravotní sestřičku, Emmett spadl smíchy ze židle. Tedy spíš se smál tak intenzivně a nahlas, až rozzlobil Esmé, od které mu přiletěl pohlavek. Protože ale útok zezadu, do kterého dala Esmé z důvodu ochrany svého manžela všechnu sílu, rozhodně nečekal, skončil v mžiku na podlaze, kde se aspoň mohl dosyta vysmát.

Bella ale nebyla s nápady u konce. Protože je to chytrá holčička a ví, že Carlisle má svou práci v nemocnici rád, chtěla, aby se s ním u mě v ordinaci střídala Rosalie. Té by tedy uniforma slušela mnohem víc než „taťkovi Carlisleovi“.

Esmé by podle jejích plánů skončila v kuchyni, aby si její pochoutky užily i ostatní děti, Jaspera by Bella zaměstnala jako řidiče školního autobusu a Emmettovi bez váhání strčila do ruky rýč a motyčku a dala by ho ke kytičkám. Tedy jako zahradníka – ne jako mrtvolu nebo hrobníka.

„No, to jsem na tom asi nejlíp. Rozhodně bych nechtěl skončit jako Carlisle se slušivým naškrobeným čepečkem na hlavě,“ smál se Emm dál a vůbec mu nevadilo, že dnes už sestry čepce nenosí. Škoda, vypadalo to roztomile.

Bella mezitím už dávno rozvážně mlaskala nad smaženými vajíčky. Tedy spokojeně si bužírovala, ale u toho se tvářila tak vážně, jako by hledala způsob, jak zajistit světový mír. Nad něčím dumala.

Přisedl jsem si k ní a chvíli se ji pokoušel hypnotizovat pohledem, ale ona si mě vůbec nevšímala. Shrnul jsem jí vlásky z čela, které jí padaly do očí – nechápu, o co Rosalii jde, proč jí je nepřistřihne nebo jí je alespoň nepřiskřípne do takových těch barevných holčičích vlasových serepetiček, které byly za tímto účelem vynalezeny. S takovýmto přístupem by mohla naše malá princezna začít šilhat nebo špatně vidět, a to by mě ty Belliny módní gardedámy tedy opravdu naštvaly.

„Belli, nechceš si dát do vlásků takové ty krásné sponečky? Nějaké ti shora přinesu, ano?“

Bella jen urputně zavrtěla hlavou, že ne.

„Nemám žádné modré, aby to ladilo, Edwarde. A červené ani zelené si přece k těmto šatičkám vzít nemůžu, to dá přece rozum, ne?“

No, to teda dá… Zvláštní, že všelijakých blbůstek, náramků, botiček a šatiček má Bella plno, ale účelových pomůcek preventivně ochraňujících zdraví a zrak tak poskrovnu. Myslím, že si budu muset s Alicí a Rosalií vážně promluvit.

„Tak ti přinesu čelenku, tu tam máš jakousi do modra.“

Bella zvedla oči v sloup a poučila mě: „Ale Edwarde, to je fialová! Ty nepoznáš barvy?“

Z kuchyně ke mně dolehla Esméina myšlenka - jo, jo, Belli, jednou pochopíš, že ať je mužský upír nebo neupír, pořád je v určitém směru barvoslepý. I pro upíra je lososová nebo šeříková tak maximálně pojmenováním pro vůni.

„A navíc,“ pokračovala Bella, „čelenky se mi teď už nelíbí.“

„Bello, takto by to ale taky nešlo. Přes ty vlasy neuvidíš na paní učitelku! Něco ti přinesu a ty si to bez smlouvání vezmeš,“ řekl jsem nesmlouvavě a možná poněkud přísněji, než jsem původně zamýšlel.

Malá se na mě trochu překvapeně zamračila, ale už nic neříkala. Když jsem se za pět vteřin vrátil s barevně nejvíce neutrálními jemně třpytivými skřipečky - opravdu jsem se snažil a vynaložil přímo nadupíří úsilí k tomu, abych vybral takové, které budou nejvíce ladit se šaty i vkusem šestileté princezny - tak mi Bella odevzdaně nastavila tvář, kupodivu vůbec neodmlouvala, a nechala si je připnout do vlasů.

„A trošku zrychli to kousání, Belli, ať můžeme vyjet do školy,“ napomenul jsem ji, protože se zahleděla přes mé rameno a opět myšlenkami poletovala někde mezi plyšovým jezevcem a umělohmotnou mrkací pannou. Při zmínce o škole změnila směr myšlenek a přemýšlela, jak nenápadně vynese medvěda ve školní tašce, aniž bychom si toho já nebo Alice všimli. Pro mě za mě, ať si teda ty medvědy vezme třeba dva, když jí to udělá radost. Aspoň bude šťastná a bude se tak ve škole cítit první den mezi cizími lidmi a dětmi jistěji.

„Edwarde! Zapomeň na to, že nám budeš nabourávat výchovu! Nějak jsme se s Carlislem a Esmé domluvili a ty to nebudeš měnit!“ přihnala se Alice a chystala se popohnat Bellu u její snídaně a hned vzápětí jí chtěla prolustrovat její školní zavazadlo.

„Alice, nebudeme se teď a tady před Bellou hádat, ano?“

Pohladil jsem naši hnědovlasou holčičku po hlavičce a ukázal na její snídani s jasným gestem, ať pokračuje v jídle, načež jsem vzal Alici za loket a šel s ní do vedlejší místnosti. Chudinka malá se bude zase hodinu trápit nad tím, že se kvůli ní hádáme.

„Ach jo, musíš dělat takový cirkus kvůli ničemu, Alice? Jenom tím Bellu trápíš, je z tebe nervózní!“

„A ty se jí zase pořád zastáváš a pořád bys ji před něčím chránil. Už zbývá jen to, aby sis pořídil meč a štít a když kamkoli půjde, abys před ní zběsile poskakoval a zastrašoval kohokoli a cokoli, co by ji mohlo třeba jen trochu znervóznit.“ A opravdu doufám, že slyšíš tu jízlivost v mém hlase, protože si dávám sakra záležet! poslala mi ještě v myšlence, pro jistotu.

Já jsem ale předstíral, že ke mně nedolehly ani její slova ani myšlenky a pokračoval jsem jakoby nic: „Navrhuju kompromis – ať si dnes s sebou vezme, cokoli bude chtít a odpoledne jí vysvětlíme pravidla školní docházky, ano?“

„Tak to si jí vysvětluj sám. Já jsem to s ní včera řešila celé odpoledne a vidíš, co si z toho odnesla? Nic. Nic nepochopila,“ zasyčela vztekle Alice.

Má vševědoucí sestra zkrátka nesnese odpor ani tvrdohlavost, čímž obojím zrovna bohatě oplývá naše malá Bella. Ale to jí nedává právo mi hýbat se žlučí, kterou nemám, řečmi o tom, že Isabellka něco nepochopila. Ta chápe všechno až moc dobře, jen záměrně někdy něco ignoruje a s chutí si dělá věci po svém.

„Neboj se, Alice, já to s ní proberu. A už teď se těším, jak budeš zírat, až s Bellou naši debatu skončím a ona se rozhodně medvědy zítra nechat doma. A pokud se pro to nerozhodne a bude na těch hračkách lpět, budeš zírat taky, protože ji z té školy okamžitě vezmu zpátky domů a bude to tak rychlé, že nestihnete říct ani popel. A znovu vám připomenu, že celou dobu tvrdím, že bych ji měl nejraději v bezpečí doma, protože si nejsem tak úplně jistý, jestli je na takový vážný krok už zralá.“

„Edwarde, prosím tě, otevři oči! Všiml sis vůbec, že Bella už nějakou dobu nenosí plínky? Už to není malé mimino, za chvíli budeme mít co dělat, abychom od ní odehnali všechny nadržené a bezhlavě zamilované spolužáky. Možná už dnes přijde ona sama domů s plnou hlavou nějakého Petera, Paula nebo Matthewa.“

Tak přesně to jsem potřeboval připomenout! Jako bych si sám neuvědomoval, jak rychle čas běží a jak se z mojí malé princezničky nezadržitelně stává kouzelná slečna. Poprvé jsem si to musel naplno přiznat ve chvíli, kdy jsem se nechal zaměstnat ve škole jako lékař – vlastně hlavně proto, abych zajistil naší maličké maximální bezpečnost a taky, upřímně řečeno, dohled.

„Na kluky má času víc než dost,“ zavrčel jsem a v duchu si představil, jak cupuju nějakého lidského chudáčka na kousíčky.

Jen ať si na ni někdo něco zkusí, takovému nějakému pubertálnímu třasořitkovi bude stačit, když na něj houknu a trochu se bojovně podívám. Živě si umím představit, jak se mu roztřesou kolena a buď se strachy pomočí, nebo uteče až na hranice Kanady a Spojených států, pomyslel jsem si a spokojeně se usmál. Když jsem ale zaregistroval Alicino pozvednuté obočí, odkašlal jsem si a vydal se zpět za naší malou.

Ta během mé a Aliciny debaty s jídlem ale nijak významně nepokročila, pokud tedy nepočítám snahu ukrýt nesnědená míchaná vajíčka pod toast, který měl být skrytý pod dvěma malými dlaněmi, které jakoby náhodou nad talířem zavázely, protože se Bella potřebovala protáhnout.

Pobaveně jsem nad jejím výmyslem zavrtěl hlavou, odsunul ji i se židlí od stolu a řekl: „Pojď, ty trdlo, vezmi si baťůžek, vůz už čeká!“ Když nemá hlad ani chuť, nebudu ji přece nutit, stejně se za dvě hodiny vrátíme domů.

Bella se na mě spokojeně a vděčně zazubila a spíš pro sebe zamumlala: „Nejsem trdlo, sám jsi trdlo, Edwarde!“ Přičemž se nevinně usmívala, jako by se nechumelilo.

♥♥♥

Před školou to vypadalo jako v lese v mraveništi. Děti se dělily na dvě skupiny – ty, které rodiče v rychlosti vyhodili před školou, případně jako bonus své dítě políbili a zamávali jim a ty, kterým dělala doprovod několikačlenná rodinná družstva. Bella patřila do té druhé skupiny.

Nikdo z nás nebyl ochotný zůstat dnes doma, nebo jít do práce, a tak získala naše malá sedm nadšených bodyguardů. Všichni jsme byli z dneška vzrušení snad víc než ona sama. Přestože se těšila mezi děti, byla velmi nervózní a nejistá, čímž slušně zaměstnávala Jaspera, který se na svou malou sestřičku soustředil celé dopoledne a jakmile jej na chvíli rozptýlila jeho žena a on pustil Bellu z dozoru, začala se rozpačitě ošívat a roztěkaně hledala nějaký záchytný bod kolem sebe.

Když ale Isabellka pochopila, že paní učitelka, která dostala její třídu, je velmi hodná a milá a ve třídě s ní nebudou všechny nastoupené děti, ale jen jejích dvaadvacet spolužáků, začala se uvolňovat. Díky bohu za ty nácviky na hřištích a v parcích. Nemohu se ale zbavit pocitu, že jsme měli přitvrdit a v nácviku ji vystavit většímu množství dětí, protože její prvotní reakce, poté, co vystoupila z auta a uviděla tři stovky dětí před školou, byla, že couvla zpátky, zašátrala po klice, otevřela si a v hlavičce se jí rodil plán, jak si sedne zpět na zadní sedadlo a zabarikáduje se zevnitř.

V tom jí ale hned zabránil Emmett, jako by jí snad uměl číst myšlenky. Sklonil se pro ni, ještě než stihla zalézt do auta, vyhodil ji do vzduchu, a když mu přistála zase zpátky v náručí, zahučel: „Tak jak se těšíš, škvrně? Pořádně tam rozviř ty stojaté vody. Pamatuješ si, co jsem tě učil?“

„Emmette?!“ ozvala se vyděšená Esmé.

„Klid, matko, všechno je v cajku. Jen jsem dával tady prckovi cenné informace, jak přežít v divočině a jak si vychovat spolužáky, aby měla svačiny zadarmo,“ řekl naoko ledabyle Emmett Esmé, ale přitom na ni mrkl, jako že ať je klidná.

„Belli, ale paní učitelku zlobit nesmíš a dětem ubližovat taky ne, to víš, že ano?“ změnil ve vteřině Emmett hlas z ležérního na naprosto autoritativně nekompromisní. Kdyby neměl ty své střelené nápady, mohl by si klidně hrát i na svědomitého, naprosto zodpovědného otce.

Poté, co jsme Isabellku předali paní učitelce a jen Carlisle a Esmé měli tu výsadu, že jako rodiče mohli jít dále do třídy, jsme se šli já s Alicí seznámit s našimi pracovišti a ostatní více než ochotně počkali na školním parkovišti, než prvňáčkům skončí jejich úvodní hodina.

Když jsme se ještě dopoledne vrátili domů, Bella se už tvářila o poznání jistěji a sebevědoměji. Byla na sebe pyšná, že vše výborně zvládla a všem se chlubila, jak ji paní učitelka pochválila, protože našla své jméno napsané na tabuli, přestože tam bylo Isabella, jak jí ale doma nikdy neříkáme. Bodejť by ne, když už teď umí na rozdíl od svých spolužáků plynule číst…

Doma na naši malou školačku čekal dort, který ji sice potěšil, ale to spíš jen proto, že byl vizuálně hezký a také proto, že byl koupený na její počest. Chuť na něj neměla, za což jsme se na ni nemohli zlobit, protože pro nechuť k lidskému jídlu máme my upíři pochopení.

Rozhodli jsme se tedy udělat jí radost plánem, že dnes půjdeme na lov, kde se bude moct svobodně proběhnout a něco dobrého si ulovit – za odměnu, že se dnes mezi lidmi chovala tak vzorně.

Už jsme se chystali vyběhnout, když se ke mně Isabellka přitočila, zatahala mě za kalhoty a spustila jakoby diskrétním způsobem, který musela odkoukat od nějakých dospělých: „Edwarde, máš čas?“

„Jistěže mám, Belli, co se děje?“

„Já bych potřebovala mluvit o takové vážné věci a ty jsi doktor, ne?“ pokračovala smrtelně vážným hlasem.

„Tebe něco bolí?“ vyděsil jsem se víc, než kdyby na mě v lese vybafla Jane se svými migrénoidními choutkami. Okamžitě jsem se k Belle sklonil a začal jí prohmatávat břicho. Co když jí to lidské jídlo začíná dělat zle na její poloupíří organismus? To jsme s Carlislem nedomysleli…

„Edwarde, teď mě nelechtej,“ smála se naše malá, „já ti musím něco říct!“ vykuckala ze sebe. To už ji ale celá rodina se zatajeným dechem poslouchala a napjatě čekala, o co jde.

„Tak už mi to řekni, Belli, děsíš mě. Co se děje?“ Bohužel jsem nebyl schopný přečíst si to v její mysli. Tuto její rozvíjející se schopnost mi byl čert dlužen.

„Já si myslím, Edwarde, že bys měl zítra vyléčit jednoho mého kamaráda ze školy, víš?“

„Aha, nějaký tvůj spolužák je nemocný? Tak to je samozřejmé, že se na něj podívám, jen mě už takto nikdy nestraš. Opravdu jsem se vyděsil, že je něco s tebou.“

Bella jen nechápavě zatřepala hlavou a pokračovala: „Ale to je přece úplně jedno, jestli jsem nemocná já nebo někdo jiný, pořád je to špatné. Ale bojím se, že Jeremy bude moc vážně nemocný. Viděla jsem, jak na hřišti u stromu čůral a představ si, že se mu pod bříško zakousnul jakýsi růžový červík. To ho musí strašně bolet.“

Zůstal jsem na Bellu fascinovaně hledět. Chvíli bylo ticho, ale během okamžiku to všem došlo.

Emmett s Jasperem se ve vedlejší místnosti doslova dusili smíchy a Rosalie a Alicí se decentně kousaly do rtů, aby se nesmály nahlas, ale kdyby to bylo možné, asi by smíchy plakaly. Esmé těkala očima zprava doleva a jak ji znám, mít v těle pár mililitrů krve, zrudla by jako růžička. Carlisle musel bohužel hned po zahájení školního roku do nemocnice, takže nebyl přítomen, aby Belle vysvětlil původ onoho chlapečkova „červíka“.

„No, Edwarde, co nám na to povíš?“ zeptal se mě Emmett, opírající se o Jaspera, který si úpěnlivě ucpával ústa dlaněmi, aby se nechechtal jako pako. Měl to z nás chudák nejtěžší, protože na něj působily emoce nás všech dohromady.

Jediný, kdo se netvářil pobaveně, byla Bella, která byla naprosto zmatená a šokovaně se dívala z jednoho člena rodiny na druhého a čekala na vysvětlení. A pak já, protože jsem netušil, co jí mám říct a rozhodně mi to nepřipadalo nijak vtipné.

„Proč se smějete? Chudák Jeremy, určitě ho to bolí, a to mi nepřipadá vůbec veselé,“ rozohňovala se Bella a měnila výraz z překvapeného na docela rozezlený.

„Belli, ale on ho určitě nepokousal červík, víš?“ začal jsem opatrně. Já jsem říkal, že je nebezpečné ji dávat do školy! S čím přijde Bella zítra? Co jsou ty smradlavé tyčinky, které děti zapalují, vdechují a vydechují kouř na záchodech? Co to dělají ty větší holky a větší kluci spolu v keřích? Nebo proč některé děti kradou lahve s benzínem v chemické laboratoři?

Bella mi to moc nevěřila, ale trpělivě čekala, jak budu pokračovat.

„Víš, on je Jeremy chlapeček a chlapečci prostě takového červíka mají všichni. Chápeš? Není důvod, aby ses s tím trápila nebo nad tím nějak víc přemýšlela. Můžeme jít na ten lov?“ snažil jsem se rychle ukončit debatu, ale Bella zaraženě přemýšlela. To né! To nikdy nevěstí nic dobrého.

„To jako všichni chlapečci?“ zeptala se nejistě a tím potvrdila mé obavy.

„Jo.“

„A jenom když jsou to malí chlapečci?“

„Ne, Belli, napořád. No, a teď, co kdybychom už skutečně vyběhli? Ulovím pumu a hned jak přestane být nebezpečná, se budeš moct napít čerstvé krve, ano?“

„Počkej – ale to znamená, že takového růžového červíka mají všichni kluci?“

Krucinál! Neměl jí snad tyto otázky zodpovědět tehdy Carlisle, když jí spolu s Esmé vysvětlovali, jak se narodí miminko?! Co s ní probírali, když ne toto?

„Ano, všichni. Jen malí kluci mají menšího a větší většího a naopak špatné by bylo, kdyby jej neměli.“ Na konec věty jsem dal tak velký důraz, že bylo naprosto jasné, že jsem skončil a nehodlám tyto záležitosti více rozebírat. Stačilo mi, že mě už teď Emmett v mysli nazývá Červíkem.

Jediný, kdo ovšem nepochopil, že diskuzi o „červících“ je konec, byla nezdolná Bella. Už už se nadechovala, že mě zasype palbou dalších otázek, ale v tom jí zabránila Esmé, která se konečně probrala z transu a rozhodla se v pozici matky zachránit, co se dá.

„Isabellko, potom si popovídáme, ano? Ono to docela souvisí s tím, o čem jsme si minule povídali i s tatínkem a Edward by na to naše povídání nemohl tak dobře navázat, protože u toho nebyl a naopak tatínkovi by bylo líto, že tady teď není. Neboj se, všechno ti v klidu vysvětlíme. Teď už ale půjdeme lovit,“ utnula Bellu rezolutně v jejích dotazech Esmé a Belle to kupodivu naprosto stačilo. Věděla, že když jí kdokoliv něco slíbíme, vždy svůj slib dodržíme, a taky byla zvyklá řešit vážnější témata se svými rodiči. A protože toto téma jí přišlo maximálně důležité, nijak neodmlouvala a těšila se, až přijde Carlisle z práce a ona bude zase o něco moudřejší.

My ostatní jsme se toho naopak obávali.

„Ale já jsem Jeremymu už řekla, že je to určitě moc vážné a že jestli se ten červík nepustí, tak mu ho budou možná muset v nemocnici uřezat,“ špitla ještě kajícně Bella a ještě tišeji dodala: „A on pak teda hodně plakal…“

Celá rodina rázem oněměla a jediný kdo se zmohl na to, aby promluvil, byl Jasper, který s bohorovným klidem oznámil: „Dobře mu tak. To má za to, že čůrá na stromy.“

23. kapitola ←ψ→ 25. kapitola


Doufám, že se kapitola líbila a vy mi necháte i nějaký ten komentář. Při této příležitosti ze srdce děkuji všem věrným čtenářům a obzvlášť těm, kteří mi nechávají ona zbožňovaná písmenka pod kapitolou, která mě dokáží vždy velmi potěšit!

Tento díl bych chtěla věnovat mé úžasné a věrné korektorce a přítelkyni na mailu Myfate a skvělé a spolehlivé holčině Twinkle, která mi udělala nový obrázek Edwarda a Belly. Doufám, že se vám líbí, mně moc, především jsem ale chtěla, aby bylo vidět, jak už nám Bella porostla a že to už není to malé miminko. Tak snad vás nový obrázek příliš nespletl... A nemysleli jste si, že čtete špatnou povídku.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vychoval jsem si lásku - 24. kapitola:

 1 2 3 4 5 6 7   Další »
62. terezie
22.12.2015 [14:36]

Super Emoticon Emoticon Emoticon

26.04.2012 [21:29]

alicecullen105Bella a její nápady. Emoticon Emoticon

60. Kačka
23.02.2012 [19:20]

No teda!! to je paráda Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

19.11.2011 [12:48]

