Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vše není tak, jak to vypada 8. kapitola

Další, Isabella si prodlouží víkend u Cullenu. :) Snad se bude líbit a necháte aspon maliliškej komentík, pěkné počtení přeje misppule. :* :)

„Cože tři?!" děsila jsem se, „to nemůžu, musím se vrátit do Volterry, mám tam spoustu práce!" obhajovala jsem svůj odchod do Volterry. Musím se tam vrátit co nejdřív.

„Nepřipadá v úvahu, s tou nohou tě nikam nepustím!" mračil se Carlisle.

„Já musím," řekla jsem naléhavě.

„Kam? Na záchod?" posmíval se Emmett.

„Ne! Domů!" vyštěkla jsem na něj, neudržela jsem se, ale ty jeho narážky. „Promiň," šeptla jsem a kulhala nahoru do pokoje, za sebou jsem uslyšela pohyb, byl to Edward, vzal mě do náruče a odnesl nahoru do pokoje. Položil mě na postel a chtěl odejít.

„Zůstaneš tu se mnou, prosím?" zeptala jsem se šeptem, on se jen smutně usmál a lehl si ke mně. Bolavou nohu jsem si položila na jeho stehno a objala ho - takhle se mi spalo nejlépe.

„Dobrou noc, princezno," zašeptal.

„Dobrou," zašeptala jsem zpět a usnula.

Probudil mě až studený dotek na šíji, prudce jsem sebou trhla a pohnula si s kotníkem.

„Jauvajs!" sykla jsem a podívala se na - teď už modrý kotník.
„Princezno, odcházíme," šeptal Demetri.

„Copak já s tímhle můžu někam jít?" dramaticky jsem vytáhla obočí a ukázala mu svůj modrý kotník.

„Já vám ponesu!" řekl rázně.

„Ten kotník musí být v klidu, takže si u nás Issabella ještě tři týdny poleží," pronesl Carlisle, vděčně jsem se na něj usmála. Vážně se mi odsud nechtělo.
„Odejděte, já ji potom odvedu do Volterry!" rozhodl Edward, Demetri se na něj nedůvěřivě podíval.

„Jdi!" přikázala jsem. Demetri se uklonil a vyběhl ven.
„Máš černé oči!" řekl z ničeho nic Edward, Carlisle se nadechoval k odpovědi, ale já ho zarazila.
„Nemám hnědé oči, jen když lovím," zašeptala jsem, „když jsem rozzlobená, mají moje oči černou barvu, když jsem šťastná, tak zmodrají," chtěla jsem pokračovat, ale do řeči mi skočil Edward.

„A když jsou hnědé?" vyzvídal.

„Když jsou hnědé, tak jsem zamilovaná, nebo miluji," šeptla jsem a sklonila hlavu, kdybych mohla, byla bych rudá jako rak. Všichni se na mě překvapeně dívali, to si myslí, že se nikdo z Volterry nemůže zamilovat? Zvedla jsem hlavu, všichni zalapali po dechu, moje oči byly určitě zelené - zelená značila smutek. Někdy mě docela naštve, že každý ví, jak se cítím. Proto jsem nosila rudé kontaktní čočky, jenže ta barva mě děsila, proto jsem si pořídila hnědé kontaktní čočky.

„Co budeme dělat?" ptala jsem se zvědavě, docela mě nudilo to, jak se na mě všichni dívají.

„Udělám ti něco k jídlu, chceš?" usmála se Esmé.

„Děkuju," usmála jsem se na ni.

„Co takhle Baseball!" vyhrkl Emm.

„S tímhle, jo?" ptala jsem se a ukázala na kotník.

„Šachy?" ptal se Jasper.

„Ty neumím!" smála jsem se.

„Máš modré oči!" vyhrkl Edward bez přemýšlení, „jsi šťastná," konstatoval suše, usmála jsem se a kývla.

„Člověče, nezlob se!" zasmála se Alice.

„Beru!" vyhrkla jsem. Edward mě vzal do náruče a nesl po schodech dolů, na stole bylo připravené Člověče nezlob se. Edward mě posadil na židli.

„Které jsou moje?" vyzvídala jsem.
„Ty zelené!" řekl Emm a dál se věnoval skládání figurek na místa.

„Dík!" houkla jsem na něho a šáhla do krabice pro zelené figurky a rovnala je na políčka. Když už všichni měli figurky na svých místech, začali jsme hrát.

„Jo, šestka!" zařval Emm, až jsem nadskočila. Naštvaně jsem sáhla do krabice a hodila po něm červenou figurku. „Hej!" ohradil se, všichni se na něj překvapeně podívali, nevydržela jsem to a začala jsem se smát.

„Promiň!" dostala jsem ze sebe mezi záchvaty smíchu, už mě docela bolela bránice. „Házím!" zařvala jsem, „pětka," zabručela jsem a rukama si podepřela hlavu. Edward hodil šestku, to není fér. „Já chci taky šestku!" zabručela jsem a jako malá našpulila rty.

„Já hodím za tebe, ano?" zašeptal mi Edward do ucha a nenápadně mě políbil na krk, vzal kostku a hodil šestku.

„Jo!" zařvala jsem, až všichni nadskočili.

„Co se děje?" smála se Esmé.

„Já hodila šestku!" smála jsem se. Alice se na mě podívala se zdviženým obočím. „Dobře, Edward hodil šestku, můžu hrát s ním?" vyhrkla jsem a doufala, že řeknou ano. „Jistě, že můžeš!" smál se Edward a posadil si mě na klín.

„Házej," zašeptal mi do ucha a dal mi do ruky kostku, z hloubi duše jsem si přála to, ať hodím šestku, 'bingo, šestka!' zasmála jsem se.

„No vidíš, jak ti to jde," zasmál se Edward.

„Nosíš mi štěstí," zasmála jsem se.

„Spíš ty mě," uchechtl se.

„Kdybys nekecal!"

Autor: misppule (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vše není tak, jak to vypada 8. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text: