Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Všechno naruby tu je 3 - 28. kapitola

3.Marjorie - Isle Esme


Všechno naruby tu je 3 - 28. kapitolaZ Edwarda je upír. Bylo to opravdu tak velké překvapení nebo jste to očekávali?

Následuje malý úvod do Edwardova nového života a ještě jedno malé překvapení - popravdě to překvapilo i mě ve chvíli, kdy se to postupně začalo ve wordu vytvářet, ale nakonec jsem si řekla proč ne, a tady to tedy máte.

Směle tedy do čtení. Snad se vám bude kapitola líbit.

28. kapitola

V některých věcech jsem musel v následujících týdnech dát Cordymu za pravdu. A on si to opravdu užíval. Znal Bellu lépe než já – těžko se mi to přiznávalo, ale byla to pravda. Já jsem se měl ještě hodně co učit, pokud šlo o mou přítelkyni a teď i životní partnerku.

„Myslíš, že mělo cenu o tom stěhování diskutovat?“ posmíval se mi Cordy, když jsme vynášeli těch pár krabic, které s rodinou cestovaly z jednoho domu do druhého, z kufru auta do nového domu.

„Mělo, ale Bella si prostě nedala říct. Prý potřebuju odborný dohled, který mi ona ani nikdo z rodiny nedokáže poskytnout,“ vztekal jsem se. Stále ten hněv ve mně zůstával a já netušil, co s tím mám dělat. Ten rozhovor mi připadal, jako by se Bella bavila s někým hodně psychicky nemocným.

„Pst,“ zarazil mě a významně pohlédl k domu. Jasně, Bella s Renée se už daly do zařizování a byly ve svém živlu, každopádně i tak bych si měl dávat pozor na pusu, jelikož náš nový dům byl poměrně velký a já bych nerad trávil noci v samostatném pokoji. V tomhle se náš vztah s Bellou po mé proměně změnil. Trvalo to jenom pár dní, než mě trochu opustil ten novorozenecký zápal pro lov a běh a než jsem se začal plně věnovat Belle, ale od té doby to byly jedny z nejdokonalejších chvil, které jsme s Bellou prožívali. Charlie s Renée a Cordym to sice nesnášeli zrovna dobře, ale když už na to přišlo, snažili se vždy vyklidit pole.

Teď se nám Bella snažila zajistit vlastní dům, přestože ani to nezajišťovalo v osadě plné upírů zrovna moc soukromí. Z národního parku v Severní Americe jsme se přestěhovali do jedné menší vesnice poblíž Santa Catariny v Brazílii. Byl to pro mě trochu kulturní šok, ale nakonec mě vůbec nemělo překvapit to, že se i jinde na světě – nejenom v La Push, nachází taková malá škola pro nadané lidi čekající na proměnu v upíra.

„Ještě mi řekni, že budu muset chodit do nějaké připitomělé školy a psát testy, jako tomu bylo v La Push,“ prohodil jsem otráveně a popadl další krabici, kterou jsem během zlomku sekundy donesl do domu a už stál opět u Cordyho a otevřeného kufru Bellina auta.

„Nevím jak ta výuka probíhá u upírů, ale řekl bych, že to bude trochu jiné. Správně zodpovězené testy by jenom potvrdily tvoje upírství, no, a další podobné kecy,“ mávl rukou, popadl poslední tři krabice a odešel do domu. Zabouchl jsem kufr a vydal se za ním. Všechny krabice už byly v domě a většina z nich i rozbalená a věci, které obsahovaly, i na svém místě. Moc jsme toho do nového bydliště nebrali. Vše, co bylo potřeba, tu bylo nebo se dalo jednoduše přikoupit.

 

 

Odpoledne jsme se s Bellou vydali na menší obhlídku vesnice. Bella měla ruku zaháknutou o mou paži a já cítil lehký tlak, který tak na mě vyvozovala. Byli jsme blízko lidem a já stále patřil mezi novorozené se špatným sebeovládáním. Ale právě díky Belle a její obezřetnosti jsem zatím nikoho nezabil – párkrát to ale bylo opravdu těžké.

Asi mě vůbec nemělo překvapit, že vládkyně si své vyvolené pěkně hýčkají a dopřávají jim, co hrdlo ráčí, ale – překvapilo. Opět jsme bydleli kousek od oceánu, tentokrát jsem jenom Tichý vyměnil za Atlantský. Lesy tady na jižní polokouli nebyly stejné jako ty na severu, nebyly tak vzrostlé a husté, ale zvěř se v nich najít dala, takže jsem si nemohl zrovna stěžovat.

Při téhle obhlídce okolí jsem si dokonce vzpomněl na Zafrinu, která pomáhala Gianně ještě v La Push. Tohle bylo přesně to prostředí, které se snažila ve své kanceláři napodobit. Jenže na rozdíl od doby, kdy jsem ho okusil poprvé, tak teď mi to nevadilo.

„Proč nemohla Zafrina zůstat tady a byla přestěhována do La Push?“ zeptal jsem se najednou Belly.

„Mohla, ale nechtěla. Ta blízkost k její rodině byla moc velkým pokušením. No, a v La Push je spokojená,“ pokrčila rameny Bella a dál to nerozváděla.

„Proto jsme se taky přestěhovali sem, místo toho, abychom se vrátili do La Push? Taky sis myslela, že by má rodina pro mě byla stejným pokušením?“ položil jsem Belle další otázku, přestože jsem už dopředu na ni znal odpověď.

„Částečně i proto. Ale pokud vládkyně něco dovedly k dokonalosti, tak to potom byly tréninky lidí i novorozených. Každý musí pochopit, že společné soužití upírů a lidí není možné… ehm, samozřejmě v tom prvním stádiu, potom, po překonání mnoha obtíží to realizovatelné je. Každopádně trénink novorozených je velmi komplikovaný, a proto se v této rezervaci nevyskytuje tolik lidí, na kolik jsi byl zvyklý v La Push. Tamní upíři jsou na kontakt s lidmi i jejich krví zvyklí, zdejší upíři jsou mladí a musejí si na ni nejprve zvykat. Tady nám s tvou adaptací mezi lidi pomohou ještě víc, než kdybychom se ti snažili pomoct s rodinou.“

Tak obsáhlé vysvětlení jsem opravdu nečekal, a proto mě do jisté míry překvapilo. Vládkyně se pokoušely o něco, co jsem pokládal za nereálné, ale podle všeho to fungovalo. La Push bylo jasným důkazem, že královny na něco káply.

A to něco bylo opravdu geniální.

V tu chvíli se mi tak nějak ulevilo. Dokonce jsem se začal samou úlevou smát.

„A co sis myslel? Královská garda – i ta dočasná, musí mít své pudy pod kontrolou, pokud chtějí ostatním divokým upírům bránit v jejich počínání. V okolí těch netrénovaných upírů se vždy nachází krev, ve chvíli, kdy na ně garda narazí a jenom takhle mají další výhodu v tom, co dělají. Ta krev neovlivňuje jejich myšlení.“

„Ale – vždyť se stále živí lidskou krví. Proto mi to úplně nedochází.“

„Máš pravdu, živí se lidskou krví, ale to neznamená, že strážci postrádají jakoukoliv úctu k lidskému životu. Na prvním místě při jejich výcviku je to, že sami pocházejí z lidí… Nevím, jestli bych ti teď měla dělat přednášku o mentalitě a smýšlení sester. Na to všechno máš dost času a teď jsme si vyrazili na obyčejnou procházku, abychom si užili trochu toho klidu, nemyslíš?“ změnila téma rozhovoru tak bleskově, že i na upíra to byla úctyhodná rychlost.

„Máš pravdu, teď jsme tu jenom ty, já a ta pláž kolem nás,“ souhlasil jsem.

Potom jsem si už Bellu jenom přitáhl do náruče, abych si mohl políbit na ty dokonalé rty a skutečně si užít tu její blízkost. Tohle totiž byla jedna ze vzácných chvilek, kdy nás nikdo nerušil a ještě ke všemu nám oceán vyluzoval romantické pozadí svým tichým šuměním.

 

 

O dva dny později, den před oficiálním začátkem mé nové výuky, u nás večer někdo zaklepal na dveře. Už podle toho zvuku a naprostého ticha za dveřmi jsem hned pochopil, že je to upír. Co by vlastně dělal člověk za domovními dveřmi nějakého upíra?

Jo – ta myšlenka mě pobavila, jelikož jsem si okamžitě vzpomněl na své lidské já, které bylo u Belly doma téměř pořád, když to bylo možné. No, vlastně to tak často nebylo, jelikož spíše chodila ona k nám, ale to je teď vedlejší. Vždycky jsem si ale spíš myslel, že to já budu za někým lozit do pokoje oknem a nikoli nějaká holka za mnou. Ale Bella na druhou stranu nebyla obyčejná holka, takže jsem musel chtě nechtě svůj úsudek trochu přehodnotit.

Teď jsem ale došel ke dveřím a otevřel. Na prahu stála rusovlasá upírka s příjemnou tváři, ve které se značila profesionalita.

„Jmenuji se Victoria, ty musíš být Edward,“ natáhla ke mně ruku a já ji hned přijal.

„Nevěděl jsem, že očekávám hosta,“ zatvářil jsem se trochu nechápavě a pobídl ji, aby vešla do domu, kde jsem ji následně zavedl do obývacího pokoje. Po schodech k nám už v tu chvíli scházela i Bella.

„Victoria tu není kvůli zábavě, ale pracovně,“ upřesnila Bella důvod jejího příchodu. Vlastně, o upřesnění tak úplně nešlo, ale co už.

„Isabella má pravdu, jsem tady pracovně. Měla jsem vás navštívit už po vašem příjezdu do vesnice, ale tak nějak jsem měla spoustu povinností, které jsem nemohla odložit,“ omlouvala se a přitom si upravovala kudrnaté vlasy. Už na první pohled jsem věděl, že si je rozcuchala rychlým během. Dost jsem se o tomhle naučil pozorováním Belly.

„Victoria zaujímá v Santa Catrině obdobné postavení jako například Gianna v La Push. Má to tady všechno na starosti, a pokud se nemýlím, tak tě teď přišla obeznámit s některými aspekty vyučování.“ Tak tomuhle už říkám řádné vysvětlení.

„Tvůj dar všechno velmi urychlí, nemyslíš?“ usmála se na Bellu Victoria a odhalila svůj bělostný chrup. „Ačkoliv tentokrát nemáš tak úplně pravdu,“ podotkla.

„Co tím chceš říct?“ zarazila se Bella a já se začínal obávat nejhoršího. Pokud měla Victoria před Bellou nějaké tajemství, nemuselo to dopadnout dobře. Byli jsme sice oba dva ve vesnici, kde se trénovali novorození upíří, aby mohli zaujmout své nové místo v gardě, ale o tomhle Bella všechno věděla. Dokonce ji nepřekvapil ani Victoriin příchod, takže – co se to teď děje?

„Jenom se uklidni. A ty taky, Edwarde,“ obrátila se i na mě. Oba nás zpražila pohledem rudých zorniček, jako bychom byli dvě malá neposlušná děcka, nebo co. Následně se posadila do křesla a gestem nás pobídla, abychom se posadili na sedačku naproti ní.

Bella se posadila, a přestože jsem věděl, že neuposlechnout jakoukoliv autoritu, by se zde mohlo nějak ošklivě trestat, zůstal jsem stát, jenom jsem se přesunul za sedačku a položil si ruce na Bellina ramena. Takhle jsem ji mohl uklidňovat, pokud by to bylo potřeba.

„Oba jste v ohledu na bezpečnost toho druhého neskutečně prchliví a ochranářští,“ povzdechla si Victoria a protočila oči. Byla jedním z mála dalších upírů, které jsem poznal a který měl naprosto dokonalé lidské reakce. Docela by mě zajímalo, jestli se to naučila taky v některém z těchto výcvikových táborů, případně jak dlouho se něco podobného učila, aby to vypadalo naprosto bez jakéhokoliv zaváhání.

„Tak ven s tím, kvůli čemu jsi tedy přišla?“ pobídla ji Bella, které ten důvod zůstával stále ukryt ve Victoriině mysli. Tahle upírka musela být opravdu skvěle vytrénována, pokud dokázala ve své mysli cokoliv ukrýt a Bellu tak pěkně znejistit. Věděl jsem, jak dokázala být napjatá, když nevěděla, co se honí v hlavě mně – a to já jsem ji miloval. Victoria pro ni tvořila jistou hrozbu.

„Fajn. Jsi tak hrozně netrpělivá, když někomu nedokážeš vidět do hlavy. Jak to s ní dokážeš vydržet, Edwarde?“ obrátila se opět ke mně.

„Zvyknul jsem si,“ pokrčil jsem rameny a Bella tlumeně zavrčela. Lehce jsem jí stiskl ramena. Co čekala, že té upírce povím? Ona sice o Victorii něco věděla, ale já ani ťuk. Mohla mít například dar rozeznat něčí lež a potom by to mohla považovat za urážku. Já fakt netušil, co všechno může dokázat, a tak jsem raději šel s pravdou ven. Bylo to tak jednodušší.

Má odpověď Victorii rozesmála. Takovým tím typickým upířím smíchem připomínající zvonečky. Takže má odpověď zřejmě nebyla špatná. Mohl jsem si na chvíli oddechnout. Na moment mi to připomnělo jeden britský seriál, co jednu dobu vysílali i u nás – bylo to o nějakém doktorovi, co cestoval ve vesmíru a jednou se dostal do podivné televizní soutěže, kde nějaký android za špatné odpovědi lidi ničil na počkání. Do obdobné soutěže bych se dostal opravdu nerad.

„Jsi zábavný, to se mi líbí. Možná jednou budeme i přátelé, ale do té doby se toho budeš muset ještě hodně naučit. A nejenom ty, ale i Isabella.“

„Já se mám něco učit?“ vyhrkla Bella a překvapeně se na mě podívala.

„Samozřejmě. Byla jsem vyrozuměna, že společně s Edwardem podstoupíš trénink na strážce. Nebo to snad byla mylná informace?“ podivila se Victoria.

„O něčem podobném nic nevím,“ zavrtěla Bella hlavou. Ji ta informace rozhodila, zatímco mně připadala skvělá. Má dokonalá družka se bude muset učit stejně jako já. Znělo to opravdu skvěle.

„Vím o tom rozhodnutí od vašeho příjezdu, ale pokud se domníváš, že jde o omyl, můžu to nechat ověřit, ale trochu o tom pochybuju. Výcvik na člena gardy byste měli podstoupit oba dva, pokud chce mít alespoň malou naději na to, že ve chvíli, kdy povolají Edwarda ke splacení jeho dluhu sestrám, budete moc jít společně.

„Ach… Takže sestry… To je od nich milé,“ zamumlala Bella, když jí došel význam Victoriiných slov.

„Nejsem si úplně jistá, že ten rozkaz přišel od sester. Co se týká jakéhokoliv výcviku, hlavní slovo tady má Eleazar. Podle všeho nabyl dojmu, že se máš ještě hodně co naučit jak o svých možnostech, tak především o svém daru, na kterém máme zapracovat,“ informovala ji o Eleazarově doporučení a její slova nepřekvapovala jenom mě.

„Já svůj dar dokonale ovládám,“ namítla Bella, když vstřebala obsah vyslovených slov.

„Eleazar ten dojem nemá. Pokud by tomu tak bylo, jistě by nezanechal tak důrazný vzkaz, jaký zanechal,“ pousmála se Victoria a významně si ukázala na spánek, aby Bella věnovala opět více pozornosti jejím myšlenkám.

„To nedává smysl, kdyby Eleazar o mém daru věděl něco víc, než vím sama, určitě by mi to řekl, když jsme se viděli naposledy v La Push… Nezmiňoval v tom vzkazu něco konkrétnějšího, než ,Trénujte její dar´?“

„Nic konkrétnějšího tam nebylo. Jednoduše společně s Edwardem podstoupíte společný trénink fyzických schopností. Zaučíte se v boji jak jedinec proti jedinci, tak i proti skupině. Budeme u vás klást důraz na spolupráci. Pouze nomádi nebo divoké smečky jednají ukvapeně a na vlastní pěst. U Edwarda se dále zaměříme na jeho odolnost vůči lidské krvi. Jak je vidět, stravu si už zvolil, takže se tomu trénink trochu přizpůsobí. Jak dlouho se ty, Isabello, již plnohodnotně stravuješ zvířecí krví?“ podávala nám Victoria informace a sama si některé doplňovala. 

 

 

Skousnout fakt, že i Bella se musí zapojit do tréninku, byl pro mou drahou polovičku opravdu těžký krok. Celý večer, kdy u nás byla Victoria, seděla jako zařezaná, s pohledem upřeným do prázdna a jediný rozhovor, který se v místnosti odehrával, jsem zprostředkovával já a Victoria.

„Mohla bys mi vysvětlit, jak je to s tou krví. Ohledně toho tréninku odolávání a podobně?“ požádal jsem ji někdy kolem třetí ráno. Stále jsme se k tomuto tématu nedostali, jelikož toho bylo hodně, co bylo potřeba, abych se teoreticky dozvěděl o mém novém výcviku. Vlastně by se dalo říct, že celou teorii, kterou bych jako člověk probíral i několik týdnů, ona shrnula do jednoho obsáhlejšího výkladu a od rána už budu jenom prakticky trénovat všechno, co mi řekla.

„Isabella už něco nakousla, že?“ pohlédla na Bellu sedící na pohovce, ale ta byla dál ponořena do svých myšlenek.

„No, něco málo,“ přitakal jsem.

„Takže – na rovinu. Určitě už víš, že jedna z vládkyň – Irina – experimentovala se zvířecí krví. Proto je v gardě taky učena tolerance k těm ojedinělým případům způsobu života. Ne vždy to všichni chápou, ale snaha o pochopení tu je. Proto jsem nebyla nijak překvapená ani zaskočená tím, že ti budeme muset trénink trochu přizpůsobit… Hmm, asi bych tě měla upozornit, že bude o dost tvrdší než obvykle.“

„Mé sebeovládání vzhledem k volbě stravy bude muset být silnější, chápu to dobře?“ ujišťoval jsem se. Pro tento trénink jsem již nějaké základy, na kterých budu dál stavět, měl.

„Přesně. Tak, a dál. Co se týká tréninku odolnosti ostatních upírů. Hlavní myšlenkou je to, že při konfrontaci s upíry nerespektujícími naše zákony se mohou do boje připlést i lidé a krev by na členy gardy neměla dobrý vliv. Navíc se může stát, že poraněný člověk může být i nějak talentovaný – proto při větších zásazích jezdí s členy gardy i Eleazar a ty lidi testuje. Pokud za to stojí, jsou zachráněni, pokud ne, stane se z nich jídlo. Jednoduché, ne?“ objasnila mi podstatu tohoto tréninku a já nestačil zírat, na co všechno sestry myslely, když vytvářely tuhle společnost.

„Překvapivé, ale rozhodně brilantně promyšlené,“ pochválil jsem ten nápad a Victoria mi ten postřeh oplatila úsměvem.

Někdy nad ránem se potom zvedla, protože musela zastat ještě spoustu povinností a sama měla na starosti trénink jednoho z nových upírů, takže volný čas vlastně neměla – a to už několik desítek let, jak jsem správně pochopil.

Jen co jsem ji vyprovodil z domu, vrátil jsem se k Belle, která seděla na pohovce stále bez hnutí, jako by byla omráčená.

„Bell, je všechno v pořádku?“ přisedl jsem si vedle ní a lehce se dotkl jejího ramene. Při tom doteku sebou škubla, jak ji překvapil. To bylo poprvé, co se mi ji, nebo kteréhokoliv jiného upíra, podařilo překvapit. Ve skutečnosti jsem to považoval jako nadlidský, i nadupíří, úkol.

„Nevím… stále musím myslet na to, že Eleazar chce, abych svůj dar trénovala pod dohledem zkušenějších upírů. Proč myslíš, že to doporučil?“ zahleděla se na mě a já v její tváři viděl to očekávání, kdy doufala, že pro ni budu mít odpověď na její otázky.

„Omlouvám se, lásko, ale nemám nejmenší zdání. Navíc, pokud to nenakázaly sestry, ale bylo to doporučení Eleazara, tak to nemusí být nic tak velkého. Pokud bys díky svému daru dokázala někoho přes jeho mysl ovládnout – to by Eleazar před sestrami netajil a ty by se k tvému případu stavěly úplně jinak,“ uklidňoval jsem ji a pravou rukou si hrál s jejími vlasy. Na malý okamžik jsem měl takový matný pocit déjà vu, jako by se podobný okamžik už někdy odehrával, ale nemohl jsem to nikam zařadit, takže pokud se to skutečně stalo, muselo to být někdy v mém lidském životě.

„Mám z toho trochu obavy,“ přiznala se a stulila se mi do náruče.

„Je to jenom kvůli tomu, že nevíš co očekávat a to už tu dlouho nebylo,“ zašeptal jsem a dál ji hladil po vlasech. Bella na podobnou nejistotu nebyla zvyklá, takže mi bylo jasné, že bude potřebovat pomoc, aby se s novou situací trochu srovnala, dokud nedostane odpovědi na všechny své otázky.

 

 

Ještě před odchodem na předem určená tréninková místa se domů vrátil zbytek rodiny, který celou noc strávil někde venku na lovu.

„Co se tady děje? Kdopak nám umřel?“ zajímal se Cordy, jen co nás našel v obývacím pokoji.

„Kdo by měl umírat? Pokud vidím, jste všichni a žádný grizzly, pokud by tu nějaký žil, by si s vámi neporadil,“ namítl jsem a postavil se. Potřeboval jsem se převléknout do něčeho vhodnějšího k tréninku.

„Já jen, že Bella vypadá jako mrtvola. Promiň, Bell, ale je to fakt, pomalu na tobě jde vidět to, jak dlouho jsi už vlastně po smrti,“ rýpal do ni dál Cordy, ale měl jsem pocit, hlavně kvůli Belliným klidným reakcím, že se ji snaží tahle jenom rozveselit, ale v myšlenkách se chová trochu jinak.

„Bello, nedělej si s tím tréninkem starosti, všechno bude v pořádku,“ došla ke své dceři Renée a najednou byla Bella klidnější.

„Tys viděla ten Eleazarův důvod, mám pravdu?“ Najednou se Belliny oči rozzářily tak, jak jsem je už dlouho neviděl. Vypadala nadšeně a všechna nervozita opadla.

