Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vše není tak, jak to vypadá - 9. kapitola

„Kdybys nekecal!" smála jsem se a nechtěně se bouchla o nohu stolu do toho bolavého kotníku.

„Auvajs," sykla jsem.

„Asi půjdu spát," usmála jsem se - tím úsměvem jsem se snažila zamaskovat tu bolest.

Edward mě odnesl nahoru do pokoje. Zavrtala jsem se do peřiny a snažila se usnout.

Ze zdola jsem uslyšela, jak se domlouvají.

„Alice, ty budeš Bellu hlídat, co kdyby se vrátil Demetri. My musíme na lov!" rozkázal Carlisle.

Nevím, o co jim jde, stejně odejdu a čím dřív, tím líp. Roztáhla jsem štít, aby Alice neviděla moji budoucnost.

Uslyšela jsem vrznutí dveří – Alice mě šla zkontrolovat.

„V pořádku, nic se neděje. Jen roztáhla štít, každou hodinu ji budu chodit kontrolovat," šeptala Alice a v domě nastalo hrobové ticho.

Tohle byla moje šance, pomalu jsem se zvedla z postele a kulhala k psacímu stolu.

Ze šuplíku jsem vytáhla propisku a psala:

 Edwarde, mám vás všechny moc ráda, ale tebe miluji - však víš, ale nemohu tu zůstat, moje rodina je ve Volteře - to víš a nic s tím nenaděláš, navždy zůstanete u mě v srdci.

Jste pro mě vším, vím, že vám tímto ublížím a moc mě to mrzí, ale je to nejlepší řešení.

Nechci se před Arem schovávat, nemělo by to cenu, dříve nebo později bych se do Volterry stejně vrátila.

S láskou tvoje Bella.

Papír jsem přehnula a dala ho Edwardovi na polštář, teď ještě vykoumat, jak s tou bolavou nohou slézt z okna.

Pevně jsem nohu obvázala kouskem prostěradla tak, že jsem s ní nemohla hýbat.

Chytla jsem se okapu a pomalu sjížděla dolů, nějak jsem nabrala rychlost a přistála na zadku.

Aspoň jsem si nenamlela tu bolavou nohu. Vstala jsem a kulhala směr les, půda se mi bořila pod nohama.

Podjela mi noha a já se zapíchla do země. Cítila jsem něčí studený dotyk na zádech.

„Bell, co tu vyvádíš?" ptal se Edward vyděšeně.

„Šla jsem se projít," lhala jsem se staženýma půlkama, jako když tiskne.

Edward se ohlédl k domu, a pak se podíval na moji nohu, sakra, prozradilo mě prostěradlo!

„Tak proč máš na noze to prostěradlo, když jsi šla na procházku. Navíc, máš ležet!" mračil se.

„No, to aby mě nebolela ta noha!" křečovitě jsem se usmála.

Podezřívavě se na mě podíval, usmála jsem se ještě víc, měla jsem pocit, že mi praskne pusa.

Edward si smutně povzdychl a vzal mě do náruče. Podívala jsem se mu do očí, měl je krásně karamelové.

Dostala jsem chuť ho políbit.

„Notak, Bello, na co to myslíš!" okřikla jsem se v duchu.

„Alice!" zařval Edward hned jak byl ve dveřích.

„Ano?" ptala se Alice a vylezla z obýváku.

Vytřeštila na mě svoje malá očka.

„Co tu děláš, před chvílí jsi byla v posteli," šeptala vyděšeně Alice.

„Tomuhle říkáš, že ji hlídáš!" zavrčel a odnesl mě nahoru, položil mě na postel.

Rychle jsem papír se vzkazem schovala, lehla jsem si na něj.

Edward šel dolů, ani si nevšiml, že chci ten papír sníst. Nakonec jsem ten papír roztrhala na tisíc malých kousíčků a hodila ho do koše.

Zavrtala jsem se do peřiny a usnula.

(…)

Ráno jsem se probrala docela svěží, trošku mě bolela hlava, ale dalo se to přežít, to asi od toho, jak jsem se včera zapíchla do zemně.

Promnula jsem si oči a chystala jsem se vstát, jenže to už tu byl Edward a okecával to, že nemůžu vstávat - vzal mě do náruče a odnesl dolů.

Posadil mě ke stolu a podal mi talíř s jídlem.

„Nejsem nemohoucí!" osočila jsem se na něj, neměla jsem zrovna moc dobrou náladu.

„Jenže tu nohu nemáš zatěžovat!" vyštěkl. Hodila jsem příbor do talíře a odkulhala si to do koupelny.

Učesala jsem se a drobet nalíčila. Potřebovala bych odsud vypadnout, Edward mi už lezl s tou jeho péčí na nervy.

Hned tu byla Alice s tím, že musíme koupit pár hadříků a pak jít do klubu na drink.

Dotáhla mě do garáže - Edward nic nenamítal, radši, asi se bál, že nějákou dostane.

Nastoupily jsme do auta, Alice mě připoutala - dostala rozkazy ze shora - od Edwarda.

Připadala jsem si jako v letadle - připoutejte se prosím, právě startujeme. Tomu jsem se musela zasmát.

Alice jela jako blázen, ne - ona je blázen. Jely jsme asi tak hodinu, nic z cesty si nepamatuju - usínala jsem.

„Bello, vstávej. Už jsme tu!" smála se Alice a táhla mě z auta ven.

„Aby ses nezbláznila," zamumlala jsem rozespale.

Alice se tomu jen zasmála a táhla mě k obchodnímu centru.

Byla jako nepříčetná, co uviděla, to jsem si musela zkusit.

Nepomohlo ani to, že jsem se bránila tím, že mě stejně uvidí, ale prý má rozostřený obraz - lhářka, baví ji mě mučit.

Ale co, chtěla jsem se odreagovat a to se mi povedlo. Myslím, že se mi budou zdát noční můry - bude mě honit oblečení, nebo Alice s tím, že si mám to oblečení zkusit.

Z oblečení jsme přešly na boty, naštěstí jsem si je mohla zkoušet jen na jednu nohu - tu druhou bych do nich asi jen tak nenarvala.

Bych je spíš rozbila.

„Alice, už dost!" zaskučela jsem a sedla si na židli kavárny.

„Bell, koupím ti malý zákusek a ještě nějaké mikiny a půjdeme do toho klubu. Přísahám!" prosila, nedalo se jí odolat. Musela jsem na to kývnout.

„Jupí!" vyskočila a šla mi koupit dezert, doufám, že mi vezme i pití, byla jsem vyprahlá jako sahara - připadala jsem si, jako bych chodila celý den po poušti.

Alice přitančila s čokoládovým dortíkem a flaškou limonády.

„Jupí," zaradovala jsem se v duchu, mám co pít.

Rychle jsem čapla flašku s pitím a hltavě se napila.

Alice se mi smála, že nic nevydržím.