Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Všechno bude dobré, Bello!!! - Prolog + 1. kapitola

Aro V.


Všechno bude dobré, Bello!!! - Prolog + 1. kapitolaMá první povídka vypráví o Belle, která je poloupír. Umřeli jí rodiče a ona se musela živit sama. Odstěhovala se do městečka jménem Forks a začala znovu žít… Jenže neměla kde, proto zůstávala v lesích sama. Ale co když potká rodinu Cullenových, kteří vůbec netuší, že je z poloviny upír, protože to na Belle nepozná žádný upír? Zakousnou ji nebo ji přijmou do rodiny? A jak to bude se vztahem Belly a Edwarda? To se dočtete v téhle povídce… Perdulka

Prolog:

Změna je život, a mě teď jedna velká změna čeká!!!

Nejdřív bych se měla představit. Jmenuji se Isabella Maria Swanová ale mí přátelé mi říkají Bello. Problém je ale v tom, že jich moc nemám. Nerada se seznamuji, protože by hrozilo mé prozrazení. Jsem totiž z poloviny člověk a z poloviny upír… Poloupír.

A ptáte se jak, je to možné? Jednoduše!!! Můj otec byl upír a matka člověk. Bohužel, matka zemřela hned po porodu a můj otec jí nebyl schopen proměnit, protože už bylo moc pozdě. Otec neunesl, že zemřela jeho jediná láska a vykašlal se na mě. Nenáviděl mě a dával mi za vinu, že kvůli mně zemřela jeho spřízněná duše, proto se rozhodl jet do Itálie a… myslím, že víte, co se stalo. A proto odmalička vyrůstám sama.

Zvykla jsem si na to. Byla jsem samostatné dítě a všechno jsem zvládala, až na peníze. Ne, že bych je nějak moc potřebovala, ale nemohla jsem přece přežívat venku. Jsem přece pořád na půl člověk. Do svých pěti roků (vypadala jsem na třináct let) jsem potají žila v jednom polorozpadlém domě a jídlo kradla. Sice jsem žila převážně ze zvířecí krve, ale lidské jídlo mi chybělo.  Později museli můj malý domeček zbourat a já si musela najít jiné místo, kde bych mohla dál žít.

Byla jsem inteligentní na svůj věk, proto jsem hledala nějaký zapadákov, s malým počtem obyvatel a kde nesvítí moc sluníčko. A našla jsem… městečko jménem Forks ve státě Washington. Sháněla jsem peníze na letenku a nakonec jsem je ukradla jedné staré paní, když se nedívala. Vím, bylo to ode mě hnusný, ale co jsem měla dělat. Právě teď stojím na letišti a čekám, než ohlásí let do mého nového začátku.

1. kapitola

Když jsem vešla do haly, začala jsem být kapánek nervózní. Automaticky jsem aktivovala svůj štít. Netušila jsem, co mě čeká. Jaké to bude.

Stála jsem u přepážky a žena za pultem se na mě dívala jako na blázna. Asi jí přišlo divné, že cestuju tak na lehko… Ale co je jí do toho.

„Dobrý den, prosím vás, kdy je nejbližší let do Seattlu?“ Snažila jsem znít klidně, ale moc se mi to nedařilo.

„Vydržte, hned se vám na to podívám,“ řekla a začala něco vyťukávat do počítače.

„Nejbližší let odlétá za půl hodiny, přejete si jím letět?“ odpověděla a já začala pociťovat, jak se nervozita navyšuje.

„A-ano,dě-ku-kuji,“ vykoktala jsem ze sebe… budu asi první poloupír, co koktá.

Vytiskla mi letenku a já se rychlým tempem vydala k terminálu, protože naposledy vyzívali cestující, aby se dostavili. Když jsem tam dorazila, našla si své sedadlo a pohodlně usadila, když pilot začal ohlašovat, že za pár minut budeme odlétat, a popřál nám příjemnou cestu. Konečně jsme se odlepili od země a já začala přemýšlet, jestli jsem udělala správnou věc, jestli bych neměla začít zmatkovat a prosit, aby mě pustili z letadla, nebo nevyrvat dveře a nevyskočit… síly jsem na to měla dost, ale asi bych to nepřežila… I když… Z mého rozjímání mě vyrušila letuška.

„Mohu vám něco nabídnout?“ zeptala se mile. Měla jsem šanci, teď, nebo nikdy. Začala jsem se pomalu zvedat, ale když mi došlo, co dělám, okamžitě jsem sebou mrskla do sedadla a pevně se připoutala, abych nic takového neudělala. Doufám, že mě nikdo neviděl, protože bych jim asi připadala, že jsem právě utekla z blázince.

„Slečno, jste v pořádku,“ zeptala se mě vystrašeně. Sakra! Na ni jsem nepomyslela. Rychle musím vymyslet nějakou výmluvu.

„Pardon, omlouvám se, ale nerada létám… není mi přitom zrovna dvakrát nejlíp.“ Musela jsem se pochválit, lhaní mi nikdy moc nešlo, ale tohle se mi povedlo.

„To je v pořádku, za ta léta jsem si na to zvykla,“ oddychla jsem si.

„Nechcete přinést vodu nebo tak něco?“ zeptala se mě.

„Ne, děkuji, za chvíli to přejde,“ odvětila jsem jí a tím dala najevo, ať odejde. Po chvíli jsem upadla do říše snů.

Tak co, líbí??? Jestli ano, tak prosím napište do komentíků... Díky.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Všechno bude dobré, Bello!!! - Prolog + 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!