„Ne, nic jsem neviděla. S Eleazarem jsem mluvila. Teď ti ale důvod jeho návrhu sdělit nemůžu. Je to překvapení, které ve správnou chvíli odhalíš a budeš z něho mít opravdovou radost. Tím jsem si jistá,“ usmívala se na ni Renée, ale nadále zůstávala tajnůskářská.

„Tohle není fér,“ zamumlala Bella a trochu se zamračila. Pohledem se zafixovala do očí Renée a snažila se tak vydolovat víc informací z jejich myšlenek, ale Renée se ještě víc rozesmála.

„Takhle to nefunguje. Budeš si muset holt počkat,“ namítla a Bella se zachovala jako malá uražená holčička, když rychle zmizela v druhém patře a během chvíle, už převlečená do tréninkového, vyběhla kolem nás ven z domu.

„Asi bych ji měl následovat,“ prohodil jsem a sám vyběhl schody, převlékl se a po cestě z domu mě Renée zastavila.

„Trochu ji uklidni. Nemá se čeho obávat. Eleazar by před ní nic důležitého netajil. Z téhle informace bude mít opravdu radost, ale chceme, aby na to přišla tak trochu sama. Trénink jí s tím pomůže a ty budeš muset být hodně trpělivý. Bella není na podobné situace zvyklá – takže, myslím, že po dnešní noci tušíš, co následujících pár týdnů budeš muset snášet.“

„Nebylo by jednodušší jí říct, co Eleazar odhalil?“ namítl jsem a snažil se přes Renéein týl zahlédnout Bellu někde na cestě.

„Jednodušší by to bylo, ale Bella by to jistě nedokázala dostatečně ocenit. Tedy, ocenila by to stejně, ale kdyby dopředu věděla, co její dar dokáže, nemohla by se dočkat, až by to uměla a potom by mohla být zklamaná, kdyby to trvalo moc dlouho. Ale to je teď jedno – ty teď musíš na trénink, tak utíkej,“ pobídla mě, a tak jsem se rozběhl po Bellině pachové stopě, původně jsme totiž měli jít společně a já netušil, kam přesně mám jít.

 

 

Zastavil jsem se až na pláži, kde stála Bella a několik dalších upírů. Díky jasně červeným zorničkám jsem poznal novorozené. Tu novorozeneckou červeň jsem poznal hned podle svých vlastních očí. Byla trochu jiná než obvyklá červená, kterou mají starší upíři a to jen díky přítomnosti krve, která kolovala ještě v těle za lidského života nynějšího upíra.

„Vítám vás na první hodině vašich tréninků. Jmenuji se Siobhan Martinová a spolu s několika dalšími trenéry spolu podstoupíme fyzický trénink. Teď si vás rozdělíme – jeden novorozený k jednomu zkušenému upírovi. Edward Cullen bude se mnou, Isabella Swanová…“


Siobhan - čtěte ,Šivon´


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Všechno naruby tu je 3 - 28. kapitola:

 1
6. Alis
22.03.2017 [10:26]

Povidka se moc libi z Edwardovy strany je to takove osvežující ...a taky ta vymena ze je bella upir ....ten konec nakonec dopadl zajmave Emoticon Emoticon

11.10.2014 [13:38]

Ivka77Myslela som si, že premenou všetkou končí, ale viditeľne máš iné plány. Tak ja sa budem tešiť na ďalšiu kapitolu, aby som sa dozvedela aké. I keď nemôžem si pomôcť, ale Bella je... no, správa sa k Edwardovi, akoby bol malý chlapec a ona jeho matka, čo ho musí niekam smerovať a za každých okolností mu byť nadradená. Ten vzťah na mňa nepôsobí dobre. Chýba mu neha.

4. Petronela webmaster
25.09.2014 [21:22]

PetronelaUV: to byl úmysl Emoticon

3. UV
25.09.2014 [17:09]

Překvapivé. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Dommy1
25.09.2014 [15:28]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24.09.2014 [23:08]

SusannaMartin Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!