TeenStarTak to teda nie!!! Emoticon Bože, ja túto Isabellku jednoducho úplne zbožňujem. Emoticon A najmä v situáciách, ako je práve táto. Emoticon Emoticon Emoticon
Najprv som si myslela, že debatou v jednej z predošlých kapitol, kde počatie bábätka preberala spolu s rodičmi, je táto téma aspoň na čas uzavrená. No ale to by Bella najprv nemusela byť taká všímavá. Emoticon Bolo to proste žúžo, Vesí! Emoticon Emoticon Ale aspoň sa to dozvie takto pekne, nie ako ja... Keď s týmto vtedy pre mňa úplne novým objavom, ktorý sa nazýva sex, vletel do triedy môj spolužiak, keď sme mali len sedem rokov, tak to bolo niečo.
Emoticon Emoticon Emoticon Ale má to aj jedno plus. Emoticon Nemuseli mi to aspoň vysvetľovať rodičia, čo je len a len dobré pre nich. Emoticon Aj keď otázke, čo je to vlastne orgazmus, sa moja mamka, bohužiaľ, nevyhla. Emoticon No čo už, ja som bola veľmi zvedavé dieťa. Emoticon A časopisy, ktoré sa mi náhodou dostali do rúk, toho prezrádzali až priveľa. Emoticon
A čo sa týka Bellinho pohľadu na začiatku, tak bol podľa mňa úplne úchvatný. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Myslím si, že si sa v zmýšľaní dokonale trafila do malého dievčatka. Emoticon A navyše to bolo veľmi roztomilé, ako sa tam toho macíka snažila natlačiť. Emoticon Akurát mi chýba zajíček Pytlíček. Emoticon On bol totálne bombový, ja som ho proste žrala. Emoticon Ale mám taký pocit, že Alice v tomto ohľade razantne zakročila a zajačik sa chtiac nechtiac musel odstrániť z tejto planéty. Emoticon Škoda. Emoticon

No... táto kapitola bola proste dokonalá, čo ma viac-menej ani neprekvapilo, pretože si autorka s tým najväčším A. Emoticon Emoticon Ale žiadny strach, nebola len dokonalá, ono by sa k nej dalo napísať aj ďalších milión superlatívov, ktoré sa na tejto stránke časom stali samozrejmosťou, nehľadiac na to, že takýto výraz si zaslúžiia len vážne božské poviedky. Emoticon

Tak... A teraz prichádza na rad tá horšia časť, ktorej som sa celý čas tak veľmi obávala. Emoticon Tri, dva, jedna...
Prepáč mi, že som komentáre nezanechávala pri každej kapitole. Je mi to naozaj veľmi, veľmi, veľmi ľúto. Emoticon Ale ber v úvahu, že niečo také sa pri tejto poviedke naozaj nedalo, nech sa človek akokoľvek snažil. Emoticon Proste som klikala z jednej kapitoly na druhú, len čo mi oči a ruky stačili. Emoticon Takže aspoň táto vec ma, dúfam, z jednej časti ospravedlní. Emoticon

No a aby si nepovedala, tak si dovolím krátke vyjadrenie k tejto poviedke a k momentom, ktoré mi utkveli v pamäti.
Jedna z vecí, ktorú mám možnosť pozorovať aj naďalej, je nádhera Tvojho písania. Emoticon Môžeš mi veriť, že tak kúzelne opisovať malé detičky som ešte nevidela. Emoticon Emoticon Na niečo také proste ani nemám slov.
Tak a čo sa týka dejovej línie už od začiatku... Uf, je dosť ťažké previesť všetky tieto slová a pocity do zmysluplného komentára. Drobná Isabellka mala proste svoje osobité čaro, to sa musí nechať. Emoticon A práve preto mi bolo strašne ľúto, keď z plienok postupom kapitol vyrástla. Jednoducho som sa obávala toho, že to nebude až také rozkošné, ako to bolo za čias novorodeniatka. Lenže opak sa stal pravdou. Čím bola Bella väčšia, tým bol Emmett úžasnejší a tým Teen viac potlačovala nutkanie pocikať sa od smiechu. Emoticon Avšak tým nenarážam na to, že nejaké kapitoly neboli vtipné, pretože ja som sa dokonale bavila úplne pri každej. Emoticon Emoticon No a Isabellka bola úchvatná v Tvojom podaní úchvatná proste stále, či už ničila Alice šaty, alebo ju Emmett s Jasperom učili plávať, alebo na ňu spadla váza...
A ešte čo sa týka Edwarda a celej jeho rodiny... Uznávam, že Edward ako upír, ktorý nemá problém preťahovať dievčatá ako na bežiacom páse, sa mi veľmi pozdáva, tak dúfam, že dokým Bellinka nedospeje, tento druh zábavy neopustí. Emoticon Emoticon No a zvyšok rodiny bol neustále perfektný, ako Rosalie, Alica, Jasper a Emmett, tak aj obaja Belliny rodičia. Emoticon Nemám ani jedinú vec, ktorú by som ti mohla vytknúť. Ani k tejto kapitole, ani k celej tejto poviedke. Emoticon

Mno, jedná vec by sa teda našla... Keďže nie som zvyknutá čakať na ďalšiu kapitolu tejto poviedke, veľmi ťa prosím, aby si nás dlho netrápila a pohla si zadočkom; a tak tým nás čoskoro potešila ďalším dielom. Emoticon

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

P.S. Čo sa týka tej Alicinej vízie Edwarda a jeho životnej lásky... Všakže je to Bella? Emoticon Ona to prostí musí byť. Musí a musí! Emoticon A ak nie, tak Teen bude musieť nafingovať samovraždu. Emoticon Emoticon

58. CooLiN
18.11.2011 [12:22]

CooLiNBoží!!! Emoticon

57. alicesalvatore
17.11.2011 [20:19]

Nádherné Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon už se nemůžu dočkat jak jí to vysvětlej Emoticon Emoticon Emoticon moc se těším na další dílek Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

56. vesper
14.11.2011 [20:44]

vesperStrašně moc děkuju za krásné komentáře! Emoticon musím říct, že jste mi vlily do žil další chuť do psaní. Fakt pro mě vaše nádherná slova hodně znamenají.

AddyCullen a ostatní nedočkaví čekatelé: Další díl bude... , Emoticon jenže upřímně ještě přesně nevím o čem Emoticon . Chtěla jsem už poskočit v čase, ale asi dořeším ještě tento "rozběhnutý" díl. Když půjde všechno hladce - a sedne na mě múza - mohlo by to být tento týden Emoticon .

14.11.2011 [17:40]

AddyCullenAle notak!!!
Kdy bude další dílek??? :(

14.11.2011 [14:25]

KikketkaUáááááááááááá, tak naše malé zlobidlo si to míří do školky?? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Nemůžu z toho, jak se snažila nacpat medvěda do batohu a jak ji to Alice rozmlouvala a pak se kvůli ní ještě hádala s Edwardem! Emoticon Ovšem upřímně? Nejlepší scénka byla Bella, kdy nakukala chudákovi chlapečkovi, že ten červíček se bude muset uřezat! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Já ležela v záchvatu smíchu na podlaze a to doslova! Ten konec jsem dokonce četla hned několikrát za sebou, aby mi neuniklo ani slovíčko. Jen mi tam malinko chyběla Bellina prosba, aby jí Edward ukázal svého mega gigantického červa, kterého má zakousnutého on sám pod pupíkem Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Tohle bylo prostě mistrovské dílo a snad nás nezklameš a Bella se ho na jeho červíka ještě zeptá, nebo alespoň Emmetta! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
A ten Jasper to poslední hláško naprosto rozseknul! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon To je prostě brácha jak se patří! Emoticon Emoticon Myslím, že Edwardovi už téměř táhlo na červíka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon teda myslím, že mu na něj ještě potáhne, až se vrátí z lovu... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Tahle malá Bella je prostě naprosto kouzelná s těma jejíma neuvěřitelnýma nápadama! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon A Edward už se myslím potí až na zadku... Emoticon
Nádherná kapitolka, naprosto dokonalá, a já jen doufám, že nám tady další přibude hodně rychle, protože já mám takového neblahého červíka, který mi v mozečku vrtá a přemýšlí, jestli Bella skončila debatu o červících, nebo se k tomu v příští kapče vrátíš a uděláš z Edwarda prvního potícího se upíra v historii (spíš hysterii Emoticon) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

53. empatty
14.11.2011 [1:00]

Emoticon Úplně dokonalé. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3 4 5 6 7   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!