Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vše není tak, jak to vypadá 4. kapitola

04.04.2010 (12:15) • misppule • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1949×

Dělala jsem jako že ho nevidím, což zrzkovi nejspíš vadilo.

„Ahoj!" pozdravil, otevřela jsem kufr a dala tam věci, co jsem koupila.

„Ahoj!" řekla jsem jen co jsem zavřela kufr.

„Jsem Edward Cullen," usmál se a podal mi ruku.

„Isabella swan!" řekla jsem a založila si ruce na prsou.

„Co proti mě máš?" zamračil se, „vůbec nic," řekla jsem a sedla si za volant.

„Chceš hodit domů? Nebo přejet?" ptala jsem, protože pořád stál za mým autem, takže kdybych začala couvat, tak bych do něj narazila.

A bylo by divné, kdyby vstal a jako by nic odkráčel.

On na nic nečekal a sedl si na místo spolujezdce.

Nechápavě jsem se na něj podívala, ale vzdala jsem to, stejně by odsud neodešel a já si nechci pochroumat autíčko.

„Připoutej se!" usmála jsem se a spravila si brýle.

„To není potřeba," řekl, tušila jsem že to řekne, ty ani nevíš, jaká divoká jízda tě se mnou čeká, i Felix s Demetrim mě nechtějí nechat řídit.

„Jak myslíš!" usmála jsem se a sešlápla plyn, což on nečekal a málem praštil hlavou do palubní desky.

Uchychtla jsem se, on se na mě zamračeně podíval, no co já mu říkala, že se má připoutat.

Ještě mi to tu všechno zničí, jela jsem jako blázen, řezala jsem zatáčky o sto šest.

Jela jsem hodně rychle. Edward vypadal, jako že bude zvracet. Kdyby mohl.

Zpomalila jsem. „Kde bydlíš?" ptala jsem se.

„Necháš mě řídit?" ptal se s dychtivostí v hlase, jsou jen dvě možnosti proč chce řídit, nechce mi říct, kde bydlí.

A nebo se bojí mojí jízdy, jako Felix s Demetrim a třetí možnost je, že nikdy neřídil Ferari a chce si to zkusit.

Kývla jsem, i když nerada, zajela jsem ke kraji silnice a vystoupila.

Sedla jsem si místo něj na sedadlo spolujezdce a on se vydal směr jeho domov.

Jeli jsme chvíli, zabočil na lesní cestu, podívala jsem se na něj se zvednutým obočím.

Po chvíli se zpoza lesu vynořil nádherný dum, co dům, vila!

Zastavil, vystoupila jsem a netrpělivě přešlapovala u  dveří řidiče, chtěla jsem být co nejdřív odsud.

On vystoupil, rychle jsem nasedla a stáhla okýnko.

„Ahoj," řekla jsem a ani nečekala na odpověď, rychle jsem nastartovala a vyjela, jela jsem rychle, jako vždy.

Po cestě jsem minula Jeep, Volvo, Porsche, Mercedes,

Sešlápla jsem pořádně plyn, s pedálem na podlaze jsem je minula.

Myslím, že jsi koupím ještě nějaké autíčko, rychlé a nenápadné, jestli se takové vůbec dělají.

Konečně jsem v dálce zahlídla svůj domeček, auto škytlo a motor přestal jít.

Jako na potvoru začalo pršet a v dálce uhodil hrom, přikrčila jsme se a vlezla zpět do auta.

Otočila jsem klíček v zapalování a auto jen škytlo, naštvaně jsem praštila do volantu a vystoupila.

„Krám jeden!“ zanadávala jsem si a zamkla auto. Vydala jsme se domů, ano mohla jsem běžet, ale potřebovala jsem si pročistit hlavu.

Domů jsem došla na kost promočená, převlékla jsme se a uvařila si čaj. S horkým hrnkem  čaje jsem se zavrtala do deky a pustila si televizi.

Dávala samý dojáky, zvedla jsem se a pustila si pořádnej horor! „Hm, že já to pouštěla, teď neusnu!“ nadávala jsem si.

Venku už nepršelo, vzala jsem si holinky a oblékla si bundu.

Doběhla jsem upíří rychlostí k autu, nasedla jsem a strčila klíček do zapalování, auto nastartovalo, „To mi snad zdá?!“ vyjekla jsem překvapeně, dupla jsem na plyn a ujížděla domů.

Začal mi zvonit telefon koukla jsem se na displej… Volal mi Aro.

„Mam pro tebe malý úkol," začal Aro, úkol, bezva konečně se nebudu nudit.

„O co jde?" ptala jsem se s dychtivostí v hlase, Aro se usmál.

„Podle našich zvědů, mají Nomádi v plánu zastavit se ve Forks," odmlčel se.

„A ty chceš, abych je zlikvidovala!" dokončila jsem to za něj.

„Ano, mohla by jsi to pro nás udělat?" ptal se.

„Jistě, kdy přijdou!" vypískla jsem.

„Přijdou zítra!" smál se, „musím končit, pozdravuj všechny ahoj!" Usmála jsem se.

„Ahoj a dej na sebe pozor!" řekl a zavěsil.

Nálada se mi zlepšila, pustila jsem si na hlas rádio a jela do města, musím se na to posilnit.

Zastavila jsem před jedním barem a vešla dovnitř, všechny pohledy se upřely na mě.

Ignorovala jsem je a šla si sednout k baru, „ahoj a dej na sebe pozor!" promluvil na mě kluk u baru,

„Ahoj!" usmála jsem se. Slyšela jsem, jak se mu zrychlil tep, ještě víc jsem se usmála.

Krásně voněl, kdyby věděl, že se nebaví jen tak s někým a že za chvíli z něj bude moje večeře.

„Nepůjdeme se projít?" navrhnul a krásně se usmál, má smůlu, ani tenhle usměv mu nepomůže.

„Jistě," usmála jsem se a vstala, vyšli jsme před klub.

Zády mě opřel o zeď, jistě kdybych chtěla nehnul by se mnou ani o píď, ale když mi to takhle zlehčuje tak proč toho nevyužít.

Chytla jsem ho za límec a zády ho prudce opřela o zeď a zakousla se mu do krku.

Sála jsem tu blahodárnou tekutinu, která mi zahřívala každou část mého těla, pramínek krve mi stekl po bradě.

Odtrhla jsem se od jeho krku a mladík spadl mrtví k zemi.

„Kam s tebou chlapče?" ptala jsem se sama sebe, zvedla jsem víko od kanálu a šoupla ho tam.

Rozešla jsem se k autu, bylo mi ze sebe špatně.

Další zmařený lidský život díky mě, vlezla jsem do auta a jela domů, zastavila jsem před domem a rozeběhla se do lesa.

Vdáli jsem ucítila srnku, neváhala jsem a skočila jí po krku, měla jsem pocit, že se topím v krvi, chuť té srnky byla odporná.

Ztěžka jsem se doplazila domů, rozvalila jsem se na gauči a usnula, probudil mě až zvonění.

Myslela jsem, že je to budík, zamračila jsem se a snažila se najít stůl, abych ho vypnula.

Autor: misppule (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vše není tak, jak to vypadá 4. kapitola :